Morlok

Velmi úctyhodné zpracování úchvatné knižní předlohy Franka Herberta.   “The mystery of life isn’t a problem to solve, but a reality to experience.”

"But I love the old Rose! The one with no make-up and baggy clothes who loves 'the perfect bite'! ... she eats carrots now, isn't that tragic?"

"Existence is... well, what does it matter? I exist on the best terms I can." - jedno z nejsilnějších filmových zosobnění deprese, z mnou dosud zhlédnutého. ("zosobnění" doslova; Sam Riley alias Ian Curtis jako personifikovaná chodící deprese)

Tak strašně špatné a humorné zároveň. Nepopsatelné a nehodnotitelné; nechápu, jak může film někoho zanechat v jiných, než rozporuplných pocitech.

Promarněný potenciál. Zajímavé postavy, filosofické myšlenky, nevšední postoje... nějak ale postrádám hlubší příběh, nebo hlubší sdělení. Nějak asi necítím smysl snímku, jako by se snažil vypovídat o všem, v důsledku ale neříká nic. Možná jsem postrádala nějakou "akci". Při některých scénách oplývajících filosofickým éterem už jsem měla pocit, že se chytám; nicméně nakonec vždy vyzněly do prázdna, bohužel. "Wondering if you're happy is a great shortcut to just being depressed."

"It's fine to just live in the now... but the best part about now is there is another one tomorrow. And I'm gonna start making them count."

Rozhodně film, k jehož plnému docenění člověk musí mít tu správnou míru melancholické a nostalgické nálady; potom je to vyloženě pohlazení pro duši. Vizuálně naprosto dechberoucí počin; a já jen marně přemýšlím, zda jsem vůbec doposud viděla lepší animaci. "I clearly realized that Tohnu-kun wasn't really looking at me. Tohnu-kun is truly kind to me, but he was always looking far beyond me. Far beyond me, towards something in the distance."

" I just thought there would be more."

"What if my melodies are the ones nobody hears."

"Stay gold, Ponyboy."