Logout

Jedna hvězda za kameru, jedná za Vetchého, dvě za Javorského a pátá za vše ostatní. Z pohádek moderní doby si pamatuju sotva dvě či tři, zbytek mi splývá do nekonečné nudy. Tuto určitě nezapomenu, spousta komentujících říká, že pro děti je nevhodná, inu je mi 40 a líbilo se mi to.

Spousta triků, gadgetů z Alíku, ale blbý jak malovaný sáně. Navíc anglický dabing na Netflix opravdu děs. Tolikrát jsem usnul naposledy u Starcrashe.

Stejně jako to přímo  na Netflixu, tak ani místní hodnocení nechápu. Má to spád, začíná to trochu psycho, pak je to akční a tajemné, pak je twist. Nevím, co víc od scifi akce chtít, za mě lepší než většina velkorozpočťáků posledních let. Nebýt jedna z dcer tak otravná a černý šéf tak zjevně od začátku vědoucí, dal bych plno.

Z některých recenzí nabývám dojmu, že pokud detektivka není přeplněná průhlednými LCD a 3D animacemi, střih scén nevypadá jako by ho dělal epileptik na speedu a krev necáká jak z voda z hasičského vozu, tak to nestojí za nic. V roce 1990 mi bylo šest, viděl jsem tehdy možná jeden či dva díly. Teď, při příležitosti vysílání na ČT3, jsem si sehnal vše v původním znění a za dva týdny to zkoukl od A do Z (anglická abeceda má 26 písmen, stejně jako seriál dílů) a jsem skutečně nadšen. Je to přesně ten druh klidné zábavy, který mám rád. Takové se dneska už netočí, protože by byly jen kritizovány, nezbude tedy než pro ně chodit 57 let do minulosti.

Čekal jsem málo, i tak jsem byl zklamán.

Pravda, není to žádné veledílo, řekl bych že střih někam k hodině by to určitě vylepšil ale ta poetika počátku 90. let vytahuje mé hodnocení na tři hvězdy. Kde se o deset let případy diskutovaly v zakouřené zasedačce pod podobiznou Džeržinského (Pitaval) a soudobé detektivky byly z prostředí vyšší společnosti (Hříchy), tak tady se policajti baví v posilovně (protože po revoluci byly posilovny a second-handy úplnem všude) a vyšetřují normální lidi. A navíc jezdí škodovkou, protože jsme sice byli „kapitalistická krajina”, ale rozvojová, s holou zadkem.

Ano, je to socialismus. Ale nikoliv realistický, nýbrž tak nějak surrealistický. Mě to jednou za pár let baví a to říkám i přesto že jsem neutrál!

Nikdy v životě jsem neviděl horší klíčování na zelené plátno, než tady!

Druhý nejúspěšnější film roku 1977 v USA po legendárních Star Wars. Tento fakt zde často budí údiv, jenže to máte tak: Je to úplně stejná pohádka jako Hvězdné války, jen se neodehrává kdysi dávno v předaleké galaxii, ale v tehdejším "teď a tady" - ve světě, v němž ropná krize vynutila dálniční omezení rychlosti na 55 mph a nezávislí kamioňáci placení od ujeté míle zápasili o přežití. Proto se domlouvali pomocí CB vysílaček (tehdy zrovna na vrcholu své popularity, už jsem to psal i u filmu Konvoj - vysílaly tehdy miliony američanů včetně první dámy) - dávali si echo o tom, kde se měří ("Kojak with a Kodak") a organizovali konvoje v nichž ten první ("front door") a poslední ("back door") dával pozor neblíží-li se policajti ("smokies", "bears") a společně se snažili tu dobu nějak přežít. Hollywood zareagoval a mezi lety 1975 a 1980 se tato tématika objevila v řadě filmů a každý se samozřejmě rád šel podívat, jak se snaží s nadsázkou stejné věci přežít hrdinové na stříbrném plátně. Star Wars svoji nadčasovost neztratily, kamioňácké vysílačkové filmy už dnes zaujmou jen ty, kdo historii znají. U mě jasných 5*.

...we was headin' for bear, on 'I-1-0, 'bout a mile out Shakey Town, I says, Pig Pen this here's the Rubber Duck and I'm about to put the hammer down... Předem upozorňuji, že následující hodnocení píše člověk, pro kterého mají 70. léta jedinou chybu: skončila 31.12.1979. Rovnou tedy říkám, že nemohu jinak než za plný počet bodů. Proč? ...cause we got a little convoy, rockin' through the night; yeah, we got a little convoy, ain't she a beautiful sight? V roce 1958 vyčlenila americká federální komunikační komise pro svobodné používání rádiové pásmo okolo 27 MHz, známé jako Citizens' Band neboli CB. V následujících patnácti letech se sice po USA rozšířilo jeho používání, ale nijaké zvláštní drama to nebylo. V polovině 70. let přišel nepříliš vážně míněný country hit Convoy od C.W. McCalla, který jako jeden z mála kraloval několik týdnů i americkým popovým žebříčkům a v roce 1978 byl natočen stejnojmenný, jím inspirovaný film. Díky oběma počinům se rozpoutala neuvěřitelná CB mánie: vysílačky si kupovaly miliony lidí, i relativně malá americká města se anténami jen ježila, jedna byla v té době i na Bílém domě, kde pod volačkou "First momma" vysílala manželka amerického prezidenta Forda, Betty. Mánie se brzy přenesla i za oceán, jen třeba ve Velké Británii vlastnilo během několika následujících let CB stanici zhruba čtvrt milionu lidí a to i přesto, že tam nebyly až do roku 1981 legální a byly při nalezení konfiskovány. I says, "Pig Pen, this here's the Rubber Duck. We just ain't a-gonna pay no toll." So we crashed the gate doing ninety-eight, I says "Let them truckers roll, 10-4." Stalo se tak převážně proto, že jak píseň, tak film, tak vlastně i celý ten nápad s CB vysíláním je jen vyjádření příslovečné americké svobody, kterou dříve reprezentoval Divoký západ a westerny a v moderní době právě američtí řidiči kamionů. Svobody jednotlivce dělat, co považuje za správné a postavit se těm, kdo mu v tom brání. Ve westernech to byli indiáni, zloději koní a dostavníkoví lupiči, v 70. letech to byli úplatní policajti vynucující rychlostní omezení zavedená v důsledku ropné krize. Proto filmu nemůžu dát jinak než 99.9% i když doba CB rádia a svobodných truckerů je dávno pryč. Pokud jste konvoj našli, protože jste fandové Sama Peckinpaha, asi to vidíte jinak - já našel Sama Peckinpaha, protože jsem fanda Konvoje. 10-4, Logout on the side, we gone, bye-bye.