Eluin

Velice silné válečné drama, které se umí dost hluboce dotknout divácké duše. Je smutné, co vše mohlo (může?) vzniknout hloupým omylem. Bohužel nic z toho není minulostí, děti umírají i nadále v Ukrajině, ne sice zpravidla kvůli technickým omylům, ale kvůli jednomu egomaniakovi. Ve výsledku je to ale stejné.

Pro řeckou filmovou tvorbu (možná i z důvodu jejího sporadického výskytu u nás - mimochodem slovo sporadicky je řecké - od Sporád) mám jistou slabost. Seriál Maestro není dobré stavět na nějaké velké piedestaly, není to bůhvíjaká překvapivá záležitost, nicméně - a to je jeho hlavní předností - se mu dobře daří vybrat správné ingredience a ty vhodně smíchat. Podobně, jako když děláte řecký salát. Není to velké umění, avšak při dodržení správného poměru a kvalitních surovin, se dostaví fajn výsledek.   Hudebník Orestes se vydává na ostrov Paxos, neboť tam byl pozván, aby pomohl uspořádat pravidelný hudební festival, který byl v předchozích letech patrně přerušen následkem rozmachu covidu 19. Orestes tedy přijíždí a potkává o generaci mladší Kleliu. Mezi nimi se rozvine zápletka, která si ničím nezadá s Rosamunde Pilcher. Být to jen o tom, asi by seriál patřil někam do večerního programu TV Barrandov, jenže na ostrově žijí ještě jiní lidé, každý má nějakého toho kostlivce ve skříni a když budete pozorně sledovat, kostlivci budou hlasitě chřestit kostmi a možná i nějaký vypadne. V tom spočívá kouzlo tohoto seriálu, u jehož sledování mě krom výše zmíněné Rosamunde často přicházelo na mysl i Lynchovo Twin Peaks, pokud by tedy bylo točeno v Řecku a korekturu tomu dělala paní Pilcher s paní Steel. Ano, nestydím se, mně se to líbilo. Velkým plusem jsou neokoukané herecké tváře, citlivé prostřihy do minulosti a fajn vybraná podkresová hudba (Goldfrapp, Cat´s Eyes,...). Vrabci na střechách řeckých větrných mlýnů si cvrlikají, že prý se začalo s přípravami na druhou sérii. Inu, proč ne, ten závěr si o ni přímo (až možná přespříliš podbízivě) říká.

Příběh ze světa, který je mi naprosto cizí, navíc natočen na mobilní telefon, no.... Navzdory uvedenému jsem nakonec ve filmu našel jisté zalíbení. Oceňuju zejména skvěle autentické herce, neotřelý přístup, fajn zápletku (jakkoli se zdá být možná trochu klišoidní) a také skvělé hlášky. Jasně u mě vede "Pátečníci, to bylo ještě za Masaryka, Čapek a jeho gang..." :-).

Pozoruhodný film, jehož předlohu jsem nečetl. O to působivěji na mě možná fungoval. Odlehlý irský venkov, tajemný "zázrak", o jehož povaze už tak trochu tušíte co je vlastně zač, a všudypřítomná víra protkaná rysy fanatičnosti. Tento snímek určitě stojí za pozornost.

Na západní frontě klid je slavné dílo, které asi každý člověk procházející současným českým vzdělávacím systémem zná. Dá se totiž bezpečně zařadit do kolonek typu "válečná próza", event. "protiválečná próza", "literatura 20. století", "německá literatura", "díla ztracené generace", apod. S knihou si vystačíte na několik maturitních otázek a asi právem patří do tzv. "povinné četby", což už je termín dnes trochu vyčpělý, nicméně věřím, že většině lidí stále řekne to podstatné. V první řadě je to ale velmi dobře napsaná Remarqueova kniha, v níž zúročil svůj spisovatelský um a osobní prožitek ze zákopů (a lazaretu) první světové války. Kniha se právem stala velmi populární, a to nejenom mezi čtenáři, ale také mezi filmovými producenty. Aktuální filmová verze nese pořadové číslo 3. Tu první, ještě černobílou, natočenou před druhou světovou válkou v roce 1930 v USA jsem neviděl. Druhou z roku 1979 už ano, a to hned několikrát. Knižní předlohu respektuje, v klíčových momentech je nepatetická, dokáže šokovat a přesvědčivě poukázat na absurdnosti války. Nu a teď tu máme verzi třetí z produkce streamovací společnosti Netflix, které se zhostili Němci. Film měl určitě dobrý rozpočet a je to na něm znát. Bitvy vypadají náležitě "velkolepě", nicméně mně osobně spíše připomínali "válečné porno", tedy touhu ohromit za každou cenu i na úkor jiných věcí. Za největší negativum, ale považuji to, že autoři filmu si z knihy vypůjčili jen ústřední zápletku a (některé) hlavní postavy. Na tuto kostru si poté navěsili svůj příběh, respektive jiné příběhové roviny. To mě upřímně trochu šokovalo (v negativním slova smyslu). Zmizela tak scéna z výcviku (tomu bylo dáno jen jedno pochodování ze základny), takže i celý kaprál Himmelstoss a není tam tak jeho pozdější přesun na frontu, který úžasně ukazuje zbabělost podobných "hurávlastenců". Rovněž chybí návštěva domova z fronty, ten pocit, že si s přáteli, rodiči už nemáte co říci a opravdovou rodinu máte tam v zákopech zůstal trestuhodně nevyužit a ve filmu je odbyt jednou větou při konverzaci na polním záchodě. O podivně naroubované scéně diplomatů, kteří jedou dojednat příměří se raději zmiňovat nebudu. Smutné. Našince tak může potěšit aspoň sbírka záběrů z nichž lze vytušit, že se točilo "u nás". Mně osobně vykouzlil příjemný úsměv na tváři záběr z Jindřichovy skály s výhledem na Brdy.  Tak aspoň něco. Ve výsledku to vyloženě špatné není, nicméně kdyby do toho němečtí tvůrci šli rovnou s tím, že nedělají adaptaci knihy, ale nazvali film např. "Poslední dny války", vypustili jména knižních postav a pár ikonických scén (boj s Francouzem v díře po výbuchu), tak by to asi bylo lepší.

Celkem fajn seriál, nicméně bohužel trpí tradičním neduhem severských temných krimi. Opakující se klišé o zločinu z vášně motivovaném hluboko v dětství, které hlavní padouch sdílí s jedním z hlavních aktérů seriálu. Hlavní padouch má také vše náramně promakané na desítky tahů dopředu, a to tak, že i když to vypadá, že má šanci na úspěch cca 100:1, tak to dává zcela v pohodě. Má to ostatně dost ulehčeno, neboť hlavní klaďasové se dopouští takových logických pitomostí (jedu na místo, kde zcela jistě bude padouch, ale samozřejmě to nikomu neřeknu), že i Rákosníček, je proti tomu naprostý břídil.

Fim, který si Rath zasloužil. Tu maličkatou úlohu v Synech hor beru jako tehdejší maximum.

Nenápadný film, u nějž označení "komedie" zprvu asi moc nechápete, nicméně na humor samozřejmě dojde. Nejedná se však o nějakou ztřeštěnou komedii, ale o poměrně citlivý lidský příběh, pro jehož přesvědčivější vyznění by se možná hodila o krapet delší minutáž. I tak je to ale za mě za 5 hvězd, částečně i proto, že příběhy z džungle před tabulí  se někdy píší úplně samy.

První tři díly mě tedy moc nezaujaly, pak už byl výsledek o něco lepší. Celé je to velkolepě pojaté a rozmáchlé, nicméně někdy na úkor soudržnosti a srozumitelnosti, leckdy i trochu za hranou trapnosti. Je možná trochu škoda, že ani těch kusých poznámek z pera J. R. R. T. se tvůrci někdy drží opravdu jen volně. Ve výsledku se na to ale dívat dá a já si určitě pustím i další sérii.

Docela dobrá zápletka činí tento film koukatelným i v roce 2022. To je ale bohužel vše. Velká míra patosu a kýče, tehdy snad omluvitelná, už ale dnes působí hodně zle. Logika občas také dostává trochu na frak.