Na západní frontě klid

Předlohu jsem nečetl, hodnotím čistě jako válečný film. Technicky fajn. Výpravě, kostýmům, kameře ani zpracování válečných či vyjednávacích scén není co vytknout. Ale drobnokresba postav a hlavně dialogy zaostávají, působí ploše a emocionálně nevtáhnou. Filmu chybí silnější scenáristické zaměření na osobní příběhy protagonistu a několika dalších postav. (13.11.2022)

Vojnový žáner nie je zrovna môj naj, napriek tomu sú u mňa slávne adaptácie slávnej predlohy z rokov 1930 a 1979 čisté stovky. Alebo aj Paths of Glory a Gallipoli, ak ostaneme pri prvej svetovej vojne, prípadne aj krásny Big Parade. Ja by som zase toľko Bergerovi nevyčítal, či vám hlavná postava prirastie k srdcu, alebo budete za všetko viniť generála z mustážou, je aj otázka vkusu a očakávaní. Každé euro tu každopádne skutočne vidieť a je sa tak na čo pozerať. Len mi nejak nejde do hlavy, že keď ste na vojne a neviete, či sa dožijete zajtrajšieho rána/obeda/večera, tak aj tak najviac myslíte na sex. 70% (02.11.2022)

Nečetl jsem knihu, neviděl starší adaptaci, ale byl jsem nahypeovaný z traileru. Takřka dokonalá výchozí pozice pro sledování nové netflixovské adaptace, protože jak to tak bývá, kniha je samozřejmě dokonalá a neschopní filmaři ji nedokážou zfilmovat pořádně (humor). Překvapilo mě, jak moc je to produkčně velmi výpravně zvládnuté, zvlášť na nehollywoodskpu produkci a hrozně jsem si užíval, jak to vypadá. Tempo je sice vražedně pomalé, film se v jistých linkách mírně táhne a 150 minut je vážně možná trošku moc, rozhodně se však jedná o veledílo na poměry netflixovského lineupu. Četl jsem výtky, že obsahově je to prázdné a hrdinové jsou neprokreslení, s tím však rozhodně nemohu souhlasit a argument, že kniha je poutavější zkrátka neberu. Já zkrátka více holduji audiovizuální formě a nikdo mi nevymluví, že forma brutality, které jsme svědky v Na západní formě klid, není mnohem tíživější než v knize. Velká spokojenost, i když jedno zhlédnutí patrně úplně stačí, podobně jako u ještě o řád depresivnějšího Schindlerovo seznamu. (12.11.2022)

Toto protiválečné drama nepřekona to Pahorek Pork Chop (1959) od Lewise Milestona. Novejsi film 1917 byl vic niternejsi. Na rozdil od neho zde tvurci nevoli perspektivu, ze by se pripoutali k jedne postave. Tento snimek se zameruje na marnost valky a ma zaber az do konce roku 1918. Jde o pekny portret nacionalismu, chaosu a šílenství boje. Chybi ale emocni hloubka. O hrdinovych kamaradech se nic nedozvite, tvare v zakopech jsou zamenitelne. Ani dramaticka struktura neni dobra. Na rozdil od filmu se Remark diplomatickym jednanim ani velenim nezabyval. Berger chce zde diváky přiblížit co nejvíc válce. Film působí neesteticky, je neuvěřitelně temný, ale přesvědčí vás, že oprávněně. Nazev filmu zustal zachovan zrejme z komercnich duvodu. (11.11.2022)

Na Západě nic nového a satanžel nezůstalo moc ani při starém. Chápu, že Erik Marie bylo pro soudruhy z německého NETFLUSu dozajista děsně atraktivně nebinární a genderově vyvážené jméno, ovšem udělali by daleko lépe, kdyby si nebrali do své rudě degenerativní huby stěžejní, přelomový, veskrze tísnivý a velmi sugestivní počin protiválečné literatury a tohle nazvali například Pár náhodně losovaných příhod z První světové pro mileniální dementy. A tak tu máme pompézně velkovýpravný pouťový videoklip, který de fuckto místo myšlenek, tísně a beznaděje pouze povrchně a akontextuálně vykuchává pár jmen z Erichovy klasiky a nechává je sice sperktakulárně, ovšem sterilně, lhostejně, bezemočně a digitálně řádně vyčančaně pobíhat po šampaňských zákopech. Tudíž nezbývá než s palčivou otázkou „Kde je, kurva, Himmelstoss?!“ na rtech ocenit jen solidní výpravu, vcelku působivou čelisťoidní hudbu (Doufám, že ten leitmotivní kvintakord „All we are“ soudruzi jen sprostě neznárodnili a řádně paní Doře navalili tantiémy!) a zejména to, že se produkce, určitě se zatnutým konečníkem, tentokrát udržela na uzdě, a například Kropp, náhle podlehnuvší romantice francouzského bahna, zcela přirozeně nepřeblafnul Tjadena v zákopové latríně, že Pavlík nebyl Turek a že tolik kýžené diverzitě bylo učiněno zadost sekundovým záběrem na pouze jediného negra u žabožroutského krytu. Každopádně, milí retardéři, pokud zrovna nemáte chuť sníst nějakou dobrou knihu, vřele doporučuji raději audiovizuální berličku v podobě dvou předchozích vynikajících verzí, jejichž genius loci zcela neutonul v povrchním digitálním mrdníku a daleko lépe interpretoval Mařenčiny autorské záměry. (30.10.2022)