Madluska

Čekala jsem černou komedii, ale tohle? To byl vskutku velký úlet. Nechápejte to však nějak hanlivě! Nepochopitelný způsob uvažování hlavních postav mě sice od filmu svým způsobem odrazoval, nicméně "něco" ve Čtyřech lvech prostě funguje. Těžko říct, jestli na mě zapůsobila všudypřítomná absurdita (běh v maskách?), syrová tragikomičnost či lépe řečeno tragitragičnost (jak jinak nazvat všechny ty nechtěné výbuchy?) nebo silný pocit autentičnosti, ale myslím si, že "něco" vás na začátku přiměje se smát a "něco" způsobí, že na konci se budete smát taky, ovšem po smíchu zůstane hodně hořká pachuť.

To jsem se zas jednou nechala od čsfd pěkně napálit! Tenhle film je pro mě důkazem, že zdejší červená barva ještě zdaleka nezaručuje filmové pošušňání. Ačkoliv podmínky ke koukání byly téměř perfektní (nervozita před zkouškou, nálada na příběh s dobrým koncem, za okny děsivá bouřka atd.), Say Anything na mě nezapůsobilo... Nevím, co bylo největším průšvihem, jestli český dabing (ten většinou neshazuji, jenže tentokrát se skutečně nevydařil), dilaogy, nesympatické postavy, celý příběh... Dvě hvězdy dávám, protože jsem se dočkala konce, který byl navíc dobrý. :-)

Všichni jsou z tohoto hororu (?) hotoví, ovšem já se (tentokrát) do místního stádečka zařadit nemůžu. Sorry, ale Nicholsonovy grimasy mě do kolen nedostaly (ba právě naopak), Duvallová mi pila krev od začátku do konce (výrazem tváře, hlasem, stylem běhu s nožem, mizernými replikami...) a navíc celá tahle rodinka mi připadala od úvodních minut vyšinutá a nefunkční, proto se žádné velké překvapení, které zřejmě mělo přijít v závěru, nekonalo. Za zmínku stojí snad jen Danny Lloyd a zajímavá vizuální stránka, ale to je na 38. nejlepší film tady na ČSFD trochu málo. (Přeloženo do srozumitelnější řeči: nechci házet všechny do jednoho pytle, ale sáhněte si do svědomí, kdo jste hodnotili 5* prostě proto, že "to točil ten Kubrick" a že "ostatním se to taky líbilo". :-))

Cimrmany mám ráda. Nicméně hodnotím "jen" čtyřmi hvězdami, protože mi vyšetřování snad až příliš připomínalo absurdní drama. A tomu jsem nějak nepřišla na chuť. (I přesto se ale těším, že se na záznam podívám znovu a vypíšu si paměti-hodné hlášky, které nestárnou!)

Myslím, že se na tenhle film budu muset podívat ještě jednou, abych si dala dohromady všechny souvislosti. (Těžko se vstřebává něco, co je tak nabité náznaky a symboly.) Tak uvidíme... :-)

Všichni tady z Bena Afflecka a jeho dovednosti div neučůrávají... A mě to přitom docela minulo. Nebýt hudební složky (a že se povedla!), zajímavé práce s kamerou a vyděračského zneužití citů diváka (únos dítěte je sázka na jistotu stejně jako nenapravitelná feťačka), šla bych s hodnocením možná ještě níž. Drama o těch dobrých, co se tváří jako zlí, a o zlých, co si na nic nehrají (i když občas taky vytáhnou kámošovi trn z paty), to už tu bylo nesčetněkrát. Tak proč mrhat hvězdami?

Absurdní, nikoli však vtipné dílko bratrů Coenových u mě doplatilo právě na vážnou strunu - kdybych se dívala na čistou komedii, kde únosce likviduje mrtvolu v drtičce na dříví, nápad bych ocenila. Takhle mi bylo všech zúčastněných smolařů (od uťápnutého zeťáka přes jeho ženu, únosce, několik nevinných obětí až po nepříjemného tchána) líto tak, že jsem si film prostě nemohla vychutnat. Smůla. :-)

Dnes jsem šla NÁHODOU kolem budovy FaVu v Brně (ta s bublinami) a NÁHODOU mě zaujal nápis "Svoboda je otroctví". A pak jsem se večer NÁHODOU podívala na tenhle skvost (jehož zhlédnutí jsem z mnoha důvodů dlouho odkládala) a něco mi došlo... Někdy do sebe všechno nádherně zapadá. Náhoda? :-) P.S.: Thomas Newman je génius!

Jaký výsledek může člověk čekat od čtyřlístku M. Night Shyamalan, James Newton Howard, Haley Joel Osment a Bruce Willis? Samosebou bravurní napínák s ještě vyšperkovanějším koncem. Další slova by byla zbytečná. (Doplňující poznámka pro pozorné čtenáře: Ve skutečnosti jsou zbytečná i tahle předešlá, takže jste je ani číst nemuseli a mohli jste se rovnou podívat na film... :-))

Každý má nějakého svého démona, který jej omezuje nebo všemožně ničí. A je nakonec vcelku jedno, jestli je tím démonem epilepsie, chorobná vášeň pro knihy, komplex méněcennosti nebo něco docela jiného. Záleží totiž na tom, jak se s tou potvorou vypořádáme a zda vezmeme život do svých rukou. Je fajn si tuhle skutečnost občas připomenout. A je ještě lepší, když si tu skutečnost připomenete hezky zabalenou (perfektní práce se světlem a hudbou) a s růžovou mašlí happyendu. Ať žije Finsko! :-)