Madluska

Celkem zajímavý příběh, hodně nápadité řešení scény (třeba dobře zpracovanou myšlenku několika prostupujících se prostředí) a dost návykovou hudbu pro mě zabilo pár nevydařených dialogů (ne každý den je svátek, já vím) a především Lucie Vondráčková. Nemůžu si pomoct, ale nelíbí se mi její (skřehotavý) hlas ani herecký výraz. Na výsledné 3* to i přes výhrady k této představitelce dotáhlo závěrečné rozuzlení děje a zbytek ansámblu. P.S.: V divadle by to možná sneslo i 4*.

Bohužel jsem zatím viděla jen českou verzi, na které se podílelo odhadem asi 5 dabérů (jestli je namlouvání více postav jednou osobou "uměleckým záměrem" jako třeba ve Futuramě, pak dle mého soudu hrubě nevyšel), i přesto jsem se docela dobře pobavila. Především absolutním nadhledem a nezúčastněností hlavní hrdinky. Na 5* ale Daria nedosáhne, protože občas válčí s načasováním, a tak některé fórky tolik nevyzní... Navzdory tomu se v každém dílu dočkáte solidní dávky ultrasuchých hlášek a kritiky té tuposti, která se nezadržitelně valí i k nám. P.S.: Všimli jste si, kolik jmen se shoduje s postavami z Glee? :-D

Podle plakátu bych čekala srdceryvné válečné drama (z nějakého mně neznámého důvodu mi připomíná Pearl Hrabor), ale naštěstí jsem se nenechala zmýlit. Dramatické to sice bylo, srdceryvné zrovna tak, nicméně celou dobu se tenhle snímek tvářil tak civilně (to je to slovo, které mi celou dobu kmitalo hlavou - bez negativního nádechu!), že si vás tou svou jednoduchostí nakonec omotá kolem prstu. Brutální závěr byl bohužel jediný možný, příběh Bess a Jana prostě nemohl skončit happyendem. P.S.: Adrian Rawlins (Dr. Richardson) má neuvěřitelně příjemný hlas (na rozdíl od většiny britských herců :-)) a připadal mi tady takřka jako dvojče Michaela Palina. :-)

I přes podmanivý Rickmanův hlas si mě tenhle snímek nezískal. Na poezii totiž musí být člověk naladěn - a u mě si dnes "The Song of Lunch" příliš nezabrnkal. Snad proto, že pohled na sebezpytujícího stárnoucího opuštěného a neúspěšného muže, který nad sebou ztrácí kontrolu, mi nepřipadal strhující (i když připouštím, že někoho to může zaujmout :-)). Ačkoli mě ledacos zaujalo (herci, zpomalené záběry, hra s rytmem a zvukem atd.), očekávané nálože rozporuplných emocí jsem se nedočkala.

Dost možná je pro někoho The Painted Veil vyprávěnkou plnou klišé, pro mě je ale synonymem citlivého lidského příběhu. Nenamlouvám si, že dějově je tenhle snímek kdovíjak originální. Podobnou zápletkou (ve stylu: "Potkají se Ona a On. Jsou tak odlišní, že nedovedou žít spolu. Přesto se nemůžou z všelijakých důvodů rozejít. A tak se učí žít vedle sebe.") se nechali unést již mnozí tvůrci, jenže ne všichni se námětu zhostili s takovou bravurou. Ať si říká kdo chce co chce, funguje tady všechno: herci, výprava, hudba (Zlatý globus se dostal do pravých rukou), exotika, kamera... Co dodat? (Snad jen další otázku: Nepřipomíná vám Norton někoho? http://www.youtube.com/watch?v=6wGlbYpBQdQ :-))

"Film s Melem Gibsonem a mluvící loutkou v hlavních rolích?? Ani náhodou!" Zhruba tohle mi běželo hlavou, když jsem o Panu Bobrovi slyšela prvně. Naštěstí nakonec zvítězila zvědavost a je to jedna z mála situací, kdy si za tuhle charakterovou slabinu gratuluju. Tenhle film byl totiž strhující - ačkoliv Gibsona fakt nemusím, tady hrál perfektně a střídal depresivní stavy s mániemi tak přirozeně, že jsem mu to baštila jak opice banán. Vlastně všichni se svých partů zhostili skvěle, jen Gibson měl tu smůlu/štěstí, že jsem od něj vůbec nic nečekala, a tak mě mohl jedině mile překvapit. :-) Navíc celý příběh skvěle doplňovala hudba - ať už ta od Marcela Zarvose, nebo třeba ta od Radiohead (Exit Music (For a Film))... Vytknout můžu snad jen ne zcela přesvědčivé rozuzlení, ale pohádky mám ráda, takže vlastně proč ne?

Mohl by mi prosím někdo vysvětlit, jak se do informací o filmu dostalo slovo "komedie"? A kde byly k vidění nějaké vykreslené postavy? Pro mě afektovaná a hysterická ženština v hlavní roli nutně neznamená propracovanou psychologii... Ovšem uznávám, že možná jsem to prostě jen nepochopila. (S tím už ale dovedu žít. :-)) Takže poslední hvězda patří výhradně podmanivému hudebnímu doprovodu a scéně, v níž se - SPOILER! - Maurice vykašle na ohledy a konečně vypění.

Krásný film o (po)vstávání z prachu (doslova), který je navíc doplněn kouzelnou hudbou.

Jedním slovem: Krása! Neuvěřitelně lidský, silný film, jehož větší polovinu (já vím, nesmysl :-)) jsem probrečela jak želva. Kromě nádherného vztahu Jacka a Joy mě naprosto odrovnalo pouto mezi bratry Lewisovými, i když tu nehrály prim. A když se k dobrému příběhu přimíchá stejně dobrá hudba, je to za 5*.

Phil zaplatil poměrně vysokou cenu za dokonalost (stupňující se deprese z nezvratnosti osudu z něj přímo čišela), ale nakonec se mu nepřízeň osudu (či co to bylo) vyplatila a změny se dočkal. Konec dobrý - všechno dobré... :-)