P. J. D.

Dokumenty „Pitva muže z ledovce“ a „Ötzi: Archeologický detektivní příběh“ musím hodnotit dohromady a mít tak pro ně pouze jedno společné slovní hodnocení. Proč? Protože oba dokumenty vznikly ve stejném roce, tudíž není ani příliš překvapivé, že se podobají sobě navzájem jako vejce vejci. Rozdíl je snad v několika málo detailech a vizuálním zpracování video-kulisy, avšak to je tak vše. To však neznamená, že by dokumenty byly špatné! Vůbec ne. Jsou zajímavé, poutavé a člověk s napětím pozoruje cosi, co by se snad dalo nazvat „historicky-vědnou detektivkou“. Trošku mi to připomíná „Legendu o Ostojovi“ od Zdeňka Smetánky, ale to jsem odbočil. Každopádně za mě spokojenost.

Dokumenty „Pitva muže z ledovce“ a „Ötzi: Archeologický detektivní příběh“ musím hodnotit dohromady a mít tak pro ně pouze jedno společné slovní hodnocení. Proč? Protože oba dokumenty vznikly ve stejném roce, tudíž není ani příliš překvapivé, že se podobají sobě navzájem jako vejce vejci. Rozdíl je snad v několika málo detailech a vizuálním zpracování video-kulisy, avšak to je tak vše. To však neznamená, že by dokumenty byly špatné! Vůbec ne. Jsou zajímavé, poutavé a člověk s napětím pozoruje cosi, co by se snad dalo nazvat „historicky-vědnou detektivkou“. Trošku mi to připomíná „Legendu o Ostojovi“ od Zdeňka Smetánky, ale to jsem odbočil. Každopádně za mě spokojenost.

První polovina filmu byla super. Měla zajímavou zápletku, pestrý dystopický svět i postavy, co měly šťávu. Scénář se zajímavým směrem vyvíjel a člověk měl pocit, že se možná dočká zajímavého světa po způsobu 1984 od Orwella. Jenže záhy přišlo jedno velké „ale“ a to „ale“ byla druhá polovina filmu. Místy jsem si říkal, co se sakra asi tak mohlo stát, že to režisér a potažmo scénárista mohl tak zpackat. Když jsem si odpověděl Terry Gilliam, na mysl mi vyvstal jednoduše Monty Python – a ona tomu ta druhá polovinu filmu fakt docela odpovídala. Bohužel ale právě kvůli tomu nemůžu hodnotit film lépe, jak na tři hvězdičky. Tvůrce se totiž rozhodl zkombinovat něco, co dohromady bohužel nevyšlo – vážnost a satirickou komedii. Škoda.

Loutky super, hudba docela povedená, kamera ok. S čím jsem měl problém, byl scénář, který byl místy až moc jednoduchý a to obzvlášť po stránce dialogů. Ostatně dialogy jsou jako nebe a dudy – občas jsou fakt super (promyšlené, zajímavé), ale někdy vyloženě nervy drásající (někdy na úrovni… no zkrátka nic moc, na vlně citoslovcí typu „žuch, buch, prásk“). Hlavní myšlenka je docela dobrá, i když v dnešních dnech (při nepřeberném množství narativních zpracování, které ji snad použily stokrát) trošku klišé a prostě vyčpělá. Ve výsledku průměr. Musím však říct, že na tradiční české loutky je to rozhodně neobvyklý počin, který v našich končinách (a možná i ve světě) nemá moc velkou konkurenci ani obdobu (v tom má zase velký plus).

Zřejmě budu opakovat jiné, ale bohužel nemůžu jinak – tohle mi jako kultovní anime moc nepřišlo. Směle o sobě můžu říct, že v pod-žánru „anime“ se docela orientuji, tudíž alespoň nějaký ten základní přehled v něm mám. Chápu, že existuje kult okolo Fullmetal Alchemist, okolo Akira, okolo Cowboy Bebop a řady dalších, na jejichž vyjmenování by zde nestačily řádky. V tomto případě to ale nechápu. Vezměme si například scénář. Prve se snaží zaujmout akcí, akcí a akcí, ale v posledních dílech si to rozmyslí a najednou začne filosovat (proč? Proč ne od začátku, nebo vůbec?), což v divákovi vzbudí překvapení, zmatenost, ale také obavy, zda to do celkového schématu zapadá či ne. Vynecháme-li poslední díly, pak jsou všechny ostatní povětšinou stejné – objeví se anděl a Evangelion ho v boji porazí, načež jsou všichni šťastní. Toto triviální a monotónní opakování můžeme znát z pokémonů, digimonů a podobných počinů, avšak tím spíš to spadá do průměrnosti a klišé „dobro vždy zvítězí“. Obdobné klišé vidíme i v tom, že hrdiny jsou zde děti – to je ostatně časté obzvláště v 90. letech, tudíž nic extra. Pominu-li ale příběh, nebudu se i tak moci přenést přes postavy. Hlavní postava chlapce, jenž je podivný (a ve filmu dokonce úchylný), zkrátka nedokáže zaujmout, ačkoliv tvůrci sází na citlivou strunu a snaží se v divákovi vzbudit lítost. Postava Rei je nudná a povětšinu skoro až zbytečná. A tak bychom mohli pokračovat u řady dalších. Když však budu hledat to, co se mi na seriálu líbilo, příliš toho nebude. Zaujala mne myšlenka i zpracování andělů, Evangelioni i celková animace. Hudba je fajn, ale povětšinou má posluchač pocit, že obdobnou už slyšel. Občas se objeví dobrý vtípek a nemůžu říct, že bych se někdy nezasmál. Ovšem ale i tak to příliš ke kultovnosti nenahrává. Možná právě proto, že jsem v kdejakých magazínech, časopisech, článcích i recenzích četl chválu volající až do nebes, je pro mne tento seriál takovým zklamáním. Bohužel tedy průměr.

Snímek na mne působí poněkud rozporuplně. Na jednu stranu zde máme skvělé herecké výkony (hlavně Liama), dobré kostýmy, zajímavě dobově laděné exteriéry i interiéry i solidní kameru – to vše pod taktovkou dobře odvedené režie. Na druhou stranu tu ale máme scénář, který (i když má snímek přes dvě hodiny) ale nedostatečně vystihuje samotnou knížku a svým zpracováním tak klouže pouze po povrchu samotné věci a nemůže si (kvůli časové náročnosti) dovolit jít více do hloubky. Na úkor tohoto omezení jsou postavy spíše (oproti knižní předloze) strohé, částečně neodpovídající (např. vztah Jeana ke Cosette nemohl být plně vylíčen a vysvětlen, tudíž zde máme cosi jiného, než kniha zamýšlela) a člověk si k řadě z nich nemůže ani utvořit patřičný a odpovídající vztah. Co víc, řada docela důležitých postav úplně chybí, případně se mihne na chviličku ve zcela zanedbatelné roli, tudíž člověk ani nemá šanci poznat, jaké postavení mají (nebo mají mít) v celém příběhu. Nejvíc mi ale vadí závěr snímku – ten se totiž s knihou plně neslučuje. Zde vidíme šťastného Jeana, jak odchází svoboden. Ale bylo tomu opravdu tak? Nebudu zde vyzrazovat zápletku, ale děj následovaný po tomto by se rozhodně nedal přirovnat k „happy-endu“ pro všechny. Vzato kolem a kolem, musím dát pouze tři hvězdičky.

Zpočátku to bylo hodně dobré (hádám asi první dvě série), ale pak se to zatraceně zvrtlo do klišé a průměrnosti. Díly postupně začaly být čím dál tím více iritující a příběh se v některých případech úplně vytratil. Nějaký smysl „ospravedlnění“ hlavních hrdinů a jejich činů se také s přechodem do dalších sérií vytratil a nahradily ho citáty typu „prostě proto, tak je to správně“. Souboje jsou tak něco, co to mohlo zachránit (když hudba po třetí sérii začala být na pendrek), ale nakonec to skončilo zase u klišé a vykrádání starších dílů. Kolem a kolem, nemůžu dát s jistotou lepší hodnocení, jak průměrně tři hvězdičky.

Úvod byl docela dost patetický. General Hux má mít dle autorů snad smýšlení jednoduchého robotického droida, což je poněkud překvapující. Dost to nasvědčuje tomu, že dle autorů pozice generála nic neznamená a ve skutečnosti ji může vykonávat kdejaký blb, jaký skočí i na ten nejjednodušší a nejprokouknutelnější trik. Co víc, celá špičkově vycvičená flotila řádu, je během chvilky hravě poražena necvičeným odbojem, třebaže v dřívějších fimech (4. – 6.) tomu bylo právě naopak a odboj tehdy dostával krutě na frak (Disney se asi rozhodlo, že když už takto „zprzní“ seriál Rebels, tak tu může prznit taky). Ovšem takovýchto „vyznění“ (když budu slušný) je v tomto filmu bohužel více. Záhadné přežití generálky Leii ala Superman (či Neo z Matrixu), změna akutnosti situace na neakutní (ačkoli jsou neustále pod útokem, tak najednou mají 18 hodin k dobru, ač se předtím zdálo, že je to otázka maximálně hodiny), zmatená nová admirálka (člověk by čekal, že někdo v téhle funkci bude reagovat daleko lépe, než zmoklá slepice), Rey dokáže bez výcviku uzvednou obrovské balvany (ačkoli Luke s výcvikem toto nedokázal), divný závěr a řada jiných věcí, o nichž bych se tu mohl rozepsat na několik řádků. To podkreslují trapné vtípky, bez nichž by filmu bylo určitě lépe. Celkově příběh spíše vypadá porůznu sešívaný z několika scének, avšak není zde příliš, co by jej dokázalo udržet v takové formě, aby člověk nebyl zmatený, unuděný, nebo by neprotáčel oči. Dobrá režie se sice snaží, ale scénář je místy tak příšerný, že to prostě nemůže zachránit (obzvláště dialogy Kylo-Rena a Rey jsou hrozné). V neposlední řadě je mu třeba vytknout neustálou snahu vykrádat předchozí díly (např. variací na sehnání jakéhosi Hana Sola, jímž je zde tentokrát lamač kódů, variací na snahu Rey přesvědčit Kylo-Rena, aby se přidal k dobru, byť to samé jsme viděli u Luka a Vadera, či variací na smrt Luka po způsobu smrti Bena Kenobiho atd.). Připouštím, že jsou některé scény opravdu dobré, avšak je jich (oproti zbytku) pomálu, skoro jak šafránu. Po vizuální stránce je snímek sice fajn a hudba je opět skvělá (výtečně podkresluje atmosféru snímku), ale to poněkud nestačí k tomu, aby to snímek zachránilo. Obzvláště když se vezme chabý herecký výkon některých představitelů rolí (např. Kylo-Rena či patetického Snoka). Snímek jsem shlédl pro jistotu rovnou dvakrát. Nevěřil jsem totiž, že by po té salvě chvály – co zde čtu – mohl být výsledek tak průměrný. A on bohužel průměrný je. A to nejenom po stránce původní šestice dílu od G. Lucase, ale také i z hlediska scifi filmů. Tudíž na ukrácení dlouhé chvíle může být fajn, ale to je tak vše.

Kombinace Rachel Talalay a Steven Moffat očividně může docela dobře fungovat. Navíc Steven Moffat ukázal, že ukočírovat a zajímavě podat příběh Doctora Who stále umí. Dialogy srší vtipem a jsou plné narážek na dobové smýšlení 60. let, kdy seriál vznikl. Bradley a Capaldi si jdou dobře do noty a výtečně se doplňují. Kapitán z první světové války je úsměvně vtipný svou věčnou nechápavostí a celkově i příběh funguje jako pečlivě seřízený hodinový stroj, byť je docela dost jednoduchý a přímočarý (na druhou stranu ale méně fádní, než některé seriálové díly). Ovšem problém přichází se závěrem, který mi přišel až moc natahovaný a v některých bodech dokonce i nudný (vím, že si Doktor potrpí na teatrálnosti, ale tady mi to přišlo až moc jako nějaká naučená poeticky laděná citace). Na druhou stranu jsem alespoň rád, že se tak nějak objasnilo (přimhouříme-li oči), jak to ve skutečnosti nakonec je s Doktorovu společnicí (kdo viděl tomuto předcházející díl seriálu, jistě chápe) – to je určitě velký plus a ubírá to na dané fádnosti a klíčovosti minulého dílu seriálu. Kolem a kolem je ale tento speciál vcelku podařený a po předchozím speciálu (Doctor Who: The Return of Doctor Mysterio) je to vítaná změna k lepšímu.

Což o to, po vizuální stránce je film docela pěkná podívaná. Stroje, uniformy, interiéry i exteriéry a řada dalších hmotných věcí převážně odpovídá dané době. Ovšem to by bylo pro úspěch snímku docela málo. A ono to málo také je. Hudba je sice fajn, ale není nijak výjimečná a spíše jen podkresluje atmosféru (a to ještě docela slabě). Kamera a obecně kamerová technika plní svou funkci a leckdy umí být zajímavá. Avšak po stránce scénáře a i režie musím konstatovat, že jsem silně zklamán. Snímek nemá nikterak silný příběh a krom několika k sobě „přifařených“ akcí ani nemá co vyprávět. Těžko člověk bude hádat co je hlavní dějová linka a co naopak není. Těžko bude člověk soudit, kdo je tou hlavní postavou a kdo jen vedlejší. A s obtížemi se bude i snažit vžít do role a cítění daných postav. Přitom celkově tato tématika „obléhání ostrova a snahy na něm přežít“ se dá pojmout daleko obstojnějším způsobem, což nám v minulosti již dokázal snímek Dopisy z Iwo Jimy (byť týkající se jiného ostrova, opačné strany boje a jiné doby). Takto nakonec nemůžu dát lepší hodnocení, než 3 hvězdičky. Od Nolana jsem popravdě čekal více.