Koprix

Čas trochu srazil dojem z této legendy. Ano, je to skvěle natočené, je tam skvělá zápletka, je tam skvělá hudba. Nicméně dnes budou diváci s hrůzou odvracet oči z filmového plátna kvůli něčemu úplně jinému. Čtyři hvězdičky. Kdybych žila v šedesátkách, bylo by to na jasných pět.

Tak tohle nebyl úplně můj šálek čaje. Uznávám, že námět byl originální, ale u mě to prostě nějak nefungovalo. Párkrát jsem se lekla, párkrát povzdychla, párkrát zasmála. Zbytek filmu jsem prozívala u nijakých postav a nijakých replik. Mně osobně nestojí za druhé vidění, i když objektivně to zase tak špatné rozhodně nebylo.

Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Pokračování se mi líbilo podstatně víc než původní příběh - už protože ten tu byl konečně dovysvětlený a já jsem občas skoro skákala nadšením do vzduchu, že takhle už to všechno sakra konečně dává smysl. Atmosféra v nemocnici správně děsivá - sama jsem si také starou opuštěnou nemocnicí v noci prošla, tak jsem to vnímala hodně intenzivně. I když dvojka ale ubrala na děsivosti celkově, přidala na ději a v tomhle případě to na mě fungovalo víc než dobře. A nebyl tam žádný darthmauloidní čertík, což se taky cení. Jako horor by dvojka Insidious na dobré čtyři hvězdy v klidu měla. Jako film celkově pro mě asi spíš ne. Ale těsně. Necelých 70%.

Viděno na podruhé. Pokud jsem se napoprvé trochu bála, podruhé to byla pouze jen nuda. Přijde mi, že tohle dílo je zbytečně přeceňované. Vážně, ten ďáblík s kopytama má jako někoho vyděsit? Tři hvězdy jen za slušné provedení (Wan to holt prostě umí) a za fajn konec, i když si v něm jasně nadbíhali na vytvoření dvojky.

Odhodlávala jsem se k tomu přes dva roky, abych si to pustila. Nikdy jsem od Trošky nic neviděla (krom asi čtvrt hodiny Kameňáku v televizi, což mi stačilo k tomu, abych znechuceně odešla) a věděla jsem, že pokud ho mám právem kritizovat, budu muset holt těch sto třicet tři minut jeho trapáren vytrpět. Proč Babovřesky a ne Kameňák? Protože je to aktuální. Protože to očividně vydělává, jinak by ze sebe Troška nesypal další díly jako na běžícím páse. Tak jsme se takhle sešli na bytě, otevřeli k tomu lahev vína a pustili si tu největší debilitu za několik posledních let. A že to stálo za to. Po půl hodině to u nás vypadalo jako v pokoji psychiatrické léčebny s pacienty, kterým právě provedli lobotomii. Tupě jsme zírali na obrazovky a snažili se neskočit zoufalstvím ze svého podkrovního okna ven. Věděla jsem od začátku, že dějově to bude stát za hovno - a taky že stálo - ale netušila jsem, že i technická kvalita bude tak strašně zoufalá. Sorry, ale přesvětlené plochy u oken a rapidní zhoršení zvuku, když postavy nemluvily do kamery, to bych si představovala tak leda od nadšenců, co točí videa na Youtube, ne od celovečeráku, co jde do kin. I ti teenageři v Záhadě Blair Witch to měli kvalitnější (a ruku na srdce, i mnohem zajímavější). Očividně sponzoři neplatí zdaleka tolik, co by byla potřeba, a to i přestože je Troška cpe do každého druhého záběru. A nebo jo a místo kvalitního filmu si to Troška strčí do kapsy. Ale přece, to dělá celou dobu. Proč by točil kvalitní filmy, když národ debilů, co si byl schopen zvolit Zemana prezidentem, by o ně ani nestál. Takhle si akorát namaže kapsu, lidi si sednou do kina s popcornem a spokojeně si budou chrochtat nad dalším odpadem kinematografie, hlavně, že je to sranda, žejo. To, že je to stejně debilní jako oni, to už nevidí. Ale na debilních lidech se přece vydělává nejlíp... Co dodat? Jasnej odpad. Nic jiného si tahle zhovadilost nezaslouží. Kdyby tam byly aspoň nějaké vtipy, třeba i trapné. Ony tam nejsou žádné. Děj tam taky není, jen kupa scének poskládaných do sebe, aby tvořily tuhle dvouhodinovou patlanici. Kdybych strčila na dvě hodiny hlavu do záchodové mísy, byl by to kvalitněji strávený čas. K dvojce a trojce mě už nikdo nedonutí. Tohle stačilo na věky věků.

To tak jedete v 9 večer se Student Agency poloprázdným ztemnělým autobusem a říkáte si, že se u toho třeba budete aspoň trochu bát. A nakonec se bojíte maximálně toho, že oslepnete, až tvůrci filmu konečně uhradí účet za elektřinu a hlavní postavy přestanou chodit v naprosté tmě. Na druhou stranu se na ně aspoň nemusíte koukat, protože absolutně ničím nezaujmou - ba naopak. Herecký výkon Sary Paxton je tu zoufale špatný, a i kdyby nebyl, hraje holku tak neskutečně protivnou a blbou, že byste jí ještě z těch schodů do sklepa kopli dolů a zamkli za ní na tři západy. (Ne, vážně, na to nepotřebujete inteligenci Stephena Hawkinga, abyste nešli dobrovolně do sklepa potom, co jste tam vlezli poprvé a začalo vám jít o kejhák). Chlápek v podání Pata Healyho není o nic moc lepší, když celou dobu strašně drsně kecá o svém bububu a pak, když se začně konečně něco dít, stáhne ocas mezi nohy a zmizí. No a Kelly McGillis tu dokončuje "správnou" horor trojku v roli postarší herečky, která hraje médium tak uvěřitelně, že byste ji místo do hauntedhausu poslali tak leda do cvokhausu. Takže abych to shrnula: zápletka nezajímavá a nudná, postavy nesympatické a ty repliky, co jim tvůrci vkládají do úst, jsou hodné poblblých třináctek, co se podívají na V tom domě straší a nenapadne je nic lepšího, než se zavřít na záchodě a vyvolávat duchy. Jednu hvězdičku za toho autobusového šlofíka. A můžete být rádi.

Nuda, nuda, nuda. Začátek vypadal docela slibně, ale po první půlhodině má člověk pocit, že už z toho vytřískal všechno a že film nemá kam gradovat. Jak by taky mohl, když ducha holčičky ukážou hned na začátku, člověk vlastně celou dobu všechno nadpřirozeno vidí (občas se u toho má sice leknout, ale ani to nefunguje) a nečeká napnutý jako kšandy, kdy se teda ten hlavní Mr. bad guy zjeví v nějaké infarktovce, jestli vůbec. Nic jako Tony v The Conjuring, kde jsem se bála podívat na obrazovku při záběrech zrcadýlka jeho hrací skříňky. A konec s běháním po střeše? Žádné napětí, žádné emoce, žádné zajímavé rozuzlení a konec postrádá jakékoliv inteligentní ukončení. Za týden už nebudu vědět, že jsem to kdy viděla. Jo a proč český název zmiňuje 3:15, které vlastně ve filmu nemá skoro vůbec žádnou roli, to mi taky nejde do hlavy...

Ano, tak tohle mě bavilo. Bylo to svižné, člověk se celou dobu příjemně bál, a i přestože zápletka patřila mezi klasická hororová klišé, fungovalo to stoprocentně. Rozhodně lepší než Wanovo Insidious, které jsem viděla asi před rokem a ani si ho pro velký úspěch už pořádně nepamatuju. Krom toho Patrick Wilson v roli Eda Warrena na mě působil neskutečně sympaticky, takže jsem se dokonce mohla i vcítit do hlavních hrdinů a fandit jim, narozdíl od takového Paranormal Activity, kde byli všichni pořádně uvřeštění a blbí, že jsem jim naopak přála, aby je něco stáhlo do sklepa a vykuchalo. Konečně opět jeden z hororů, co bych doporučila na nějaký noční maraton svým přátelům. 75%

Dostala jsem od toho přesně, co jsem čekala. Šíleného Jacka Nicholsona, jehož přehrávání tu vůbec není na škodu - ba naopak - a pořádnou dávku správně stísněné atmosféry a napětí. A ta hudba! Sakra, ta hudba, při které vám tuhne krev v žilách! Já se u filmů ráda bojím, ale pokud možno celou dobu s postupně gradujícím napětím, ne že dostanu infarkt po čtyřiceti minutách nudy u jediné lekačky, a pak se zase během dalších čtyřiceti minut nudy budu uklidňovat. I když se sama bojím nejvíc věcí, co nevidím (takže Záhada Blair Witch pro mě byla největší infarktovka vůbec) a u filmů podobného ražení jako je Osvícení si sem tam zívnu, u tohoto Kubrickova mistrovského díla rozhodně ne. I když jsem se na půlku filmu nemusela koukat přes prsty s hrůzou v očích, že na mě někde něco vyletí a já začnu vřískat jako když mě na nože berou, stejně když jsem šla v noci na záchod, tak jsem trnula, jestli za dveřmi do koupelny nestojí náhodou někdo se sekerou... Perfektní zážitek, každopádně i přes všechny klady se u mě na pět hvězd nevyšplhá, a to hlavně kvůli Shelley Duval, která mě občas svým ne uplně uvěřitelným hysterčením neskutečně lezla na nervy. To se pak člověk má Nicholsonovi divit, že mu z toho začalo šplouchat na maják...

Jedno ze stěžejních děl současné kinematografie, které vyšlo v době, co mi byl rok. A já se ptám, jak jsem mohla čekat jednadvacet let, abych si ho konečně pustila? Silný příběh, kterému ještě dodává na hloubce fakt, že je podle skutečné události, zvládl Spielberg zrežírovat tak skvěle, že mi ještě teď běhá mráz po zádech. A já, jakožto zástupce generace válkou nepolíbené, která ví o druhé světové blíž jenom díky pinkfloyďácké The Wall a Watersových komentářů k ní, jsem konečně dostala pořádnou facku a konečně třeba přestanu zívat, když mi prarodiče začnou ukazovat fotky a vyprávět příběhy typu "tohle byl tvůj prastrejda z Terezína, ale poslali ho do Osvětimi, když mu bylo 5 let." Pokud měl film vyvolat silný zážitek a ukázat lidem, co se tu u nás za humny dělo, svůj účel rozhodně stoprocentně splnil.