Martensson35

Přiznám se, že než jsem se propracoval ke Kmotrovi, Mafiánům, Tenkrát v Americe a pár dalším klasikám žánru tak abych je docenil, byl mým etalonem (proti)mafiánského filmu tenhle snímek. Patrně protože v útlém věku lidé jako já fandí klaďasům. Čím víckrát jsem film viděl s časovým odstupem a studoval ho hlouběji, opadl wow efekt a dostavila se i kritika a sebepoznání proč jsem film za mlada tolik protáčel na kazetě. Kostra příběhu je veskrze jednoduchá, takový v podstatě westernový model zasazený už do motorizovaného období, příběh černobíle rozložen na hodné a zlé, nezatěžovat diváka žádnou hlubší filozofií a tomu hollywoodsky přizpůsobit dějinnou skutečnost. Je fakt, že vzhledem k tomu, že film v podstatě vychází z nějakého televizního seriálu 50tých let a z reálií jen velmi povrchně, nemá v podstatě člověk co reklamovat. Stejně to ale celé při po letech působí o třídu níž, než ty filmy co jsem na začátku vyjmenoval. Pak si ale člověk znova všimne toho co v dětství sám nechápal ale jeho podvědomí už to pobíralo. Především, že v podstatě plochý příběh se podařilo mistrovsky okořenit barvitou plejádou charakterů, které si žádá i každá správná kovbojka, že příběhu prospěla neotřelost a střídmý naturalistmus 80ték (někde mezi Spielbergem a Verhoeevenem), skvělá výprava a smysl pro detail (kostýmy, exteriéry) a zatraceně parádní Morriconeho hudba, která mi zní v hlavně od těch asi 12 let, kdykoliv se mi film připomene. Costner a Garcia už tady prokázali, že z nich něco bude, Connery dokázal že může existovat "nejskotštější" irský policajt a navrch všeho mistrovská sóla De Nira (už do smrti mi bude hlodat v hlavě jak by to zahrál Bob Hoskins). Prostě celé to i po letech pasuje to sebe jako tetris na nějakou vyšší střední obtížnost a nějak mi nedá to shodit. Člověk si musí položit otázku: Co by se s tím DNES stalo, kdyby z toho VOD tv chtěly vyvařit 10-dílný seriál?

Výtečně podaný ohled za dobou němých taškařic a povstávajícího Hollywoodu. Film skutečně neplýtvá slovy, avšak výmluvný je až dost, zvláště, když ukáže kolik vět bylo tehdy možné (či spíše nutné) vyjádřit pár úhozy rukou, což se zrcadlí v hereckých výkonech, jež dávají prostor přednostem/řádění obou herců (Dujardinův úsměv by zbořil i zeď). Technické zpracování plně kopíruje koncept meziválečných filmů, jen občas problikne moderna a zase rychle zmizí. Hudební doprovod ve znamení dobového jazzu,swingu či charlestonu je už jen pochopitelnou leč stejně vděčnou třešinkou nakonec. Pro všechny milovníky meziválečné filmové éry (a rozhodně nejen ty) úspěch zaručen. 5. hvězda je za razanci a odvahu a přesto sympatičnost a skromnost s jakou se film nese světem.

Skvělý snímek mapující zákulisní scénu válek jenž lemují soudobé dějiny světa. Povedený scénář, prvotřídní výprava a světě div se i Cage se snažil hrát. Po tom všem lze filmu odpustit i určitou naivitu v některých situacích.