jahol

Zajímavý paradox. Všechny vedlejší postavy jsou napsány moc dobře, ale u těch hlavních se mi zdá, že scénáristovi nezbyla energie a došel k názoru, že to ústřední dvojka svým permanentním charisma utáhne tak jako tak. Škoda. Colin Farell ani Ewan McGregor nemají co hrát a každý z nich vystačí v podstatě se dvěma výrazy (jedním před a jedním po) během celého filmu. A tak jsou sice detaily téhle moralitky(?) až překvapivě výstižné, ale poskládat do nerozdrobeného atmosférického celku se je Woody Allenovi nepodařilo. Výsledkem je filmík, od kterého sice neodejdete, ale na konci si říkáte, že kdybyste tak učinili, zase byste až tak o moc nepříšli. Allen chce na stará kolena točit pořád něco jiného a dopadá to čím dál hůř. Přesně uprostřed mezi dvěma a třemi hvězdičkami, zaokrouhleno nahoru, protože ze mne úplně nevyvanula dobrá nálada z pár epizod Monty Python Flying Circus, které jsem viděl předtím (konkrétně šlo o naprosto úžasný Roční závod o největšího pitomce vyšší střední třídy).

Velmi stylovej hlavní hrdina, moc pěkný holky a pěkná sestava záporáků v téhle další krvavé symfonii. Jenže tam, kde u Sin City pracuje výtečná promakaná kompozice každého obrázku a u Od soumraku do úsvitu úžasná atmosféra, báječná nadsázka a úchylnej Tarantino, Machete kromě technicky zvládnuté brutality moc nenabízí (nadsázku v o něco slabší míře tu lze vysledovat spíš u záporáků, zatímco klaďasi to berou o kapku krve vážněji, než by měli). Přijde mi, že Rodriguez se nevyvíjí a pořád si točí (na rožni) to svý (maso) a spokojí se s tím, že si na něj tu a tam nasype nový peprný koření - a já (někdy doslova) zavřu oči a baštím, protože žaludek mám sakra dobrej, ale z chuti a vůně, nebo spíš smradu, jsem rozpolcený (nad scénou přibíjení kněze na kříž může možná masturbovat nějakej zvrácenej ateista, ale mne naplňuje rozpaky a závanem smutku). A ještě jeden rozpor tady je - Machete je klasickou ukázkou až perverzní (ano!) prezentace násilí zcela nesmyslně zadupávající do země jiné, běžně příliš nepropagované, ale mnohem přirozenější stránky lidské tělesnosti. Moc se netěšte - ty nádherný ženský, který si ve filmu nashromáždil, utrpí na kameru tak maximálně nějaké ultracenzorované osahávání. Jestliže v takovým filmu, kde vidím několik desítek useknutých hlav, mačetou proseknuté všechny části lidskýho těla, na který si vzpomenu, anebo střeva vyhřeznutá na dvacet metrů, nemohu vidět ani náznak vagíny (pokud tedy není zrovna roztržená zevnitř, pak by to možná šlo), přijde mi, že jsme se všichni zbláznili. Bod navíc za "slaňování" z okna a za skákající auta (celej závěr byl vůbec docela dobrej).

Jako celek svěží a příjemné a naštěstí tak hbité, že pachuť trapných scén, kterých je ve filmu poměrně dost, rychle vymizí díky dobrému fórku nebo herecké etudě. Hlavní dějová osnova je samozřejmě lehce předvídatelná, ale ve vedlejších linkách mě film párkrát docela dostal (skvělí "opraváři"). Jako oddechovka před plněním manželských povinností (po 23 letech manželství) vcelku optimální záležitost.

Úžasné flmové dílo, životní role Rudolfa Hrušínského a nejlepší režie od Juraje Herze. Spalovač mrtvol patří k těm pár filmům, kde je vše dotaženo do naprosté dokonalosti, počínaje záměrně komplikovanou kamerou, přes ideálně padnoucí sundtrack (kde hrají obrovskou roli dlouhé pasáže ticha) až po skvělé herecké výkony všech, skutečně všech členů hereckého ansámblu. Ještě výš, mezi pár vyvolených, pak posílá film originální, absurdní výrazové vyjádření Kopfrkinglova šílenství. Mnohým tohle srovnání bude kulhat, ale pro mne, z pohledu emocí, které ve mně vyvolal, je Kopfrkingl (stejně silným) negativním protipólem jiného "blázna" - zahradníka z Being there. A tak jak ze mne Peter Sellers v závěru zmíněného filmu snímá tíhu kříže mimozemským pozitivním poselstvím, tak mne Rudolf Hrušínský na něj zpátky přibíjí.

Překvapivě zábavné, protože nejen "crazy" (jak to u podobných pokusů dost často bývá), ale skutečně vtipné. Přirovnání k bláznivým parodiím kulhá, protože tohle je spíše než parodie pokus najít formálně korektní, a přitom originální kabátek pro politicky velmi ožehavé téma soužití Izraelců s Araby. Bez invence dobrého krejčího by takový naivně spíchnutý kabátek kabátek vybledl do trapnosti, ale tady se scénárista překonával, aby mě pořádnými kopanci v pátek večer nakonec probudil z předčasného umírání na gauči naproti obrazovce s navoleným HBO (nepamatuji se, kdy se něco takového i mnohem výše hodnoceným filmům podařilo naposledy). Daleko lépe než s agentem Smartem sedí přirovnání s Boratem, teda s tím lepším, co dal do filmovýho éteru.

Jako akční nášup výrazný nadprůměr, jako nostalgické ohlédnutí za akčními filmy paráda. Syl je cool víc jak zamlada, Lundgren výborný protipól (i když vlastně ne) a Statham k týhle dvojce parádně zapadá. Hlášky jsou skvělý a je jich tak akorát. Scéna z kostela se proflákla hodně rychle, takže diváci jsou dopředu poučeni a nejsou zklamáni z absence těch, které by viděli nejraději (upřímně řečeno, proč nejede do středoamerického pekla Arnie je docela dobře vysvětleno v kostele, ale Bruceho je škoda a své by si ještě jistě uhrál). Napřed na pomezí maximálního hodnocení, ale některé krvavě digitální okamžiky v rychlých prostřizích působí trochu neumětelsky, poněkud více variability prostředí ve druhé polovině filmu by taky neškodilo a Giselle Itié by mohla mít nejen šmrnc, ale taky něco zahrát. Soundtrack možná není originální, ale je výborný (kouzelná scéna s umisťováním stovek náloží). A parádní autohonička (ty dvě v Bournem stále ale jednoznačně vedou).

První půlka (včetně úžasné pirátské fikce v "předfilmu") je hypergeniální a stavím ji (o dost) výše než Život Briana (stále nejsem schopen se rozhodnout, zda je lepší porovnání katolické a protestantské rodiny, názorná výuka sexu nebo nedobrovolní dárci orgánů), Od prostředka (doslova) si ale myšlenkový základ sice stále udržuje stejnou hloubku, ale na grafické prezentaci na společném slajdu padá na stejnou úroveň i tempo a míra vtipu. A tak by to asi nemělo být.

Ve své době satirické dílo naprosto nedostižné a úžasné, ale zdá se mi, že čas se přece jenom projevil, zvlášť když máte ze satiry něco nakoukáno. Už už jsem chtěl dát za silné čtyři, ale pak jsem si připomněl třeba scénu kamenování a uvědomil si, že by to nebylo spravedlivé. Už proto, že tohle je skutečný film, s velmi pěknými exteriéry, a ne pouze nesmírně inteligentní satirický sitcom odehrávající se na menším prostoru. O naprostou výlučnost a TOP1 ale u mne nejde, protože nejlepší britcomy z devadesátých let, které z Života Briana, pokud jde o styl, nepokrytě těží, jsou ve vybraných úsecích ještě lepší.

Nemohu si pomoci, pro mne dosti přeceněný film a důkaz toho, že každé nezávisle se tvářící filmové dílko ještě nutně není výhrou. Psychologie hlavních hrdinů je místy rozbitá a nejde úplně do hloubky, doprovodný komentář nerezonuje s hlavním příběhem, jak by mohl, závěrečná "pointa" je neoriginální a předvídatelná a slibovaná erotika nic moc (ale zaplaťpánbu, že v rozporu s mnoha komentáři zde na csfd nedošlo na porno). Lepší vydrží být po celou stopáž filmu střípky v pozadí a několikrát jsem se přistihl, že bych hlavní trojku klidně oželel, kdyby se kamera uráčila posunout o pár metrů dál a přiblížit mi to mnohem zajímavější, co se děje tam. Na tři nakonec vytahuje hodnocení jediná opravdu dobrá scéna s odcházející naštvanou Luisou. Kdybych dal více, kolik bych musel dát jiným roadmovie?

Nový Harry Potter je jiný než předchozí díly - od hezké moderní pohádky pro malé, přes ještě vymazlenější pohádku pro větší se tahle megasérie dostává až k filmové alegorii boje se zlem, bojujícím stále vynalézavěji. Fronta ani armády již nejsou jasně odděleny, protože zlo útočí partyzánským bojem, ze zápolí, zevnitř, odevšad a naši hrdinové si nemohou být jisti ani sami sebou. Přechod filmu k místy až sociologické sondě nutně oslabuje zdroje atraktivnosti dílů minulých - odlehčenou obraznost a humor a mohl by diváka zanechat někde na půli očekávání. Naštěstí se s novým režisérem objevují i nové výrazové prostředky snových prostřihů, v jejichž rámci se odehrává leckterý z dílčích soubojů mezi dobrem a zlem, a které nakonec společně excelují ve finální konfrontaci. A kdybych náhodou váhal, zda ne jen "za čtyři", musím odměnit vynikající paralelu na smrdutou, zvrácenou roli současného bulvárního tisku.