jahol

Jeden z mála amerických filmů o "východu", který nepůsobí trapně neuměle, ale vcelku hodně realisticky. Umím si představit, že takhle to do puntíku na ruský "elitní" vojně na ponorce vypadalo. Až na tu možnost atomového výbuchu a neřízené jaderné reakce, to je samozřejmě ptákovina, hrozilo "pouze" přehřátí reaktoru a zamoření okolí. Harrison Ford i Liam Neeson dobří, i když malinko přehrávající. občas film sklouzne do příliš velkého patosu, ale jako celek se mi líbil.

Krásná odlehčená sonda do ruské duše - do jejích zákoutí, která můžeme jen obdivovat a do jiných jejích zákoutí, kterých se můžeme jen bát. Menším problémem pro neznalého diváka může být pochopení faktu, že Svéráz je filmovou komedií s pouze velmi mírnou nadsázkou, přesně takhle to totiž v Rusku skutečně chodí, o bizarní obrazy není nouze (v roce 1998 jsem byl na vědecké konferenci pár set kilometrů od Moskvy, první den byl oběd situovaný do hezkého přírodního parku obklopujícího větší usedlost, který si důstojností nezadal s podobnou akcí někde v Anglii -do té doby, než se v půli oběda objevilo mezi stromy stádo krav s pasákem, které si svou každodenní cestu přes pozemek, kde se momentálně nacházely naše stoly nenechalo vymluvit...), ale lidé spolu žijí v takové nějaké užší pospolitosti, přesně jako ve filmu. A pozor - ta mírná nadsázka se netýká vodky, tady je film zcela realistický.

Robert de Niro a Jean Reno je opravdu parádní dvojka, která by asi zasloužila ještě malinko lepší scénář. I když - vidět film v okamžiku uvedení do kin, asi by ode mne mohl dostat i za pět - deset let poté bohužel už autohoničky (po Bourneho triologii) nevyrazí srdce z těla, přestřelky jsou udělány poutavěji v seriálu 24 hodin, autooperace kulky připomíná také scény z jiných filmů - a tak vám nakonec z filmu zbydou zase především pohledy, mimika, dialogy těch dvou. A zatímco třeba v Leonovi to tolik nevadilo, protože akční složka byla dost v pozadí, u Ronina je zestárnutí znát.

Hilary Swank je úžasná, silně mi svým hereckým výkonem připomíná Christinu Ricci ve Zrůdě, a vůbec celá ta partička, v niž se odehrává tohle v podstatě komorní drama, je skorem dokonalá. Kromě ústředního motivu je film i pěknou studií malé "sociální" skupiny lůzrů kdesi na venkově a vypjatého neo-konzervativismu její chlapské části, ani v současné Americe ještě zdaleka nevyšeptalého (tahle země je moc velká, takže se tam všeobjímající tolerance, tak typická pro lidmi narvanou západní Evropu, jež by se bez ní neobešla, šíří v odlehlejších oblastech mooooc pomalu). Do TOP žebříčků to film není, ale na 5 hvězd má.

Pulp Fiction na evropský způsob, sevřenější, procítěnější, podmalovanější, s dialogy rozprostřenými dál od cynismu a černé grotesky. Nebýt závěrečné části, kde se scénář příliš rozmachuje od osobního konfliktu až k symbolickému přesahu, dostaly by Bruggy maximální hodnocení.

Tady je můj pohled na 18 miniatur, jež nabízí tenhle film. 1. Montmartre - jak se lidé mohou sejít a jak to vše začíná, 60% 2.Quais de Seine - ne, tohle není o nasládlosti, tohle je o přirozenosti, 70% 3.Le Marais - tady převládla forma, přes kterou prociťujete Paříž snad v každém záběru, i když se povídka odehrává hlavně v interiérech, obsah mě nepřesvědčil, 60% 4.Tuileries - vtipné a poutavé, i když nabourávající obvyklé představy o Paříži, 80% 5.Loin du 16éme - jednoduché, ale o to působivější, se smutným originálním námětem, 80% 6.Porte de Choisy - Kratičká skvělá obrazová feérie o stárnoucím obchodním cestujícím, kterou si můžete vyložit po svém, 90% 7.Bastille - Tak tohle jsem příliš nepochopil, snad jde o kamínek do mozaiky francouzského prožívání, či co, ani originální, ani obrazově bohaté, 40% 8.Place des Victoires - smutná variace na dosti obehrané téma, která nepřináší příliš originality ani Paříže, Julie Binnochet ovšem dává tomuhle kousíčku filmařiny další rozměr 65% 9.Tour Eiffel - pantomimická etuda s řadou hlubších vychytávek je jedním z vrcholů, 80% 10.Parc Monceau - Skvělé! Skvěle zahrané s perfektní pointou, 90%! 11.Quartier des Enfants Rouges - Smutný silný příběh, velmi dobře filmově vystavěná zkratka, 70% 12.Place des fêtes - Velmi pěkná etuda na téma všeobjímajícího násilí, 80% 13.Pigalle - poněkud povrchní pokus o další pointu, ne tak dobře vystavěný, jako v předchozích případech, 50% 14.Quartier de la Madeleine - Zvláštní surrealistická horrorová hříčka, která mě zpočátku moc nebrala, ale konec dobrý, všechno dobré :-), 75%, 15. Père-Lachaise - Romanticky pěkné a ze života :-), 70% 16. Faubourg Saint-Denis - Další pěkná pointa, tentokrát ale s úžasně nafilmovaným a prozvučeným vodopádem zrychlené historie vztahu, 100% 17.Quartier Latin - perfektně zahraná (výborně obsazená) psychologická jednohubka, kde o drobná překvapení také není nouze, 75% 18.14e arrondissement - prostinké vyznání, které mě příliš nepřesvědčilo, 50%. Jako celek film velice dobře vykrývá mnohotvárnou atmosféru Paříže, kterou jsem měl možnost mnohokrát procítit a která mi voní stále, tisíce kilometrů odtud.

Působivé poselství o tom, že kurs negativního myšlení vám může dát mnohem víc než kurs myšlení pozitivního. V některých okamžicích film balancuje na (velmi ostré) hraně mezi silným dramatem a černou komedií, ale (alespoň pro mne) ji naštěstí nikdy nepřekročil (a myslím si, že hledat, pěstovat a vychutnávat si v něm komediální linku je úkol pouze pro cynika). Slušné nebo i skvělé herecké výkony, dobře padnoucí hudba, neodhadnutelný vývoj děje a mnohovrstevný pohled na život hendikepovaného, ale i těch, kteří s ním sdílejí jeho osud. Film měl ale skončit o dvě minuty dříve, před návratem možná nejvíce postižené.

Existuje dost thrillerů, které vás nechají vypěnit tím, jak po počátečních nadějných náznacích nepřijde už nic ze slibovaného a film se nudně dovleče ke konci. Firewall tenhle model dovádí k dokonalosti, protože na něm je nejnadějnější jeho NÁZEV a jakmile se rozjede prvních pár minut, s poměrně velkou jistotou vidíte, že kromě typických schémat a klišé (hrdina odjíždí na místo činu a zanechává předtím krátce představenou rodinku - v ideální sestavě pro eventuální masakr - vlkům napospas) se na devadesát procent ničeho nedočkáte. Po zbytek filmu si pak už jen hořce ověřujete, že jste s prvotním úsudkem měli pravdu. Film, kde hlavní hrdina Harrisona Forda vystačí v podstatě s jediným výrazem, kde se tísnivá atmosféra dosahuje trvalým lijákem a neustále staženými roletami v bance, film bez nápadu, ale i třeba bez pořádných dialogů, kde jednu hvězdu dám tak nějak z nostalgie za Harrisona a za jeho slušný fyzický výkon, hlavně v poslední, i když taky posté viděné bitce (nebo za schopného dublera) a druhou z nostalgie za mou oblíbenou Mary Lynn Rajskub a poměrně velký prostor, který tady dostala, i když tady musela být oproti tomu, co točí s Kiefem Sutherlandem v dvacet čtyřce, asi dost otrávená. Pokud máte, jako já, na co koukat na DVD, a tohle běží v televizi, není to film, který byste museli vidět.

Po deseti minutách mi málem vypadl hrnek s kafem z ruky - jak mohla režisérka Času sluhů zplodit něco takového? První část filmu je opravdu tristní a kupodivu jde především o scény, kde je na plátně Karel Roden - ten zde, věřte nebo ne, podává ne druhotřídní, ale třetitřídní výkon (při sledování jsem si vytvořil soukromou teorii, že ho natáčení tohohle "skvostu" tak otrávilo, že se to inteligentnějším divákům rozhodl dát najevo). Časem se to trochu zlepší, Roden zmizí a je nahrazen docela přitažlivými exteriéry projížděným "hezkou" kamerou a Markem Vašutem, jehož ministr představuje pro celý film jediný jednoznačně kladný záchytný bod. Hlavní hrdinka se konečně dočká těch hereckých projevů, ve kterých se evidentně cítí nejlépe - vypjatých sexuálních scén (i když, přestože výborně natočenou, soulož v kostele považuji za netaktní vůči věřícím). Film se pak na chvíli posune do polohy, kdy se zdá, že bude mít co říci, ale nakonec se obloukem vrátí k hromadě shitu z ůvodu, u které bezpečně zakotví. Dvě hvězdičky jsou příliš, ale co mám dělat, když Čas sluhů ve mne stále vibruje. Ostatně, Scorsese taky dostal Oscara za svůj zdaleka ne nejlepší film.

Příjemný snímek, který sympaticky nabourává zprofanovanou scénáristickou linku současných horrorů, kdy jeden až nekonečno zlých postupně zabije N-1 z N hodných, přičemž jako první na řadu jde někdo, jehož smrt diváka pořádně probere, pak se v první polovině vymlátí divácky méně zajímavé objekty, submisivní slaboši a nenápadné studentky bez problémů, ve druhé půlce jsou dobíjeni zranění, načatí v půlce první, a poslední obětí je ten z ústředního mileneckého páru, který má jizvičku na krku, bílé tenisky a nemá na krku křížek nebo se mu přerve řetízek (pokud je ve filmu dítě, a přežije první dvě třetiny, je vítězem ono a zařvou oba milenci). Občas spíše thriller, ale většinou zcela plnokrevný, skladbou děje až překvapivě originální a vlastně úplně "realistický" horror, který místy připomíná velmi dobrou horrorovou počítačovou adventuru (proč už se ksakru nedělají?!), těží z brilantního ozvučení a věřte tomu, že vás párkrát pěkně dostane (při sledování doma rozhodně doporučuji sluchátka na uši). Hlavní hrdinka (Belén Rueda) je skvělá, řekl bych, že snad ještě lepší než ve Hlasu moře (!), to se bohužel nedá říci o ostatních větších rolích, kde si ještě trochu pochrochtáte u Geraldiny Chaplinové, ale takový Mabel Rivera v hlavní mužské roli je zcela nevýrazný. Závěr by mohl být trochu efektnější, ale vyústění děje je originální a pěkné.