Johgas

Napínavý film, oči jsem od obrazovky neodtrhla. Vzestup a pád Tonyho Montany, paranoidního závislého drogového bosse. Dojel na to, že nedodržoval zlaté pravidlo obchodníků s drogami :"Nikdy nepodceňuj nenasytnost druhých" a " Nikdy se nesjížděj vlastním zbožím". Z těch lidí mi byla sympatická snad jenom Gina, jí mi bylo líto; jinak se u většiny zúčastněných špatný konec dal čekat. V takovémhle prostředí si prostě na štěstí nezaděláš. Občas brutální scéna, ale ne bezúčelně. A výborná hudba Giorgio Morodera, soundtrack si určitě koupím.

Trénink na Total Recall. Seana mám normálně moc ráda, ale tady jsem jeho postavě nějak nevěřila. Pěkné kulisy, hudba a drsná doktorka Lazarusová v podání Frances Sternhagen.

"Co bys dělala, kdybys věděla, že ti zbývá jen jedna minuta"? "Pořádně bych ji využila". A vo tom to je, všichni budeme mít poslední minutu, ale nikdo nevíme, kdy přijde. A proto - do života naplno :-) Dal jste mi dobrou radu, pane Jonesi :-)

...až mě zítra ráno v pět, ke zdi postaví....zajímavý film s charismatickou Marléne a drsným koncem. Hodně drsným koncem.

Dobrý napínavý film. Až na to idealizování zločinců, oni to byli vlastně takoví hodní hoši, kteří když se zamilujou, tak....tak co jako? Změní se? A jejich předchozí zločiny jako že se nikdy nestaly? A do toho ta romantická hudba - spíš u toho mělo znít "Pověste ho vejš" :-) Ale přesto napínavé.

Ale tak člověk se pobavil, to zase jo. Děj je ulítlý, spíš jsem to brala jako sondu do života korejského předměstského lidu :-) Ne - fakt, bylo strašně zajímavé vidět, jak ty lidi žijou, co je trápí, co je dobře....hlavní hrdinka mi strašně vadila, afektovaná...nevím, zdali to bylo herečkou či postavou. Co však vím jistě, o slepecký život není co stát, a to ani v romantických komediích...

Výborné psychologické drama o komplikovaných vztazích mezi dospělými a sobeckou puberťačkou ( i když, v jejím věku bych asi byla stejná...). Čekala jsem jiný konec, ale pan scénárista Zelenka ťal do živého...jo, a ty karafiáty - prostě tehdy jiné květiny nebyly :-)

Přeceňovaný film, jedna z mnoha variací na téma "válka je vůl". V Paříži si bývalí vojáci, teď umělci, léčí své šrámy na těle i na duši. Alkohol, promiskuita, rvačky...deprese, bezvýchodnost. Ani paprsek slunce, ani záblesk naděje. Herecké výkony mě nezaujaly, přišlo mi to všechno chladné a hodně přehrávané, nucené. Líbila se mi Juliette Greco v roli profesionální pařížské společnice, a opilecké duo Mike + Bill v Pamploně, těm to sedlo. Dvě hvězdičky za španělskou hudbu a za hlášku že "Praha je hezčí než Berlín".

Hm. Výborný Joaquin Phoenix, výborný PSH. Dobře hráli. Ale koho vlastně? Připadala jsem si jak z jiné planety, nerozuměla jsem. Filmů o podivínech tu už bylo, většinou člověk aspoň soucítí, ale tady - prázdno. Tam snad nebyl normální vůbec nikdo. A kdo byl, tak ho jako remcala zmlátili. A bylo to moc dlouhé.

Vynikající film. Viděla jsem ho na doporučení, jinak bych se na něj asi nedostala. Film o samotě a o tom, že ne každý chce být sám. O hledání sebe sama, přehodnocování životů, priorit, vztahů, materiálních potřeb...místy velmi černý humor, který nevím, zdali je typický pro Koreu, ale mně velmi sedl. Skvostná scéna s rozděláváním ohně a objednávkou nudlí s černými fazolemi (ano, doručujeme opravdu všude:-). Doporučuji, nejlépe za doprovodu nějakého asijského jídla :-)