Johgas

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Za sny se musí jít, a když v tom pomůže i rodina,která je ze začátku proti, tak to už je něco. Film je - aspoň pro mě - silně emocionální, ale i suchý britský humor zde má svoje místo: rozhovor Billyho s paní učitelkou: "Billy, přemýšlela jsem o studiu na Královské baletní akademii... A soudružko, nejste na to moc stará? Ne já, ale ty bys šel studovat:-) Skvěle vybraný hudební doprovod - T-Rex, temný hornický venkov 80. let, stávky, stávkokazové, děti jdoucí si za svými sny, to vše dělá z filmu koktejl, který mne velmi zasáhl. Asi nejcitlivější pro mne byla scéna, kdy otec v zimě štípe klavír, aby měli čím zatopit...

Je těžké žít s bláznem, jehož srdce patří moři, delfínům, samotě a tichu pod hladinou...je nádherné takovým bláznem být.

Sladko smutný příběh o stárnoucích lidech, kteří nechtějí být sami...i když se tváří, že jim to je jedno. Herecký koncert pánů Brodského, Kemra, Čepka, Bohdalky a Borodyové. Ve filmu není slabé místo, líbí se mi to od začátku do konce, včetně skvělé hudby Petra Skoumala. Kdykoliv se ráda podívám znovu. Je to takový zapadlý klenot let osmdesátých.