Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Drama
  • Akční
  • Dokumentární
  • Komedie

Recenze (371)

plakát

Krev za krev (1984) 

Levný, ale zábavný 80´s slasher s velmi řídkým a přímočarým dějem, partičkou neustále hláškujících "teenagerů" a kupou brutálních vražd. Napětí a atmosféry tu sice moc není, zato z filmu, ač jde o horor, vyzařuje pohodová atmosféra a dobrá nálada. Tvůrci a herci si natáčení užívali, brali to jako prázdniny a ve výsledku je to vidět. Za mě sympatická oddechovka. Hodnocení: 3,5*

plakát

Al tropico del cancro (1972) 

Já takový strach z černochů jako má uživatel G04T nemám, takže jsem se nechal zlákat posterem a toto giallo si užil bez předsudků. Krom domorodých rituálů a nahatých Haiťanek mě film zaujal hlavně výrazným vizuálem a parádní kamerou, která vytváří místy až hypnotickou atmosféru. Děj mě díky exotickému a pro daný žánr dosti netypickému prostředí hodně bavil, líbily se mi vraždy, snové sekvence i erotické scény. Možná příběh byl trošku slabší a závěr úplně mimo, ale i tak jsem byl spokojen. Jako pokročilý giallo fanda jsem si tam to své rozhodně našel. Navíc forma pro mě u těchto filmů bývá důležitější než obsah, takže s klidným svědomím uděluji 4*.

plakát

Cabin Fever (2002) 

Naprostá klasika a zlomový film, který změnil můj pohled na béčkové horory. Navíc spustil období krvavějších béček, které byly po roce 2000 nutně potřeba, což v roce 2005 vyvrcholilo filmem Hostel. Jako fanoušek žánru jsem Rothovi vděčný a i když většina jeho novějších filmů za moc nestojí, vždycky pro mě bude frajer.

plakát

Když se všechno po*ere: Woodstock 99 (2022) (seriál) 

Výborný dokument, který dost dobře ukazuje monstrózní atmosféru památného ročníku festivalu Woodstock. Z mého pohledu to byl asi jediný ročník, který za něco stál. Pořadatelé sice totálně selhali, ale podle všeho nikdo neumřel (na rozdíl od vychvalovaného 69. roku, kdy na festivalu umřeli hned dva lidé) a nic zas tak hrozného se nestalo. Prostě jen příliš mnoho lidí a trošku divočejší párty :). A palec nahoru pro Freda Dursta, ten se s tím nesral.

plakát

Erotické noci oživlých mrtvol (1980) 

D'Amato si s Eastmanem a svou partou kámošů vyjeli na tropický ostrov a tam během dovolené natočili najednou hned několik stylových porno hororů (proto jsou si ty filmy jako Porno Holocaust, Sesso Nero atd. tolik podobné, protože byly točené souběžně). Tento se mi líbil zatím nejvíc. První třetina je dnes již nekoukatelná hardcore srágora, u které jsem po nekonečném záběru na Shannonova poďobaná varlata děkoval bohu za rychloposuv, druhá třetina už snesitelnější mysteriózní soft eroťák, kde se vyřádí hlavně Eastman, který prcá zásadně jen přes rifle a pak nastupuje těžkotonážní, atmosférická a pravá hororová třetina poslední, u které mé hodnocení vyskočilo takhle vysoko. To utrpení za to stálo, Massaccesi ve své době horory uměl, jen z té jeho porno tvorby bych doporučil spíše pozdější devadesátkové kousky s Roccem Siffredim. I když i dnes se samozřejmě najdou labužníci, kteří raději pořádný "vintage" :).

plakát

I padroni del mondo (1983) 

Dobrodružný exploitation trash, odehrávající se před 200000 lety, kdy mezi sebou různé primitivní lidské rasy a nepřátelské kmeny bojují o nadvládu a přízeň Medvědího boha. Příběh není špatný, líbilo se mi jeho vyprávění pouze prostřednictvím obrazů, jelikož herci ve filmu vůbec nemluví, jen vydávají opičí skřeky. Občas si sice tvůrci při vysvětlování toho co se zrovna děje počínali dost neobratně a pravěcí lidé tu díky tomu, jak se snaží posunky a přehnanými reakcemi zmateného diváka držet v pozornosti, vypadají jako banda naprostých imbecilů, ale budiž. Beztak je to jen ultralevné italské céčko. Ale když si zvyknete na ty srandovní paruky, laciné masky a zapomenete na cirkusové scény s medvědem na vodítku, toho humoru tady zase tolik není. Film se tváří docela vážně až zadumaně, má podivnou melancholickou atmosféru, záběry krásné až mystické přírody, jednoduchý, hypnoticky otupující synťákový hudební podkres a několik velice vypečených kanibalských gore chuťovek. Nepřátelé tu totiž padlým bojovníkům uřezávají hlavy a pak konzumují jejich ještě teplé mozky. Až mě trošku natáhlo, palec nahoru :). Tento film byl ještě do nedávného vydání na blu-ray naprostá raritka s velmi slabým hodnocením, ale mě se celkem líbil. Do sbírky určitě pořídím a rád někdy kouknu znova, i když na žánrový vrchol a evidentně svůj velký vzor "Boj o oheň" z roku 1981 to rozhodně nemá.

plakát

Jeden proti celému impériu (1983) 

Co to sakra bylo? Tak tohle je film podle mého gusta! Komiksový postapo nářez jak ze starého Ábécéčka. Neandrtálci, dinosauři, laserové zbraně, androidi, lidé z budoucnosti... ten film má všechno! Myslel jsem, že z italské trashové tvorby mě už nic nepřekvapí, ale šeredně jsem se spletl. Při sledování Yora od legendárního Antonia Margheritiho jsem nevěřil svým očím. Hlavně po scéně, kdy Yor oddělá jakéhosi pterodaktyla a použije jeho mršinu jako rogalo, jsem zůstal jako opařený. Prostě tenhle film je jedno velké wtf? a to já mám moc rád. K tomu přidejte syrový synťákový soundtrack bratří De Angelisů, do bederních roušek navlečte krom svalnatců i nějaké ty sexy divošky a o parádní zábavu mám postaráno.

plakát

Vylupovači hrobů (1989) 

Mé druhé setkání s mexickým hororem dopadlo o fous lépe než naposled. Opět režíruje Rubén Galindo Jr., opět je to takový nadšenecký mix uječeného US slasheru a atmosférického eurohororu s pěknými praktickými gore efekty, ale naštěstí to tu už nekurví žádní haranti, jako v Cementerio del terror z roku 1985. A samozřejmě ani tady nenajdete žádné filmové umění, pouze poctivou zábavu pro milovníky béčkových krváků z osmdesátých let. Za mě palec nahoru :).

plakát

El asesino está entre los trece (1973) 

Rozvleklé a šíleně ukecané španělské giallo s pohledným castingem, krásným venkovským prostředím a pestrými barvičkami. Námět à la Agatha Christie byl v giallech tohoto typu (odlehlé sídlo, skupina lidí, vražda, spiknutí) využíván docela často, někomu to může připadat únavné, ale mě to tolik nevadilo. Spíš mě nudilo to neustálé obkecávání a vysvětlování motivů jednotlivých postav pořád dokola. Do toho mi ze začátku trochu dělala problém ta španělština, která mým uším moc dobře nezní, ale zvykl jsem si. Jinak film je to v rámci žánru spíše průměrný s lehce perverzní atmosférou, avšak minimálním množstvím napětí i nahoty. Ale líbilo se mi, že i přes evidentně velice malý rozpočet vypadal hezky a nablýskaně (viděno na blu-ray, 2k restaurace od Vinegar Syndrome film neuvěřitelně oprášila). V poslední třetině se pak začnou konečně hromadit vraždy s jejichž krvavým sleazy provedením jsem byl spokojen. Takže pro mě lehký nadprůměr, na který klidně někdy kouknu znova.

plakát

El ojo del huracán (1971) 

Komorní a krásně prosluněný thriller ve stylu pre-giallo filmů jako "The Sweet Body of Deborah", "Orgasmo" a "Paranoia" z let 1968-1970. Dokonce je tu i Jean Sorel, který hraje ve všech jmenovaných filmech a i tady má podobnou vůdčí úlohu. Děj plynule utíká, je zde trocha romantiky, lehké erotiky i příjemného napětí a psychického teroru, to vše v exotickém plážovém prostředí. Jako fanda žánru jsem se nenudil a závěrečný twist mi přišel výborný, ale v mnoha ohledech jde jen o průměrnou vykrádačku, neobsahující nic již dřív neviděné, takže tři hvězdičky budou muset stačit.