Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Horor

Recenze (291)

plakát

Pán prstenů: Dvě věže (2002) 

Až do okamžiku před 10 minutami jsem celé ty roky žil v domnění, že nikdy nepropadnu té všudypřítomné, drtivé přitažlivosti této ságy. Takhle mě už velice dlouho žádný fantasy film nenadchl, prodlouženou verzi jsem zhltl na jeden zátah jako nic. Oproti prvnímu dílu má tento rapidnější tempo, je energičtější, akčnější, zkrátka dotahuje do dokonalosti vše, co se nevyvedlo nebo úplně chybělo ve Společenstvu. Mám pouze jednu výhradu, a tou jsou v podstatě veškeré pasáže s Glumem a asi tak polovina s Frodem, tyto dvě postavy si mě zkrátka nezískaly, díkybohu, že se vše netočí pouze kolem nich, v jedničce byly na plátně mnohem častěji. Naopak mě potěšil Viggo Mortensen, kterého jsem i před Pánem prstenů měl v oblibě, a herectví celkově je nevyvratitelně skvělé, obzvlášt, pokud v jeho pozadí zní epické tóny z dílny pana Howarda Shore. Musím říci, jsem opravdu navnaděn na závěrečný díl, který bych si s chutí pustil ihned, kdybych nebyl držen ve spárech časové tísně. Ale co, zítra je taky den :-). 90%.

plakát

Ip Man (2008) 

Pokud je někdo zapálen do komentování a celého filmu obecně, tak dříve nebo později zjistí, že tuto horlivost si není možné udržet navěky a je potřeba si čas od času udělat menší pauzičku. V mém případě se jednalo o trochu větší než menší pauzičku, nicméně tento comeback komentář si nezaslouží žádný jiný film, než Ip Man, jelikož na Kung Fu příčce (která není zrovná malá) zaujímá první místo. Absolutní špička se sympatickým představitelem stejnojmenné čínské legendy, hutnou atmosférou japonské okupace, nápaditou hudbou a abych nezapomněl, stylovými a nabušenými souboji, kterých rozhodně není poskrovnu. Pro fanoušky tohoto žánru je to nezpochybnitelný must-see. 100%.

plakát

Dospívání po americku (1993) 

Dospívání po americku je film dokonalý ze všech aspektů, od scénáře, přes výtečné herectví a poutavý příběh inspirovaný skutečnými událostmi, po očekávané, dramatické, ale nakonec přeci jen mírumilovné ukončení. Co mně utkvělo v hlavě ale nejvíc, byl stoprocentně ohromný výkon mladého DiCapria, který převyšuje většinu (ne-li všechny) jeho nadcházejících rolí. Opět excelentní De Niro, který mne snad nikdy nezklamal, tedy s Leem tvoří opravdu výborné duo, které doplňuje příjemná Ellen Barkin. Hudba je úžasná, neskutečně emocionální, to je však snímek sám o sobě, a musím říct, že za ty slzy jsem se vůbec nestyděl. 95%.

plakát

Californication (2007) (seriál) 

Asi netřeba říkat, že David Duchovny je bůh, který svůj veškerý šarm a um převtělil do úžasného, až na kost ironického Hanka Moodyho a vytvořil tím svůj bez debat nejnadějnější projekt, který bude mně a spoustě dalším neuvěřitelně chybět, až jednou nastane ten okamžik definitního konce. Seriálu nechybí optimismus, je naplněn neskutečným počtem hlášek a mouder, doprovázen famózním soundtrack, ústřední píseň ''You Can't Always Get What You Want'' a čtyřiceti vteřinová znělka mi vždy nahodí ''tu příjemnou'' husí kůži, je to vskutku originální výtvor, který se vám zalíbí během chvilky, a hrozně si přeji říct, že je bezchybný, nedostatky se ale holt vždycky najdou. Není jich mnoho, ale poněkud bijí do očí, ty náhlé poklesy a nárůsty kvality nejde přehlédnout, váš pohled na seriál se mění s každou sérií. Nejlepší je rozhodně ta první, nejslabší, nikoli příšerná, je podle mého názoru třetí. Stále však dychtivě očekávám nové díly a oficiální potvrzení série šesté mě nesmírně nadchlo. Padesát osm dílů jsem zhlédnul během necelého týdnu a nejspíš si i vytvořil menší závislost. 100%.

plakát

Nedotknutelní (2011) 

Po dlouhé odmlce přišla, tradičně, chuť na komedii. A už jsem byl natolik unaven těmi ohranými, jednoduchými náměty pro dvanáctileté puberťáky, kteří za nepřekonatelný vrchol srandy považují Pařbu ve Vegas či American Pie, že jsem musel hledat na zcela odlišné vlně. A jako dar ze samotného nebe jsem narazil právě na Intouchables. Film, který mě neuvěřitelně dojal svým prostým, skromným, leč natolik úžasným příběhem o životě, lásce, přátelství, však to znáte sami. Slzy nyní ponecháme stranou, jde přeci především o komedii, která oplývá normálním, ne příliš kýčovitým, ne příliš absurdním humorem s občasným nádechem černoty. Hlavní duem jsem byl navíc velmi zaujat, takže se tudíž důkladně poohlédnu po jejich dalších projektech, protože nalézání nových a hlavně dobrých herců vede k odhalení dalších výjimečných snímků, které jsou sice mnohým neznámé, ale o to více inspirující a kvalitní. Neobyčejně důkladný a neodfláknutý kus filmařské práce. 90%.

plakát

V Bruggách (2008) 

Ve světě je nespočet vysoce kvalitních filmů, vždy je odkud vybírat. Nevidím tedy důvod, proč bych měl chtít vidět průměr, ne-li podprůměr, když toho má kinematografie tolik lepšího k nabídnutí. A tak, jelikož se málokdy stane, že bysem nebyl u absolutního vytržení, mám v každém komentáři nutkání napsat o daném filmu jako o nejlepším zážitku za poslední měsíc, nebo i delší dobu, ale stále otálím, stále si nejsem zcela jist, jestli je tomu opravdu tak. No a je úplně jasné, proč to vysvětluji zrovna tady, nyní nastal onen zážitek. Vizuální stránka tohoto středověkého malebného městečka, jeho ponurost, kamera, úžasný scénář, černý humor a výtečná hudba, to jsou hlavní věci, které mě neskutečně potěšily, ale nezmínit například oddané výkony představených by nebylo příliš fér, ty jsou nezpochybnitelně autentické a nadmíru profesionální. Krásné drama o životě jako takovém. Nemám co vytknout, pro mě je to jasných 100%.

plakát

Hanebný pancharti (2009) 

Pokud nejste fanoušci filmů Quentina Tarantina, ani válečných, nebo spíše do válečného období zasazených filmů, nemáte rádi Brada Pitta, který už není charismatický a stal se pouze jakousi ikonou Hollywoodu, a mimo tyto specifikace máte ještě spoustu dalších důvodů, proč se na Bastardy nepodívat, mám pro vás jedinou zprávu. Tyto nutkání jednoduše zcela potlačte a ignorujte. A to kvůli zcela neuvěřitelnému a po všech stránkách geniálnímu výkonu Christopha Waltze. Ten chlap je prostě bůh a z pravděpodobně nejlépe ztvárněného filmového nacisty všech dob se stal můj druhý nejoblíbenější antagonista (Jokera v podání Heatha Ledgera nepřekoná nikdy nikdo, pro Hanse tato prohra není žádnou ostudou). A aby jsem příliš nezahanbil toho ohraného šaška Pitta, jenž měl také ve snímku, byť jeden, zato naprosto vynikající moment, který zde kvůli případnému odhalení příběhu nebudu uvádět, ale pokud se sami podíváte, bez pochyb poznáte, o který se jedná. I když toho mám na srdci ještě poměrně dost, snažím se své veškeré komentáře udržet co nejkratší, protože já sám takhle dlouhé většinou nečtu. Film rozhodně doporučuji, pokud jste ho ještě neviděli, zhlédněte ho při první příležitosti, litovat stoprocentně nebudete. 95%.

plakát

Skins (2007) (seriál) 

Kolísá, místy slabé, místy velice podařené, i samotné postavy se hodně mění, nejdříve se zdají být zábavné a oblíbíte si je, po pár dílech vás neskutečně iritují. Nyní jsem na sklonku druhé série, která je o úroveň lepší, než první, a samozřejmě se do dalších, po přečtení několika zdejších názorů a verbálních vyjádřeních mých přátel, nechystám. Nástup nové party kvalitu hodně snížil a seriál jako takový neskutečně potopil. Ještě že si to lidé uvědomují, a tudíž hodnotí jen kvality první party, jinak by se objevil v příšerných sračkách. Pro mě je největší favorit Tony, sice trochu šampon, někdy neuvěřitelný debil, ale jinak cool a s chladnou hlavou. Co mě hrozně zamrzelo, je fakt, že ani jedna z holek z úvodního tria není vzhledově hezká, protože jestli je Michelle prototyp krásy, tak to sežeru talíř hoven. Nicméně, vydařená práce ze všech stran, herecky, hudebně, i scénář je přijatelný, trochu víc přisprostlý a britsky originální a nápaditý. That's the guy's name? Mad Twatter?. 90%.

plakát

Jak nežít svůj život (2007) (seriál) 

Tři klasické šestidílné série, plus hodinový Vánoční speciál, vše zhlédnuto během dvou dnů. O čem to vypovídá? No, tohle mě fakt dostalo, první díl nás představil netradičnímu stylu, jakým je seriál vyprávěn, jeho absurdita kolikrát balancuje na okraji vtipnosti, ale zase je ohromně originální a později se z těchto, někdo by řekl černých radikálností, stane hlavní opora a také zdroj všech výbuchů smíchu a nehynoucího hladu po dalších a dalších dílech. Pokud do toho skočíte po hlavě, za chvíli jste s tím hotovi a opravdu vám bude líto, že je po tak malém počtu sérií definitivní konec, budete si přát pokračování, ale lepší odejít s úsměvem na tváři, než otrávení nad tím, jak to ti tvůrci takhle nehorázně mohli posrat. Úvodní sezóna je perfektní, druhá božská, třetí ''jen'' dobrá. Miluju Brity, v téhle branži nemají konkurenci a nedokáži vyjmenovat jediný jejich seriál, který by byl vyloženě špatný. Každopádně tenhle opravdu doporučuji, lahůdka pro žánrové fajnšmekry. 100%.

plakát

50/50 (2011) 

Mnohem silnější, než jsem původně očekával, jelikož z názorů ostatních vyplývalo, že film je z velké části komedie a jen z nepatrné drama. Tak to není, pokud se mu podáte, určitě vás nenechá chladným. Řekl bych, že ty poměry jsou přímo 50/50 :), navíc velice dobře skloubené, párkrát se zasmějete, párkrát se necháte dojmout, ale úplně stoprocentně budete potěšeni. Úvodní duo hraje perfektně, působí věrohodně, možná Seth Rogen malinko vyčnívá a je to právě on, kdo po celou dobu dodává šmrnc. Bryce Dallas Howard je sympatický sexy doplněk, nádherná třešnička na dortu. Bohužel vztah s terapeutkou je až příliš přeslazený, přeci jenom kombinace tolika filmových odvětví se nemusí vždy zobrazit jen pozitivně. Jinak nemám co vytknout, za poslední měsíc to byl jeden z nejlepších zážitků. 90%.