Karlos80

Půvabná, jemná a roztomilá kráska Andrea Allan ve filmu jako Valerie (radost pohledět), tato děva (ex-modelka Playboye a Penthouse roku '75) tady byla jednoznačně tím největším potěšením tady, tou hlavní atrakcí - kořením, dominantní teta (Maggie Walker), která tu má incestní poměr se svým o generaci ml. synovcem, k vidění je tu mezi nimi jedna vskutku morbidní a poměrně odvážná nahá milostná scéna (samozřejmě s ohledem na svou dobu). Jinak mě to ale moc nenadchlo, ve filmu je spousta chyb a absurdností, celé je to strašně moc rutinní a předvídatelný, plný osvědčených žánrových klišé (totožnost vraha není těžké uhodnout, u zkušenějšího diváka určitě ne), tempo strašně pomalé, tón celkově dost ponurý, hodně času (prakticky celé dvě třetiny filmu, to jest 50. minut!) se tu nic moc neděje a člověk se strašně nudí, film jako celek obsahuje pár dobrých momentů, ale na nich se stavět moc nedá, a tak tuto prázdnotu - dlouhých a pomalých filmových úseků, zde režisér náhodně vyplňuje jak jinak, než oslavou ženské krásy, nahoty a erotiky, asi proto aby divák úplně neusnul. Trochu zklamání, čekal jsem určitě víc od tohohle obskurního filmu (zvláště pak po "Symptoms" a "Emme", skvělé lesbicko-upírské "Vampyres" přišlo až krátce po tomto filmu), kdy samotný koncept nebyl určitě špatný, ale v konečném výsledku to pak bylo slabé-nepřesvědčivé (celé rozuzlení pak bylo zřejmé, zřejmější než byste si mysleli), kdy za něco tu stálo tak cca 35. minut, a to je hodně málo. Úvodní scéna s giallo doteky (tady ještě nadšení), měla blízko ke stejnojmennému subžánru (maskovaný muž, černé rukavice, nůž), který byl tou dobou na Apeninském poloostrově na vrcholu, ale giallo to jinak nebylo jen jím bylo lehce ovlivněno jako celá řada jiných filmů ze 70 a 80's, blízko to mělo i ke shlasheru, ale typický slasher to také není, o čistokrevném hororu se také nedá mluvit, chyběl mi tady nějaký aspekt, který by film oživil a předčil jakákoliv očekávání, není dle mého soudu tolik atmosféry jako v jiných Larrazovkách, hrůzy, napětí a šoku, vražedné sekvence (ve filmu snad jen 2-3) jsou krotké a nekrvavé, přestože i bez krve se dají dělat dobré atmosférické horory, to zas netvrdím, viz mnoho dobrých filmů z nedávné historie jsou toho dobrým příkladem. Ve své podstatě jde tedy o přímočarý psychologický thriller s velmi temnou atmosférou (kdy občas vůbec nevidíte co se děje na obrazovce), nějakými menšími a zábavně šokujícími momenty a a pár slušnými okamžiky napětí (viz první vražda v domě za husté mlhy-uprostřed noci a scéna na vrakovišti, tady ještě stále slušné), ale s nepříliš velikým tajemstvím. Není to špatný film, ale na druhou stranu, ani ne tolik zajímavý jako některé další režisérovy filmy ze stejného období, které jsou jinak silně nedoceněné. Z mého pohledu tedy jde o celkem vlažnou a spíše zapomenutelnou záležitost, která by v silné "žánrové" konkurenci (především z Itálie) asi moc neobstála.

Fascinujícím a velmi přesvědčivým způsobem natočený skutečný příběh, věrná historická rekonstrukce vraždy známého španělského politika (admirála) považovaného za možného nástupce diktátora Franca. Samotný vražedný akt (výbuch), pak přispěl ke konci období diktatury ve Španělsku, sám diktátor Franco totiž za necelé dva roky po tomto činu zemřel. Film má tedy svým způsobem i ohromnou historickou hodnotu. Posledních pár minut před mega-výbuchem, jsem téměř ani nedýchal (ten efekt na diváka včetně předchozího dlouhotrvajícího napětí, je naprosto luxusní), celé to bylo velmi efektivně zpracováno a natočeno (působí to nejen realisticky, ale částečně i dokumentárně), herecké výkony, režie, dokonalost sama o sobě, vše opravdu velmi působivé a emotivní, i když zde není moc akce, tak napětí je tu pečlivě budováno od začátku až do konce. Takové filmy se už dnes netočí, škoda že toho režisér stihl za svou kariéru natočil tak málo, ale i těch pár filmů, za kterými stál, tak to všechno jsou naprosto skvělé a nezapomenutelné zážitky. Zkušený Volonté v hlavní roli vůdce teroristické skupiny tady jako ryba ve vodě. Skvělý politický thriller. Ze stejného ranku, pak mohu doporučit ty nejznámější díla od režisérů Elia Petriho, Damiana Damianiho, Francesca Rosiho, Bernarda Bertolucciho, Costy-Gavrase a dalších.

Doslova šílené a bizarní Mexploitation, viděl jsem už mnoho, ale tohleto je opravdu snad jeden z největších sleaziest Mexican exploitation trash filmů všech dob. Ošklivý, násilný, špinavý, tak jak to má být. Děj je poměrně jednoduchý, ale film jako celek na člověka působí hodně zneklidňujícím a zlým dojmem, hodně tady tomu napomáhá lehce strašidelný hudební doprovod. Film startuje jednou hnusnou a sotva uvěřitelnou scénou (znásilnění a vražda mladého gaye, kterému pak násilník vyřezává do prdele nožem ďábelské číslo "666!", patrně vrcholná scéna), a na podobné vlně se to pak nese až do samého konce. Non-stop násilí a špinavosti, velké množství nahoty a sexu (dojde tu i na jeden prstoklad v autě!), kopec doslova neuvěřitelných a morbidních situací, děsivých momentů a krvavých mordů, míra sexuálního násilí si stále udržuje laťku poměrně vysoko (všechny ty znásilnění na první pohled vypadají docela syrově- brutálně - pocity a dojmy hodně nepříjemné, alespon to tady tak všechno na člověka místy působí). Film nenudí a i když je to pitomé, laciné a levné (vyrobeno s minimem prostředků, což se tady odráží úplně ve všem, viz třeba směšně vypadající speciální efekty, laserové paprsky které vychází z očí ženy z pekla (Satana), tak to ale stále baví, a i přes nepříjemný obsah, je to stále především o té zábavě Přesto ale film nakonec raději doporučím všem explo/trash fanouškům, pro všecky ostatní tento ultra-misogyní a povrchní film bude nejspíš dost urážející.

Tmavovlasá Eleonora Rossi Drago to byla ta pravá dáma - "femme fatale" italské kinematografie, ona vypadala jako dokonalý "anděl smrt", její vizáž a oblečení v tomto jednom z jejích posledních filmů, mi strašně moc připomínaly švédskou herečku Christinu Lindberg, její filmová dcera Pier Angeli (která tu nosí blond paruku což ji přidává tak 10 let navrch), vypadala spíše jako její vlastní dcera! "Nelle pieghe della carne" je ultra-obscénní, divoká a perverzní giallo variace s psychedelickou atmosférou a s freudovským nádechem (úvodní citace). Kamera, vizuál, stylizace a slušné herectví, to všechno tady je dobré (možná že bych jen vybral vhodnější a lépe vybrané, známější herce, jak napsal erl), kazí to jen příliš spletitý - nepředvídatelný a matoucí děj s celou řadou šílených - nevysvětlitelných dějových zvratů (kdy každý nový je ještě více absurdnější než ten předchozí) a stále měnících se charakterů, intrik a kaleidoskopických flashbacků (v č/b retrospektivě tu vidíme např. nacistické plynové komory!). Spolu s tímhle vším, je tady divákovi v jednom krátkém časovém intervalu navíc naservírováno spousta dalších lahůdek a všelijakých ošklivostí a špinavostí (hrůzná rodinná historie, incestní vztah, silné náznaky pedofilie, znásilnění, neživý objekt fetiše, náckové, masožraví supi, dekapitace, kyanidová koupel-skvělá vychytávka!, sudy s kyselinou na rozpouštění mrtvol ve sklepě, etc), no řeknu vám že člověk na to všechno civěl jako péro z gauče, hlavu sem si mohl roztrhnout a stejně mi to celé nedávalo smysl. Film se vymyká veškerému vysvětlení, hádat jsem musel až do samého konce, nakonec ale do sebe všechny ty kousky skládačky zapadají dokonale. Apropo, viděli jste už někdy klasika spaghetti westernu Fernanda Sancha svlečeného do naha a koupajícího se ve vaně? Tak to si nenechte rozhodně ujít, to je teprve ten pravý zážitek. Sancho (uprchlý cikánský vězeň Pascal), který vydírá dysfunkční rodinu, tady v tomto bodu začíná ta pravá zábava, celý tento podivný film značně odlehčil a obohatil o nějaké ty sobě vlastní komické prvky. Jinak "Nelle pieghe della carne" je jedno z nejvíce přehnaných (nejbizarnějších), ale také nádherně zábavné atypické giallo v historii celého EuroCultu a Eurotrashe (tady v této kategorii jde o mistrovský kus!)! Podle standardů dnešních měřítek a vkusu, jde o neškodnou věc nad kterou se člověk musí jen pousmát, ale tehdy tomu tak určitě nebylo, na rok '70 to bylo stále docela odvážné ve všech směrech a detailech. Režisér Bergonzelli který tady musel bejt na LSD, asi dostal pěkně za vyučenou, že se k samotnému žánru vrátil až o 18 let později filmem, "Delirio di Sangue". Krásná herečka Pier Angeli spáchala sebevraždu rok po tomto filmu, údajně se předávkovala drogami. Na filmu se jinak podíleli i další známá italská jména, režiséři a scénáristé Mario Caiano (myšlenka) a Fabio De Agostini (scénář), kteří se později zapojují do italského trash nazisploitation cyklu, kde právě nějaké malé náznaky z tohoto pokleslého taliánského subžánru, se daly spatřit už tady. Doporučeno spíše zkušenějším fanouškům žánru.

Překvapivě solidní a celkem profesionálně zpracovaný nízko-rozpočtový 70's exploitation revenge flick (produkovaný známou 70's legendou expoitation kina Davidem Friedmanem) v hlavní roli s indiánským potomkem (skvělý Hispánský herec Victor Mohica) mstícím se několika hnusným bledým tvářím (buranům) za smrt svého dědečka (indiánského náčelníka který je ponížen a veřejně lynčován) a mladé pohodné učitelky (Sacheen Littlefeather), kterou brutálně znásilní, kdy na následky zranění umírá. Johny Firecoud je poutavý (pěkný příběh), vzrušující (hezká akce), energetický (solidní tempo a výbušné charaktery) a velmi násilný film, kdy některé samotné momenty násilí jsou skutečně docela znepokojivé, film přiměřeně dobrého hraní a překvapivě poutavých charakterů (viz gay šerif, který je jinak docela citlivý chlap). K tomu nejlepšímu tady patří jednoznačně závěr, kde dochází na pomstu (pohár trpělivosti přetekl a tradice je holt tradice!) která je nádherně vynalézavá (obohacena o některé skutečně chytré prvky) a hlavně pak překvapivě krvavá. A dobrý je i finální vskutku silný dialog mezi Johnym a šerifem. Film patří ke klasice drive-in exploitation kina, těžko uvěřit tomu, že to bylo vydáno spol. 20th Century Fox. Pěkný malý film, které doporučuji nejen fanouškům Grindhouse filmů z této éry a B-filmu filmu všeobecně.

Krásný, stylový a štavnatý "sex-horror female vampire" 70's Euro-horror, a dost možná i jeden z nejlepších filmů ve krátkém lesbicko-upírském subžánru, to nemůžu říct stoprocentně, ale z toho mála co jsem viděl, se mi tento kousek prozatím líbil asi nejvíc, stále lepší než některé věci od Jesuse Franca či Jeana Rollina které byly spíše ubohé, málo sofistikované, smyslné a svůdné, tak jako tento Larrazův kousek, vedle něj tyto filmy vypadaly jen jako nějaké rádoby-pokusy o vampire-horror film. Příběh je velmi jednoduchý, na začátku vidíme dvě mladé dívky které zemřeli v lesbickém svazku, později se vrací k životu jako upírky, oni lákají nic netušící muže (nejčastěji řidiče), do jejich tajuplného venkovského sídla blízko hřbitova (ideální prostředí pro tento tip filmu), aby je mohli svést a pak z nich vysát jejich krev. Tahleta v pořadí již sedmá Larrazovka mě asi nejvíce oslovila svojí ohromující náladovou kamerou (fotografií), ve filmu je spousta svěžích a efektivních sekvencí, které jsou velmi účinné, kdy tu zvyšují onu osudově hédonistickou, silně pochmurnou a melancholickou atmosféru s lehkými moderně gotickými prvky, kde pochopitelně nechybí i nějaké malé tajemství, děsivé prvky a potřebné napětí. Dvě lesbické upírky jsou krásné (Anulka dokonce byla dívkou Playboye v květnu roku '73) a neuvěřitelně působivé jak se do svých rolí vžili (to co dělají a jak jednají), až jsem měl pocit že někdy v minulosti snad museli bejt upírkama, dále jsou samozřejmě nebezpečně zlověstné. Nejsou to ale typické upírky tak jak je známe (chybějí jim tesáky, jejich oběti se nestávají upíry, neoplývají ani nějakými velkými nadpřirozenými schopnostmi, sluneční světlo nemají rádi, ale když už je zasáhne, tak v prach je nepromění). Oni dále bez sebe nemohou být ani minutu a jejich stále plná obrazovka, až tak, že jsem si v jednu chvíli dokonce myslel že obě leží vedle mě na postely! Strašidelné scény upírek pocházejících se malebnou krajinou, dále všecky noční scény, patří k tomu nejlepšímu tady, téměř mrazivě reálnému. Strašidelná atmosféra, sex a násilí je skvěle vzájemně propojeno. Film je hodně sexistický (na někoho možná až příliš), tam je hafo nahoty a chlípného sexu, všecky tyto scény v té době byly asi dost šokující, dále ale i překvapivě krvavý, explicitní a morbidní scény, kde je k vidění dostatek tekoucí krve s trochou gore, někdy to hraničí až téměř s kanibalismem. Tam je spousta nezapomenutelných scén, kdy upírky sají krev z mužova ramena, který je v bezvědomí, a pak ji obě dvě sdílejí prostřednictvím francouzských polibků. Ve filmu není mnoho děje a dialogu, jde o nízkorozpočtový film, takže zase neočekávejte žádné velké zázraky, ale přesto si dovoluji tvrdit, že je to více než dobrý příklad - stará dobrá škola upírského filmu, na který se jen-tak nezapomíná. Poslední minutky filmu jsou velmi děsivé a opravdu silné (zvláště poslední vražda je krajně znepokojující), jak už zde bylo napsáno. Nenechte si rozhodně ujít, pokud na tento malý, leč stále fascinující malý hororový klenot už náhodou narazíte, vřele doporučuji.

Nepříliš známé Eurocrimi i podle hodnocení a komentářů na IMDb, což je vzhledem k tomu že tu hraje Klaus Kinski docela překvapivé. Věci se ale mají takhle. K. Kinski tu hraje čistě vedlejší roli darebáka (tak jak v jiných filmech, na to už jeho fanoušci jsou zvyklí), ale daří se mu díky svému jedinečnému zlověstnému charismatu (především mimice) krást přehlídku, on je skutečně nepřehlédnutelný, za jakéhokoliv stavu a situace. Nicméně i tak si myslím, že šlo jen o zbytečné mrhání jeho talentem v nepříliš dobrém filmu. "L'occhio del ragno" je jinak stále docela vzácná italská gangster/kriminálka s typicky noirovskou atmosférou a prvky thrilleru, celé to má blízko spíše k francouzským zločineckým filmům (jednak náladovou atmosférou, a pak třeba i tím že se točilo mmj ve Francii, na začátku částečně v Rakousku, proto ta koprodukce), a asi i z tohohle důvodu, film nespadá do kategorie tzv poliziesco filmů a to jako jeden z mála italských filmů této doby. Specifické znaky z tohoto čistě taliánského žánrového filmu, jsem tady skutečně ještě nenašel. Italské filmy byly více násilné, ošklivé a špinavé, ale také je dobré míti na paměti, že rozkvět tohoto odvážného italského poliziesco žánru, přišel až tak za rok po natočení tohoto filmu, tou dobou bylo v Itálii natočeno jedno ze stěžejních děl (základních pilířů) z tohoto subžánru, film "Milano Calibro 9". Antonio Sabato (jeden z předních béčkových italských herců, známého především z kriminálek, kde hrál celkem ve 14ti filmech!) tu hraje hlavní roli kriminálníka/anti-hrdiny, který je nucen podstoupit plastickou operaci (celkem směšné, na začátku s blond vlasy, falešným nosem a obočím!), aby mohl pronásledovat a pomstít se jeho ex-partnerům, kteří ho zradili, tím že ho zanechali v nevydařené loupeži diamantů, kdy skončil v rukou policie. Po celý film tu není moc akce (žádné honičky či přestřelky) a násilí, napětí se ale čas od času dostává, bohužel celé je to poměrně zdlouhavé a bez větší invence, skvělé finále ale tyto nedostatky divákovi alespoň na chvilku bohatě kompenzují, krásný souboj Kinski vs. Sabato, což je skutečně parádně natočená scéna (na krev), tady patří skutečně k tomu nejlepšímu, velká spokojenost. Jinak ale slabší průměr (Montero natočil lepší filmy, třeba nádherné sleazy giallo "So Sweet, So Dead" z roku '72), jazz scóre (Savina) dobře padnoucí, tady také spokojenost. Pohledná a krásná Lucretia Love v roli Sabatovi sex-přítelkyně celkem sympatická a sebejistá, párkrát ve filmu i nahá, což mužské oko vždy ocení a to nejen v kriminálkách, kde ona hrála jen ve dvou filmech.

D'amatovo (scénář, režie a kamera) soft-erotické dobrodružství (peplum) vycházející z těchto filmů "Gli ultimi giorni di Pompei" (úvodní scéna exploze sopky v Pompeích), "Il trionfo dei dieci gladiatori (gladiátorské souboje)" a "Arena" (74). Film přesto že šlo o vykrádačku nebyl úplně špatný, pohledná blondýnka Lucretia Love v hlavní roli Livie, byla celkem přesvědčivá, ve filmu je dostatek akce (gladiátorské souboje - zde se v menší roli objevil i známý italský kaskadér a kulturista Pietro Torrisi, a různé vzpoury), nechybí ani násilí, krev, jinak je tu hojně nahoty a erotiky (scény to jsou občas docela smyslné), přesto bych ale, k seznámení s touto látkou, raději doporučil ty 3 výše uvedené filmy.

Jeden z posledních filmů ve svém žánru (poliziesco), i když v tomto případě jde v podstatě o mafia film (řekneme taková režisérova osobní interpretace o jeho životě) točilo se kde jinde než v mafiánské baště na Sicílii (chudičké městečka Mistretta a Tusa) spadající do provincie Messina, což je třetí největší město na Sicílii. Jde o třetí a poslední film herce a režiséra Tana Ciramosiho ("Il vizio ha le calze nere" a "No alla violenza") v tomto případě o druhé poliziotteschi a celkově asi o jeho nejméně úspěšný film, ale to už je věc názoru. Film vydala na VHS společnost "New Pentax Video", myslím že to nešlo nikdy v TV, takže jde stále o dost vzácný film svého druhu (hlavně ona VHS). Není to sice žádný velký zázrak, technicky nic zvláštního, film je to téměř nulového rozpočtu, nečekejte tedy nějakého Kmotra, ale vyloženě špatné to také není, ve filmu najdeme všechny přesné ingredience které jsou potřebné pro "mafia film", snímek možná trochu překvapivě drží celkem pohromadě, na pohled je to příjemné, zábavné a pěkně realistické, na druhou stranu ale i matoucí a nejisté, se spoustou podle mě zbytečných scén. Co do žánru tak jde spíše o sicilské melodrama - místy poměrně blouznivé, hodně prdlé, typicky italsky užvaněné a uřvané, ve filmu není v podstatě žádná větší akce, k vidění tu nejsou ani žádné honičky, pěstní souboje a vůbec nějaké velké násilí typické pro tento druh filmu. Hudební doprovod (na kterém spolupracoval mmj. právě i Ciramosa), melodie která nás provádí téměř celým filmem je parádní, a herecké výkony jsou taky celkem zdařilé (hlavně ty tři hlavní, jinak je to tady v podstatě samej neprofesionální herec), nejvíce mne zaujala krásná a provokativní Leonora Fani (27 let) v jednom ze svých posledních filmů (jen škoda, že těch minut na obrazovce s ní nebylo víc), dcera Ciramosiho (tady komik/násilník a dokonce i zpěvák, viz skvělá závěrečná skladba "Uomini di parola") a Rii De Simone (pozoruhodná to herečka!). Milovníci odpadu tento rozhodně nevšední (neobyčejný) film nejspíše ocení, všem ostatním spíše nedoporučeno.

Viděl jsem anglicky dabovanou verzi s řeckými titulky (řecká VHS). Film měl asi 76 minut. Jinak jde o značně obskurní a řekl bych že i o dost atypický pozdní spaghetti western, ze kterého necítím zrovna moc Itálie, blíže to má spíše k turkovi nebo řekovi, nebo pozdním televizním US filmům. Umístění (krajina, lokace) vypadají na tento tip filmu dost neobvyklé, tam je hodně trávy a keřů, prostě moc westernově to všechno zrovna nevypadalo. Tématem filmu je pomsta (po masakru a znásilnění jedné rodiny), je to sice trochu absurdní, ale ne vyloženě zlý (přesto že jde jen o předělávku něčeho co tu už bylo, včetně tajemného a docela zajímavého, temného a znepokojujícího Whistlerova charakteru, který je tu oblečen do černé kůže a hraje na flétnu, tak trochu vypadá jako Elvis), samotný příběh a spiknutí zřejmě vychází z těchto dvou filmů "Da uomo a uomo" nebo "W Django", samotným stylem to má patrně blízko i k některým Fidaniho kouskům, extrémní nedostatek zdrojů je tu znát ve všech směrech a ohledech, film je podivný a temný s pěknou zlověstnou a ponurou atmosférou, najde se tu pár poměrně slušných akčních sad, přestřelek, různého někdy až bizarního druhu násilí, vražd, a k vidění je tu také jedna nezapomenutelná stop-motion sekvence umírání ve finále (docela vynalézavá scéna a patrně jedno z nejdelších umírání ve spaghetti vůbec), chytlavá ústřední melodie (Daniele Patucchi) také není špatná a docela sem pasuje. Jinak ale nic moc kreativního a spíše nevyváženého a nevěrohodného, občas vyloženě hloupého, žádný z herců tu vyloženě nevyniká. Režisér Angelo Pannacciò ("Il sesso della strega") se k SW vrátil pak ještě jednou, bylo to v roce '79, kdy natočil "Porno erotico western", jde vůbec o jeden z nejvíce obskurních a vzácných SW o kterém se toho dodnes moc neví, jinak ale jak sám název napovídá, jde o spaghetti s prvky porna, údajně by mělo jít o sestříhanou porno-verzi právě tohoto filmu. Slabší průměr.