Two.Swallow

Nezaměnitelná komedie, ze které britský způsob filmů zkrátka křičí. Bill Nighy se role zhostil jako profesionál, Emily Blunt se zkrátka namanula k dobré roli. Krásná zlodějka, které naprosto všechno projde - to nikdy nezklame. Rupert si už z dřívějška vybudoval kategorii rolí pitomce, takže nebyl problém zvyknout si na něj i tady.

Podle mě se jedná o zcela nový pohled na románovou postavu. V původních filmech se jedná spíš o neustále potemnělou atmosféru na panstvích, ale tím, že G. Ritchie zasadil film rovnou do Londýna, povznel ho výš. A obsadit do role Sherlocka R. Downeyho Jr. filmu rozhodě přineslo ještě víc. Nadchl mě způsob života, jaký nudnému Holmesovi vnutil, jak z drsné postavy, která nikdy neopookřává udělal dechberoucího svůdníka s citem pro špínu Londýna. Oponent Jude Law se mu ztěží vyrovnával, nicméně jsem si pořádně všimla až v tomto filmovém díle.

Film, který dokázal chytit za srdce, připomenout tehdejší poměry a přesvědčit o tom, že je možné spřátelit se kdekoliv a s kýmkoliv - ať to zahrnuje nutkání vrazit někomu facku, ale nakonec to neudělat. Se Zimmerovou hudbou se úroveň posunula zas o kousek výš. Celkový děj je pochopitelný, i když není natolik působivý, aby utkvěl v hlavě a týden v nás ještě hlodal a budil ze spánku. Občas jsem se zasmála, občas zamračila, občas dojala, ale jakousi stopu oblíbenosti ve mě taky zanechal.

Připadá Vám život bezvýznamný? Pociťujete potřebu něco měnit, stavět se na vlastní nohy a poznat svět i z té strany, co je za zrcadlem? Možná sáhněte do knihovny a vytáhněte E. Gilbertovou. Možná opomeňme projednou lenost a skočte do obchodu a při večerní sklence a s mísou popcornu se pozastavte myšlenkami na snímku Eat, Pray, Love. Ačkoliv Julia Roberts mi absolutně neimponuje a její hollywoodský úsměv mě za chladných nocí spíš děsí než přitahuje, tak nějak si ji v roli Liz dokážu představit. A i když je to hvězda těžce za vodou, dovedu si i představit, že by se někdo jako ona mohl potýkat s tou malou životní krizí. Každopádně, v momentě, kdy film skončil, najedou jsem byla plná nenasytné energie a okamžitě jsem chtěla vycestovat do Itálie, přežrat se pizzou v Neapoli, vychutnávat si špagety v Říme a náhodou tu potkat nesmrtelnou kamarádku, která mluví stejnou řečí a náhodou zná výborného učitele italštiny.

Chuck se stal princem, dcera amerického prezidenta princeznou, Hellboy zrzavými dvojčaty, kůň myslí vlastní logikou a připomíná mi Oslíka, konečně někdo objevil kouzlo papírových lampionů. Jsem nadšená, nadšená, nadšená!

Po dlouhé době animák, který zvedl náladu. Je v tom trocha napětí, trocha té základní neoblomnosti, která časem povolí, trocha smutku, trocha roztomilosti a nové téma - kreslené špiónství. Dívala jsem se s chutí, převážně se usmívala a kupodivu jsem si ve své náročnosti libovala i v českém dabingu, neboť Lábusův hlas se nedá nikde odmítnout. Své označení rodinný si jako jeden z mála opravdu zaslouží, protože podle okolních reakcí se bavili kategorie od 18ti výš stejně tak dobře jako malí špunti.