Na vlásku
-
Tangled
-
Na vlásku
Animovaný / Komedie / Rodinný / Muzikál
USA, 2010, 96 min
Obsah
-
Na vlásku je animovaná hudební komedie plná efektů a dobrodružství o dívce, která má kouzelné vlasy zlaté barvy dlouhé víc než 70 stop. Princezna Locika je unesena z hradu svých rodičů již jako dítě a zamčena v tajné věži a touží po dobrodružství. Nyní je ve věku teenagera s bujnou fantazií a odhodlá se s pomocí temperamentního bandity provést velký husarský kousek. Locika a její komplici nacházejí dobrodružství, srdce, humor a vlasy… spoustu vlasů. Prozrazení jejího královského původu visí na nitce a její únosce je jim v patách. Tato komedie je převyprávěním klasické pohádky bratří Grimmů.(oficiální text distributora)
-
Príbeh rozpráva o mladej princeznej Rapunzel, ktorá je unesená pre jej čarovné vlasy. Detstvo trávi so zlou čarodejnicou Gothel v domnení, že je jej pravá matka, až ... príde deň, keď sa naša mladá hrdinka začne pýtať samej seba, prečo vždy na jej narodeniny začnú na oblohe žiariť čudné svetielka. Rozhodne sa to zistiť, a tak sa Rapunzel vydáva v ústrety svojmu osudu, bok po boku so zbojníkom Flynnom, chameleónom Pascalom a koníkom Maximusom hľadať pravdu! Dokáže nájsť svoje šťastie, pravdu a lásku?(tommmy89)
-
Pred osemnástimi rokmi sa narodila malá princezná. Rodičia, teda kráľ a kráľovná, dali roztomilému dievčatku meno Rapunzel. Nanešťastie však bola kvôli jej krásne dlhým a zázračným vlasom z rodného hradu unesená a následne zavretá vo veží. Tam trávila detstvo s údajnou matkou Gothel. Kde sa vzal, tu sa vzal, do veže mladý zbojník pricválal, celým šťastím z objavenej skrýše zatlieskal, ale od dievčiny panvicou po hlave dostal. A práve v tej chvíli začína príbeh plný dobrodružstva, humoru a lásky dvoch protikladov.(Cappuccino)
Komentáře uživatelů k filmu (1 221)
-
Cival
Animovaná Kouzelná romance, která zůstala těsně pod vrcholem. Svěží, hravá, dojemná v emo pasážích a neodolatelná během střílení fórků. Reklama na disneyovskou roztomilost v tom nejlepším slova smyslu.(7.5.2011)
-
Houdini
Oscar 1 nominace: Píseň - "I See the Light"(25.1.2011)
-
Galadriel
Na jednu stranu velmi předvidatelný příběh (pohádku Rapunzel jsem v životě nečetla, neviděla ani o ní jinak neslyšela), ploché postavy a klasické vyprávění pro děti s několika velmi průměrnými "muzikálovými" čísly. Na druhou stranu zábavná podívaná, která ani na chvilku neztrácí tempo a některé scény (zejména ty, ve kterých se vyskytuje banda z hostince u kačátka) bych se nebála označit za perfektní. Najde se i pár dalších vtípků pro dospělé, potěší místy patrná sebeironie (i když zdaleka ne tak dotažená a prvoplánově úmyslná, jako v Kouzelné romanci) a film jako celek sice nemá na žádný z Pixarovských kousků, ale s ostatní konkurencí se může snadno srovnávat. Příjemná podívaná a ode mě výsledných velmi zasloužených 70%.(26.2.2011)
-
Gemini
Měl jsem mlhavou představu, že existuje pohádka o dívce se zlatými vlasy, které byly tak dlouhé, že po nich někdo mohl vyšplhat do nějaké věže. Jméno Locika jsem ale slyšel poprvé až ve chvíli, kdy se prvně ozvalo v téhle Disneyho cukrkandlové srandazpívánce o manipulátorské despotické maceše (aka únoskyni motivované nesmrtelností) a "její" zlatinké unesené "dcerušce"...a hejskovském bouchači/zloději/milovníkovi, koni Maximovi (který se srandovně chová jako pes a má mimiku, za kterou by se nemusel stydět ani Andy Serkis) a hromadě vedlejších drsně "roztomilých" pobudů...a pár dalších nedůležitých postavách;) Ale abych nezněl tak odmítavě, je to pěkná pohádka, krásně animovaná, se slušným spádem a porcí srandy...a je to čistý Disney, takže jsou tam roztomilá zvířátka, roztomile se tam zpívá, a i krvežízniví rabijáti (kromě dvojčat) jsou něžné duše se zálibou v umění. Ani když mi bylo deset, nebyly mi tyhle superdokonalepozitivní pohádky po chuti, nicméně jelikož je tu opravdu slušný kopec vtipů a vtípků nejenom na úrovni šklebení se a mlácení sebou či do někoho, a animace opravdu stojí za vidění (včetně kýčovitých nočních můr všech hasičů aka "lampiony šťastia" nad jezerem), dám těch 80%.(8.1.2012)
-
Tom Hardy
Syndrom moderních disneyovek v plné polní. Originalita pražádná (to jste se vážně od Pixaru ničemu hoši nepřiučili?), postavy absolutně (i přes 3D formát) jednozměrné (nicméně sympatické, o tom žádná) a moment překvapení na smrtelné posteli. V tempu to naštěstí docela šlape, fórky čas od času trefí do černého a ani hudební čísla nebyla z nejotravnějších. Bohužel z toho prakticky necítím pohádku. Je to spíše taková moderní animovaná komedie, kde velkolepá muzikálová čísla nahradilo „něco jako od Taylor Swift“. Použitelný animovaný výplach na víkend, který neurazí žádnou generaci a ze kterého si bohužel nebudete nic moc pamatovat. Možná jen rázného koně Maxima, který svými „Looney Tunes“ pohyby spolehlivě baví v každé scéně. P.S. Osobně mě ke konci hodně otravovalo to, že mi bylo naprosto jasné, jak se kdo zachová, jak kdo skončí atd.. Nic proti pohádkové klasice, ale až takhle okatě vyplněná šablona zkušenějšího lehce dožene na hranici zoufalství. Více zde.(2.2.2011)
-
Matty
Na půli cesty od epického disneyovského pokoukání s písničkami a legrační zvěří ke komorněji pojatému sebe-shazujícímu vyprávění ve stylu Princezny nevěsty. Pixarovkám se Na vlásku nejvíce blíží díky sympatickému, dobře prokreslenému páru jako z dospělé romantické komedie (i když Locika oficiálně dospěje až na konci filmu), většinou ostatních aspektů bude (nej)víc bavit děti. Apendix: Pokud si můžete vybírat, běžte na nestereoskopickou verzi (ušetříte peníze) v původním znění (ušetříte své uši songů znějících v češtině poněkud přiblble). 70% Zajímavé komentáře: Flipper, Cappuccino(31.1.2011)
-
Djkoma
Nemyslím si, že by Pixar byl bůhví jak originální a nepředvídatelný, ale v tomto případě jen těžko může konkurovat všem "klasickým zbraním" Disneyho. Krásná animace, sympatické postavy, příběh, svět a zase po delší době opravdu pohádka pro děti i (stále naivní a romantické) dospělé duše.(10.3.2011)
-
Renton
Scénář: Dan Fogelman(2.2.2011)
-
Malarkey
Jednoznačně a rezolutně. Tady pod pět jít nemůžu. Dlouho jsem neviděl kreslenou pohádku, ze které by teklo více optimismu, pohádkovosti, radosti z příběhu a krásy, kterou ocení nejen dítě, ale i člověk, co má rád pohádky. Do toho je tahle pohádka i zábavná a neuvěřitelně sympatická snad ze všech stran, které si každý z Vás na tomhle filmu jenom dokáže najít.(20.3.2012)
-
Cervenak
Disney ako zamlada, resp. Disney okopčil pixarovskú kvalitu a použil ju na natočenie štúdiovej klasiky. Solídny príbeh, riadna porcia dobrodružstva (dokonca napätia), humor (banda z krčmy, ba aj ten koňopes sú ako zo Shreka v najlepších rokoch), fajn pesničky a skvostná animácia. Z toho proste bude klasika.(13.2.2011)
-
T2
║Rozpočet $260miliónov║Tržby USA $200,821,936║Tržby Celosvetovo $590,721,936▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $57,102,697 //počet predaných kusov 2,406,750║ Tržby za predaj DVD v USA $102,607,712 //počet predaných kusov 6,684,772║ __Roztomilé, dojemné, zábavné a hlavne úžasné!__ Na záver roka 2010 prišlo ďalšie rázne potvrdenie že rok 2010 sa stal rokom množstva skvelých animákov! Osobne som podľa ukážky nečakal až taký nárez ale stalo a som moc rád, že aj štúdio Disney pod producentským dohľadom Johna Lassetera dokáže vyprodukovať takéto úžasné veci. Takže animačne veľmi dobre spracované, pekný hudobný doprovod, plus veľkým plusom boli piesne a tradične výborný Slovenský dabing. /videl v kine 3D verziu: 100%/(30.12.2010)
-
Superpero
Krásná pohádka, hlavně část (rande) v městečku mě bavila a scéna s lampióny byla opravdu kouzelná. Zato ten kůň už byl moc.(12.6.2011)
-
DaViD´82
Pokud se zrovna nepějí ty vlezlé a nadbytečné písně, tak jde o ucházející "shrekovinu". Pokud je však na plátně Russel Crowe, ehm teda Maximus, tak je to přímo vynikající.(5.3.2011)
-
Nathalie
Dlouhé vlasy, krátké vedení, těžká pánvička a lehká ironie. Rozkošná pohádka o kleci ze zlatých vlasů, v níž je bezbranná dívka Rapunzel vybavena kromě ošklivého jména i neobratnou ninjovskou taktikou, donebevolající naivitou a touhou najít si to své místo pod hvězdami. A zároveň pozná, že s milovaným člověkem po boku jsou hvězdy zářivější a svět barevnější, i když je to lump, co si ji vůbec nezaslouží. Nicméně v kontrastu s její matkou je každá bytost mužského pohlaví vysněným princem na bílém koni. :) P.S. Toho čmuchajícího psokoníka chci domů. (viděno v originále)(5.2.2011)
-
Shadwell
Představte si, že jste režisér a chcete natočit geniální film. Existují čtyři možnosti, jak to provést: ____ 1, První způsob, k němuž sáhl i animák Na vlásku, stojí na totálním oproštění se od skutečnosti ve prospěch virtuálních znaků. Asi nejlépe tuto skutečnost vystihuje sama hlavní hrdinka, princezna Rapunzel zajatá ve věži, která svým osudem také tak trochu připomíná znak bez vztahu k něčemu skutečnému. Možná proto je tak dokonalá. A i když je fakt, že na stylizaci a znakovosti stojí vlastně všechny animáky, neviděl jsem ještě žádný takový, který by byl tak esenciálně čistý a tak neuvěřitelně vybalancovaný co do temporytmu jako Na vlásku. K této čistotě přispívá i skutečnost, že tu nejsou žádné sebeshazovačné fórky, žádné masírování popkulturou typické pro dnešní filmy, žádný sebevědomý režisér hrající si podvratně s příběhem, ale jen krystalicky čistý pohádkový svět, který ovšem svým důrazem na ryzost bez jakýchkoliv cizí příměsí a záměrnou jednoduchostí připomíná zlatý řez – doslova ideální tvar, jak si je možná představoval Platón. To, co se nám tady vlastně odehrává před očima, je starý známý spor mezi 19. a 20. stoletím: zatímco 19. století se svými realistickými romány vidělo v uměleckých dílech reprezentaci či zrcadlo skutečnosti, 20. století si vymyslelo disciplínu zvanou sémiotiku, obrátilo se ke skutečnosti zády a v uměleckých dílech vidělo jen znaky, jejichž vztah ke skutečnosti je spíše náhodný (arbitrární). Tyto dvě krajní teze týkající se vztahů umění a skutečnosti tu ovšem byly tak nějak odjakživa: v aristotelovské, humanistické, klasicistní, realistické, naturalistické a dokonce marxistické tradici je úlohou umění zobrazovat skutečnost, zatímco podle moderní tradice je zobrazování skutečnosti iluzí. Netýká se to ale jen umění, ale vůbec celé filozofie 20. století (Russell, Wittgenstein, Saussure, Derrida), která je postavená právě na tom, že umění nebo jazyk je autonomní a na skutečnosti nezávislý. Vezměme si například známý výrok „Král Francie je holohlavý“, což je výrok, který není ani pravdivý, ani nepravdivý, ale prostě jen nesmyslný (důvod je ten, že jak výrok „Král Francie je holohlavý“, tak výrok „Král Francie není holohlavý“ neplatí, protože žádný král neexistuje). Filozof Russell tuto hádanku vyřešil jednoduše tak, že řekl: „Zmíněný výrok neodkazuje ke konkrétnímu předmětu, k něčemu skutečnému, ale je to prostě jen nějaký virtuální výrok, a takto by s ním mělo být nakládáno.“ Závěr z toho všeho je ten, že tahle údajně naivní disneyovská podívaná svým pojetím vlastně navazuje na největší intelektuály 20. století v čele s Wittgensteinem nebo Barthesem, a to tím, že na místo skutečnosti klade extrémní důraz na dokonalé a od skutečnosti oproštěné znaky. Současně tím odhaluje jeden velký zádrhel všech těch alegorií, metafor či podobenství, které umění po stovky let chrlí – není náhodou v těchto dílech, které jdou k věcem oklikou a vyžadují klíč k rozšifrování, něco podružného oproti animáku jako je tento, který na to jde přímo? ____ 2, Zbylé tři způsoby, jak natočit geniální film, už s tímhle animákem příliš nesouvisejí, jen pro pořádek bych je však zmínil. Druhý způsob představuje přesný opak způsobu prvního, neboť klade maximální důraz na skutečnost. Odsud vycházejí všechny ty nové filmové vlny z 60. let, italský neorealismus, Formanovy první filmy, Nový Hollywood, ale i třeba Greengrassova rekonstrukce Let číslo 93, nebo úžasný britský dokument Senna, které vytáhly hřebík vražený do rakve skutečnosti – není hlavním a vlastně i jediným důvodem slávy těchto filmů právě ten vehementní, skoro až dokumentaristický příklon k naší realitě? Zcela nepochybně tomu tak bude. Nakonec proč také neustále „potlačovat nevíru“ v imaginární příběhy (základní pravidlo umění), když lze „zdůraznit víru“ v ty reálné. Zásadní problém je ovšem v tom, že valná většina filmových tvůrců si to neuvědomuje a neustále strhává své filmy k fikci. Tito tvůrci podobně jako ekonomové očividně nechápou známé krédo „šedivá je teorie, zelený strom života“, tedy fakt, že problémem nejsou precizní ekonomické teorie a chaoticky nepřizpůsobivá realita, nýbrž chybné teorie a realita v cajku. Není to tedy tak, že co teoreticky báječně funguje, v praxi nezřídka selže, ale spíš obráceně. Totéž se dá říct o fikcích, které za realitou vždy nějak zaostávají, jsou to jen takové konstrukty (třeba já z toho důvodu až na výjimky zásadně nečtu beletrii, ale pouze knihy faktu a auto/biografie, kupříkladu zralou životopisnou zpověď Bod obratu od Klause Manna stavím co do přesnosti a kvality bezmála nad vše, co pronesli o první polovině minulého století všichni ti krasoduchové). Vytvoření fikce také hrozně odčerpává energii (nikdo nemá nekonečný zásobník), kterou může tvůrce vycházející striktně ze skutečnosti investovat jinde, a tím navýšit výslednou kvalitu díla. ____ 3, Třetí způsob, jak natočit geniální film, nestojí ani na znacích, ani na skutečnosti, ale čistě na fikci. Sem patří všechny ty známé vymyšlené příběhy. Zásadní problém spočívá v tom, že natočit geniální film takto vyžaduje, aby byl tvůrce taktéž génius, jinak se mu dílo rozpadne pod rukama, což se také v 90% případů stává. Na rozdíl od předchozích dvou variant (znaky a skutečnost), které umožňují při troše štěstí a úsilí natočit geniální film i člověku, který geniální není - ani Mefistofeles nenabídl Faustovi tak skvělou možnost! Naproti tomu tento třetí způsob fikce je vyhrazen skutečně jen těm nejtalentovanějším, a v tom podle mého spočívá jedno z největších nedorozumění kinematografie – všichni točí fikce, ačkoliv na to nemají. ____ 4, Poslední možnost, kterak dát dohromady geniální film, se týká spíše budoucnosti. Souvisí s cíleným ovládáním diváka přes vysílání elektromagnetických signálů na přesně vybrané části mozku, o nichž se ví, že kontrolují určité funkce, což by mohlo vyvolat některé emoce (drážděním jiných oblastní mozku by bylo možné vyvolat vizuální vjemy a myšlenky), anebo naopak s cíleným ovládáním filmu tím, že se vynalezne nějaká nová a dokonalá filmová gramatika, která by byla s to produkovat filmy srovnatelná s abnormálně precizní druhou větou z Beethovenovy Deváté symfonie. Dnes se na něčem takovém skutečně pracuje, neboť se zjistilo, že všem lidem tiká mozek během sledování filmů zhruba stejně, takže ať jste chlap, dítě, černoch nebo republikán, ať jste takovej nebo makovej, existují určité intersubjektivní pilíře, které platí pro nás pro všechny. Alespoň to tvrdí nově se rozvíjející disciplína zvaná neuroestetika. Je sice pravda, že pokud se dnes zeptáte průměrného intelektuála, jak by ve zkratce shrnul výhled do 21. století co se kinematografie týče, nejspíše odpoví: digitalizace a 3Dčko, možná nějaký stylistický nebo vypravěčský trendy, vliv her a já nevím co ještě, a o neuroestetiku ani nezavadí, jenže bude to právě ona, kdo možná překope celý filmový jazyk, který se tu přes sto let utvářel. Spousta lidí vidí v takovéto kontrole filmové výroby a v manipulaci s diváky něco velmi nebezpečného, jenže to je omyl, protože jednak většina velkých tvůrců jako Kubrick, Fincher nebo Hitchcock jsou manipulováním diváky beztak posedlí a u svých děl vyžadují naprostou precizitu (i takový Tarkovskij nechal přetočit 2/3 Stalkera), druhak se taková manipulace a snaha „dostat“ diváka beztak v kinematografii už děje, děje se vlastně už od jejího vzniku, akorát není stoprocentní a pořád jí něco schází k dokonalosti, nakonec vznik filmu je stále velmi intuitivní a náhodný proces. Tolik tedy ke čtyřem postupům, jak vytvořit geniální film. Animák Na vlásku každý z nich dokonce odráží v jedné z postav – znaky lze vysledovat v princezně Rapunzel zajaté ve věži mimo realitu, skutečnost zosobňují její pragmatičtí a starostliví rodiče, geniálního tvůrce natáčejícího fikce zastupuje krásný princ a neuroestetiku manipulující nebohými diváky zlá čarodějnice.(23.1.2012)
-
kiddo
„Tohle je příběh o tom, jak jsem umřel. Ale to teď není důležitý, pojďme se radši věnovat jedné šílenkyni s nejpopraskanějšími konečky a nejrychleji probíhající maniodepresivní poruchou v celém vesmíru.“ První věta a je vymalováno. Walt Disney je Satan, protože jednak Na vlásku je další v nekonečné řadě disneyovských adaptací, které popadly kruté násilnické horory bratří Grimmů a překroutily je v rozjuchanou ňuňuňu záležitost, v níž hlavním ponaučením je banální „buď svůj“. Právě Disneymu vděčíme za současnou totální zmatenost původního pojmu pohádky, a kdo z podobných od reality odtržených, únikových oblbováků (pardon, moderních příběhů) nemá zrovna Vánoce, teď tedy ví, komu má chcát na hrob. A dále nejenom že jsou u Disneyho schopni postavit proti sobě můj rozum a emoce, ale ještě umožní emocím vyhrát. Jak to, že se mi Na vlásku vlastně docela líbí, když vědomě vím, že se jedná o zcela amorální oslavu spratkovství, rozmazlenosti, absolutní neúcty k rodičům, současné mainstreamové odnože naivního feminismu a idiotské grrrl power? V Na vlásku je jedno, co děláte a jak se chováte, když hrajete za tým vagína, nevymstí se vám ani zamilovat se do grázlíka, který je schopen předhodit vás k pravděpodobnému znásilnění, ani provokovat násilnické ožraly, ani se ochotně bez přemýšlení vrhat vstříc nebezpečí. Nevadí, že jste povrchní a praštěné hyperaktivní tele, které je snadno rozptýleno lesklými předměty; protože jste žena, tak vaše činy nemají následky, vše je vám automaticky odpouštěno, nemusíte se nic učit ani se vyvíjet, jelikož jste dokonalá taková, jaká jste. A jako bonus máte dovoleno chovat se tak, jak by to muži v romantické roli nikdy neprošlo. Vedle hlavní postavy je vysoce sporná i propagovaná vzpoura omezujícímu rodičovskému vlivu, protože Locičino osamostatnění nenásleduje po nějakém zjištění, že matka je manipulativní, vyděračská mrcha, která nemá pravdu; jedná se jen o tupou sobeckou negaci, jejímž smyslem je právě a jen infantilní vzpoura bez ohledu na nikoho. Navíc Locika rodiče (jako každý dospívající v průběhu psychologického růstu) nesetřásá, ale jen vymění za lepší. V kontextu podobné nadšené bezohlednosti není už ani divu, že ono hluboké „jeden sen nahradí druhý“ nejsem schopna vnímat jako metaforu životní cesty, ale jako prosté „teď chce dcerunka botičky, a až je dostane, bude chtít poníka“. Jo a zmínila jsem, že Na vlásku je dějově obehrané, schematické a k uzoufání nudné? Tak proč se zároveň rozplývám, jak je to hezké, že všichni mají sen a že si tak pěkně zazpívají a že ty zvířátka dělaj tak vtipné opičinky? Disney mě lobotomizoval, jinak si to vysvětlit neumím.(2.12.2011)
-
tron
„Choď a preži svoj sen.“ – „Ďakujem.“ – „Nehovoril som to tebe. Tvoj sen je nanič. Hovoril som to jej.“ Nedostanú ma, nedostanú ma, hovoril som si. Ale dostali. Dočerta a ako. Má to občas (nie často) klišé, záporné postavy (babizňa, párik zloduchov) ma nebavili a kúsok pred finálnou popravou to začalo jemne strácať dych. Ale potom ho to zasa chytilo a pokračovalo to v duchu pôvabnej prvej hodiny. Krásna výprava lesov, priľahlých zámkov a podozrivých putík (obývaných samozrejme samými citlivými dušami v čele s brutálnym mímom), hlášky („Dúfam, že si sa prišiel ospravedlniť.“, „Povedz to mojej panvici.“), vtipné dialógy, originálna ústredná zápletka o väzení pripomína skôr triler (čo beriem ako plus), svižný dej, milé pesničky a zábavná akcia. Pozitívnym vrcholom sú hlavné postavy: veselá blonďavá osemnástka Rapunzel, nadutý zlodej, žaba (resp. chameleón) a, samozrejme toho nesmiem zabudnúť, namakaný kôň. NA VLÁSKU vo mne dokázalo vyvolať pocit, že mám zasa 9 a s vytreštenými očami pozerám klasické Disneyho kreslené rozprávky a nevnímam svet okolo seba. Najparadoxnejšie na tom je, že keď som mal 9, vôbec som kreslené disneyovky nepozeral.(11.2.2011)
-
LIVINGDEAD
BLU RAY - Krásná grafika, barvy, obraz a zvuk. Navíc pohádka milá a vtipná. A ten chameleon byl "Boží"!(21.5.2011)
-
EdaS
K dokonalosti chybí výraznější písničky. I tak skvělá zábava.(26.3.2011)
-
Viktooorka
Překrásná pohádka o překrásné blondýnce, které nemá jen dokonalý účes, ale její účes je i kouzelný :o) A jak to tyhle krásné dívky mají v životě jednoduché, tak ji ne osud, ani prozřetelnost, ale kůň (s duší psa) do cesty přivedl prince, který taky není ledajaký. Je to zloděj, který umí udělat tak svůdný pohled, kvůli kterému by mu nejeden chameleon pokřivil nos :o) Ale jelikož já nežiji v pohádce, můžu si plnit sen jen díky těmhle překrásným postavám (a jejich příběhem :o) Animace dokonalá, postavy vysoce sympatičtí a zaporáci antisympatičtí. Chameleon k sežrání (láskou)!! Děj nepřekvapující, ale vtipně, citlivě a originálně pojatý a to celé zabaleno příjemnými písničkami. Disney válí a to mi nikdo nevyvrátí!! Brzy si v ložnici vytvořím dětský koutek, pro sebe :o)(1.3.2011)
