B.Wilde

Ehm... tohle bylo... zvláštní? Přemýšlím, jestli jsou andělé a démoni "bezpohlavní" z nějakého hlubšího hlediska a nebo je to jen příhodná LGBT+ vsuvkám v ději? Je to tak u všech a nebo jen kde se to zrovna hodí? Přece jen ženy jako andělé mají mužská jména, Belzebub se oslovoval jako on a přitom to byla žena... jsem z toho trochu zmatená a těch duhových věcí tam na můj vkus bylo trochu moc. Možná i díky tomu mi tam ten coming out z strany Crowleyho přišel hrozně na sílu natlačený. Jako netvrdím, že tam nebylo pár náznaků, ale já jsem v jejich vztahu s Azirafalem prostě sexuální podtext nehledala. Zatím mi přijde, že tvůrci (všeobecně) s LGBT tématikou neumí dobře pracovat, tak aby to bylo přirozené, aby to bralo široké publikum a každý to neviděl jen jako nutné odškrtnutí, že "tady máme všechno" ...nebo jsem z tohohle soudu teda neviděla nic, co by mi přišlo dobře zpracované (ale ani tohle téma nevyhledávám, takže...). Tak jako tak, ten konec se mi nelíbil... nelíbilo se mi, že Azirafal tam Crowleyho takhle nechal. Ať to bylo jak chce, tak jejich dloooouhá historie něco znamenala a našeho démona mi bylo vlastně dost líto. Crowley mi byl celý seriál mnohem sympatičtější než jeho "andělský přítel". Ale celkově mám radši postavy, které se prezentují jako špatné a v jádru jsou dobré, než ty, co se tváří jako nejhodnější ze všech a v jádru to až tak čisté nakonec není. Nevím, prostě mi ten odchod přišel sobecký... a ne jen v tomhle díle, Crowley se aspoň nikdy za jejich přátelství nestyděl.

O seriálu jsem slyšela už při jeho premiéře, pak jsem na něj úplně zapomněla a vynořil se znovu až po finále druhé série, kdy na mě na sociálních sítích začalo vyskakovat neskutečné množství fan arts a hudebních videí. Jelikož mě ale zápletka seriálu zaujala a je to takový ten styl, který mám ráda, dala jsem tomu šanci a musím říct, že první série mě dost bavila! Nebylo těžké ji slupnout jak malinu za jeden den sledování. Sem tam mi to sice narušovala nějaké ta absurdita, kdy něco bylo vyhnané fakt do extrému a zbytečně to narušovalo děj, ale jinak to bylo dost povedené. Velké plus za písničky od Queen a taky za postavu Crowleyho, dost ten seriál táhne a jeho hlášky mě baví.

Páni, tak tohle bylo hodně dobrý. Už první série mě zaujala, ale ta druhá měla teprve grády! A když na konci finále vyskočil trailer na pokračování, tak to asi bude vzestupná tendence i nadále. Peyami je sice většinu série opilá troska, ale i to má své místo v ději. Esvet začíná být čím dál zajímavější a dokonce i Dimitri měl něco do sebe. Třešnička na dortu byla pravda o tom, jak to bylo s rodiči Peyamiho a proč ho jeho matka musela opustit. Finále série byl docela doják, nebudu lhát, že to fungovalo i na mě.

Tenhle příběh je rozhodně zase něco úplně jiného, než jsem z turecké produkce viděla. Nejen, že je příběh celkově dost odvážný, oproti jiným, ale otvírá i pár dost originálních témat. Například jaké to je, když má někdo za rodiče mentálně postiženého člověka a kupu tajemství k tomu. Ústřední dvojice mě sice nějak extra neuchvátila, ale i tak jsem dost zvědavá, jak se bude jejich příběh vyvíjet v pokračování seriálu.

Okay, ani nevím, co k tomuhle seriálu vlastně napsat. Dost těžko uvěřit, že k tomuto seriálu psala scénář Ayşe Üner Kutlu, od které vzniklo mé milované Sen Çal Kapımı. Mám takový pocit, že u ní se to střídá, že jeden seriál mě tolik nechytne, další ano, další zase ne... tak to by mohla novinka Ruhun Duymaz dopadnout velmi dobře, jestli je teď zase na té kreativnější vlně. Ale zpět k tomuto počinu... SDG je taková zvláštní směska rom/com a komediálního dramatu (protože to, co tam předvádí má do čistokrevného drama docela daleko) a já nevím, jestli na mě vůbec něco z toho fungovalo. Zpětně mám pocit, že u hodnocení epizod jsem kolikrát byla až moc hodná a dala jsem tomu lepší hodnocení, než by si to zasloužilo, protože příběhově to bylo často dost zvláštní, některé zápletky byly jak vycucané z palce a na efekt... a chemie hlavního páru byla poměrně slabá. Cemre Baysel mi byla sympatická a role jí docela sedla, ale Burak Çelik mi do role romantického hrdiny prostě neseděl, pořádně jsem mu to nevěřila ani v jedné scéně a to je docela škoda. Jako nelituju, že jsem seriál viděla, ale jednou mi to bohatě stačilo. Za mě tak 50-60% podle etapy seriálu.

Jakýkoliv dramatičtější zápletka mi tady přijde trochu nedotažená a dost blbě ukotvená v ději - počínaje zápletkou s mafiánem, ex od Efsun co stejně rychle přišel jako odešel, stejně tak i tou nečekanou manželkou Emira. Nad vším by člověk jakž takž přivřel oči... ale finále tohohle dílu byl už opravdu bizár. Děj si tam jede v nějaké pohodové lince a pak v posledních minutách, aby znovu nedopadlo vyznání, hodí do placu šílenou Filiz s pistolí. Okay, byla v prvním díle a byla tam o ní nějaká mini zápletka, ale stejně mi to tady přišlo vytažené absolutně odnikud. Vážně si občas říkám, jestli si tady u psaní scénáře někdo trochu nepřihnul.

Druhá část letošního fenoménu "Barbiheimer" je za mnou a jsem ráda, že aspoň tady můžu dát mnohem lepší hodnocení. Film je hodně dlouhý, některé pasáže mi připadaly možná až navíc a klidně bych tak půl hodinu z filmu ubrala. Každopádně styl jakým je to natočený je skvělý, herecké obsazení potěšilo a hudba to krásně dokreslovala. I tady člověk odchází s rozpačitými pocity, ale to hlavně proto, že si uvědomí, jak je to celé reálné a jaké nebezpečí atomovka představuje. U scén, kdy se tam na testovací výbuch koukají s nadšením, jak kdyby šlo o ohňostroj na oslavu nového roku, jsem jen kroutila hlavou a u samotného finále mi bušilo srdce o sto šest. Dojem to rozhodně zanechalo, ale nejsem si jistá, jestli bych to někdy potřebovala vidět znovu...

Tajná invaze je fajn seriál, v porovnání s MCU novinkami z poslední doby je to nadprůměrný počin a dobře se na něj kouká... zároveň tomu ale chybí něco, co by mě skutečně dostalo, abych o něm dokázala říct, že mě příběh něčím dostal a že bych si seriál někdy pustila znovu. Karty jsou rozehrány a předpokládám, že to je jen nachystané pole, pro pokračování ve filmech (kde bude zase xy zmatených diváků, kteří nebudou vědět, na co že to vlastně navazuje). Vizuálně tu bylo několik velmi povedených scén, ale na té jejich oblíbené "velkolepé akci" to za mě docela ztrácelo a ty hrátky s DNA našich známých hrdinů, za mě byly docela navíc. Na tom všem mě nakonec nejvíc zajímalo to, jak to dopadne mezi Furym a jeho ženou a taky bylo fajn, dozvědět se o něm zase něco nového. Plus úvodní znělka se mi dost líbí a k seriálu krásně pasuje. (70%)

Taky se vám stává, že o filmu máte nějakou představu, pak ho vidíte a jde to naprosto jiným směrem, který vám to celé zkazí? Tak přesně to se mi stalo u Barbie a pocitově to je za mě tak na dvě a půl hvězdy, i kdy jsem se to nakonec rozhodla zaokrouhlit nahoru, nemyslím, že by to bylo zasloužené. Popravdě jsem dost překvapená, jak vysoké hodnocení tady film aktuálně má. Čekala jsem že to bude trošku bizardní, že to bude trochu kýč (což by v tomhle případě bylo naprosto okay) ale hlavně jsem čekala, že se u filmu dobře pobavím a bude to fajn oddechovka. No, spletla jsem se - jestli jsem se dvakrát zasmála, bylo by to moc a odcházela jsem s velmi rozpačitými pocity. Absolutně si neumím představit, že by se ten film mohl líbit dětem, které ho jistě díky velkému růžovému plakátu s jejich oblíbenou panenkou, budou chtít vidět. Herecké výkony i vizuál byl fajn, ale ten příběh... vůbec se mi to zpracování nelíbilo a jestli to mělo předat nějakou hlubší myšlenku, já ji tam tedy necítila. Vlastně ve mě ten film nevyvolal téměř žádné pozitivní emoce. Spíš mi to přišlo poměrně depresivní, těžké a zaobalené do umělé růžové pozitivity, kdy tomu vypravěčský hlas nasadil korunu. U některých dialogů a scén jsem jen kroutila hlavou... fakt bych chtěla vidět, jak si někdo mladší vyloží všechny ty dialogy o fašistce, patriarchátu a podobné bláboly, které ve filmu zazněly. Prostě celá ta forma se mi zdála zlá a bohužel to nezachránila ani Margot a Ryan. Potenciál mezi nimi naprosto nevyužitý... Kena mi nakonec bylo spíš líto a Barbie jsem vlastně ani nijak nefandila, ač mám Margot hodně ráda a herecky byla velice dobrá... prostě za mě ne. Vůbec nevím, kdo je přesně cílovka tohohle počinu, ale za mě fakt zklamání... a když to teď píšu, asi tomu fakt budu muset tu jednu hvězdu ubrat. Na film jsem se totiž opravdu těšila a vlastně jsem si ho neužila. Ale na druhou stranu, nejsem zrovna fanoušek satiry.

Ty jo, nečekala jsem to, ale druhý díl mě nakonec bavil ještě o kousek víc než jednička! Demet a Şükrü se mi spolu líbí a opravdu mají super chemii. Příběh byl samozřejmě sem tam nějaké to klišé, bylo zcela jasné, jak to všechno dopadne, ale jak jsem psala i u prvního dílu - prostě to sem patřilo a byla to romcom se vším všudy. A to tango, miluju tyhle taneční scény! Jedno malé mínus bych dala jen za scénu v letadle, to provedení mi vzhledem k tomu, jak dobře vypadaly všechny ostatní záběry, připadala strašně mimo. Určitě by to šlo udělat o kousíček jinak a líp. Jinak spokojenost a super, že film vyšel tentokrát rovnou s dabingem.