ibeh

I když je pro mne Suchet v roli Poirota nepřekonatelný, dokázala jsem se při sledování filmu vžít do jiného ztvárnění geniálního detektiva. Ve filmu, který sází na perfektní vizuální, výpravnou i hudební stránku, jazz 30. let jsem si hodně užila. Novodobá klasicky zpracovaná Smrt na Nilu je biják pro velké plátno, v televizi a na PC si ji plně neužijete. Na detektivní zápletku jsem si v průběhu filmu vzpomněla (v 70. letech byla Mia Farrow výborná), ale vůbec to nevadilo. Opět bych více stříhala, jak je mým oblíbeným zvykem, některé scény byly zbytečně zdlouhavé, hlavně v první půlce filmu. Ale jinak pěkný oddechový zážitek.

Tvorbu Petra Síse mám moc ráda a myslím, že spolupráce s bratrem Davidem se na tomto dokumentu moc povedla. Je fajn, že se bratři takto pěkně spojili. Petr je studnice nápadů a neutuchající fantazie, moc si ho vážím za tvorbu pro děti a jeho široký talent. Trochu jsem se obávala, že bude dokument moc dlouhý, ale byl plný zajímavostí a protkaný i vtipnou animací, takže utekl jako voda.

Výkony Noireta a Galabru byly vynikající, příběh i kontext doby zajímavé, ale na mě to bylo příliš zpolitizované. Klidně to mohlo být kratší. Jedna má kamarádka tvrdí, že francouzské filmy jsou často až příliš ukecané. A má pravdu, v tomto případě to zrovna platí a není to první ani poslední francouzský film. Těch předčítaných dopisů vraha tam bylo až moc. A ten revoluční závěr!? Stále přeci umírají tisíce vykořisťovaných dětí, tak se vlastně, psychopati, nic nestalo, a můžete si klidně vraždit dál?!

.....aneb Mlčoch Family. Některé scény mě velmi pobavily, u některých jsem byla rozpačitá a u dalších vzteklá. Když to shrnu, děti jsou velmi fyzicky zdatné, ovšem projevují se u nich značné logopedické vady a problémy v sociální komunikaci. Nemyslím si, že to budou mít ve společnosti v dalším životě lehké nebo společnost s nimi. Otec je totální patriarcha, je vidět, že ani nenechá pořádně ty děti vyjádřit svůj názor, alespoň ne před kamerou, vždycky si odpoví sám, a matce se jenom divím. Dokument byl na zajímavé téma, ale trochu zdlouhavý a stále hlavně o otci. Dodatek: Včera jsem ty dva nejstarší syny viděla muzicírovat na Náplavce. Jenom by mě zajímalo, jestli z těch vydělaných peněz taky něco dostanou.

Vynikající loutkový historický film, který měl pro mě v dětství a mládí téměř hororový nádech. Podobný pocit jsem měla vždy, když jsem si večer v posteli pročítala Erbenovu Kytici. Umělecké propojení Trnky s Trojanem bylo geniální. Hudba byla dramatická, někdy až psychedelická, a podtrhovala výborně atmosféru filmu. Cítila jsem zde vlastenectví, ale na 50. léta naštěstí zcela přirozené a nenutící. Jiráska jsem nikdy nedokázala moc číst. Hlasy tehdejších hereckých osobností také umocňovaly výjimečný zážitek. Je to asi nejlepší Trnkův film, co jsem viděla, a ráda se k němu vracím.

Všechno pěkné a zajímavé tady již bylo řečeno. Kdybych mohla, tak bych dala tomuto dokumentu klidně i 6*. Pan Zikmund úžasný, pan Horký šikovný, a taky se mi moc líbilo výtvarné zpracování a hudba. Obsah poutavý a vyprávění upřímné. Jenom dodám, ještě štěstí, že nám H+Z neumřeli žízní na té poušti.

Nedávno jsem viděla v divadle komedii Ani spolu, ani bez sebe. I když se jednalo o jiný žánr, název se hodí přesně na tuhle dvojku hlavních hrdinů. Jejich vztah byl zvláštní, ale v kontextu doby od r. 1949 do r. 1964 a jejich profesí, se asi celkem není čemu divit. Politika v socialistických zemích, emigrace, to vše dokázalo rozvrátit kdejakou rodinu, nejen dvojici. Zola byla pro mne kontroverznější postavou, navíc Wiktora hrál p. Kot, kterého jsem si oblíbila již ve snímku Bohové, a je to stále sympaťák. Film je opravdu vizuálně a hudebně vynikající. Škoda určité nevyrovnanosti formy a obsahu. Vzhledem k povrchnějšímu zobrazení vztahu obou milenců mi přišel závěr filmu přehnaný a ubral mi na celkovém dojmu. Ale jinak opět zajímavý originál jako Ida. Pawlikowski je talent, spolu s mnoha dalšími polskými režiséry.

Zajímavé psychologické drama podle skutečných událostí. Spokojenost, příběh je velmi autentický. S Fadilem jsem soucítila a chápala ho po celou dobu filmu. Postupně se dostal mezi dva mlýnské kameny. Nezavděčil se ani Albáncům ani Srbům. Více neprozradím, jděte se podívat do kina.

Kdepak Anežka, ta se ničeho nebojí :) Dvojice Trojanů vynikající a hned za nimi Loj i paní Pokorná. Ta má sice malou roli, ale opravdu výraznou. Kamera občas dechberoucí a hudba taky moc pěkná. Příběh je strhující, akorát konec soudu se poněkud táhne a taky trochu nechápu, proč ho paní režisérka až tak překroutila. Ostatní tvůrčí výmysly mi nevadí, chápu, že Anežka chtěla mít příběh něčím okořeněný. A též ukázat, jak rozporuplná osobnost byl pan Mikolášek. Nelituji, že jsem byla v kině, jenom doufám, že teď nebudu potřebovat nějakého šarlatána ;)

Bylo to jedno z nejlepších divadelních představení, které jsem kdy viděla. Branické divadlo bylo tenkrát úplně našlapané, lidi seděli a stáli po stranách. Na tu dobu opravdu originální zjevení. Úžasná atmosféra, snové efekty se zrcadlem, fakt nás až mrazilo. Bolek a Chantal byli na hereckém vrcholu. Následující film paní Chytilové nebyl špatný, ale divadlo bylo absolutní jednička.