Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Horor
  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný

Recenze (603)

plakát

Vymítač ďábla: Znamení víry (2023) 

Velký následovník legendárního hororu selhává v důležitých faktorech. Není ani děsivý, nenabízí skoro žádné momenty, jenž by diváka mohly nějak odzbrojit a mimo to je lehce zaměnitelný s dalšími kousky o vymítaní. Jen s tím rozdílem, že tento má nálepku kultovní značky. Pár dobrých scén a povedený casting dvou dívek ale nemůže zachránit špatný scénář, nulovou atmosféru a pomalé tempo.

plakát

Saw X (2023) 

Já jako fanoušek série jsem určitě spokojen. Nejedná o další zbytečný díl, který by se snažil ždímat dolary. Jigsaw je zpět, tentokrát v příběhu jen o něm. Saw X obsahuje všechny oblíbené propriety, které mají fanoušci rádi. Ať už vymazlené pasti, chutné gore, ikonickou loutku na koloběžce a charismatického Tobina Bella. Přidejte si k tomu návrat Amandy, pár překvapení a solidní revenge na odporných lidských bytostech, ačkoliv hodně jednoduchý. Pokud rádi vzpomínáte na první díly, rozhodně vyražte do kina. Má to k nim blíž než poslední dva chabé pokusy. Nečekejte žádnou pecku, spíše po dlouhé době povedený přírůstek do série. Po titulkách zůstaňte ještě v kině, mrk mrk.

plakát

Knižní klub zabijáků (2023) 

Na Netflix dnes přistál španělský slasher a je to ok. Je to úplně klasická premisa se vším všudy v žánru. Parta studentů, nevydařený prank, tajemství a zabiják, který je likviduje. Svižné i krvavé (ačkoliv bych rád více vražd v záběru). Je v tom vidět jasná inspirace Tajemstvím loňského léta nebo Soronity Row. Krom posledních dvou minut, které jsou fakt na přes držku, vcelku koukatelná jednohubka, která by fanoušky žánru neměla naštvat

plakát

Blue Beetle (2023) 

Je rok 2023. Komiksovky se předhánějí v tom, která bude mít víc velkolepou akci se škaredým CGI. V záplavě tohoto, se objevuje modrý mužík, který nepotřebuje nespočet jedniček a nul aby zabavil. Vystačí si s klasickým a jednoduchým schématem, ve kterém nechybí srdíčko. Klasický origin se vším dobrým i špatným. Typický příběh FROM ZERO TO HERO s nevýraznou zápornou postavou, standartní akcí a předvídatelný od začátku do konce. Tentokrát to ale vůbec nevadí. Film vytahuje především super obsazení titulního hrdiny a rodiny okolo něj. Všichni jsou velice sympatičtí. Ať už šílený strejda nebo překvapivě čilá babička (chci prequel jen o ní). Akční stránka je vcelku normální, ale je fajn, že se nesází jen na digitální hrátky a vidíme i práci šikovných choreografů. Vizuálně nepředvádí nic převratného, ale překvapivě vypadá líp než nedávné pokusy o hezký vizuál (Zdravím FLASHE a další). Ve výsledku jsem tak vlastně spokojen a i když mi díru do hlavy film neudělal, v záplavě přebujelých komiksovek, je to svěží závan a návrat ke starším věcem. + Sympatické obsazení, postavy, vizuál, nejen digitální akce, zasazení do jiné země, hudba, humor - nevýrazní záporáci, zkratkovitost.

plakát

Gran Turismo (2023) 

Režisér milovaného DISTRICT 9 nebo ELYSIA, přináší do kin adrenalinem nabitou jízdu, která se opírá o zajímavý příběh a hlavně boží vizuál s kamerou. Pro mě osobně jedno z nejhezčích překvapení v kině. Příběh o klukovi, který přesedlal z gamepadu za volant auta, jenž v zatáčkách nemá problém jet přes 200 km v hodině. Já jsem vlastně dost spokojený. Precizně zvládnutá žánrovka, která dokáže ze šablonovitého schématu vytěžit maximum. Herecky děsně sympatické (Harbour je bůh), vizuálně nápadité, hravé, natočeno s takovou až dravostí a některé záběry jsou menším orgasmem pro oko. Cením při adaptaci hry, že vzali skutečný příběh se hrou spojený a natočili poctivou sportovní chuťovku. Samotné závody pak udělají radost nejednomu milovníkovi závodních aut, stejně tak jako hráčům. Kamera je precizní a každý závod je napínavý jak trenky. Highlighty filmu jsou pak závod v Německu a finále, u kterého jsem ani nedýchal. Jestli nevíte na co vyrazit do kina, GRAN TURISMO je ta správná volba, protože si to užije úplně každý. + kamera, nápaditý příběh, sympatické obsazení, plno vizuálních nápadů, hravá kamera, funkční práce s emocemi i napětím. - Lehká předvídatelnost děje

plakát

Mluv se mnou (2023) 

Musím ocenit svěží závan do žánru o posednutých lidech nebo věcech. Snímek od australských youtuberů totiž přináší zajímavou premisu, která dokáže nabídnout dost nápadů, aby to diváka udrželo v pozoru i napětí. Líbilo se mi také, že je příběh zasazen mezi středoškoláky, kteří bez telefonu nedají ani ránu a tak si všechny svoje hrátky s duchy natáčejí. Postavy jsou sympatické, dobře napsané i zahrané a neměl jsem pocit, že by mě někdo vyloženě iritoval. Chválím masky, které jsou prvotřídní prací a mě osobně potěšila i občasná brutalita, která sází spíš na nepříjemnost, než na znechucení. Lekaček moc není, ale jsou provedeny velice dobře. Naopak je škoda, že se celý film nijak nestupňuje a stále si drží svou míru intenzity. Finále jsem čekal rozhodně větší, přesto však oceňuji směr, jakým se tvůrci vydali. Suma sumárum se jedná o příjemné překvapení od klokanů, které nesází na laciné lekačky, ale snaží se vystavit dobrý příběh založený na postavách a zajímavých nápadech. Klasický divák, který miluje duchařiny typu: V ZAJETÍ DÉMONŮ nebo SESTRA, by mohl být zklamán. Poctivý fanoušek hororu by však měl být spokojen. Já osobně jsem, jen mě mrzí, že nejsem nadšen.

plakát

Meg 2: Příkop (2023) 

Docela ok a to je škoda. Čekal jsem zábavnou blbinu, to jo, ale v některých momentech jsem se moc nebavil. První polovina mě překvapivě bavila víc (solidní jumpscary, atmosféra) než druhá (humor nefungoval, megové se moc nepředvedli) a to jsem se na ní těšil. Potenciál byl mnohem větší a je škoda, že to kazí zbytečná přeplácanost, na kterou doplácí hlavně finále. I tak jsem se ale nenudil a do kina je to fajn letní výplach.

plakát

Oppenheimer (2023) 

Nevím jestli mi to ustřelilo koule nebo palici. Audio-vizuální představení a herecký koncert Murphyho. Celé 3 hodiny jsem se ani sekundu nenudil a bavilo mě sledovat všechny dialogy, ať už o kvantové fyzice nebo o tom, jakou kávu má kdo radši. Prostě neskutečný nářez, který exceluje ve všech rovinách. Nolan dokázal z biografického filmu udělat opulentní zážitek, ke kterému přidal hravost a smysl pro detail. Jediné, co trošku zamrzelo je to, že se jedná o reálnou skutečnost a tak chybí typické Nolanovské zvraty. S tím se ale dalo počítat. Plusové body za Florence Pugh (mrk mrk), soundtrack a ostatní herce, kde každý má prostor vyniknout. V kině povinnost už jen kvůli dokonalé práci se zvukem. Camripáci patří do pekel.

plakát

Spider-Man: Napříč paralelními světy (2023) 

Jelikož jsem už dlouho nenapsal recenzi, řekl jsem si, že je načase se vrátit zpět ke psaní svých velice ‘’vtipných’’ a ’’objektivních’’ názorů na filmy. A jelikož návraty jsou vždy velkolepé, rozhodl jsem se to udělat epicky. O příběhu nebudu moc psát, jelikož, tady platí: čím méně víte, tím lépe. Stačí napsat, že jsem byl z příběhu zase naprosto usazen v sedle. Ať už ze skvěle napsaných i zahraných postav, dobře rozvrženým tempem, kdy se od začátku jede pomaleji, aby se pak šláplo na plyn až do úplného konce. Akční scény i segmenty, kde se zrovna povídá, mají co nabídnout, takže jsem se nenudil ani minutu.  Samotné akční scény jsou definicí filmového umění a šikovnosti. Na plátně se dějí neskutečné věci, které mi vyrazily dech. Boží kamera a plno nápadů v kombinaci s nádhernou animací vytvoří tzv. poctivý audio-vizuální orgasmus. Vrcholem pak jsou světy, jenž každý z nich má svůj specifický vizuál. Každá animace je jedinečná a dohromady tvoří jeden z nejlépe vypadajících animáků za hodně dlouhou dobu.  Velkým plusem jsou pak samotné postavy. Miles a Gwen jsou opět dobře napsaní a každý má svůj příběhový ark, který nabídne spousty zajímavých a nečekaných věcí. Nesmí chybět plno nových variantů, takže rovnou řeknu, že Spider-Punk by měl dostat vlastní film, hned! Všichni jsou samozřejmě skvělí a i jejich dabéři odvádí skvělou práci (rozhodně doporučuji titulky). Zmíním i postavu Miguela (Spider-man 2099), jehož dabuje vynikající Oscar Isaac. Jelikož je příběh opravdu komplikovanější a nejedná se o vyloženě film pro děti, zmiňovat záporáka tady nebudu. Jen napíšu, že ‘’Spot’’ je opravdu Bad-ass a překvapí Vás jeho vývoj. Co by to bylo za parálerní světy bez všech těch cameí a pomrknutí pro všechny fanoušky. Film opravdu nabídne stovky takových věcí a taky několik hodně příjemných překvapení. Tvůrci se vyjádřili, že zde je kolem 340 postav. Chytnout tudíž všechno napoprvé rozhodně nejde a proto doporučuji druhou projekci, která mi film posunula ještě o level výše. Počítám, že video, které všechny tyhle věci popisuje, už existuje někde na netu a má asi 40 minut. Druhý animovaný film s Milesem Moralesem, je totiž triumfálním důkazem toho, že komiksové filmy mají stále co nabídnout. Stačí když u toho máte šikovné tvůrce se skvělými nápady. 

plakát

65 (2023) 

Kylo Ren v napínavém mixu Dino Crysis a Jurského Parku. Přiznám se, že napínavější a zábavnější film s dinosaury jsem dlouho neviděl. Samotný snímek měl rozhodně větší potenciál a je škoda, že tvůrci vsadili spíše na jistotu. I přesto se jim povedlo na plátna kin přinést napínavý biják, u kterého slabší povahy mohou měnit trenýrky. Jako Survival totiž film funguje skvěle a scén, ve kterých by se napětí dalo krájet je bohudík požehnaně. Ať už je to souboj v jeskyních, kde si s Vámi celkem solidně hraje kamera nebo první střetnutí s T-Rexem. Několik pasáží má pak až hororový nádech a překvapivě film obsahuje i několik povedených jumpscarů, které, zaprvé fungují na výbornou a hodně hororů by za tohle vraždilo. Zadruhé, v kombinaci s dinosaury se jedná o svěží změnu. Mimo to funguje i kooperace hlavního hrdiny s malou pomocnicí. Občas máte o ně strach, jindy zas na tváří kouzlí úsměv díky vtipným scénám. I když jsou oba charaktery napsané opravdu základní formou, devízou jsou herci, jenž těmto postavám dodávají šmrnc. Ať už je to sympaťák Adam Driver, o jehož kvalitách není pochyb a je fajn ho vidět i v jiném žánru, kde nedrží světelný meč nebo se nerozvádí se Scarlett Johansson. Také Ariana Greenblatt solidně herecký přihrává a její kariéra určitě časem nabere vyšších obrátek. Už ve filmu Love and Monsters (silně doporučuji) dokázala, že hrát umí. Co není vyloženě chybou, ale spíše na škodu, je, že film sleduje jen dvě postavy. Tón filmu je totiž mířen na dospělejší publikum a kdyby na plátně pobíhalo víc potravy, navrch bychom dostali krvavou jízdu, která se nebojí násilí a odpravovaní hlavních postav, což mě iritovalo v posledním Family-Friendly Jurském Světe. Jedinou výtkou tak zůstává nenaplněný potenciál, který film má. Jede se podle té nejzákladnější šablony, kde se postavy musí dostat z bodu A do bodu B a přitom je čeká několik hladových překážek. Je to předvídatelné, nepřekvapující a skončí to přesně tak, jak čekáte.   Verdikt: Solidní řemeslo, jenž exceluje na poli napětí, CGI zvířat a lekaček. Postavy jsou sympatické a není problém si k nim najít cestu. Otrlejší verze Jurského Světa, která se nebojí ukázat víc drsnější pojetí a kdyby to nebyl příběh dvou postav, na poli filmů s dinosaury by neměl konkurenta. Je proto až ostudou, že film provází šablonovitá cestička bez nějakých inovací. I s tímto ale nemám problém nadhodnotit, jelikož film rychle odsýpal a já si ho užil. Kino doporučuji.