Kapikova

Pokud mi bylo něco protivné, tak je to právě dokonalá a bezchybná Poonam, která je dokonalou nevěstou, dcerou, snachou, tetou a vůbec bytostí na zemi. Pokud by se vám dostali do ruky návody ze staroindických textů, zjistili byste, že je splňuje do poslední tečky. Neustále cudně klopí oči, mluví šeptavým hláskem, stydí se neustále, odmítá dárky, neodporuje a vždy plní přání nadřazených členů rodiny. Macecha jí nesnáší a šikanuje a ona jí přesto miluje a pomáhá, a když padá hořící trám na její sestru (to oblíbenější dítě), strhne jí bokem a sama se stává mučednickou obětí. Ke konci odmítá svatbu, protože se zraněním by nemohla být přece dobrou nevěstou pro rodinu manžela. ALE na druhou stranu, je mi sympatické, že se film opravdu zastává původních tradic a na nic jiného si nehraje. Po tolika filmech, kde se měla hlavní hrdinka vdávat, ale cestou potkala někoho, kdo jí to něžně rozmluvil a rodiče musí nakonec pokývat hlavou, že přece jen láska je důležitější než cokoliv, je tento film velmi příjemná oddechovka. My mladí jsme tak uspěchání a neustále se za něčím ženeme. Oni si to všechno již prožili a za mnohem těžších podmínek, ovšem ani pro ně není nikdy pozdě se poučit. Jenže když si každý myslí sám o sobě, že všechno ví nejlíp, taková poučení se poslouchají těžko. Ale ještě že Poonam a Prem ty rodiče přece jen poslechli…

Zábavný, milý a barevný film (jak má správný bollywood být). Anushka Sharma jako Tani neurazí, ale Shahrukhovi toho uťápnutého, milého nekňubu budete věřit do posledního puntíku. Jeho zakřiknutý hlásek, který jindy ve své sexy hluboké podobě působí milióny Indkám ušní orgasmy, jeho ulízaní vlasy, gesta, pohledy. Odvážím si říct, že ho zahrál skvěle. Zároveň se ovšem nemohu nezbavit onoho kulturního, skoro neviditelného podtextu, který tento film má. Jakoby nenápadně (skoro) sděloval mladým dívkám, že domluvená svatba s o mnoho starším, fousatým, nudným patronem, je dobrá věc. Nehraje na to tak otevřeně jako Vivah, ale náznaky tam jsou. Zábavným a milým způsobem lze ukázat, že rodiče to přece jen ví nejlíp a láska přichází i po svatbě (eventuálně). Možná, že se v tom až moc nimrám, ale i scéna, kdy Tani vyjede na Suriho, když jí chtěl udělat radost a vyhrál pro ni zájezd. –„Přestaň se starat o moje štěstí! Já jsem šťastná, ale nedávám to najevo. Když jsem potichu, neznamená to, že bych nebyla šťastná…“ Aneb správná rada do manželství indickým manželům? A na konci vše dopadne dobře. Tani si místo "mladého", bláznivého Raje, který jí umí rozesmát a miluje ji, vybere svého zákonitého manžela, protože měla v chrámu prozření a Bůh jí ho zvolil. Prostě indický film, jak má být.