Přečkal jsem i další nechtěnou parodii na strhující herectví Keiry Knightley, z které prostě velká herečka nebude, ani kdyby se na ucho postavila. Na druhou stranu se opět tak strašně snaží, že mi tím opět byla ke konci skoro až sympatická, jen jsem v ní při nejlepší vůli neviděl její postavu. Což vynikne především v kontrastu s Jungem a Freudem, kteří se pohybují po plátně v perfektně uměřených podobách Fassbendera a Mortensena (hlavně Mortensena bych vyzdvihl, jediné jeho gesto ani slovo netahá za ucho ani oko - dokonale soustředěný výkon). Ostatní herci podobně zdatně přihrávají. Vyznamenal se i Cronenberg, který se tentokrát stáhl do pozadí a "pouze" dodal propracovanému scénáři (v podstatě takové psychoanalýze v kostce zručně převedené do konverzačního dramatu) vybroušený historický a estetický rámec.
Dostojevskij zbavený všeho podstatného - špíny Ruska, kritiky pseudofilosofických směrů 19. století, šílenství, víry a pokání. Kaurismaki natočil v podstatě detektivku mírně šmrncnutou nějakou tou psychologií. Film sám o sobě je to průměrný, adaptace pro mě nepřijatelná.
Čistých pět hvězd. V podstatě křesťanský film, který nám velmi nenápadně říká jak by se věřit mělo a jak rozhodně ne. Film, který je daleko milosrdnější k Bohu než k lidem. Smutný, krutý a občas překvapivě vtipný a ve výsledku vlastně poměrně optimistický
Čtvrtá hvězdička za fantastické úvodní titulky, bohužel už je nic v následujících dvou a půl hodinách netrumfne. Líbilo se mi to o něco víc než švédská verze (knihu neznám), hlavně díky Danielu Craigovi (obě představitelky Lisbeth mi přišly srovnatelné), profesionální Fincherově režii (ten se sice tímto filmem nikam neposunul, ale ani neklesnul. To při jeho kvalitách bohatě stačí. Pevně věřím, že brzy opět přijde nějaký jeho majstrštyk) a celkovému posunu od detektivky k thrilleru (to už je samozřejmě zcela subjektivní klad). Celkově nadprůměrný film (lehce), u Finchera podprůměr.
Sonda do života íránské ženy, která je prosta veškerých senzací. Ústřední hrdinka válčí s dětmi a manželem obdobně jako její vrstevnice kdekoliv na světě. Vlastně by se dalo říct, že její příběh je velice chudý. Ovšem také maximálně realistický a nepodbízivý. Nechtěl bych se na takovéto filmy dívat pravidelně, ale jednou za čas to rozhodně stojí za to.
Já se cítím zkrátka podveden. Je to krásný humanistický příběh o spoustě dobrých lidí, se zcela zjevným úmyslem dojímat. Nejenže jsem to nečekal od Kaurismäkiho, průšvih je, že na v tomto žánru a na toto téma existuje mnoho lepších filmů.
Po dokoukání přidávám hvězdičku a měním komentář. Po prvních výborných dílech následuje několik vyloženě slabých, ovšem seriál graduje až k výtečnému finále. Dobře natočeno, scénář jako celek funguje, pouze ve zmíněných nepovedených epizodách dost drhne, ale na ty si po skončení seriálu ani nevzpomenete. Herci jsou naprosto famózní. Ondřeje Vetchého nebudu hodnotit, protože mi jeho herectví nesedí a nejsem asi schopen objektivního hodnocení. Leoš Noha mi se svojí žertovně předstíranou vadou řeči úplně nesedl, Lukáš Langmajer podle mě neumí hrát (ale je jenom v jedné epizodě) a Tatiana Vilhelmová je zpočátku strašná, ale její výkon neuvěřitelně roste. To jsou moje výhrady, všichni ostatní jsou naprosto vynikající a to i v minirolích (Petr Nárožný, Václav Kopta, představitelé rozhodčích a další). Nelze nevyzvednout Luďka Sobotu, u kterého po prvním vyřčeném slově zapomenete na všechny ty hrůzy, ve kterých se v posledních třiceti letech objevoval, hraje naprosto fantasticky. Skvělá je i Jaroslava Pokorná, kterou jsem do té doby neznal, nejlepší z "fotbalistů" je David Novotný, zábavný byl boss Pavel Nečas. Celkově nakonec výborné, opravdu doporučuju dokoukat až do konce.
Jeden z nejslabších Smithových filmů, shovívavě hodnotím pouze z lásky ke starým známým tvářím. Humor na hranici vkusu a příčetnosti, herci o jeden řád slabší než v jiných Smithových kusech (ač v podstatě pořád ti samí), celkově odklon od poetiky Clerks i filmů následujících (Hledám Amy a Dogma) spíše k fekální demenci.
Awakening je horrorem typu Šestý smysl nebo ještě spíše Kruh, který sází na nevysvětlitelný atmosférický děs. Probuzení v některých svých pasážích tuto podívanou nabízí a je v nich velice působivé (i když ti vážní chlapečkové v horrorech už jsou trochu otravní). Bohužel jich není až tolik a příběh nejenže postrádá gradaci ale také nějaký smysl. Byl jsem rád, že moji spolusedící v kině měli v ději podobný guláš jako já a nejsem tudíž hloupý sám. Poprvé jsem pozdvihl obočí hned na začátku (při zjištění, čím se hlavní hrdinka živí) a pak ještě několikrát, a když jsem si to pak v hlavě poskládal dohromady (s tím vám samozřejmě ve filmu pomohou nezbytné flashbacky), vyšla mi z toho jednoduše pitomost. To nic nemění na tom, že Rebecca Hall je krásná a Dominic West sympatický a oba dva velice slušně hrají, a že tahle prapodivná duchařská báchorka má místy výtečnou atmosféru (hlavně ten domeček byl povedený).
Beru všechno zpět - TOHLE je suverénně nejlepší filmový komiks, Spielberg zcela správně kašle na poselství a přidané hodnoty a soustředí se pouze a jenom na technicky bravurní animaci a nádherně přestřelenou akci. Po dloooouhých letech film, u kterého jsem se na necelé dvě hodiny ocitl v kině mimo čas a prostor (nepočítaje v to Antikrista, ale ten zasahoval úplně jiné části signální soustavy) a byl znovu dítětem. Ryzích 100%.
Plýtvání tvůrčím materiálem na film bez příběhu. Skvělá Martinezova hudba v úvodních záběrech vás navnadí na něco, co nepřijde. Naopak se dočkáte spoustu žvanění v podání takových těch už klasických figurek současného amerického filmu - doktorů, jednoho neohroženého novináře a jednoho otce vyrovnávajícího se se ztrátou milované bacilonosičky. Obrazů zkázy, na které jsem dychtivě čekal, jsem se občas dočkal, byly poměrně povedené, člověka jen zamrzí, že jich je tu tak poskrovnu. Soderbergh kašle na nějakou gradaci či dramatický oblouk a tak se žvaní a žvaní, tu a tam se někdo nakazí a zemře, tu a tam někdo vybalí číslo, kolik lidí už to má za sebou. Strašně se to táhne, pak přijde rychlá rádobypointa a je konec Jako jenom takovou rozcvičku bych Nákazu bral, jakožto dílo takřka padesátiletého teoreticky vyzrálého tvůrce, za které jsem zaplatil lístek do kina, nad tím jenom kroutím hlavou.
Gerard Butler není tak strašný, jak jsem se obával. Začátek, zjm. scéna manželské hádky, je velice nadějný a slibuje inteligentní podívanou. Následuje rozvleklý cukrkandlový příběh plný karaoke, pofňukávání na ramenou kamarádek či matek, tu více tu méně vydařené pokusy o humorné vložky a zcela neúspěšné pokusy o milostné jiskření mezi Hilary Swank (kterou mám jinak rád) a kýmkoli dalším. Vadí mi totální absence každodenního života - pokud někdo pracuje, je to zachránář na jezeře a život spočívá v nekonečném léčení milostných bolístek. A taky si uvědomuju, že určitě nejsem cílovou diváckou skupinou. Nicméně existuje spousta inteligentnějších a lepších romancí než je tato.
Celkem v klidu přejdu, že tento film trpí řadou nešvarů, kterým trpí všechny ostatní blockbustery, snad jen ten zlý ošetřovatel, to byla opravdu nezáměrně směšná figura a až trochu moc se tím tlačilo na pilu. Myšlenka není rovněž kdovíjak chytrá a lidští herci podávají poměrně šedivé, nicméně nerušící výkony. Zcela je přehrávají digitální opičáci, kteří dokáží budit velké emoce (hlavně Caesar je skutečně impozantní vůdce), hudba Patricka Doyla je nejpovedenější, jakou jsem za poslední roky ve filmu slyšel a díky tomu se aspoň chvílemi dočkáte té kýžené atmosféry vzpoury. Odkazy na původní Planetu opic jsem nezaznamenal, protože si ji pamatuji pouze mlhavě. Celkově vzato, nerozčilujte se nad banálním příběhem a poselstvím (není to zas tak strašné jako například u Avatara), prostě se kochejte obrazem a zvukem a dělejte jako že jste neviděli ten přepálený závěr. 70%
Je to pěkné, napínavé a myslím, že si za měsíc už nebudu pamatovat, že jsem to viděl. Co vázlo hlavně v první půli, byly herecké výkony, zbytek utáhl Ashton Kutcher, který se pomalu ale jistě stává mým oblíbencem. On tedy nepředvádí kdovíjak extrovní herectví, ovšem je opravdu mimořádně sympatický a co se týče hereckého projevu zcela přirozený, což mi zcela stačí ke spokojenosti. Trochu skřípe scénář, jak už to u filmů o cestování časem bývá. Evan se podle mého nechová při svých návratech do minulosti úplně logicky, a když si ten film dám v hlavě dohromady jako skládačku, tuhle něco chybí, tuhle něco přečuhuje nebo je to dvakrát. Ale je to dobrý oddechový film, umístění tohoto filmu v žebříčcích nejlepších resp. nejoblíbenějších filmů sice nerozumím, na druhou stranu mi nijak nevadí, tento film mě ničím neuráží.
Té hudby bylo trochu příliš, chvílemi už to připomínalo nepřetržitý kravál, obrazy maluje Kusturica jako vždy úchvatné, gagy jsou povedené, tragická rovina dost nepovedená a dohromady mi z toho vychází pořádná pitomost. Což u jiných Kusturicových filmů nevadí, jelikož jde většinou "pouze" o poetické balkánské obrazy. Tady ano, protože Underground se ještě navíc snaží něco sdělit a to se mu kvůli přemíře ztřeštěností, řvoucích dechů, tančících a pitvořících se lidí moc nedaří.
Charlie Kaufman se urval ze řetězu a natočil film o všem, případně film o divadelní hře, která chce být o všem, napěchoval svoje dílo myšlenkami skrytými i zcela bez obalu vyřčenými. Je jich tam tolik, že to možná tak úplně nedrží všechno pohromadě, ale čert to vem. Je to upřímná snaha dostat ze sebe všechno, trochu si nad sebou pobulet, trochu se sám sobě vysmát a na mě to takřka stoprocentně fungovalo. Není asi dobré si takovéto sebehnípavé kusy dopřávat příliš často, ale jednou za čas - proč ne.
Mimořádně neinvenční pokračování, dvojka kopíruje všechny úspěšné postupy jedničky. Zcela tak chybí moment překvapení, herci jsou narozdíl od Vegas očividně svázáni tím, že to znovu musí být ukrutná sranda. I tak jsem se nahlas zasmál na čtyřech až pěti místech, další pokračování už ale fakt netočte.
Je to prasárna, nehorázný útok na divákovy slzné kanálky. Používá k tomu obvyklé pomůcky - postižení, citově okoralý doktor pookřávající tím víc, čím poznává hloubku lidských duší (nebo tak něco), nějaké ty árie, špetku poezie a kvantum rozumů o lidské sounáležitosti (a o rodině, samozřejmě). Je to ovšem výborně natočeno (neinvenčně ale kvalitně) a zahráno. A pokud nekoukáte na film už dopředu s tím, že vás naštve, bude se vám to patrně líbit, asi budete i dojati, jen budete možná na konci na sebe trošku naštváni, že jste se zase nechali opít cukrátkem.
Popravdě řečeno jsem příběh vnímal jako vedlejší, čímž nechci nijak snižovat jeho myšlenkovou hloubku. Byl jsem zcela unešen celkovou výtvarnou stylizací, na dvě hodiny jsem se ocitl o století nazpět, úchvatná iluze.
Těžko říci, co bylo tvůrčím záměrem. Jako zpráva o stavu mysli mladé generace je to rozhodně znepokojující, každá věta vyřčená ústy dvou ústředních hrdinek působí takřka fyzickou bolest. Příliš ovšem nevěřím stoprocentní autenticitě podobných dokumentů.
Veliká krása. Ralph Fiennes i Liv Tyler hrají pouze očima, hudba je patřičně osudová, kamera krásně melancholická. No prostě adaptace, jak si ji představuju. Jen se podle mě trochu moc osekal děj (tipuji, předlohu jsem nečetl, napravím) a rozjezd je poněkud slabší. Víc výtek nemám.
Jako zábava na nedělní večer zcela vyhovující. Nehodlám se protentokrát zamýšlet nad myšlenkovou úrovní filmu, myslím, že všechny romantické komedie jsou z podstaty padlé na hlavu, tady to není jiné. Ashton Kutcher je velice solidní komik (předvádí, jak se dnes říká, civilní herecký výkon) a i Natalii Portman jsem její roli skoro uvěřil. Trošku mi tam vadili takoví ti kamarádi, kteří mají hrdinům radit a obstarávat humor, ti byli hodně slabí. A dohromady jsem se za celý film čtyřikrát hlasitě zasmál, což je poměrně slušné číslo. Jsem spokojený.
Není to až tak šílené, jak jsem čekal. Příběh sice nemá hlavu a patu, napřed připomíná Klass, pak Nebezpečné myšlenky a pak se uchýlí k tomu nejlacinějšímu rozuzlení, takže při závěrečných titulcích patrně obrátíte oči v sloup. Natočen je v průměrně televizním duchu, z těch zmiňovaných skrytých reklam jsem si všiml akorát té na hořčici. Největším kladem jsou herci, kteří nejsou sice kdovíjak skvělí, ovšem nikdo z nich není vyloženě špatný (a to včetně dětských herců), což je u českého filmu skoro zázrak. Nakonec jsem skousnul i toho Tomáše Magnuska. Ano, je to špatný film, je to levný plagiát, ale narozdíl od jiných uživatelů mě nijak neurazil, byl pro mě pro jednou vcelku dobře zkonzumovatelný (ale nijak zvlášť ho nedoporučuju).
Vývar z Woodyho Allena. Všechno už tu bylo a všechno v lepším provedení. Nejvtipnější je Allenův klon Hopkins, ostatní herci podávají bohužel pouze průměrné výkony. Dialogy jsou pořád docela vtipné, celková pointa veškerá žádná.
Asi jsem se taky do toho trošku zašmodrchal. Každopádně to řadím k tomu slabšímu, čím nás bratři Coenové obšťastnili myslím, že v žádném ohledu nad jinými jejich filmy nevyniká, všechno jsme mohli vidět jinde v lepším provedení.
Lehkou rukou vedená mírně ujetá komedie plná báječně střelených vedlejších postav, přirozených neokoukaných herců a nádherné hudby. Sam Mendes předvádí skvělý výkon (film působí oním blahodárným dojmem, že je točen pro radost), všechno je na svém místě, žádné gesto ani slovo není zbytečné. Přesto, když si děj filmu promítnu v hlavě ještě jednou, nedrží to jako celek podle mě úplně pohromadě, nedokážu přesně říct proč. I tak vřele doporučuju. Velice, velice příjemný film.
Je to dobré, Lynch se udržuje ve formě, toto je takové stylistické cvičení a přesvědčení se o tom, že na to stále ještě má. Tak už ale sem s tim novym celovečerákem.
Je sympatické, jak dokázal být Spielberg pro jednou nevtíravý a příjemně divný. Co se mu nepovedlo, je obsazení Christiana Balea, který jednak šíleně přehrává a druhak se jeho postava chová jako by jí bylo asi tak o tři roky méně než kolik bylo Baleovi v době natáčení, díky čemuž působí jeho Jamie poněkud opožděně. Vzhledem k tomu, že s Balem strávíme celé dvě a půl hodiny trvání filmu, je to celkem problém. Moc se naopak povedlo obsazení Johna Malkoviche, u kterého jsem vždy jen čekal, kdy se zase konečně objeví na scéně. Jistě si všimnete i dalších pozdějších hereckých hvězd - Joea Pantoliana a Bena Stillera (u kterého je zajímavé, že vypadal před čtyřiadvaceti lety prakticky stejně jako dnes). Říše slunce je dobrý, trochu zdlouhavý, netradičně pojatý válečný film.
Tváří se to temně a mysteriózně, ovšem je to nabubřelá pitomost o voňavkářích. Ještě víc sráží film samotný závěr (který je bohužel myšlen smrtelně vážně - stejně jako třeba scéna z úvodu filmu, kdy hrdina-novorozeně lapí bleskurychle k němu se přibližující prst a přiloží si ho k nosu). Veliká hloupost.
Nihilisticky vyšinutou náladu knihy se povedlo zachovat, díky nenápadným perfektně ladícím kulisám a přesným hercům, v čele samozřejmě se Samem Rockwellem, kterému takřka nepřetržitý pobyt na plátně zjevně dělá dobře. Clark Gregg neměl vyšší ambici než věrně zobrazit předlohu, to se mu povedlo takřka dokonale (což je obdivuhodné vzhledem k výstřednosti knihy). Takže jste-li znalci Palahniukových děl, určitě se nezatěžujte srovnáváním s Fincherovým ztvárněním Klubu rváčů, tady se hraje na úplně jiném hřišti. Jediné, co se moc nepovedlo bylo ztvárnění pravděpodobně v knize nejvtipnější (co si tak pamatuju), ad absurdum vygradované scény PUDL. Naopak moc se povedl sountrack. Nečetli-li jste nic od Palhniuka nebo jste jím byli znechuceni, asi to s tímhle filmem ani nezkoušejte.
Moje komentáře
Nebezpečná metoda (2011)
Přečkal jsem i další nechtěnou parodii na strhující herectví Keiry Knightley, z které prostě velká herečka nebude, ani kdyby se na ucho postavila. Na druhou stranu se opět tak strašně snaží, že mi tím opět byla ke konci skoro až sympatická, jen jsem v ní při nejlepší vůli neviděl její postavu. Což vynikne především v kontrastu s Jungem a Freudem, kteří se pohybují po plátně v perfektně uměřených podobách Fassbendera a Mortensena (hlavně Mortensena bych vyzdvihl, jediné jeho gesto ani slovo netahá za ucho ani oko - dokonale soustředěný výkon). Ostatní herci podobně zdatně přihrávají. Vyznamenal se i Cronenberg, který se tentokrát stáhl do pozadí a "pouze" dodal propracovanému scénáři (v podstatě takové psychoanalýze v kostce zručně převedené do konverzačního dramatu) vybroušený historický a estetický rámec.
Zločin a trest (1983)
Dostojevskij zbavený všeho podstatného - špíny Ruska, kritiky pseudofilosofických směrů 19. století, šílenství, víry a pokání. Kaurismaki natočil v podstatě detektivku mírně šmrncnutou nějakou tou psychologií. Film sám o sobě je to průměrný, adaptace pro mě nepřijatelná.
Lurdy (2009)
Čistých pět hvězd. V podstatě křesťanský film, který nám velmi nenápadně říká jak by se věřit mělo a jak rozhodně ne. Film, který je daleko milosrdnější k Bohu než k lidem. Smutný, krutý a občas překvapivě vtipný a ve výsledku vlastně poměrně optimistický
Muži, kteří nenávidí ženy (2011)
Čtvrtá hvězdička za fantastické úvodní titulky, bohužel už je nic v následujících dvou a půl hodinách netrumfne. Líbilo se mi to o něco víc než švédská verze (knihu neznám), hlavně díky Danielu Craigovi (obě představitelky Lisbeth mi přišly srovnatelné), profesionální Fincherově režii (ten se sice tímto filmem nikam neposunul, ale ani neklesnul. To při jeho kvalitách bohatě stačí. Pevně věřím, že brzy opět přijde nějaký jeho majstrštyk) a celkovému posunu od detektivky k thrilleru (to už je samozřejmě zcela subjektivní klad). Celkově nadprůměrný film (lehce), u Finchera podprůměr.
Je to prosté (2008)
Sonda do života íránské ženy, která je prosta veškerých senzací. Ústřední hrdinka válčí s dětmi a manželem obdobně jako její vrstevnice kdekoliv na světě. Vlastně by se dalo říct, že její příběh je velice chudý. Ovšem také maximálně realistický a nepodbízivý. Nechtěl bych se na takovéto filmy dívat pravidelně, ale jednou za čas to rozhodně stojí za to.
Le Havre (2011)
Já se cítím zkrátka podveden. Je to krásný humanistický příběh o spoustě dobrých lidí, se zcela zjevným úmyslem dojímat. Nejenže jsem to nečekal od Kaurismäkiho, průšvih je, že na v tomto žánru a na toto téma existuje mnoho lepších filmů.
Okresní přebor (TV seriál) (2010)
Po dokoukání přidávám hvězdičku a měním komentář. Po prvních výborných dílech následuje několik vyloženě slabých, ovšem seriál graduje až k výtečnému finále. Dobře natočeno, scénář jako celek funguje, pouze ve zmíněných nepovedených epizodách dost drhne, ale na ty si po skončení seriálu ani nevzpomenete. Herci jsou naprosto famózní. Ondřeje Vetchého nebudu hodnotit, protože mi jeho herectví nesedí a nejsem asi schopen objektivního hodnocení. Leoš Noha mi se svojí žertovně předstíranou vadou řeči úplně nesedl, Lukáš Langmajer podle mě neumí hrát (ale je jenom v jedné epizodě) a Tatiana Vilhelmová je zpočátku strašná, ale její výkon neuvěřitelně roste. To jsou moje výhrady, všichni ostatní jsou naprosto vynikající a to i v minirolích (Petr Nárožný, Václav Kopta, představitelé rozhodčích a další). Nelze nevyzvednout Luďka Sobotu, u kterého po prvním vyřčeném slově zapomenete na všechny ty hrůzy, ve kterých se v posledních třiceti letech objevoval, hraje naprosto fantasticky. Skvělá je i Jaroslava Pokorná, kterou jsem do té doby neznal, nejlepší z "fotbalistů" je David Novotný, zábavný byl boss Pavel Nečas. Celkově nakonec výborné, opravdu doporučuju dokoukat až do konce.
Flákači (1995)
Jeden z nejslabších Smithových filmů, shovívavě hodnotím pouze z lásky ke starým známým tvářím. Humor na hranici vkusu a příčetnosti, herci o jeden řád slabší než v jiných Smithových kusech (ač v podstatě pořád ti samí), celkově odklon od poetiky Clerks i filmů následujících (Hledám Amy a Dogma) spíše k fekální demenci.
Awakening, The (2011)
Awakening je horrorem typu Šestý smysl nebo ještě spíše Kruh, který sází na nevysvětlitelný atmosférický děs. Probuzení v některých svých pasážích tuto podívanou nabízí a je v nich velice působivé (i když ti vážní chlapečkové v horrorech už jsou trochu otravní). Bohužel jich není až tolik a příběh nejenže postrádá gradaci ale také nějaký smysl. Byl jsem rád, že moji spolusedící v kině měli v ději podobný guláš jako já a nejsem tudíž hloupý sám. Poprvé jsem pozdvihl obočí hned na začátku (při zjištění, čím se hlavní hrdinka živí) a pak ještě několikrát, a když jsem si to pak v hlavě poskládal dohromady (s tím vám samozřejmě ve filmu pomohou nezbytné flashbacky), vyšla mi z toho jednoduše pitomost. To nic nemění na tom, že Rebecca Hall je krásná a Dominic West sympatický a oba dva velice slušně hrají, a že tahle prapodivná duchařská báchorka má místy výtečnou atmosféru (hlavně ten domeček byl povedený).
Tintinova dobrodružství (2011)
Beru všechno zpět - TOHLE je suverénně nejlepší filmový komiks, Spielberg zcela správně kašle na poselství a přidané hodnoty a soustředí se pouze a jenom na technicky bravurní animaci a nádherně přestřelenou akci. Po dloooouhých letech film, u kterého jsem se na necelé dvě hodiny ocitl v kině mimo čas a prostor (nepočítaje v to Antikrista, ale ten zasahoval úplně jiné části signální soustavy) a byl znovu dítětem. Ryzích 100%.
Nákaza (2011)
Plýtvání tvůrčím materiálem na film bez příběhu. Skvělá Martinezova hudba v úvodních záběrech vás navnadí na něco, co nepřijde. Naopak se dočkáte spoustu žvanění v podání takových těch už klasických figurek současného amerického filmu - doktorů, jednoho neohroženého novináře a jednoho otce vyrovnávajícího se se ztrátou milované bacilonosičky. Obrazů zkázy, na které jsem dychtivě čekal, jsem se občas dočkal, byly poměrně povedené, člověka jen zamrzí, že jich je tu tak poskrovnu. Soderbergh kašle na nějakou gradaci či dramatický oblouk a tak se žvaní a žvaní, tu a tam se někdo nakazí a zemře, tu a tam někdo vybalí číslo, kolik lidí už to má za sebou. Strašně se to táhne, pak přijde rychlá rádobypointa a je konec Jako jenom takovou rozcvičku bych Nákazu bral, jakožto dílo takřka padesátiletého teoreticky vyzrálého tvůrce, za které jsem zaplatil lístek do kina, nad tím jenom kroutím hlavou.
P.S. Miluji Tě (2007)
Gerard Butler není tak strašný, jak jsem se obával. Začátek, zjm. scéna manželské hádky, je velice nadějný a slibuje inteligentní podívanou. Následuje rozvleklý cukrkandlový příběh plný karaoke, pofňukávání na ramenou kamarádek či matek, tu více tu méně vydařené pokusy o humorné vložky a zcela neúspěšné pokusy o milostné jiskření mezi Hilary Swank (kterou mám jinak rád) a kýmkoli dalším. Vadí mi totální absence každodenního života - pokud někdo pracuje, je to zachránář na jezeře a život spočívá v nekonečném léčení milostných bolístek. A taky si uvědomuju, že určitě nejsem cílovou diváckou skupinou. Nicméně existuje spousta inteligentnějších a lepších romancí než je tato.
Zrození Planety opic (2011)
Celkem v klidu přejdu, že tento film trpí řadou nešvarů, kterým trpí všechny ostatní blockbustery, snad jen ten zlý ošetřovatel, to byla opravdu nezáměrně směšná figura a až trochu moc se tím tlačilo na pilu. Myšlenka není rovněž kdovíjak chytrá a lidští herci podávají poměrně šedivé, nicméně nerušící výkony. Zcela je přehrávají digitální opičáci, kteří dokáží budit velké emoce (hlavně Caesar je skutečně impozantní vůdce), hudba Patricka Doyla je nejpovedenější, jakou jsem za poslední roky ve filmu slyšel a díky tomu se aspoň chvílemi dočkáte té kýžené atmosféry vzpoury. Odkazy na původní Planetu opic jsem nezaznamenal, protože si ji pamatuji pouze mlhavě. Celkově vzato, nerozčilujte se nad banálním příběhem a poselstvím (není to zas tak strašné jako například u Avatara), prostě se kochejte obrazem a zvukem a dělejte jako že jste neviděli ten přepálený závěr. 70%
Osudový dotek (2004)
Je to pěkné, napínavé a myslím, že si za měsíc už nebudu pamatovat, že jsem to viděl. Co vázlo hlavně v první půli, byly herecké výkony, zbytek utáhl Ashton Kutcher, který se pomalu ale jistě stává mým oblíbencem. On tedy nepředvádí kdovíjak extrovní herectví, ovšem je opravdu mimořádně sympatický a co se týče hereckého projevu zcela přirozený, což mi zcela stačí ke spokojenosti. Trochu skřípe scénář, jak už to u filmů o cestování časem bývá. Evan se podle mého nechová při svých návratech do minulosti úplně logicky, a když si ten film dám v hlavě dohromady jako skládačku, tuhle něco chybí, tuhle něco přečuhuje nebo je to dvakrát. Ale je to dobrý oddechový film, umístění tohoto filmu v žebříčcích nejlepších resp. nejoblíbenějších filmů sice nerozumím, na druhou stranu mi nijak nevadí, tento film mě ničím neuráží.
Underground (1995)
Té hudby bylo trochu příliš, chvílemi už to připomínalo nepřetržitý kravál, obrazy maluje Kusturica jako vždy úchvatné, gagy jsou povedené, tragická rovina dost nepovedená a dohromady mi z toho vychází pořádná pitomost. Což u jiných Kusturicových filmů nevadí, jelikož jde většinou "pouze" o poetické balkánské obrazy. Tady ano, protože Underground se ještě navíc snaží něco sdělit a to se mu kvůli přemíře ztřeštěností, řvoucích dechů, tančících a pitvořících se lidí moc nedaří.
Synecdoche, New York (2008)
Charlie Kaufman se urval ze řetězu a natočil film o všem, případně film o divadelní hře, která chce být o všem, napěchoval svoje dílo myšlenkami skrytými i zcela bez obalu vyřčenými. Je jich tam tolik, že to možná tak úplně nedrží všechno pohromadě, ale čert to vem. Je to upřímná snaha dostat ze sebe všechno, trochu si nad sebou pobulet, trochu se sám sobě vysmát a na mě to takřka stoprocentně fungovalo. Není asi dobré si takovéto sebehnípavé kusy dopřávat příliš často, ale jednou za čas - proč ne.
Pařba v Bangkoku (2011)
Mimořádně neinvenční pokračování, dvojka kopíruje všechny úspěšné postupy jedničky. Zcela tak chybí moment překvapení, herci jsou narozdíl od Vegas očividně svázáni tím, že to znovu musí být ukrutná sranda. I tak jsem se nahlas zasmál na čtyřech až pěti místech, další pokračování už ale fakt netočte.
Čas probuzení (1990)
Je to prasárna, nehorázný útok na divákovy slzné kanálky. Používá k tomu obvyklé pomůcky - postižení, citově okoralý doktor pookřávající tím víc, čím poznává hloubku lidských duší (nebo tak něco), nějaké ty árie, špetku poezie a kvantum rozumů o lidské sounáležitosti (a o rodině, samozřejmě). Je to ovšem výborně natočeno (neinvenčně ale kvalitně) a zahráno. A pokud nekoukáte na film už dopředu s tím, že vás naštve, bude se vám to patrně líbit, asi budete i dojati, jen budete možná na konci na sebe trošku naštváni, že jste se zase nechali opít cukrátkem.
Bílá stuha (2009)
Popravdě řečeno jsem příběh vnímal jako vedlejší, čímž nechci nijak snižovat jeho myšlenkovou hloubku. Byl jsem zcela unešen celkovou výtvarnou stylizací, na dvě hodiny jsem se ocitl o století nazpět, úchvatná iluze.
Motýli v břiše (TV film) (2010)
Těžko říci, co bylo tvůrčím záměrem. Jako zpráva o stavu mysli mladé generace je to rozhodně znepokojující, každá věta vyřčená ústy dvou ústředních hrdinek působí takřka fyzickou bolest. Příliš ovšem nevěřím stoprocentní autenticitě podobných dokumentů.
Oněgin (1999)
Veliká krása. Ralph Fiennes i Liv Tyler hrají pouze očima, hudba je patřičně osudová, kamera krásně melancholická. No prostě adaptace, jak si ji představuju. Jen se podle mě trochu moc osekal děj (tipuji, předlohu jsem nečetl, napravím) a rozjezd je poněkud slabší. Víc výtek nemám.
Hlavně nezávazně (2011)
Jako zábava na nedělní večer zcela vyhovující. Nehodlám se protentokrát zamýšlet nad myšlenkovou úrovní filmu, myslím, že všechny romantické komedie jsou z podstaty padlé na hlavu, tady to není jiné. Ashton Kutcher je velice solidní komik (předvádí, jak se dnes říká, civilní herecký výkon) a i Natalii Portman jsem její roli skoro uvěřil. Trošku mi tam vadili takoví ti kamarádi, kteří mají hrdinům radit a obstarávat humor, ti byli hodně slabí. A dohromady jsem se za celý film čtyřikrát hlasitě zasmál, což je poměrně slušné číslo. Jsem spokojený.
Bastardi (2010)
Není to až tak šílené, jak jsem čekal. Příběh sice nemá hlavu a patu, napřed připomíná Klass, pak Nebezpečné myšlenky a pak se uchýlí k tomu nejlacinějšímu rozuzlení, takže při závěrečných titulcích patrně obrátíte oči v sloup. Natočen je v průměrně televizním duchu, z těch zmiňovaných skrytých reklam jsem si všiml akorát té na hořčici. Největším kladem jsou herci, kteří nejsou sice kdovíjak skvělí, ovšem nikdo z nich není vyloženě špatný (a to včetně dětských herců), což je u českého filmu skoro zázrak. Nakonec jsem skousnul i toho Tomáše Magnuska. Ano, je to špatný film, je to levný plagiát, ale narozdíl od jiných uživatelů mě nijak neurazil, byl pro mě pro jednou vcelku dobře zkonzumovatelný (ale nijak zvlášť ho nedoporučuju).
Poznáš muže svých snů (2010)
Vývar z Woodyho Allena. Všechno už tu bylo a všechno v lepším provedení. Nejvtipnější je Allenův klon Hopkins, ostatní herci podávají bohužel pouze průměrné výkony. Dialogy jsou pořád docela vtipné, celková pointa veškerá žádná.
Millerova křižovatka (1990)
Asi jsem se taky do toho trošku zašmodrchal. Každopádně to řadím k tomu slabšímu, čím nás bratři Coenové obšťastnili myslím, že v žádném ohledu nad jinými jejich filmy nevyniká, všechno jsme mohli vidět jinde v lepším provedení.
Všude dobře, proč být doma (2009)
Lehkou rukou vedená mírně ujetá komedie plná báječně střelených vedlejších postav, přirozených neokoukaných herců a nádherné hudby. Sam Mendes předvádí skvělý výkon (film působí oním blahodárným dojmem, že je točen pro radost), všechno je na svém místě, žádné gesto ani slovo není zbytečné. Přesto, když si děj filmu promítnu v hlavě ještě jednou, nedrží to jako celek podle mě úplně pohromadě, nedokážu přesně říct proč. I tak vřele doporučuju. Velice, velice příjemný film.
Lady Blue Shanghai (2010)
Je to dobré, Lynch se udržuje ve formě, toto je takové stylistické cvičení a přesvědčení se o tom, že na to stále ještě má. Tak už ale sem s tim novym celovečerákem.
Říše slunce (1987)
Je sympatické, jak dokázal být Spielberg pro jednou nevtíravý a příjemně divný. Co se mu nepovedlo, je obsazení Christiana Balea, který jednak šíleně přehrává a druhak se jeho postava chová jako by jí bylo asi tak o tři roky méně než kolik bylo Baleovi v době natáčení, díky čemuž působí jeho Jamie poněkud opožděně. Vzhledem k tomu, že s Balem strávíme celé dvě a půl hodiny trvání filmu, je to celkem problém. Moc se naopak povedlo obsazení Johna Malkoviche, u kterého jsem vždy jen čekal, kdy se zase konečně objeví na scéně. Jistě si všimnete i dalších pozdějších hereckých hvězd - Joea Pantoliana a Bena Stillera (u kterého je zajímavé, že vypadal před čtyřiadvaceti lety prakticky stejně jako dnes). Říše slunce je dobrý, trochu zdlouhavý, netradičně pojatý válečný film.
Parfém: Příběh vraha (2006)
Tváří se to temně a mysteriózně, ovšem je to nabubřelá pitomost o voňavkářích. Ještě víc sráží film samotný závěr (který je bohužel myšlen smrtelně vážně - stejně jako třeba scéna z úvodu filmu, kdy hrdina-novorozeně lapí bleskurychle k němu se přibližující prst a přiloží si ho k nosu). Veliká hloupost.
Zalknutí (2008)
Nihilisticky vyšinutou náladu knihy se povedlo zachovat, díky nenápadným perfektně ladícím kulisám a přesným hercům, v čele samozřejmě se Samem Rockwellem, kterému takřka nepřetržitý pobyt na plátně zjevně dělá dobře. Clark Gregg neměl vyšší ambici než věrně zobrazit předlohu, to se mu povedlo takřka dokonale (což je obdivuhodné vzhledem k výstřednosti knihy). Takže jste-li znalci Palahniukových děl, určitě se nezatěžujte srovnáváním s Fincherovým ztvárněním Klubu rváčů, tady se hraje na úplně jiném hřišti. Jediné, co se moc nepovedlo bylo ztvárnění pravděpodobně v knize nejvtipnější (co si tak pamatuju), ad absurdum vygradované scény PUDL. Naopak moc se povedl sountrack. Nečetli-li jste nic od Palhniuka nebo jste jím byli znechuceni, asi to s tímhle filmem ani nezkoušejte.