Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Dokumentární

Recenze (1 566)

plakát

Avengers: Infinity War (2018) 

Mně je fakt líto Russových, kterým po dvou filmech očividně brutálně dochází nápady (kde je pořádné choreo?) a zato přebývá nucený humor á la Ragnarok pro děti a poloretardy, kterým jako by Marvel neustále nechtěně přiznával, že se za tu skoro tříhodinovou rubanici fialového zlobra se slušnou psychologizací a armádou gerojů ve skrytu duše vlastně hrozně stydí. Líto je mi jich hlavně proto, že by si zjevně potřebovali dát dovolenou a nabrat trochu kreativních sil. Infinity War je totiž značně vysilující zážitek, u něhož si neumím představit, jak denně trávili čas přestříháváním třech frustrujícím způsobem vyprázdněných vyčkávaček na příchod jediné psychologicky propracované postavy filmu. Ne že by Thanos nepotřeboval ještě poladit (opravdu jsem s ním nesoucítil a nedojímal se při jeho krušných rozhodnutích v rámci rodinky), pořád ovšem lepší než ten zbývající shluk wannabe-motivů a cameo rolí (u Winter Soldiera či Capa se to ani jinak nazvat nedá), u něhož z logiky věci nelze dosáhnout emocionální odezvy, protože jsem holt nestrávil předchozích 38 hodin u televize a neberu (a odmítám brát) celé MCU jako jeden obří film. Infinity War není žádná velká tragédie. Je to ale film, v němž se přes jeho ambice a rozsáhlý canvas děje vlastně hrozně málo a jenž i přes zamyšlení o ceně života nenabízí pod povrchem nic víc než zamyšlení na úrovni mateřské školky. Nijak zvlášť to tomu filmu nevyčítám, je to prostě velký komiksový event. A protože mě zrovna tenhle typ superhrdinských příběhů nebere ani v papírové podobě, není divu, že mě to ve filmové verzi trápilo úplně stejně. 6/10 P.S.: Baví mě logika Thorovy linie. V Ragnaroku je pointou, že jeho moc vychází z něj samého, nikoli z jeho zbraně. V IW je ale pointou zase zbraň. Tak se proboha rozhodněte! P.P.S.: Fury čekal na povolání vy víte koho až při třetím ohrožení planety? Oukeeeeeej. P.P.S.: Napodruhé už je to v podstatě neukoukatelná polízanice. 4/10

plakát

Pýcha, předsudek a zombie (2016) 

Víc krve, koz a smysluplného finále a jednalo by se skoro o guilty pleasure. Takhle jen snesitelná a místy dost zábavná blbost se snad až příliš dobrým castingem.

plakát

Tomb Raider (2018) 

Kdo u tohohle live action gameplay fetiše cítí napětí, je buď retardovaný, nebo dítě bez vkusu. O čem jiném než napětí by dobrodružná akce měla být? Jo aha, prý o tom, že je to jako hra. Nepochopení rozdílu obou médií v praxi. A to je prvních půl hodiny slibných. Jo, než to začne být jako hra. Alicia je samozřejmě v rámci materiálu skvělá.

plakát

Anihilace (2018) 

Garland byl a je béčkař, což se vždycky odráželo hlavně v druhé polovině jeho scénářů, potažmo filmů. Annihilation není výjimka. Tematicky pestrý fetiš o sebedestrukci a možnostech evoluce, který se topí v břečkovém ději, který si neporadí ani s tak obligátní věcí, aby překvapil posloupností jednotlivých úmrtí. Tupě předvídatelněji už to asi nešlo ani v samotném finále, po kterém zůstává spíše ambivalentní pocit než spokojenost či odpor. "Nevím".

plakát

The Outsider (2018) 

Kdyby to vzniklo na konci osmdesátek a místo Leta by s katanou řádil Marc Dacascos, byla by to asi docela zábavná céčková bejkovina. Se seriózním Letem, který kadí mramor ať už przní místní prostitutky nebo uřezává palice, je to jenom strašlivě nenápaditá nuda o ničem. Další netflixovský nákup, který mi hlava nebere.

plakát

Mečiar (2017) 

Na to, aby to opravdu někoho zasáhlo, je to bohužel extrémně elitářské a nedělá to nic jiného, než že štěpí voliče na intelektuály a vesnické (převážně seniorské) negramoty. Hrozná škoda. Mečiar je rozhodně politický fenomén, který se na Slovensku, jak ostatně dokument trefně podtrhuje, neustále vrací jako kolovrátek. Nvotová ale vůbec nezvládá jít do hloubky a snaha naroubovat na historickou retrospekci odporných politických činů svůj osobní pohled mladé angažované, leč přehnaně naivní voličky, brutálně selhává. Je hezké, že se mezi mladými voliči nechá poplácat po rameni anti-mečiarovského postoje. Ale k čemu to je dobré, když se nesnaží pochopit druhou stranu a odhalit opravdu stěžejní důvody, proč se Slovensko (a bohužel i Česko) nechá manipulovat vychcanými PR týmy a jejich populistickými tvářemi. Promarněná příležitost, byť díky historické exkurzi aspoň trochu přínosná.

plakát

Coco (2017) 

Film, ktery je vysmechem Mexicanum a vzniknul tak, ze si par hollywoodskych Zidu reklo: "Hej, pojdme 2 hodiny urazet Mexicany tim, ze nemuzou nikdy niceho dosahnout a ti blbi negramoti nam za to jeste zatleskaji, protoze inkluze. " Ten film je totalne konzervativni wtf. Miguel ma talent, ale vsichni se k nemu chovaji jako svine. I mrtvi. A ackoli ma celou dobu pravdu a dela vlastne jen dobry veci, zbytek familie se mu ani neomluvi. Misto toho, aby ten talent rozvijel, film otevrene rekne, ze dulezita je rodina, ne to, co chce individualni jedinec s talentem. Z Miguela se tak vedome stava generickej mexikanec, co si brnka leda doma, aby nahodou rodine neublizil tim, ze v zivote uspeje a nedej boze vydela love. To totiz mexikancum zjevne neprislusi. Jedinej uspesnej mexikanec ve filmu je #rychtarjevrah, protoze cestnej mexikanec by rodinu nikdy neopustil. Lolwut? By me zajimalo, koho zabil Michael Pena, aby se stal uspesnym. 😂 Zapletka postavena na orizly fotce, ktera vizualne 3/4 filmu neodpovida vzezreni skutecnyho clena rodiny a je jen scenaristicky manipulativni. Stejne jako uberdementni plot se zapominajici Coco, ktera ale odhali ze si otce pamatuje, protoze ma jeho fotku a dopisy? Co to do prdele je? A jako bonus dostanu prehlidku klise, radoby sokujicich zvratu a trestani vyniku jako v 368 filmech predtim. Jeste jeden filmovej reveal pred obecenstvem a zabiju se. Neumim si kazdopadne predstavit spolecensky odpornejsi film, kterej by se pod zastitou rodiny posmival celymu narodu a zneuzival jejich tradic k tomu, aby si je skatulkoval do tridnich kast a jeste to malejm detem implicitne futroval do hlav.

plakát

Mute (2018) 

WTF, Duncane? Co je?

plakát

Lesní rituál (2017) 

Utahaná přehlídka klišé, která ani neví, ve kterém žánru chce vlastně být. Jako variace na Blair Witch je to nuda (jako Blair Witch), jako drama o vyrovnání se s vinou je to ještě větší nuda a finále á la Čarodějnice je zhruba stejně napínavý jako čekání, kdo z těch tří nezapamatovatelnejch maníků + Rafe Spall asi přežije. KURVADR*T, používejte při castingu trochu mozky. Dík.