Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Dokumentární

Recenze (1 566)

plakát

Hobit: Neočekávaná cesta (2012) 

Technologické demo, které napoprvé okouzlí, ale napodruhé už nemá čím, a tak vypluje na povrch povrchnost, spotřebnost a halda stupidních režijních řešení, které mají mnohem blíž k nabubřelosti King Konga než upřímnosti Braindead. Mrzí mě to hodně, protože jsem se po prvním zhlédnutí vážně těšil a HFR má rozhodně potenciál (byť ho samozřejmě odpálí až Cameron). P.S.: Za dabing prosím řezat ruce, děkuji. P.P.S.: Rozšířený sestřih přináší pár dalších motivů k příběhu i postavám, bohužel je ale vyvažuje i další porce nuzného protahování. Takže pat.

plakát

Hunger Games (2012) 

Předně je třeba říct, že čtenáři předlohy budou spokojení a možná budou samým nadšením kadit brikety, protože Ross jede v "reader-friendly" módu od začátku do konce a snad každý ctitel Collinsové se dočká svojí oblíbené scény. JENŽE pak je tu druhá sorta diváků, kterým může vadit jak to, že osvětlování pravidel jinak hodně plytkého fikčního světa je nesmírně krkolomné (úvodní zákon HG, dovysvětlování ala "tihle sršni jsou nebezpeční" - YOU DONT SAY!!!), tak hromada logických přešlapů a deus ex machin (mastičky, modelování stromů a psů - wtf?), jejichž množství se s blížícím se koncem zvyšuje v přímé úměrnosti s upadajícím tempem, kvůli kterému máte na konci pocit, že jste právě viděli Extended Cut Pána Prstenů. Jen s tím rozdílem, že tady je plno sakra očividného papundeklu, jedno velké skladiště s falešeným lesíkem a uprostřed toho všeho jedna výborná herečka a banda (s čestnou výjimkou všečného Harrelsona) podržtašků, kteří nestačí ani jí, ani místy neskutečně mentálním dialogům. Kniha měla potenciál, ale nedokázala ho úplně využít. A pro film platí bohužel to samé. Fajn satira pro teenagery. Otázka je, jestli jim vůbec dojde, že se za tím milostným trojúhelníkem a akcí na hranici PG-13 (Soderbergh na pozici režiséra druhého štábu těžce vládne) skrývá i nějaká ta myšlenka. Nebo spíš její odvar.

plakát

Chňapáci (2012) 

Fajn triky, fajn humor, fajn ujetá zápletka... no a to je asi všechno.

plakát

Indie Game: The Movie (2012) 

Pro mě jeden z největších zážitků letošního roku. Emocionálně nesmírně silný, skvěle vygradovaný a jako celek opojný v tom, že ukazuje herního vývojáře nejen jako fanouška, který si váží respektu jiných fanoušků, ale především odvrácenou stranu kreativních autorů, kterým se bortí svět téměř ze dne na den. A kolikrát k tomu stačí taková blbost jako pozdní upload na Xbox Live. Z hlediska objektivních kvalit by to bylo za čtyři, ale filmu, ve které na férovku zazní, že jsou dnešní mainstreamové tituly vlastně strašné sračky, mám chuť pořádně přisolit.

plakát

Jak porodit a nezbláznit se (2012) 

Strašlivě nevyužitý potenciál, neboť se film od začátku do konce plácá v uměle dramatizovaných storkách o ničem (resp. o hysterkách, o rozhodnutí, jestli být otcem... bla bla bla, zkrátka povrchní bulshit, který člověka napadne jako první), aniž by dal prostor jediné celkem zajímavé a sympatické linii (Crawford-Kendrick), nebo Father-partě, která v téhle sestavě měla plodit hlášky jako na běžícím pásu. Škoda, výsledek neurazí, ale vyprchá stejně jako trapný pšouk těsně před porodem.

plakát

Jedna mezi oči (2012) 

Direct-to-DVD blábol, který se nějakým omylem dostal do amerických kin. Zoufale nezáživný scénář by ani nevadil (i když těch jalových hlášek, "šokujících" zvratů a debilních dialogů bych byl rád ušetřený), horší je, že Hill už asi úplně zapomněl režírovat a točí zhruba stejně jako kluci od Walker Texas Rangera. Takže jeden úder sekerou se stříhá rovnou natřikrát, přestřelky jsou bez napětí, protože se jede na záběr-protizáběr a o nějakém napětí ani neslyšel. Nejvtipnější jsou pak ryze amatérské rádoby efektní zoomy, které už se odnaučili i čeští amatéři, kteří objevili Sony Vegas. Vlastně ani nevím, proč ty dvě. Možná proto, že Sly intonující jako Rocky v zabijáckým balení mi přišel hrozně vtipnej, možná proto, že Sung Kang fakt neumí hrát. Anebo to bude tím Momoovým lišáckým úsměvem pod fousy a zjevením Slatera, od kterýho jsem věděl, že je ten film je definitivně na kulku do hlavy.

plakát

K zázraku (2012) 

Kdyby se Malick opřel jen o kameru a hudbu, asi bych byl spokojenější, protože tentokrát ze sebe drtí strašlivý dialogový chrchel o ničem. "Kriste nalevo. Kriste napravo." Kriste, proč?

plakát

Ladíme! (2012) 

Přímočaře edukativní, ale zatraceně inteligentní hitovka, která s každým dalším opakováním nečekaně roste a hlavně na Blu-ray v hudebních výstupech trhá koule. Hodnocení z ripů jsou irelevantní, protože film, který primárně oslavuje hodnotu a důležitost filmové hudby, leda devalvují.

plakát

Máme rádi velryby (2012) 

Drew, John a další (půl)tucet relativně známých ksichtů ve filmu, jehož důvod vzniku mi totálně uchází. Aneb koho, sakra, zajímá, jak Amerika zachraňovala v době Reagana tři velryby a potřásla si přitom rukou i s rudou armádou? Zvlášť když Kwapis režíruje tradičně jako po obrně, hlášek i dramatu je smrtelně málo a celé je to tak strašně zbytečné a projímadlové. Dal bych 2, ale za trikově neuvěřitelně punkovej závěr, kdy nezbyly prachy na víc než o něco lepší pre-vizualizace, musím jít do slabších 3. 5/10

plakát

Maniak (2012) 

Genius loci skoro až refnovských parametrů a v něm komorní příběh neurózami utrápeného malého kluka, který touží po mamce. Nebýt oslích můstků v závěru (byť solidní masox mnohé vynahradí a ani ve slabších chvilkách film netratí na atmosféře a napětí), bylo by to jednoznačně za plnou palbu. Nejen v rámci žánru každopádně jeden z vrcholů letošní kinoprodukce.