Maniak

Je to vydarený hororový thriller. Má celkom dobrý príbeh o sériovom vrahovi, ktorý si vyhľadáva ženské obete ľahších mravov, pričom loviskom sa mu stali nočné ľudoprázdne ulice a ich skalpy používa pre svoje figuríny, ktoré rád vyrába. Práve vďaka nim sa časom spriatelí so sympatickou mladou ženou a tak musí bojovať so svojou chorou psychikou, aby ušetril aspoň ju, ale udržať svoje tajomstvo je stále ťažšie. So spracovaním som dosť spokojný, síce o nejaký výraznejší príbeh v tomto prípade moc nejde, ale to na zaujímavosti filmu vôbec neuberá. Je to jednoducho niekoľko dní prežitých v mysli psychicky narušeného sériového vraha, pričom sa u neho striedajú racionálnejšie stavy s tými, kde je zase úplne mimo, viditeľne na to tvorcovia nešli tým najjednoduchším spôsobom, ale skúsili sa s tým trochu vyhrať a to úspešne. Zaujali ma všetky tie vplyvy, ktoré na neho pôsobia, nová známosť, nepríjemné spomienky z detstva a iné a celkovo je to veľmi dobre zvládnuté, takže je vlastne úplne jedno, či sa práve odohráva niečo hororovejšie, alebo iné, stále sa je na čo pozerať. A veľkým plusom je samozrejme celý štýl videnia v prvej osobe, čo tomu dodáva na pôsobivosti. Čo sa týka tých krvavejších scén, tak som celkom spokojný. Síce ich nie je až tak moc, čo ale zase podporuje uveriteľnosť zápletky a tiež nie sú až tak nápadité, ale aj tak sú jednotlivé situácie zaujímavé, obzvlášť dlhá sekvencia, ktorá začína v metre a aj slušne drsné, kde zase vyniká to neustále skalpovanie, takže si nemám na čo sťažovať. Herecké obsadenie je na tom dobre, Elijah Wood to zahral skvelo, ale kvôli jeho skúsenostiam s podobnou postavou vo filme Sin City som to od neho aj čakal, k tomu veľmi príjemná Nora Arnezeder a okrem nich tu už prakticky nikto nemá priestor. Réžia a technická stránka sú výborné, toto vyšlo po všetkých stránkach. Maniak samozrejme nie je práve film, ktorý by som sa teraz chystal pravidelne pozerávať, ale aj tak je to veľmi zaujímavé hororové dielo bez výraznejšej slabiny, ktoré určite stojí za pozornosť. 76% (04.05.2013)

Maniak vypadá jako něco, co dnes mohl točit Dario Argento, kdyby na prahu nového tisíciletí nezesenilněl. Khalfounův film připomíná Argentovu tvorbu (a vůbec italské giallo v letech největší slávy) mnoha znaky: Tím nejzjevnějším je extenzivní využívání hlediskových záběrů, ale opomenout nelze ani součinnost brutálního násilí a zdůrazněné sexuality, motiv panenky / figuríny, vrahovu psychickou labilitu s původem v dětském traumatu, užívání ikonických giallo zbraní (nůž, břitva, sekáček), halucinační scény, znepokojivou elektronickou hudbu a dekorativní obrazové pojetí (často přítomné tapety s květinovými vzory, opakované užívání červené barvy). Hned první vražda je dokonce provedena identickým způsobem jako v Argentově Děsu v opeře. Potěšilo mne, že převládající POV perspektiva je využita důkladněji než jen jako prvoplánová atrakce - režisér si sice občas pomáhá vrahovými pohledy do zrcadla, ale většinou je jeho zneviditelněná mimika zajímavě nahrazena jednak změnami v jeho dechu a pak také možností přesně sledovat pohyb jeho zraku. Je mi skutečně líto, že jsem se tímhle filmem nechal zlákat až na základě recenze v Cinepuru a minul jsem ho v kině. (05.05.2013)

Elijah Wood v roli psychopata byl dokonalý, nejdříve jsem mu nevěřil, ale nakonec lepšího herce vybrat nemohli. Atmosféra zajímavá, hudba perfektní a hlavně dokonalá práce s kamerou. Po celou dobu mě udivovala kamera, protože vše divák vidí z očí maniaka, což všemu dodává daleko větší zážitek.. 9/10 = 95% (01.05.2013)

Oidipovský komplex 2.0 s Elijah Woodem, který perfektně zobrazuje toho typicky někodně vypadajícího (až roztomilého) masového vraha. POV je bezva, akorát je z toho o to víc psychicky a zároveň fyzicky špatně, což je ale nakonec vlastně dost supr. A celá ta podivná rozpolcenost, jestli znechuceně odvrátit pohled, nebo si užívat ten pocit koukání se na to zvěrstvo vlastníma očima, je prostě fascinující. P.S.: SOUNDTRACK!!! (08.02.2013)

Druhý projekt Khalfouna s Ajou, a jak jde vidět, klukům tahle spolupráce svědčí. Maniak je totiž překvapivě stejně tíživý a depresivní jako Lustigův předobraz z roku 1980. Brutalita je tu na vysoké úrovni, avšak hlavní zbraní je napětí, které divákovi nedá ani na chvíli oddech. Největší zásluhu na tom má důmyslná kamera, co nám umožní prožít celé to peklo skrz oči psychopata. Divák už není pouhým svědkem jeho běsnění, ale přímo samotným aktérem. Společně dýcháte, společně vraždíte. To byl od tvůrců skvělý tah. Elijah Wood sice možná nedosahuje Spinellova maniakálního herectví, ale bohatě to vynahrazuje barvami hlasu nebo pouhým dechem. Trochu mě zamrzela scéna v metru, ta v originálu zůstala nepřekonána. Avšak závěrečný propad do hlubin absolutního šílenství nemá chybu. Těžká deprese, ale kvalitní! P.S. Velké plátno tomu nesmírně sluší, kor když jste v sále úplně sám :) (07.02.2013)