JohnJa

Úžasná Kate Winslet a snad ještě lepší David Kross, který má v sobě obrovský herecký potenciál. Skoro jsem nevěřil tomu, jakým způsobem se dokáže ve svém věku herecky vyjadřovat. Film plný nesmírně silných momentů, niterný film, filmařsky zvládnutý na jedničku s hvězdičkou, který nemá ani na chvíli šanci diváka nudit. V neposlední řadě je takto vyprávěný příběh daleko lepší než jeho knižní předloha. Dost se divím, že těch oficiálních ocenění nebylo víc...

Jak někoho napadne napsat scénář k takovému filmu a jak to, že ho někdo zvládne natočit tak, že každého diváka film pohladí? Jak je možné všechny jeho složky vyvážit tak, aby perfektně fungovaly? Tyhle otázky mě napadly poté, když se v kině rozeběhly závěrečné tituly. Samozřejmě, i v tomhle filmu najdeme občas klišé, ale co? Je to podané takovou fomou, že patrně spoustě lidí (a mě mezi nimi) nebude vadit vidět Prázdniny znovu a znovu. A dostat se do té partičky čtyř lidí by vůbec nebylo špatné.

Díky cestě hlavního hrdiny v přesvědčivém a sympatickém podání Caryho Granta snímek mění často prostředí, v němž se odehrává, což je divácky lákavé. Hlášky i situační humor vůbec nenasvědčuje tomu, že film je starý už více než 50 let. Kdo by také neslyšel o scéně s letadlem... A závěr odehrávající se na Mount Rushmore? Určitě jeden z nejlepších Hitchcockových filmů...

Romantická komedie? Film jen pro silné nátury? Oboje Lásku nebeskou vystihuje. Asi každému vžene chvílemi slzy do očí. Dojetím, smutkem, vzpomínkou, očekáváním... Skvělý scénář, skvělé herecké výkony, skvělá hudba, skvělá režie, skvělý film.

Co na tom, že to J. F. Cooper napsal dost jinak a že některé postavy z knižní předlohy ve filmu vůbec nefigurují? Co na tom, že Sokolí oko je v podání Daniela Day-Lewise hrdinou úplně jiného kalibru, než by se nám zdálo z knížky? V režii Michaela Manna vznikl vynikající, přesvědčívý a poutavý dobrodružný snímek, ukazující častou krutost života v Americe 18. století. Skvělý výkon Wese Studiho v roli nesnesitelně záporného Maguy... Nejspíš všichni, kdo tenhle film viděli, už nikdy nezapomenou na jeho hudební doprovod, který možná přebírá v posledních scénách hlavní iniciativu a spíše obraz se stává doprovodem hudby...

Celý film jsem byl fascinovaný tím, jak si jeho tvůrci pohráli i s absolutními detaily, třeba se skleničkami nebo se stolním kalendářem... Vydařeně jsou vystiženy i charaktery postav, které by se nechaly dopodrobna rozebírat, a to jen na základě filmu... Zajímavé může být i nedívat se předem na herecké obsazení a tipovat herce ve vedlejších rolích... Někteří totiž jako by si z oka vypadli, jiní si zase ve své "nebelovské podobě" až tak podobní nejsou (např. Tereza Voříšková). Příběh je zajímavý, správně ponurý, místy velmi vtipný se skvělými hláškami (snad nejsem jediný, komu se i v tomto filmu Leoš Noha chvilkami spojoval s jeho rolí v Okresním přeboru). Chápu, že znalci a fanoušci komiksu, který se už při zběžném prolistování jeví jako něco dosti jiného, mohou být tímto zpracováním zaskočeni, já jako neznalec jsem se ale pro Aloise Nebela nadchnul.