Dupac

Ambiciózní žánrovka, která chce zároveň něco vypovědět o současné Americe (zkorumpovaní politici, držení zbraní a tak) a přihřát si feministicko-černošské consommé. Kupodivu to dost funguje, do tandemu ostřílených černých emancipovaných holek zapadá blonďatá dylina s tváří princezny Diany, Colin Farell se komunální sliz učí od Roberta Duvalla, což je castingové potěšení maximální, jen to "nečekané odhalení" kolem Liama Neesona nezapře svoji béčkovost.

Duklu 61 za ty roky předchází pověst málem televizního zázraku, něco jako malý český Černobyl, já z toho měl ale smíšené pocity. Ušlechtilý záměr, jasně, solidní scénář, technicky asi všechno správně, některé scény působivé až napínavé. Ale ta snaha pražských herců o Ostravaky..  mi přišla nevěrohodná, místy směšná (za obsazení Langmajera bych poslal castingovku na dvojitou šichtu vynášení latrín, jindy přirozená Martha Issová dává kratke přizvuky tak snaživě, že jí nevěřím, ani když stojí u sporáku). 70 %

Občas to svěrákovsky zajiskří v dialozích, jinak je to hodně smutné. Jestli natáčení Vratných lahví dlouho drhlo kvůli výhradám Svěráka ml. ke scénáři, pak nechápu, kam zmizel jeho smysl pro dramaturgii a autocenzuru tady. Tu potřebu udělat ještě jeden film s tatínkem ale samozřejmě chápu.

Jestli má nějaký český film z poslední doby svůj vlastní styl, pak je to rozhodně Úsvit. Taky má od začátku tajemnou atmosféru, na kterou bohužel zhruba v polovině úplně rezignuje, aby dostala přednost poměrně předvídatelná genderová agitka. Docela by mě zajímalo, jestli přijde doba, až se podobně talentovaní tvůrci dokážou udržet na uzdě a odolají nutkání tu svojí pravdu vykřičet naplno.

Inu, socha Panenky Marie, patřičně opracovaná nožem, se dá využít různě, obzvlášť když v klášterním celibátu moc jiných možností k lesbickému povyražení nezbývá. Jen jsem se ty dvě hodiny nemohl zbavit dojmu, že Verhoeven diváky používá k úplně stejným účelům jako Benedetta tu sošku.

Kdyby se originálu chopil nějaký zručnější napodobovatel Dogma 95 (jako byl svého času Hřebejk), mohlo to dopadnout aspoň trochu uvěřitelně. Ale loga naší nejmilejší komerční telky a lifestylového rádia už během úvodních titulků o cílovce napoví mnohé. Známí neznámí jsou partička vystajlovaných labilních lidí, podle všeho dlouholetých nejlepších kámošů, ale to se z jejich chování k sobě navzájem nedá poznat a chuť pitvat jejich mobily se limitně blíží nule. Když už k tomu dojde, je to přesně ten filmově vztahovej humus, co se dá očekávat. S potřebnou mírou sociální angažovanosti a pointou, která se úplně očkeávat nedá, ale taky nedává moc smysl. Známí neznámí, kromě toho, že jsou celí hrozně umělí, mají i další nešvar většiny českých "komedií" - není v nich ani jeden záběr, který by stálo za to vidět v kině.

Nejslabší díl série, čistokrevná telenovela, kde i závěrečný pokus o dialog mezi Charlesem a Dianou působí, jako by ho scénáristům poradili spin doctoři najatí Korunou.

Posedlost Dianou začíná sérii z vod Netflixu nebezpečně přibližovat k melodramatickým vodám TV stanic typu Prima Love. Při scéně, kdy zoufalá, koketně pomrkávající Diana svádí pákistánského ranhojiče, jsem se styděl za to, že se dívám.

1. díl je přehlídkou estetizovaného násilí, 2. díl (hlavně) vypointovaného žvanění. Takový Tarantinův jin a jang. Sám jsem překvapený, jak mě s odstupem času víc oslovuje první díl, který jsem se předtím snažil přetrpět, abych se prokoukal k té "lepší", ale tempem i žánrem vlastně o dost rozkolísanější dvojce.

O Napoleonovi za celou dobu zjistíme jenom to, že byl divnej a ambiciózní, což je na očekávaný epický duel Ridley vs. Bonaparte přece jen trochu málo. Proto scénáristicko-režisérská dvojice vsází na Josephine, která se na rozdíl od nich vojevůdci přece jen dostává pod kůži (a suverénně přehrává hlavní hereckou hvězdu). Kvůli ní a kvůli Scottově neutuchající vizuální genialitě (bitva u Slavkova!) se tenhle dvě a půl hodiny dlouhý trailer na applovskou plnokrevnou verzi může na mojí filmové obloze dotknout čtvrté hvězdy.