Oktavianus

Začátek vypadal fakt katastrofálně, tedy že Laurel bez Hardyho je ještě méně vtipný než s ním (a to je co říct). Ale co, říkám si, je to krátký, dám tomu šanci. A ejhle - po několika pitomých vtipech a první přeměně Jekylla v Hydea (teda pardon, Pycklea v Pridea) se omylem změnil na zlou podstatu Pyckleův pes. To už jsem se začal usmívat. A když pak Pride vyrazil "řádit" do ulic, kdy děsil lidi foukáním frkačkou do tváře, boucháním nafouknutých prázdných papírových pytlíků a další fórky, už jsem se vyloženě bavil. Je to poměrně povedená němá parodie na Jekylla a Hydea včetně "slavné" scény s malým dítětem - zde ho Hyde nesrazí či nezbije holí, ale Pride mu sebere zmrzlinu. Padouch. Škoda první velmi dlouhé a nudné poloviny, mohlo to být ještě lepší.

Nevím, možná bych potřeboval na vstřebání nějaký čas po zhlédnutí, píšu tohle prakticky ihned poté, co jsem film dokoukal - jenže mám obavu, že už zítra bych o filmu nevěděl nic, natolik matný, nevýrazný a mizerný dojem ve mně zanechal. V zásadě jde o to, že vědec oživí "Orlaka" (ne, podobnost s pianistou s amputovanýma rukama sériového vraha nehledejte), kterého může "řídit" i na dálku, načež ho vysílá do města, aby tam běsnil. Až potud - prostě klasický frankensteinský plagiát - vše v pořádku. Jenže ono je to roztahané, nezajímavé a ani ve chvílích, kdy se v závěru Orlakovi rozpouští tvář, se to nezlepší. Druhá půle filmu je navíc daleko spíš krimithrillerem než sci-fi nebo hororem. S velmi rozpačitým pocitem píšu tímto komentářem tečku za filmem a definitivně jej posílám v zapomnění.

Pokud přistoupíte na skutečnost, že jde v první řadě o komedii, nikoli sci-fi či horor, což jsou jen atributy k tomu, aby si mohli tvůrci před kamerou dělat švandu, potom je film kupodivu hodně snesitelný a "za snahu" jsem mu snad i hvězdou přilepšil. Je to samozřejmě potrhlá ztřeštěnost, hlavním hrdinou je líný noční hlídač ve voskovém muzeu, jeho šéf oživuje mrtvoly, náhodou, ale přesto oživí jednu "mumii", kterou představuje Lon Chaney, a ten se pak mění ve vlkodlaka (zase ta Chaneyho role! Tentokrát ale maska oproti sérii od Universalu dost pokulhává, není dotažená a je to v detailech vidět). Závěr už si dělá legraci naprosto ze všeho, hrdina si chvilku na věžních hodinách hraje i na Harolda Lloyda a je to prostě jen takové bláznění. Ale sympatické, s nadsázkou a fajn.

Velmi zábavná potrhlost trashových rozměrů. Film je třeba absolutně nebrat vážně, ovšem - a to je obrovské plus - vážně se nebere ani on sám. Triky špatné (třeba provazy, které tahají herce, jsou vidět atd.), herecké výkony špatné, masky špatné (různá mimozemská monstra jsou především komická), děj úplně šílený. Ale to může být i plus, z obrazovky odkapává nadsázka ve velkém, roztoužené Venušanky jsou sexy a celé je to prostě úplně potrhlé. A celý ten mišmaš podtrhuje závěrečná rvačka. Obdivuhodné jsou i další mimozemské potvory: přestože masky vypadají gumově, uměle a velmi primitivně, kupodivu se na ně příjemně kouká, celé to defilé samců z různých planet je jednoduše k zulíbání. Jasně, už si to víckrát nepustím, ale jako legrační jednohubka je to fajn.

Další mexická hrůznost s hlavním hrdinou - trapným wrestlerem v masce, kterej přemůže i mutanty a všechno zachrání. Primitivní, po všech stránkách laciný až amatérský film, který se od dalších, hluboce podprůměrných věcí liší směšným, přesto určitým způsobem zajímavým vzhledem těch potvor. Třeba nemají prsty a vzhled hlavy je něco mezi mole people a pytlem od brambor. Ale v zásadě hrůza, s kterou se nevyplácí ztrácet čas. Nejdřív jsem netušil, jaké drogy kolega Doc savage bere, že dal plný počet, ale pak jsem se na něj mrknul a bylo to jasné; dává pět všemu a jenom nahání hodnocení. Takže pokud se náhodou k tomuto filmu dostanete, na to se fakt neohlížejte.

Jak se vypořádat s padouchem, který se dokáže proměnit v bezbarvou mlhu, neváhá krást a vraždit, a to všechno kvůli ženě? Cherchez la femme platilo i v Japonsku, kde po zvláštních pokusech proměnili obyčejného človíčka v "monstrum". No, to je silné slovo, většinu stopáže v podobě "monstra" totiž není vidět, ale rozumíme si. Za sebe musím říct, že na to, že režisérem je sám velký Iširó Honda, je film celkem nezábavný, hlavně v první cca třetině se dost vleče a nebýt působivého závěru, bude mé hodnocení nižší. Takhle platí - tři hvězdy, dobrý, ale víckrát už ne. I triky nestojí za moc, padouchova přeměna v ono nic je dost mizerně udělaná a ten šedivej obláček, co z něj vznikne, se po scéně pohybuje tak neumětelsky, že by se za to nemusel stydět ani Bert I. Gordon. Ačkoli po titulcích převládly příjemné pocity, stejně se mnou šije nespokojenost. Naopak se mi velmi líbilo to, o čem tu již píše Zelvopyr - že tradiční japonské divadlo tu má velký prostor (padouchova milá v něm vystupuje). Vhled do cizí kultury vždy stojí za to.

Malý, levný a nenápadný, ale o to působivěji vyznívající film. Koho by nenaštvalo, kdyby v den jeho svatby vypukla válka a on musel narukovat, absolvovat výcvik, účastnit se protivládních nepokojů, být málem zastřelen u zdi a nakonec - v nádherně depresivním závěru - zažít to, co slibuje název, tedy atomovou bombu? Tento film je důležitý především v protiválečném poselství (jakkoli je z dnešního pohledu problematické), které v sobě nese, a zajímavý hlavně v tom, že jej natočili Jugoslávci, tedy země z Východu, která ale zase tak moc východní nebyla. Pravda, film koluje on-line, ovšem v pozměněné verzi - s anglickým dabingem (nebo to už původně bylo anglicky? Nevím) a hlavní postavy se jmenují John Johnson nebo Andy Anderson, což moc jugoslávsky nezní. Onen "východní vliv" je ale nezpochybnitelný, už třeba jen tím, jak soudružsky se přátelé-muži na přivítanou líbají :-) Jasně, film to dokonalý není, zvlášť prostřední část - armádní výcvik a podobně - jsou sice zábavné s takovou tou nostalgií studené války a paranoiou atomového výbuchu, ale dějové se nikam moc neposouvá, ani herci nejsou právě prvotřídní, nízký rozpočet se taky musel někde projevit... Ale ten nádherně bezútěšný závěr mě donutil v hodnocení nadsadit alespoň o hvězdu a půl. To bylo po "vyhlášení míru" jako rána pěstí.

Nenechte se mýlit - tento film fakt není sci-fi. Jen proto, že se v něm vědci pokoušejí vyrobit raketu, to není sci-fi. Je to totiž v první řadě životopisný film: hrdinou je Wernher svobodný pán von Braun, vědátor, který pracoval nejdřív pro nacistické Německo (je autorem mimo jiné rakety V2), než se vzdal Američanům a v jejich službách se podílel na raketovém výzkumu při snaze dobýt vesmír. Zajímavé je, že zemřel až v roce 1977, takže si filmu o svém životě mohl užívat docela dlouho. No uznejte - komu ze žijících lidí se tohle podaří? Film to není špatný, je poctivě udělaný, rozpočet taky nebyl nejmenší, a titulní roli si střihl Curd Jurgens, kterého mám prostě rád, takže to na tři hvězdy vystačí, ale zítra už ze snímku nebudu vědět nic, natolik zábavný či dobrý zase není.

U filmu jsem se v první řadě nudil, a to je dost dobrý důvod, proč mu nedat nějaké vyšší ohodnocení. Přitom je to zvláštní, protože když jsem přemýšlel, co mi na příběhu reportéra meziplanetárních novin, který se během reportáže nejen zamiluje (jak jinak), ale taky připlete k ohrožení Země, vadilo, nějak jsem nemohl na nic moc přijít. Jo, můžu si stěžovat na slabší scénář a to, že se ve filmu nic moc neděje, ale tvůrce podezírám z toho, že to tak mělo být. Naopak jsem ocenil důraz na technické detaily, že navzdory dějové synopsi nejde o žádnou miliontou variaci další space opery, ale "jako že" poctivé vědecké sci-fi. Samozřejmě s velkou nadsázkou, jasně, ale snaha byla. Jenomže se všechno nekonečně vleče, dramatické situace jsou natočeny tak nějak polovičatě a výsledný dojem je únavný. A to je škoda.

Po přečtení zdejších komentářů jsem nečekal žádný zázrak - a výsledek byl skutečně tak mizerný, jak se dalo čekat. Nevím, nač si stěžovat první, zda na vpravdě stupidní scénář s pitomým příběhem, spoustou hloupých dialogů a nesmyslným chováním, kde všemu stejně nejvíc dominovala snaha dostat se do kalhotek jediné ženské postavě, anebo dech vyrážející "triky", které jsou tak špatné, že horší být ani nemohou. Evidentně studiové prostředí ostrova mi nevadilo, ale natolik nerealistickou zadní projekci jsem snad nikde jinde neviděl, dinosauři vzbuzují smích, když prostě postávají a kymácejí se a to je celé (vrchol nastává, když do sebe narážejí ve snaze sezobnout jednoho chlapíka z maríny, kdybych si tu předem nepřečetl v Limově komentáři, že ho jako chtějí sežrat, asi bych nepoznal, o co se to jako snaží), no a všemu dodává korunu ta parodie na King Konga, žertovně vyhlížející zrzavá tlustá opice se spoustou zubů, která tam navíc byla jaksi... navíc. Kdybych ho viděl naživo, asi bych taky řval jak ten námořník, jenže smíchy. Tohle bylo špatné, moc špatné.