Poslední recenze (17)
Na slovíčko, Nizzo (1930)
Stejně jako jeho bratr Vertov si i Boris hraje se vším, co mu kamerový přístroj nabízí. A tvoří nezatížený autorský pohled na městečko. Myslím, že by bylo jednoduché říct, že je to film o sociálních rozdílech. Montáž tomu totiž nijak nenapovídá. Jediné místo, které by se tak označit dalo, by byl kontrast se zábavou vyšší třídy (plesy) a ulice (karneval) přičemž ale i na karvenalu jsou přítomní lidé vyšší třídy a montáž není nijak kriticky se vyjadřující nebo emoce burcující. Naopak je velmi věcná. Co tam ale je (a hodně!) je hra a fantazie, obzvlášť sexuální. A místy (třeba u záběrů na komíny v kombinaci se starší paní) maličko za hranou :D Pro mne zůstává Na slovíčko, Nice spíš takovým hravým autorským pohledem na společenský život se vším, co k tomu patří.
Řím, otevřené město (1945)
Není právě v té "prázdnotě dialogů" něco, co hluboce vypovídá o vztazích a rozpoložení postav? Hlavní postava kněze má dialogy napsané naprosto bravurně. Kněz vždycky dovede ulevit duším, které se k němu utíkají, ale také být nemilosrdně tvrdý vůči nacistům. O hloubce lásky snoubenců nám všechno napoví věta "Pojď si sednout na schody, jako tenkrát poprvé, pamatuješ?" Nebo třeba způsob, jakým spolu komunikují herečky v divadle, je skvělou ukázkou jejich vzájemných sympatií a antipatií. Vše je řečeno jen v náznacích, protože také ne se všemi účastníky spiknutí je dobré sdílet všechny informace. A proto jde o napínavý film a ne o dialogy o ničem, které se musí přežít.
Červený balónek (1956)
Opravdu krásný a poetický film plný jemnosti. A super soundtrack.