Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Sci-Fi
  • Komedie
  • Dobrodružný

Recenze (141)

plakát

Nymfomanka, část II. (2013) 

Ještě, než dopíši tuto poznámku, musím říct jednu věc: První díl má u mně 4 hvězdy (téměř 5). Proč tento jen jednu (skoro žádnou potažmo odpad)? Je to ten závěr. Za docela slušným dílkem, které diváka místy přesvědčí o tom, že o něco důležitého jde, přinejmenším v životě jedný dost nestandardní lidský povahy, je naroubován konec hodný absolutního idiota. Po dialogu s divákem, který se zdál být docela inteligentní? Co tím kdo chtěl říct? Že pudy jsou silnější, než ta nejpravdivější kapitolka příliš dlouhýho života? Že si měl ten vzdělaný "asexuální" intelektuálek vyhonit za dveřmi? Nebo chtěli tvůrci jen tak z rozmaru plivnout na klišé kamarád - kamarádka? Daleko čestnější by bylo, kdyby na konci byla scéna se záběrem na zdi a za těmi dveřmi to hodně mlaskalo. Dalo a dá se vymyslet cokoliv jiného, důstojnějšího. I kdyby ten oplzlý magor cákal od Aberdeenu do Londýna přímo na kameru někde v ústraní, pořád by měl člověk pocit, že tohle trochu přepjatý dílko je hodno nějakého zapamatování. Ale stejně, jako když se člověk nakazí Ebolou ...není cesty zpět. A tady je můj pohled na věc: Ženská, která si myslí, že chlapa ukřižuje na 5D formátu dělohy a pak má právo mu říct, že je jenom kamarád ... je zločinec. To může dělat s buzíkem, nebo chlapem bez koulí. Beztrestně. Ženská, která vopíchá každej "pařez v lese" by měla nést stejný následky, jako chlap který si v životě nevrznul. Ženská, která opustí svý dítě si zaslouží, aby s ní bylo jednáno jako s ženskou, která pozbyla práva žen a na mužská práva nedosáhne. Jestli tohle všechno upřímně chtěli tvůrci tím závěrem říct, dávám oběma dílům i šest hvězd. Obávám se ovšem, že pseudointelektuálové se vycákají jako vždy víc na formě, než obsahu. Budiž k nim idiocie milosrdná.

plakát

Svádění (2005) 

Je to takový malý, nevinný film. Zdá se, ze začátku. :D A vlastně je takový celý. Za pár ušmudlaných doláčků...DRAMA! Komedie, k poučení i zábavě pro lidi, kteří mají zcela na háku ty epické výpravné scény, jejichž epičnost je tím větší, čím větší prázdnotu mají sdělovat. Ve vysoce komorním prostředí se odehrává mistrovská zápletka, která je na první pohled průhledná, ale na ten druhý velmi vytříbená gurmánská záležitost. Nasmál jsem se. Byl jsem i překvapený, odcáknul si a nakonec se kochal hereckým výkonem, který je v našich zeměpisných šířkách a délkách nedosažitelný. Dal bych pět hvězd, kdyby ty "školačky" vystřídaly ženské s velkým "Ž". Dal bych pět hvězd, kdyby to s tou muslimkou nedotáhli do toho extrémního konce. Protože celý film byl o nadsázce a tohle .. je v něm velmi nepatřičné. nesedí mi to tam. Obešel bych se bez toho, protože děj před tím tuhle věc příliš znevažuje. A tak dávám 4 hvězdy. A sedí jako "prášky na prdel". :D

plakát

Hostitel (2013) 

Jestli si tvůrci tohoto filmu myslí, že budou chlápci jako já onanovat u představy, že tu čubku píchají dva buzíci, tak to je krutý omyl. Těšil jsem se na zápletku, která vypadal slibně když se na scéně objevila chromovaná Toyota, chromovanej bájsikl BMW, nebo miniCobra kroužící nad Nevadou. Těšil jsem se na to, že tu čubinu vojede ten dědek z jeskyní. Ale u mutace Rozbřesku, nebo jak se ty pí*oviny jmenují s těma upírama ... to fakt nedávám. A nedokoukal jsem se. Standby zahlásilo v okamžiku, kdy se to rozjíždělo zcela otevřeně do feministicky úchylného trojůhelníku 1 žena 2 muži ( no spíš vyholený bukvice). Jestli tohle bavilo nějakou vagínu - syfilis ji vem. Amen.

plakát

Stroj (2013) 

Co odlišuje člověka od stroje, který by se člověku mohl jednou dokonale podobat? Tvůrci tohoto filmu přidaly fragmenty argumentů, které tuto otázku zodpovídají. A udělali to místy velmi, VELMI atraktivě. Já tvrdím, že to je nenávazná tvořivost, která nemá s kauzalitou nic společného. Prof. František Koukolík tvrdí, že to je evoluční genom, který si více či méně uchováváme kompletní ve své DNA. Kreacionisté a věřící tvrdí, že to je unikátnost stvoření lidské duchovní aktivity. Tvůrci tohoto filmu dali na emoce. Je to velmi působivá ukázka jejich argumentace. A pokud se nad tím hloubavější člověk zamyslí, i oni mají pravdu: Lidské emoce ovládají člověka spontánně. V každém okamžiku života jimi překypujeme a jen s velkým úsilím to na nás není znát. U strojů to je a bude vždy naopak. Stroje na základě algoritmu zvolí emoci. Zdá se, že opravdový lidský život je strojům zapovězený. Bohužel to neznamená, že máme právo navždy opanovat evoluční vrchol existence. Lidé mohou stvořit něco, co bude postrádat všechny tyto atributy jedinečnosti lidského bytí a ... nebude je potřebovat k tomu, aby vítězilo nad lidmi v evolučním boji o přežití. Tento film je v mnohém jiný. Není to lesklý klenot zážitkové odpočinkové zábavy. Příjdou si v něm na své introvertní estétové, stejně jako intelektuální teoretici. Caity Lotz v něm sehrává naprosto úžasné scény. Tato komorní pseudointelektuální scéna, působí velmi intimně. A pokud pomineme motivační klišé, které celý film provází až do samotného konce, jenž je otevřený a chce zaujmout poněkud trpnou (nikoliv trapnou) pointou ... přinutí to některé z nás zamyslet se. Třeba nad tím, že některé stroje by mohly být cennější, než lidské morální trosky. Samozřejmě za velmi omezených podmínek.

plakát

Enderova hra (2013) 

Mohl bych říct: Pán prstenů byl o level výš. Ve všem. Ale zakryl bych jeden nesporný fakt: Pán prstenů je stejně vzdálený realitě, jako možnost zítra cestovat vesmírem z jedné strany na druhou, s rukou v poklopci. Enderova hra může být realita třeba zítra. Nikoliv v technologiích lidstva v tomhle filmu. Ale faktem hrozby, okolností a příšerné fatality osudu. Tvůrci se tomu nevyhýbají ani na okamžik. Vzpřímeně čelí této výzvě každý okamžik filmu. Má to hlavu i patu a argument, že puboše dokážou nahradit dospělí? Docela důstojně vyvrací. Asi by to neobstálo dokonale, možná by se to celý zhroutilo. A konečná pasáž, je spíš přání otcem myšlenky. Absurdní a naivistická, až se mi kroutily nehty na nohách. PŘESTO - (všechno): Opět mne to utvrdilo ve stále pevnějším přesvědčení, že tzv. "třetí cesta" intelektuálního, kulturního, společenského vnímání....je za dveřmi. Bipolární svět nevede k rovnováze. K harmonii. Naopak. Je cestou konfrontace. Tento nastupující trend současnosti, kdy nejvíce evolučně potenciální mozky začínají chápat, že je něco velmi shnilého v symetrii bipolárního vnímání..má cestu otevřenou. Tvůrci nastínili jeho růst i potenciál s negativy i pozitivy naprosto obnaženě. A spoustu narážek nejen v dialozích, si každý kdo chce VĚDĚT (nikoliv jen věřit), musí projít znovu. Epická bitva ke konci ... je lahůdka. Dávám 5 hvězd a vím, že toto poněkud výpravně poddimenzované dílko, se stalo již dnes pro ty, co vědí fundamentální klasikou. Enderova hra je film, který si někteří z nás budou pamatovat ještě dlouho po té, co podobné napodobeniny překonají všechny jeho aspekty. Je první. A to se počítá.

plakát

Rossija 88 (2009) 

Filmy, které se vyhýbají základnímu tématu, jako v tomhle případě, nemám rád. Je to zbabělé, populistické a velmi manipulativní. Tohle by mohl být jeden z nich. Ovšem zobrazuje ubohost jednotlivců, kteří mezi čelistmi vystlanými hákovým křížem..ve skutečnosti nikdy skutečnou smrt nezakomponovali do svých myšlenek i činů. A přitom je stačí tak málo, aby se stala holou realitou bez příkras. Jeden úder, kop. A všechno se mění. Z nabouchaných frajírků se stávají připosraní chudáci. To je fakt. To je zřejmě důvod, proč má společnost profesionály: Je to moje práce, zabíjet. Mám určeno kdy a kde a jak. Svědomí a výčitky řadu lidí vymaže. Alespoň na dobu nezbytně nutnou. Podobné filmy jsou pořád o tom stejném - amatérští tupohlavci, to nezvládnou. Mám jen jednu otázku, na podobné umělce, co se vidí v této "pravdoláskové autenticitě": Co kdyby tihle mladí, zdraví a vitální hoši už konečně zahodili tu trapku Adolfa, jako přežitek naprosté demence minulosti a ... byla jím nabídnuta ideologie, která odpovídá 21. století, nic neztrácí ze své militantnosti a používá opravdu programově a cíleně dopodrobna rozpracovanou strategii, jak ubránit národ před imigrantskou korupcí politiků?! Před multikulturalismem, který dnes rozkládá Evropu k bezmoci a trapnosti nejen v očích vlastenců jejich jednotlivých národů, ale zejména v očích protikladných kultur, které zneužívají její slabosti proti ní? Z mého pohledu je ekonomická emigrace stejná, jako politická - ti lidé dokazují, že nezvládli převzít zodpovědnost v zemi, kde se narodili. Selhali. A často v druhé generaci jejich děti svými rodiči pohradají právě proto a snaží se toto naplnit v zemi, kterou kulturně nenávidí i přesto, že jim dala daleko větší možnosti, než původní vlast odkud jejich rodiny pocházejí. Tento film to neřeší. Ani náznakem. Neřeší vlastně ani tu frustraci a bezmoc. I když to vypadá, že rádobyintelektuální výkony Nácků, se o to téma chtějí otřít. Působí to vpravdě primitivně. Co ovšem oceňuji je forma tohoto snímku. Syrová, šedivá, primitivní a veskrze tupohlavá. Ano. Takoví jsou, naštěstí. Protože kdyby nebyli Náckové tupohlaví, ten seznam na konci by byl několikanásobně delší, byť v jiných a třeba i oslavných souvislostech. Dávám 4 hvězdy. Protože doufám, že je to důležitý krok k ujasnění si toho, co vlastně chceme, co potřebujeme a jak by to už nemělo být. Bo to je jen trapné a veskrze zbytečné. S vědomím toho, že pokud se podobní tupohlavci budou evolučně vyvíjet ... můžou zadělat celým národům a státům i v tak malé míře fatální problémy, jako to učinili na Ukrajině. I když nepochybuji, že v Rusku je Nácků daleko víc. To je fakt. Kdo tam byl, ví.

plakát

12 let v řetězech (2013) 

Ještě, než řeknu důvod, proč tento film hodnotím jednou hvězdou, musím říct něco jiného: Zažil jsem sám něco podobného. A i v době, kdy jsem byl příliš malý, než abych se mohl bránit..našel jsem desítky způsobů, jak se pomstít. Možná kdybych byl negr v tomto filmu, zemřu daleko dřív a nevrátím se k rodině a (podle skutečnosti), nepomáhám podzemnímu hnutí a nezachráním stovky jiných, dalších. Jsem ale hluboce přesvědčený o tom, že lidé, kteří myslí jako otroci, chovají se jako otroci ..si zaslouží jako otroci žít. Ti lepší, jako otroci zemřít. Myslím ti, kteří občas zvednou myšlenku, následně zrak a pak činí nikoliv to, co jim někdo přikáže, ale to co je správné. Proč jsem dal jednu hvězdu, za kterou si stojím: Celý film je o bezmoci, která svou beznaděj zakládá na otrockém myšlení, otrockém konání. A stejně, jako nechápu nekonečné řady Židů kráčejících do plynu...nepochopím a nechci chápat ani tohle. Kalkul tvůrců, kteří se snaží zprostředkovat světu příběh, jenž doslova čpí 12-ti lety otrockého myšlení i konání. Jediný skutečně svobodný počin udělal ten člověk pro sebe. Ve filmu. A kdyby tento film obsahoval i část, kde v realitě ten muž pomáhá, přidám další tři. Nenechám se vmanipulovat do pozice, která mne činí spoluzodpovědným svou barvou kůže za všechny hříchy na afroameričanech, kterých se Američané dopustili na těchto lidech. Protože stejně jako já bych nedokázal žít v otroctví ani jeden rok, měsíc či den...jako svéprávná dospělá lidská bytost, sám takový osud nikomu nechystám a nikdy jsem nechystal. Ten film natočil člověk, který měl jiný záměr. Ale neměl sílu to umělecky sdělit. Protože je příslušník generace, která místo, aby problémy řešila s vědomím všech klíčových a podstatných důsledků, tak otroctví jen prohlubovala a prohlubuje. Tento film je toho důkazem.

plakát

Irina Palm (2006) 

Pořád jsem čekal, že se to někde nechutně zadrhne. Pořád jsem čekal, že se stane něco co tenhle svět dělá nechutným místem pro cokoliv lidského. NESTALO SE. A jsem tvůrcům velmi vděčný. Faithfullová byla skvělá. Všichni tam byli skvělí, až na ten hysterický výstup syna hlavní hrdinky. Od toho bych čekal víc, než jen velmi stručné naznačení katarze. No dobrá, nic není dokonalé, ale tohle ... neuvěřitelně potěšilo. Pohladilo. Díky. Jdu poděkovat té, co mi to doporučila.

plakát

Až do smrti (2007) 

Asi jo. Dalo se na to koukat. Je to takový B+ formát: Nečekáte od toho nic moc. A odcházíte relativně spokojení. JCvD už delší dobu potřebuje nosní přepážku a tady se pokusil vydělat si na plastiku. Člověku by skoro ukápla slza, jak skromně působil. Žádná roznožka, žádný úder otevřenou dlaní na ucho, nebo do koulí. Prostě hrál maníka, který občas zmáčkne kohoutek a za zády má stín svýho "pika". Trochu rušivě v tom působí supermafián, který si udělá z New Orleans chovnou stanici pro těla do základů na prokuratuře. FBI, jakoby neexistovala. Poliši jsou přežraní koblihama a na akce posílají holobrádky osamoceně. Co mne zaujalo, byla těhotná "manželka". Je to už druhý film, ve kterém se snažil actorovat s vraždou těhotné, nebo jejím přímým ohrožením. Co bude příště, až se mu nebude dostávat lajna? Mafiáni ukradou kojence a rozříznou ho vejpůl na cirkulárce?! Ježišmarjá, doufám že to nečtou scénáriasté B-éček! Takový svět, kde si poněkud obstarožní a koksem sjetí herci říkají tímhle způsobem odůchod...ať si každej strčí do pr*ele.

plakát

Nájemní zabijáci (2011) 

Zklamání. Ale dalo se na to koukat. Od Adkinse jsem čekal mnohem víc a JCvD? Trošku z toho šňupacího hnoje vykouknul. Dialogy nebyly zase tak zlý, dokonce se ani moc nevtíraly. Přesto ... čajíček B/C dílka, který si už nepustím. No jo. Co se dalo čekat. Asi víc ne.