Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Sci-Fi
  • Komedie
  • Dobrodružný

Recenze (138)

plakát

Umlčeni (2008) odpad!

Když někdo volá mobilem a pak mu poněkolikáté vypadne signál..vypínám film.

plakát

Kapitán Alatriste (2006) 

Asi každý evropský národ prošel obdobím svého vrcholu. Kdy se nějaká generace mužů a žen rozhodla urvat si z osudu to nejvíc, co jde. Vlastní cestou. Pro svou zemi. Pro své politické, ekonomické a kulturní představy o zemi "zaslíbené". Cenu tohoto filmu vidím v "obyčejnosti" neobyčejných lidí. Příběh je vyprávěný právě takhle. Bez okázalých efektů, přepychových paláců a marnotratných scén, které oslní barvičkama davy tupců. Ne, tohle není cirkus. Je to každodenní boj o život a lásku, o svědomí a čest. Ušpiněný intrikami mocných i malomocných mocí. Tak jako i v životě, i tady se platí za zdánlivě malá morální pochybení, velká cena. A tak jako i v životě, stále má respekt před mocným a praktickým člověkem (jenž má opravdovou, přímou zodpovědnost) charakter člověka i to, co umí. Kapitán Alatriste je film, který v mnohém není atraktivní pro velkolepé bitvy, nebo ďábelsky komplikovanou politiku, kterou jinde mistrně odhalují tvůrci až absurdně zjednodušeně. Tady se umírá někdy zdánlivě nesmyslně a bez zjevné příčiny jen proto, že se člověk ocitne ve špatnou dobu na špatném místě. Ale pořád je společnost pod viditelným řádem vlády. A i přes společenský úpadek ..existují normy. Psané i nepsané, jež po tisících letech vývoje našly svůj smysl v udržování elementární civilizovanosti tam, kde by jiné (méně vyspělé civilizace) zachvátil chaos a teror naprosto absurdních rozměrů. Děj se odehrává v době, kdy naše země má už více jak sto let po svém vzepjetí se "evropskému řádu", jež tak krutě a nemilosrdně prosazoval císař, potažmo katolický Řím. Je to podobné. Po vrcholu následuje úpadek. A Kapitán Alatriste ukazuje, že i ten se dá důstojně přijmout. Líbilo.

plakát

Křest ohněm (2005) 

Je to divně natočený film. Když vedle tohoto filmu dáte Black Hawk Down, je to až směšný film. Přesto mu umím vytknout jen jedno - tu divnost. Pořád jsem měl pocit, že tomu něco chybí. Pořád to byl film druhé kategorie, i když občas padly originální a skvělý hlášky. I když tam bylo moře docela slušně odvedený akce (no dobrá ty výbuchy byly hodně laciný, zvuky zbraní nic moc a mudžahedíni oblečený opravdu trapně), i když v něm hrály roli nástražný výbušniny, zmasakrovaný těla a dialogy, který nebyly zase tak zlý....pořád to byl divnej film. Tři hvězdy především za to, že to mělo zřejmě nějaký reálný základ. Forma strašná, ale obsah by si zasloužil daleko lepší kameru i režii. Pak by to byla "jiná káva".

plakát

Alois Nebel (2011) 

Kritici se pos*ali z Áloise. To už víme. Ačkoliv mne docela ta technologie nadchla, celý film je typicky intelektuálně zakálený od hlavy až k patě. Jasně, románek pro ženský se koná. A protože populace stárne, asi je dost atraktivní pro divačky 40+. Kvůli němu mají naději, že na ně někde čeká nějaký "ajzlboňák" v děrevni u trati. A klidně by si to vyšláply (na zbytek života) z Prahy do Bahníkova ve vysokých lodičkách. Ehh..tohle je trapas. Ty dvě hvězdy jsou za technologii. Protože, jsem tu dobu prožil s docela otevřenýma očima a o lidech, kteří věřili v lepší časy( který nám slibovali nejen populisticky, ale i politicky, aby to všechno co nejrychleji zahodili jako otravnou onuci) není ani slovo. Navíc .. opět je tu to téma odsunu Němců z pohraničí. Opět nám někdo nutí, že to byl nespravedlivý trest. Jdi se bodnout, debžone..

plakát

127 hodin (2010) 

Asi málo lidí v naší zhýčkané civilizaci, zažilo něco podobného. Někteří z nás, ano. V mnoha podobách se to opakuje: Myslíme si, že se narodíme do světa lidí, abychom se bez nich obešli. To je omyl. Přesto i po podobných zkušenostech jsou lidé, kteří na tomto svém omylu trvají. Vsadím se s kýmkoliv, že bez výjimky jim to život opět někdy připomene. Možná jinak, ale o to brutálnější formou. Tento film je o lidské chybě. Za kterou zaplatil hlavní hrdina relativně vysokou cenu. Vysoká míra autentičnosti diváka, který něčím podobným prošel..nenechá vydechnout. Vrátí se zpátky na ta místa, kde všechno mohlo skončit. Kde nechal svůj starý život a začal nový. Opravdu to tak je vždycky? Tohle je skutečný příběh muže, který se evidentně moc nepoučil. A dál pokouší štěstěnu. Možná se má nacházet právě v těchto situacích a objevovat svět z tohoto pohledu. Budiž. Myslím na ty, kteří podobné vypatlance tahají z bryndy a často platí nejvyšší cenu jen proto, že oni mají svůj vlastní individuální pocit nezávislosti, který je za hranicí rozumného rizika. A tenhle chlápek to nevykoupí tím, že je sám jeden z nich. Ani omylem. 4 hvězdy. Je to poučné. Velmi.

plakát

Čtyři bratři (2005) 

Výborně jsem se bavil. Rasově nekorektní hlášky, pár dobrých nápadů a hlavně rány pěstí nemají ten vlezlej efekt "ucp!" nebo "tsst". Před koncem skvělá akční sekvence. A honička aut ve vánici? To je doslova opěvná óda na hrátky s kamerou, vygradování atmošky adrenalinem napěchovanýho dialogu, který je v situaci účelný a neomezuje se jen na zmatené " bože, co to doprdele provádíme! ". Slabší scéna s rádoby hokejovém utkání se dala přehlídnout. Takže ano, v dnes již tragicky zadluženém Detroitu se natočil slušnej biák. A jestli to město srovnají se zemí věřitelé...tohle na něj bude hezká vzpomínka.

plakát

Beetlejuice (1988) 

Filmy Tima Burtona jsou v mnoha směrech jedinečné. Tomuhle už rostou pěkně dlouhý fousy. Přesto bavil. Na 3 hvězdy a 4-tá je za hudbu. Nejen od Dannyho Elfmana, ale i ty jamajský reggae. Nebo nějakej "černej" nature song, který neznám ale podobný jsem slyšel ještě v jednom filmu o bílým boxerovi. Beetlejuice je burtonovský už tady. Má humor, který se později transformuje do poněkud složitých kreací, ale tady je srozumitelný a břitký. Osvěžilo to.

plakát

Martha Marcy May Marlene (2011) 

Tak jo. Já teda asi vím, co věnčili na těch festivalech: Touhu mít známou, která si vleze do vody nahá. Kdekoliv, kdykoliv. S touhle figurou. Protože jinak bych ty intelektuálně perverzní pošuky usvědčil z toho, že neznají fakta o vysokoškolsky vzdělaných magorech. Polovina z 99% se poslušně zařadí do společnosti a fungují jako skvělé nástroje na podpisy. Druhá polovina dělá přesně to, co hlavní hrdinka - hledá nejen sama sebe (mezi poněkud sektářským souložením), ale hledá i svět, který si žije podle svýho. A v drtivé většině je rozdělen na monogamní elementarismus. Alespoň v civilizaci, kde se svítí elektřinou, jede internet a člověk po práci hltá svý individuální pocity odměn. Nikdo mu je "neordinuje". Dávám jednu hvězdu. Za to, že jsem prodělal nedávno podobnou zkušenost s pošukem. Podobných intelektuálních parametrů. Dáte jim vzduch k dýchání a oni vás obviní z materialismu. Nakonec výjde najevo, že potřebují psychouše..tak na tohle zjištění si asi oceňovatelé museli přijít sami a byli z toho "hyn". Pěkně děkuju :O

plakát

Vyvolený (2000) 

Bruce si zaslouží hlubokou poklonu. Skvělý film, hudba která ze 4 hvězd bere do náruče celý dílo a vynáší ho na pátou. Napínavý, řemeslně skvěle zvládnutý snímek. Nemám , co bych ještě dodal. Snad jen, že umělecky je něco podobného stěží napodobitelné. V daném tématu.

plakát

Agora (2009) 

Víc se asi udělat nedalo. Evropský film s Britkou v hlavní roli. Hypatia je velká postava historie lidských dějin. Především černé svědomí křesťanských církví. A jako často i potom, právě proto zmýtizovaná k nepoznání. Přesto je o ní dnes relativně dost relevantních informací. A i naše Wikipédie uspokojí relativně obsáhlým životopisem. Těch 5 hvězd jsem dal legendě i jejímu reálnému základu. U filmu jsem se spíš nudil. Chtěl postihnout život ženy, která toho vykonala daleko víc, než autoři zvládli jen naznačit. Zcela tam chybí jakýkoliv náznak skutečného intelektuálního střetu ženy ve světě můžu, který byl nejen nadmíru sebevědomý, ale i krutý a nebezpečný. Hypatia si i přesto do své smrti vydobyla nevídané renomé. Čněla nad tímhle světem z intelektuálního hlediska jako hora mezi hromádkami hnoje. To tam nebylo. Tento film byl o ženě, která byla příliš křehká na Hypatii..zejména z intelektuálního hlediska. Nemluvě o legendě. Jistě , ti všichni podemnou velebí kulisy, historické náznaky událostí..kauzalitu filmového děje. Ne. Já si počkám na jinou Hypatii. Na hypatii, která je světlo v temnotě pro všechny...tak silné a oslňující, že děsí lůzu mezi bezbrannými i mocnými. Nikoliv svou starověkou emancipovaností, ale břitkostí svých slov. Energií a vášní pro PRAVDU. Jak jinak by mohla vypadat žena, v tak krutém patriarchálně fanatickém světě. Rachel to zkrátka nedala. A nikdo jí nepomohl. Hypatia byla hora, mezi hromádkami hnoje.