casyy

Jednoduchý, přímočarý a překvapivě velmi vtipný buddy movie, který se ani na vteřinu nebere vážně. To paradoxně nejvíce škodí akci, která tu příliš nefunguje. Chemie mezi Stallonem a Russellem pak funguje skvěle. Se Smrtonosnou zbraní nesrovnávat, nemají spolu nic společného.

Co říci o tomto filmu a nepakovat už stokrát řečené? Snad jen kavárna, stůl a u něj Al Pacino s Robertem De Nirem. PS: Ne, nechtel jsem, aby nikdo z tech dvou zemrel. Ale zaverecna scena, kdy si oba podaji ruce, za to stala. A, ano, priznam se, vytryskly mi slzy. EDIT po 10 letech: Michael Mann byl na vrcholu. Stvoril nejlepsi kriminalni akcni thriller vubec. Brilantne vystaveny pribeh, bez zavahani odvypraveny a suverenne zrezirovany. Nejvetsi devizou filmu je, ze je stejne silny v akcnich scenach (prepadeni banky a nasledna prestrelka!) jako v budovani postav a vztahu mezi nimi. Diky tomu si ten trihodinovy opus divaka spolehlive podrzi celou dobu a potaha z nej velke emoce. A k tomu vsemu proti sobe stoji dva nejvetsi borci filmovy historie, ktery ze svych vykonu vydestilovali definici maskulinity. Tohle je proste bezchybna prace, kterou muzu videt kdykoliv.

Docela chápu, že se tenhle film nezaplatil. Tříhodinová analýza jedné z etap transformace americké společnosti není pro každého, zvlášť když o pomstu a lásku tam jde až v nějakém druhém, třetím plánu. Vyzdvihovat řemeslo asi nemá cenu, to si Scorsese vždy ohlídá, ale tady se vskutku vytáhl. Od přesné výpravy, kostýmy či rozmáchlé záběry na komparz odvedl parádní práci. Nicméně k jakým výkonům dotlačil Di Capria s Diazovou, je úžasné. Paradoxní je, že oba přes výbornou práci jen statují Day-Lewisovi. Dodnes nechápu, že toho Oscara nedostal.

Komando je esenci vseho, co predstavovala filmova 80. leta. Pribeh tak primocary, tupy a absurdni, ze ho nutne musel vymyslet genius. Myslim, ze tvurci netusili, jaky dokument doby stvorili. Soucasne bych tezko hledal film, v nemz by bylo vice hlasek na jednu minutu.

Stylova jednohubka, ktera se ubira sviznym tempem vpred. Ritchie remeslo porad umi (atmosfera viktorianskeho spinaveho Londyna se mu povedla, zpomalovacky pri soubojich Holmese jsou vylozene zabavne). Vyber hlavnich predstavitelu je prednosti a slabinou zaroven. Mezi Downeyem a Lawem (IMHO o krapet zajimavejsim) funguje chemie natolik, ze me v podstate nezajimalo, co stoji za Blackwoodovym radenim, a tesil se na dalsi jejich konverzacni vymenu. Obzvlast, kdyz Holmesovy dedukce se na platne doslova mihnou. Ale tohle je rozhodne cesta, jak nasmerovat Holmese do 21. stoleti. Tesim se na dvojku! PS: Paradni Zimmer!

Stal jsem se znovu ditetem, ktere objevuje novy svet. A ted tam chce zpatky. Myslim, ze po Avataru uz me zadne filmy nebudou bavit tak, jako predtim. Vtahlo me to nejen jako divaka, ale predevsim jako ucastnika, ktery bytostne (doslova na kuzi) proziva s Na´vi jejich osud. Proto jsem si zelene propagandy nevsiml, naopak jsem vnimal pouto Na´vi s Pandorou jako prirozenou (a nutnou) soucast vypraveni. Kecy o 3D nude s vykradenym pribehem jsou jen projevem cyniku bez spetky fantazie, ochoty poddat se necemu novemu a schopnosti snit.

Nevidel jsem film, v nemz by zivotni pribeh herce natolik splyval s osudem jeho postavy. Proto Rourke podal mozna ten nejpresvedcivejsi vykon, ktery jsem kdy videl. Aronofsky tu tentokrat neomracuje formalnimi kouzly jako jindy, v tomhle pribehu by to postradalo smysl. Pribeh tu totiz vystaci sam o sobe. Co muze byt silnejsi, nez uprimne, krystalicky ciste vypraveni o tom, ze nejvetsim zivotnim uspechem muze byt to, ze vlastni existenci prijmene bez vymluv ci sebelitosti takovou, jaka je?

Hrebejk se konecne zbavil te smirlivosti k minulosti a tal do ziveho! Vinu sice relativizuje, ale jen pro potreby komplexnosti nazirani na ustredni motiv, ne aby ji omlouval. Zdlouhava expozice trosku nudi, ale to je snad jedina vytka. Trio Kolarova-Huba-Kratochvil exceluje, byt kazdy jinym zpusobem. Chudik je tu pak vylozene lahudkovy.

Mungiu natocil vskutku hnusny film. Hnusny protoze tak autenticky, utocici dovnitr cloveka a fyzicky. Vsechnu tu spinu, pachut a bezcasi totality jsem si odnesl z kina s sebou. Nekonecne dlouhe zabery se pak doslova zavrtavaly pod kuzi. Takhle se uctuje s minulosti, pane Hrebejku!

Absolutni klasika! Na minimalistickem pudorysu se tu rozehrava drama antickych rozmeru. Je neskutecne, kolik toho muze obsahnout film, odehravajici se hodinu a pul v jedne jedine mistnosti. Formalne tu dosahl Lumet dokonalosti a pri dialozich snad scenaristum vedl ruku sam dabel. Myslenky smerujici k samotne podstate lidskeho byti a jeho pravidel se tu daji prehazovat vidlemi, kolik jich tu je. Fascinujici filmovy zazitek!