DzejjPii

Viděno v předpremiéře v Bio Centralu. Rozhodně ten nejlepší zážitek, jaký jsem si kdy z kina odnesl. Celé kino plné skalních fanoušků a všichni se královsky bavili — nikdy jsem v kině nezažil takovou atmosféru, kdy by lidé během filmu neustále vybuchovali smíchy, občas i tleskali nebo nahlas křičeli. A film samotný skvělý — už mnoho let jsem se takto nezasmál a nepobavil. Jedná se rozhodně o přístupnější film než první díl, ale myslím, že se pohybuje na samé hranici toho, co ještě do oficiální distribuce projde. Pokud jste podobně postiženi, tak si budete libovat. A řemeslně jde znát, že Marty neskutečně posunul svou laťku výrazně výše. Každopádně si Párty Hárder budu muset později pustit i doma, protože přes salvy smíchu v kině jsem asi tak čtvrtinu dialogu vůbec neslyšel.

Dokument lze zhlédnout zdarma a v plném znění zde. Vzhledem k tomu, že jeden anglický komentář vystihl vše bezvadně, tak není třeba nic extra vymýšlet a zkrátka ho jenom přeložím: Toto je ten nejvíc nedoceněný dokument, který jsem kdy viděl. Je skoro až kriminální, jak málo zhlédnutí tento dokument má. Nejdřív jsem si jím nebyl vůbec jistý, ale po chvíli jsem nemohl uvěřit tomu, co jsem viděl. Poté, co River Hagg přijede do Sýrie, tak se dozví, že je YPG (kurdským Lidovým Obranným Jednotkám) k ničemu, pokud není ochoten bojovat spolu s nimi se zbraní v ruce. Ze Sýrie se Hagg nechtěl vrátit bez záběrů a tak na tuto "dohodu" přistoupil.  Brzy mu s ostatními dobrovolníky došlo, že v týmu čítající stovky lidí není ani jeden jediný medik. Lidé umírali na zranění, která nebyla v případě poskytnutí zdravotní péče smrtelná a tak se dal dohromady s několika dalšími dobrovolníky a skončili jako jediní medici, v jediné ambulanci na bojišti, zodpovědní za stovky lidí. A to nepočítáme civilisty a ISIS bojovníky, které taky zachránili.  Byli samozřejmě zcela přehlcení a nemohli držet krok s tolika raněnými. Některé z šíleností, které viděli, byly tak příšerné, že zejména jeden obvzláště hrozný den odcházeli s obličeji promočenými slzami, zatímco se snažili držet se pohromadě na cestě do nemocnice. Nechci tu nic spoilerovat, ale měli několik opravdu hodně blízkých setkání se smrtí, kdy byli málem zastřeleni nebo zabiti minometem. INTENZIVNÍ smršť.

Extrémní bizár, který ale může neuvěřitelně pobavit svou absurditou, pokud vypnete mozek. Samozřejmě mých pět hvězdiček se nedá srovnat s pěti hvězdičkami jako třeba u Interstellar nebo Sunset Blvd, tenhle film je kategorie sama pro sebe. Rozhodně to je must-see, pokud jste fanouškem obskurních filmů, jako já. Kdo by byl řekl, že v roce 1943 američané natočí film glorifikující Sovětskij Sojuz. "Takže tohle je Rusko, eh?" "Da, da." "No, tak kde kaviár?" "Právě ho jíte, máte ho v chlebu." "Oh." Celý film je o tom, že velvyslanec USA Joseph Davies dostane od prezidenta úkol zjistit, jak to teda v tom Rusku skutečně chodí. Je to nutné k tomu, aby věděli, jak se rozhodnout a jak to vlastně s tou jeho válečnou podporou bude. Vzhledem k tomu, aby byl Davies nestranný, tak samozřejmě navštíví i nacistické Německo a hromadu dalších států jako Jugoslávie a podobně. V Německu je zpravidla naprosto všechno problém, nic tam nikdy nejde a všichni mu lžou do očí. Což je obrovský kontrast se Sovětským svazem, kde se nesetká s ničím jiným, než s pohostinností, hromadou jídla všude, kde se člověk podívá, dále tolerancí pro něj jako kapistu s tím, že se přece SSSR nebrání dialogu a diskuzi o politice, dále se setká nadšením běžného lidu a nakonec se Davies potká se Stalinem samotným, který má sice mnoho práce, ale čas na něj si samozřejmě udělá. Už jenom za Stalina, který neuvěřitelně pobavil, je nutná extra hvězdička. Film je samozřejmě naplněný nezamýšleně humornými dialogy, které polechtají nejednu bránici, třeba scéna z obchodu s parfémy. "To je ale krásná výkladní skříň, paní Molotov. Ta by mohla být přímo na Fifth Avenue v New Yorku!" "Moc vám děkuji! Když jsem se stala komisařkou kosmetického průmyslu, tak jsem se rozhodla nejdřív navštívit Paříž, abych mohla studovat jejich metody." "Ale já si neuvědomila, že SSSR podporuje prodej luxusního zboží." "Víte, zjistili jsme, že ženská krása přeci není luxus." Další součástí je i velmi bizarní soudní proces, ve kterém si všichni obvinění nakonec vysypou popel na hlavu a přiznají si svou obrovskou chybu, za kterou musí zaplatit svým životem. Divák se také dozví, že odposlouchání velvyslanectví není vůbec žádný problém, woe, o čem to mluvíš? "Pane, Kremlin možná nahrává každé slovo, které tady padne." "No, tak asi k tomu mají nějaký důvod. Moskva je ohniskem zahraničních agentů." "Ale odposlouchávání, pane? To je urážka mezinárodních práv." "Ani mimo Kremlin nikdy neříkám cokoliv o Rusku, co bych neřekl do obličeje samotnému Stalinovi. Vy ano?" "Koukám, že si s tím nelámete hlavu." "Přestaň s těmi drby. Jsme tu, v jistém smyslu, jako hosté sovětské vlády a budu věřit, že důvěřují Spojeným státům jako příteli, dokud neprokáží opak." "Ano, pane, ale kdyby tu byly mikrofony..." "Tak ať nás klidně poslouchají. Aspoň se zpřátelíme rychleji!"

Vždycky, když navštěvuju prarodiče, tak tahle hovadina hraje v televizi a začíná to pro mě být jistým způsobem guilty pleasure. Neuvěřitelně dementní slátanina, která je svým způsobem ale extrémně vtipná a zábavná. Příšerné herecké výkony na hraně parodie. Neustále se tu křičí a hádá, na což je expertka zvláště tmavovlasá modelka, která nevím, jak se jmenuje, ale neřekneme jí jinak, než Viktorka. V každém díle je milion šokujících zvratů, které jsou vždycky následované dramatickou hudbou a dramatickými záběry na nehybné obličeje herců, kteří vypadají šokovaně a neví, co na situaci říct. Děje se to tak často, že se velmi bavíme předvídáním těchto situací. Když se v příběhu děje něco mezi dvěma osobami, co se hůře vysvětluje, tak tam vždycky někdo vtrhne a jsou všichni překvapení - to se taky typicky stane několikrát za epizodu. Tlustá Valentýna evidentně tlustá není, ale nosí nafukovací ramínka a nějaké výstelky, kvůli čemuž je oblečená od hlavy až k patě, což vypadá neuvěřitelně komicky, protože vypadá směšně disproporčně, když má hubený obličej, ale jinak je naducaná jako při dosažení jateční hmotnosti. Je to také jako pěst na oko mezi ostatními postavami, které tam chodí oblečené velmi spoře a jediná Valentýna tam je nabalená od hlavy až k patě. Nejlépe to vyniklo v jedné epizodě, kde Valentýna ležela v nemocnici, měla na sobě zelené nemocniční oblečení a měla ramena jako Arnold Schwarzenegger. Na závěr musím říct, že jestli jsou vztahy ve Venezuele tak komplikované, tak se nedivím, že je ta země totálně ve sračkách a na pokraji občanské války.

Velmi vtipný kousek, který je mnohem lepší než ten první. Bezpodmínečně nutné koukat na verzi s naprosto zabijáckým českým dabingem, který nás posílal do kolen. Asi už nikdy nezapomenu hlášky jako "Zpřeházím ti vnitřnosti!" nebo "Měj ocas v zadku nebo tě vykuchám!" Je to samozřejmě podle názvu na styl Dekameronu, ale místo sta novel o lásce film obsahuje několik velmi vtipných polodementních scének, kdy napříkald doktor učí ženu mluvit a zatímco žena vzdychá, její otec se za dveřmi raduje, že konečně promluvila. Celkově je to prudce vtipné, jen by mě zajímalo, na čem jel člověk, který vymýšlel dialogy pro český dabing, protože to je teda něco neuvěřitelného.

Průměr, ve kterém holky zrovna moc nezkušeně nepůsobí. Hvězdička navíc za perfektní český dabing s absolutně skvostnými hláškami, které může překonat snad jenom Josefína. "Ty prase! Ty jsi nás natáčel, co? Viděla jsem tě tam." "Jenom jsem točil, jak se koupete, abychom měli na co vzpomínat. Tvoje matka má ráda rodinný nahrávky." "Ty perverzní úchyle! Odhalila jsem tě!" "Já nejsem úchyl. Opravdu nejsem... no nejsem!" "Cože?" "Říkám... že nejsem úchyl. Opravdu nejsem!" "Ne? Tak víš, co? Když to tak chceš, tak mě budeš muset o*ukat!" "Ale vždyť jsem tvůj otec, to nemůžu!" "Už je mi 18!" "Tobě je 18?"

Příběh starý asi jako lidstvo samo. Aneb jak zmrdi poctivého člověka vysáli a do hrobu přivedli. Se Žemlou hraným Františkem Smolíkem jsem se v některých bodech ztotožnil, ovšem postupoval bych asi dost odlišně než on. Pokud jde ale o film samotný, tak mě zaprvé překvapily některé dialogy - nečekal jsem například, že ve filmu z roku 1933 uslyším dialogy jako: "Mluvíš jak hubatá děvka!" nebo "Jsem já to hovado starý." Dialogy byly znamenité - opravdu nádherná čeština, kterou je vysloveně radost poslouchat. Těžko nezmínit Buriana, který sice nehraje hlavní roli, ale hlavní postavu často zažene do ústraní - Burian je v naprosté většině filmu a je opravdu velmi výraznou postavou. Některé komentáře tady, které jsem četl ještě před tím, než jsem film zkouknul (jako blbec), mě připravily na to, že bude hrát vyloženě zápornou postavu a tak jsem byl moc zvědavý, jak to bude vlastně vypadat, protože jsem si ho absolutně nedokázal představit, že by hrál někoho čistě záporného. Čekal jsem zkrátka to, že bude hrát něco, co k němu vůbec nesedí. Ale tak to nebylo. Mě jeho postava nepřišla vyloženě zlá nebo tak, ale spíše mi ta jeho postava přišla jednoduše spíše jako vychcánek, který není zlý, ale snaží se se vším vydrbat tak, aby měl všechno zadarmo. Ale zároveň pořád (i když utlumeně) hláškoval tak, jak jsem u Buriana zvyklý. Hrál tedy roli pro něj trochu atypickou, ale nemám k ní vůbec žádné výhrady - podle mě mu sedla. Každopádně to, že je ve filmu Burian ještě neznamená, že se jedná o komedii. Naopak, je to dost vážný film a konec je dost smutný. Celkově hodnotím velmi kladně.

Klasická teorie podkovy - opak šílenství je opět zase šílenství. Je jasné, že je ve světě hromada rozmazlených parchantů, kteří nedostali pořádný základ v dětství. Zároveň vzhledem k tomu, že je nikdo nenaučil, že hedonistickej styl života možná není optimální dlouhodobá varianta žití - pokud tedy nejste v balíku do konce života - tak tyto děti velmi rády chlastají, kouří, zkoušejí drogy a zkrátka žijí bez toho, aby přemýšlely v trochu dlouhodobějším horizontu než do konce dnešního dne. Ale nevěřím, že je možné je převychovat za týden. Bod, kdy se "zlomí" je dost předvídatelný, většinou je tam nějaký doják a po něm je hotovo. Určitě je setkání se sirotky, bezdomovci, popřípadě jinými ne tolik šťastnými šokuje, ala těžko se mi věří, že stačí jenom tohle na jejich zlomení. No nicméně, chci se také věnovat těm druhým rodinám. Je to i jinou kulturou a zvyklostmi, takže to tam může být zcela normální, ale jako shitlord budu stejně mainsplainovat to, co si o tom myslím. Mnoho z těchto rodin je situovaných v, jak náš svatý Císař pravil, "shithole countries," a rodina tam někdy spíše připomíná malý koncentrační tábor vedený SS-Oberst-Gruppenführer tatínkem a SS-Obergruppenführer maminkou. Děti často nemají absolutně žádné soukromí, rodiče jim kontrolují veškerou komunikaci, nemohou mít žádná tajemství, jakýkoliv sebemenší odpor je tvrdě potlačen a zkrátka děti fungují jako roboti bez žádného myšlení. Věřím, že jsou hodné, chovají se vzorně a dobře se ve škole učí, což je samozřejmě fajn. Ale jsem toho názoru, že když se takoví lidé poté v dospělosti setkají s něčím nestandardním, u čeho je potřeba improvizovat, tak nebudou reagovat správně. Ale zase chápu, že rodiče ve velmi chudých zemích museli tvrdě pracovat, aby se dostali tam, kde jsou a nechtějí, aby se jejich děti staly součástí všudypřítomné chudiny. Jinou kapitolou jsou extrémní křesťané ve Freedomlandu, kteří jsou většinou ještě tvrdší a zkombinované s Ježíšem to už je hotový bizár. Fascinuje mě, že tam i teď v dnešní době někdo řeší, jestli jeho oblečení je v souladu s Biblí.

Nevěděl jsem, že se něco může vyrovnat naší Policii v akci, ovšem naši bratia se v tomto ohledu opravdu předvedli. Česká Policie v akci je oproti tomuhle masterpiece. Takováhle neuvěřitelná slátanina se jen tak nevidí. Opravdu bych někdy rád potkal režiséry a zeptal se jich na několik otázek, protože natočit něco takového, to vyžaduje skoro až nadpozemské schopnosti. Kamera je příšerná, herecké výkony jsou strašlivé a herci mi příjdou jako náhodní lidé z ulice. Občas mají co dělat, aby se nesmáli. Případy jsou vyloženě dementní a snaží se být za každou cenu co nejvíce šokující a vždycky v nich musí být několik zvratů spolu s hudebními vložkami. Dneska třeba dávali epizodu se sériovým ehm, čů... čůr... močičem, který čůral na náhodné lidi. Pominu hlášky typu: "Dneska to tu udělal už čtyřikrát, tak se to určitě bude opakovat" a přesuneme se k případu samotnému. Zezačátku to policisté klasicky řešili s lidmi a tak - to je v pořádku. Zachvilku se ovšem kamera přemístila na úplně jiné místo, kde byla jenom nějaká žena, za kterou rovnou odzačátku stál sériový močič, který k ní přišel a začal si rozepínat poklopec. A to už opravdu ani nejde předstírat, že by to bylo reálné. Zaprvé si představuju rejžu, kterej říká kameramanovi: "Hele, to je ten týpek, kterej ji určitě chce počůrat. Hele, nic nedělej a toč. Taaak. Paráda." A močiče, který si v hlavě říká: "No, sice tam stojí ženská a pár metrů od ní štáb s kamerou s zvukařem, kterej ji natáčí, ale já už fakt potřebuju. To je jedno, jdu na to, zbytek se vyřeší později." U některých případů tam jsou i rozhovory s poškozenými a nebo obviněnými - to také trochu narušuje představu reálnosti. Je trochu divné, když někoho zatknou za nějaký závažný trestný čin a odvezou ho na služebnu a následně se k tomu ten podezřelý vyjadřuje. Na stejném místě. Za další - pokud točíte pořad o policii, tak jim proboha aspoň obstarejte stejnokroj, který se v dané zemi nosí. Stejnokroj, který nosí herci, vypadá jako parodie z tržnice. Jinak zbytek je asi jako naše Policie v akci - pachatel je vždycky pár metrů od činu, pokud někoho potřebují, vždycky tam úplně náhodou příjde, pokud je něco v pořádku, tak se udělá namátková kontrola, která už v pořádku není. V poutech končí skoro všichni. Musím ještě dodat - Kia Cee'd moc velký respekt teda nevzbuzuje. A já už končím, stejně je už můj komentář delší než scénář jedné epizody.

Bohužel toto mi opravdu nesedlo a zdejší hodnocení se mi zdá velmi přepálené, ale nedivím se - hodně lidí určitě cítí možná i povinnost ohodnotit filmy tohohle typu vysoce už kvůli tomu, že jsou jiné. Očekával jsem, že tenhle film bude něco jako Muž s kinoaparátem, který se mi tehdy opravdu moc líbil, ale byl jsem bohužel zklamán. Musím uznat, že záběry hlavně z přírody byly opravdu nádherné a nedivím se, že jim trvalo tolik let to natočit. Nicméně - více mě spíše bavily záběry z měst, což asi není to, co režisér původně zamýšlel. Měl jsem z toho filmu totiž pocit, že se pokouší o kritiku lidské společnosti kvůli tomu, že přetváří "panenskou" přírodu tím, že má tu drzost stavět a produkovat věci v masovém měřítku. A nebo zkrátka režisér prostě naházel záběry do sebe a nechal na divákovi, ať si v tom najde svůj vlastní smysl. Asi chápu, co se režisér snažil sdělit, ale je to extrémně povrchní kritika, která nejde vůbec do hloubky a zůstává na úrovni prvního stupně základní školy. Nelze kritizovat lidstvo jenom čistě kvůli tomu, že staví a vyrábí - to je normální. A navíc si každý živočišný druh přetváří svoje okolí podle sebe. I můj králík. My lidi jsme v tom prostě jenom schopnější. Zpátky k filmu - film neobsahuje žádné dialogy a kromě závěrečného apokalyptického citátu se všechno snaží sdělit jenom pomocí obrazu a hudby. Znám několik filmů, které dělaly to samé a také se jim to povedlo, ale Koyaanisqatsi bohužel není jeden z nich. Pokud se u filmu vsadí na takovou nevšední kombinaci, tak musí záběry dávat smysl a musí k nim být dobrá hudba. Smysl záběrů - budiž, každý si v nich něco najde. Pokud jde ale o hudbu, tak to vypadá, že jsem tu opět jeden z mála, ale stejně to řeknu - hudba mi přišla naprosto PŘÍŠERNÁ. Po hodině jejího poslouchání jsem si už chtěl vystřelit mozek z hlavy.