Koyaanisqatsi
-
Koyaanisqatsi: Life Out of Balance
-
Koyaanisqatsi
Dokumentární / Hudební
USA, 1983, 87 min
Režie:
Godfrey ReggioHudba:
Philip GlassObsah
-
Strhující umělecký dokument KOYAANISQATSI (1983) je předchůdcem u nás dobře známého snímku POWAQQATSI (1988). Oba filmy jsou součástí zamýšlené trilogie o stavu tohoto světa. Koyaanisqatsi začal režisér Godfrey Reggio realizovat v roce 1974 jako svou prvotinu v době, kdy mu bylo třiatřicet let a kdy měl za sebou dvacetileté působení v Řádu křesťanských bratří. Příprava, natáčení a střih si vyžádaly skoro deset let. Pod záštitou Institutu pro oblastní výchovu (IRE - Institute for Regional Education) stvořil autor třiaosmdesátiminutový snímek bez jediného slova, v němž hraje důležitou roli vedle obrazu i minimalistická hudba Philipa Glasse. Název a idea celého projektu vzešla z kultury indiánského kmene Hopi, žijícího na území Arizony a ohroženého vyhynutím. Od starců tohoto kmene získal Reggio nejen povolení užít slova jeho jazyka pro názvy svých filmů, ale i inspiraci v podobě věšteckých zpěvů. "Koyaanisqatsi" znamená "život vyvedený z rovnováhy", nebo také "způsob života, který volá po změně". Reggiův filosofický esej má obecnou platnost. Vypovídá o světě, který oplývá bohatstvím a krásou, nad níž se tají dech - ale také o planetě, kterou její obyvatelé, lidé, přeměňují pozvolna k obrazu svému, a tím ubližují přírodě, jejíž součástí jsou ovšem také oni sami. Vypovídá o stereotypu života ve městech, o industrializaci, o lhostejnosti a o samotě, a také o odlidštěnosti, o letech a pádech. Podobně jako Powaqqatsi je i tento film obrazově i hudebně rozdělen do několika pasáží, jež Reggio s Glassem dramaticky vygradovali. Vzniklo ohromující dílo, jež ve světě vzbudilo velký ohlas a jež i přes značný časový odstup přesvědčivě vypovídá o tomto světě. (oficiální text distributora)
Strhující umělecký dokument KOYAANISQATSI (1983) je předchůdcem u nás dobře známého snímku POWAQQATSI (1988). Oba filmy jsou součástí zamýšlené trilogie o stavu tohoto světa. Koyaanisqatsi začal režisér Godfrey Reggio realizovat v roce 1974 jako svou prvotinu v době, kdy mu bylo třiatřicet let a kdy měl za sebou dvacetileté působení v Řádu křesťanských bratří. Příprava, natáčení a střih si vyžádaly skoro deset let. Pod záštitou Institutu pro oblastní výchovu (IRE - Institute for Regional Education) stvořil autor třiaosmdesátiminutový snímek bez jediného slova, v němž hraje důležitou roli vedle obrazu i minimalistická hudba Philipa Glasse. Název a idea celého projektu vzešla z kultury indiánského kmene Hopi, žijícího na území Arizony a ohroženého vyhynutím. Od starců tohoto kmene získal Reggio nejen povolení užít slova jeho jazyka pro názvy svých filmů, ale i inspiraci v podobě věšteckých zpěvů. "Koyaanisqatsi" znamená "život vyvedený z rovnováhy", nebo také "způsob života, který volá po změně". Reggiův filosofický esej má obecnou platnost. Vypovídá o světě, který oplývá bohatstvím a krásou, nad níž se tají dech - ale také o planetě, kterou její obyvatelé, lidé, přeměňují pozvolna k obrazu svému, a tím ubližují přírodě, jejíž součástí jsou ovšem také oni sami. Vypovídá o stereotypu života ve městech, o industrializaci, o lhostejnosti a o samotě, a také o odlidštěnosti, o letech a pádech. Podobně jako Powaqqatsi je i tento film obrazově i hudebně rozdělen do několika pasáží, jež Reggio s Glassem dramaticky vygradovali. Vzniklo ohromující dílo, jež ve světě vzbudilo velký ohlas a jež i přes značný časový odstup přesvědčivě vypovídá o tomto světě. Komentáře uživatelů k filmu (148)
-
Houdini
NFR 2000, . . . Zlatý Medvěd - výběr(26.3.2004)
-
gouryella
Jako dokument nadprůměrné, ale ta depresivní hrozná hudba ...(26.3.2003)
-
Djkoma
Možná jsem úplně mimo, ale já Koyaanisqatsi chápu trochu jinak než většina uživatelů. Godfrey Reggio nic nekritizuje, jen to "zdokumentovává" stav světa jeho očima a nechává, ať se každý zamyslí nad obrazy po svém. Svými obrazy se náš svět snaží definovat a zjednodušit do fungujících obrazů. Mě osobně teda první půl hodina prakticky minula (což zpětně chápu), ale zbytek mi to výrazně vynahradil. Je škoda, že Phillip Glass musí v silnějších momentech sahat po "Pruit Igoe & Prophecies"+"Koyaanisqtais", protože jinak je jeho hudba spíše takové pozadí, nic extrémně depresivně/emočně působivého (přitom ho mám hrozně rád!). Líbí se mi však Reggiova myšlenka nejdříve diváka nechat sledovat obrazy se zvukem, aby mu následně byl podtext prozrazen (závěrečné vysvětlení pojmu). Pro mě to je hodně zajímavý okamžik, kdy své pocity z dokumentu a cítění obrazů srovnám s úmyslem autora... Obrazy, které se mi nejvíce líbily: odraz přírody v zrcadle/skle budov civilizace, kontrast příroda moderní město, srovnání velkoměsta s plošnými spoji a počítačovými procesory (úžasný nápad a taková podobnost), Reggio fascinace pohybem a dopravou, ostrý kontrast klidné přírody žijící vedle uspěchané civilizace... Oproti některým si myslím, že poselství filmu bude aktuální dokud bude lidstvo existovat... Při sledování to není tak působivé, jako při zpětném zamyšlení, takže slabší 4* a chuť na zopakování. PS: ta inspiraci Rona Fricke v Barace právě tímto filmem je velmi citelná... PPS: mám dojem, že obrazy bez hudby není tolik funkční, jako hudba bez obrazů....(12.3.2010)
-
Malarkey
Taková trošičku Bible Země. Čuměl jsem, jaké všemožné obrazy tento dokument může obsahovat. To pak chápu, proč to točili celých osm let, protože něco tak ohromného se za týden natočit fakt nedá. Koyaanisqatsi by měl vidět každý, měl. Jenže člověka, co mu je svět kolem něj fuka tohle zajímat prostě nebude, a těch lidí je na světě většina. Zničíme se sami, jednou se určitě zničíme sami. Otázka je, kdy to bude a já mám ten pocit, že to bude brzo, hodně brzo. Tenhle dokument na to že byl točený v sedmdesátých letech je stále aktuálnější a jestli něco předběhlo dobu tak rozhodně tohle. Tenhle film totiž ještě nenašel dobu kdy bude skutečně aktuální vědět, co se nám režisér tohoto snímku snažil říct před teď třiceti lety, takřka. A pak už se bude na posteli, starý, usmívat, protože jeho život bude pomalu končit a on s pocitem soucitu bude tvrdit, že nám to říkal. Jenže jak má proboha celej svět začít přemýšlet nad věcí, když každý člověk má většinou sám problémů nad hlavu. Puštěním tohoto dokumentu? Těžko. Kouká se na to hezky, dokáže to divákovi vnutit úvahy o životě jeho a jeho okolí, ale ty úvahy budou trvat půl hodiny? Maximálně. Všeobecně se ví, že člověk je savec laxní a tak jako všecko i smrt Zeměkoule nechá na poslední chvíli. V tu chvíli už bude pozdě a jediné co nám zbude bude tento film. Kdyby Země zanikla, přál bych si alespoň jedno: aby tento dokument viděla jiná rasa, jiní badatelé a viděli, jaký život na naší planetě byl, než zanikl, protože líp to nedokáže nikdo.(9.11.2009)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $1,723,872║Tržby Celosvetovo $-║ Nádherná vizuálna pestrosť čo nepozná hraníc sa nám ponúka v tomto dokumente, len občas miestamy to pripadá zbytočne zdĺhavé - naťahované.(23.4.2008)
-
kiddo
Koyaanisqatsi je v měřítku kinematografie obecně počinem, který nemá obdoby, a přestože nepracuje snad s ničím, co nám evokuje spojení „filmový prvek“ a „film“ (tedy děj, postavy, řeč, nebo snad jen členění do scén a střih v jejich rámci), nemůžu jej nazvat jinak než ryzím filmem. Na první pohled není ničím jiným než videoklipem disponujícím pouze překrásnými obrazy přírody a podmanivou hudbou (úvodní a závěrečný zpěv mužského sboru „Koyaanisqatsi“ z hlavy ne a ne dostat), ale přes nedějovost a faktickou nesdílnost jednotlivých obrazů toho tato tichá, do vět členěná hudební symfonie po propojení do celku sděluje daleko víc než tematicky spřízněné dokumenty. Brzy zjistíme, že i tato němá meditativní filozofie má svého vypravěče, stylizovaného do božské bytosti, která nám jen předkládá k vlastnímu přebrání to, co sama tiše shora sleduje, aniž by do toho sama zasahovala. V geniální skladbě a montážích nádherných záběrů se střetávají krása, majestátnost a hrozivost přírody s lidskou civilizací, která přírodu ničí a která ve své hektičnosti a malosti působí skoro až absurdně. Člověk je zde nízkým tvorem, který bez skrupulí ničí to, čemu se sám nedokáže vyrovnat. Tomu odpovídá i pojetí záběrů, kdy ty přírodní (především letecké) jsou táhlé a pomalé, soustředěné na celky, kdežto pro části odehrávající se v civilizaci je typické zrychlení a překotné tempo, časté střihy a kamera usazená hlavně na zemi, soustředěná na detaily. A jakmile se v závěru pomalu začínáme vracet zpět, až nakonec skončíme přesně tam, odkud jsme na začátku vyšli, a tahle úžasná božská učebnice na téma „Člověk a příroda“ dospěje k poslední stránce, jeden by se skoro až styděl, že přináleží k lidské rase.(31.7.2006)
-
zputnik
Snímek KOYAANISQATSI nabízí zajímavé a velmi dobře zpracované zamyšlení nad světem kolem nás a nad naším přístupem k přírodě a k životu. Napůl je to zamyšlení krásné a vzrušující - člověk vnímá krásu a rozmanitost přírody, či svou (tj. lidskou) „maličkost“. A napůl je to zamyšlení tíživé, obtížné a deprimující - v této části je to „zběsilá pouť“ lidskou civilizací a jejími výdobytky. Pouť, která přivádí člověka k uvědomění si, že v určitých ohledech jsme to s tou naší civilizací tu více, tu méně „přepískli“, a že potřebujeme opět najít v lecčems ztracenou rovnováhu. Jde o nepěknou a neklidnou část cesty; ale zároveň je to etapa nesmírně důležitá pro pochopení mnoha souvislostí. U snímku je vhodné také zdůraznit výborné spojení obrazu a zvuku. Některé zvukové momenty se natolik „vsákly“ do obrazu, že až jakoby „mění“ samotný obraz. Výsledná kombinace obrazu a zvuku působí v určitých chvílích hypnoticky. Shrnuto a podtrženo: Godfrey Reggio vytvořil pozoruhodné dílo - co do myšlenky i co do ztvárnění. Přestože se dotýká mnoha témat, nedává hotové odpovědi - ty si nakonec musí každý divák dát sám.(13.9.2003)
-
igi B.
Strhující filmové podobenství beze slov o světě >vymknutém z kloubů< ... Naprosto fenomenální spojení obrazových koláží filmového vizionáře Godfreye Reggia s kongeniálními zvukovými plochami minimalistického hudebního mága Philla Glasse. Zásadní artistně-filmový počin první poloviny osumdesátých let, našincem vnímaný v dobách husákovského kulturního temna na polooficiálních videoprojekcích v obskurně-svazáckých brněnských klubech jako byl třeba Essenc coby zjevení z jiného světa... - - - P.S. Skvělý soundtrack obstojí i jako samostatné hudební dílo bez spojení s obrazem, dle mého jedno ze zásadních alb Philla Glasse. - - - P.P.S. Zařazení tohoto filmu do dokumentárního žánru mi nepřipadá zrovna nejšťastnější, leč budiž. Proč se však administrátoři ČSFD zuby nehty brání příjmou fakt, že jde minimálně rovnocenně o film HUDEBNÍ mi zůstává záhadou... :-((31.5.2006)
-
Dadel
Fascinující obrazy absurdně uspěchané moderní civilizace kontrastující s panenskou přírodou. Mnohem lepší než Baraka. Nedílnou součástí snímku je i hudba Philipa Glasse, která mi zpočátku připadala trochu vlezlá, ale nakonec jsem se jí poddal. Závěrečný dlouhý záběr na hořící trosky rakety snášející se k zemi je jednou z nejpůsobivějších scén, jaké jsem kdy viděl, natolik silnou katarzí, že si o ní valná většina hraných filmů může nechat jen zdát.(11.11.2003)
-
genetique
Pri ceste za doplnením si zbierky filmov v TOP200 na ČSFD som narazil aj na tento veľmi pozoruhodný dokument. Určite zaujal, nenadchol toľko, koľko som čakal. Veľmi depresívna hudba, spojená s presnými a detailnými obrazmi ľudí a neľútostných dôsledkov ich činností v negatívnejšom prenesení sa odrazí asi na každom, no v mojom ponímaní nie až tak dôrazne. Určite sa toho dalo zobraziť viac a keby to na mňa doľahlo intenzívnejšie, určite by som bol dal viac percent. Takto je to na 80%.(15.10.2007)
-
Madison
Keďže je to prvá časť z trojdielnej série, mala by byť automaticky najlepšia, ale musím priznať, že pokrokovejšie spracovanie nasledujúcich častí sprevádzané nádhernou vizuálnosťou a oči trhajúcimi zábermi ma nadchlo podstatne viac. Všetky snímky spracúvajú podobný námet o nevyrovnanosti sveta, ľudskej tzv. genialite, ktorá mnohokrát prekračuje medze primeranosti a následne neuvedomele ničí všetko okolo seba v presvedčení, že vytvárame plnohodnotný svet. Umelecké spracovanie, ktoré určite prinúti zamyslieť sa nad samým sebou a rozhodnutiami, ktoré dennodenne uplatňujeme. Hudba Philipa Glassa je stiesňujúca a na nervy brnká s dokola opakujúcim sa motívom, čo môže zapríčiniť oprávnený nepokoj a duševnú nevyrovnanosť. Verím však, že o iný zámer ani nešlo a v tom prípade sa mu podaril majstrovský kúsok. Dokáže snáď ešte niekto okrem tohto hudobného mága vytvoriť tak sofistikovaný hudobný motív? Dokument, ktorý mi napriek relatívne krátkej minutáži natrvalo utkvel v pamäti.(25.4.2008)
-
Le_Chuck
V Koyaanisqatsi si každý nájde tú svoju "best of" pasáž. Cez relatívne nudný úvod, keď na rad prišla pulzujúca energia veľkomiest v podobe záberov nočných ulíc bol som naozaj spokojný. Hypnotické, zrýchlene zábery ako metafora živého organizmu vo forme pretechnizovaného prostredia, ktorého sme súčasťou, ktorý nás obklopuje. Toľko ospevovaná hudba sa mi vôbec nepáčila a soundtrack by som nezvládol viac ako jedenkrát, to ale neznamená s obrazom nemusí tvoriť ucelenú formu. Tvorí, ale imho dalo by sa ináč a lepšie. Veľmi netradičný dokument.(11.12.2005)
-
Darren
První třetina mě nudila, druhá zaujala a třetí nadchla. Baraka mě ale nadchla hned na začátku.(8.4.2009)
-
Fabienne
Je to paradox, ale během tohoto filmu, který je jak po vizuální tak po (hudební) stránce dokonalý, se dostaví bolení hlavy a mírná nevolnost žaludku. Na několik dní se v hlavě zahnízdí vtíravé myšlenky ohledně konzumu a v super/hyper/megamarketu se nějak nebudete cítit ve své kůži. Je na první pohled jasné, že ovlivnila o deset let mladší (a mně ještě bližší) Baraku.Koyaanisqatsi je němý a zároveň do celého světa křičící dokument o rozpínavosti, neohleduplnosti a nenasytnosti lidstva. Nejsžíravější kritika naší civilizace, jakou jsem asi viděla... 4 a ½*(23.8.2005)
-
Dan9K
"Jakožto mimozemšťanovi mi byl tento snímek doporučen pro ideální nepřímé poznání dominantní životní formy prožívající svůj technologický boom (či vrchol) na jedné z planet vykazující známky života. Ta je, musím uznat, opravdu nádherná, až mi málem vypadlo všech pět tykadel nad scenériemi, o kterých se nám může jenom zdát. Přiznávám, že pro mě bylo dosti obtížné vyznat se ve zpomalených a zrychlených záběrech a správně si zařadit jednotlivé segmenty do souvislostí, zda je ten a ten detail organickou či anorganickou formou, co bylo vytvořeno samotnou planetou, jejíž název mi, omlouvám se, zrovna vypadl a co lidmi. Hned od začátku jsem si nemohl nevšimnout, pokud je tedy pravdou to, co film zobrazuje, vaší extrémní bezohlednosti a destrukční obscese. Diplomacie, nediplomacie, "Hanba vám!" povídám. Šokem pro mě byla ovšem vaše populace. Sotva tyto záběry ukazují všechny z vás a je pro mě pouze hrůznou otázkou domyslet si skutečné číslo. Mohl by to být pro vás značný problém. U nás jsme měli něco podobného, i když, pravda, v mnohem menším měřítku. Řešení nebylo snadné, ale bylo tím nejlepším, co jsme mohli udělat. Věřte mi. Viděl jsem, že prostředky na snížení počtu máte. Vystřízlivěním a upřímným zklamáním pro mě byl závěr. Doufal jsem ve vaší návštěvu, ale patrně to opět zbyde na nás. Ovšem až přestanete k vesmírným cestám používat vodík a kyslík a vaše rakety už nebudou nečekaně vybuchovat, určitě se ozvěte! Celkově vzato mi Koyaanisqatsi pomohlo vytvořit si na vás a vaší planetu svůj názor. A pro naše budoucí vztahy nechtějte raději vědět, jaký je... Teď už jen zbývá projet text překladačním programem (ano, firma Microsoft for Outer Space prolézá již i do tohoto oboru, kdybych jen věděl, kde má tahle banda svůj původ!) a hyperpostorovým oknem (opět od MfOS) zaslat na stránku čsfd.cz (zaslechl jsem, že v galaxii v Andromedě je obzvláště populární, jak se tam dostala, to ví snad jen Velký chuchvalec slizkých a smradlavých zvratků, stvořitel světa). Takže žijte blaze a až přijde invaze, poděkujte svým telekomunikačním společnostem, že nám o vás řekly vše...Checheche." Na Microsoft for Outer Space opět nebyl spoleh a tento text přišel, místo do profilu k filmu Koyaanisqatsi, mně do pošty. Bylo mou morální povinností text našeho milého mimozemského přítele zveřejnit a ukázat tak všem lidským uživatelům, co si on o pozemském filmu myslí. Součástí zprávy bylo i 5 poskakujících objektů v přibližném tvaru výkalu, z čehož jsem identifikoval zobrazení jejich stvořitele a hodnocení, i když kdo ví, co tím vlastně myslel. Dále pak zpráva obsahovala asi 10 řádků mimozemského textu, který nebyl přeložen a který byl ukončen našemi tradičními vykřičníky a opět pohyblivou animací zobrazující výbuch jakési modré planety. Celou zprávu jsem však pro jistotu vymazal.(8.4.2007)
-
Aluska88
Tak toto dílo jsem chytla v TV zhruba někde v půlce a první, co mě na něm zaujalo, byla opravdu geniální hudba, dnes již pro mne známého a originálního Philipa Glasse, která skvěle pasovala k tématice tohoto filmu, a již si pamatuji taktéž z italského hororu Svatyně. Dokonalá byla destrukce budov, stejně tak davy lidí či nekonečné proudy aut. Po zhlédnutí jsem si uvědomila, v čem to vlastně všichni žijeme a že bych nejradši byla na pustém ostrově, nebo někde na samotě, než být obyčejnou funkční součástkou zmodernizované společnosti, která neustále touží po dokonalosti, která je tak strašně hektická a také než být mezi lidmi, kteří jsou dokonale "zmanipulováni" tlakem médií, přetechnizovaností dnešního světa a ztratili tak svoji vlastní osobnost. Lidé jako stroje, jako loutky, jako otroci, jako stádo...(23.4.2008)
-
tahit
Opravdu úctyhodné dílo a skvěle zdokumentovaná atmosféra obrazů moderního světa s přírodou. Navíc, možná tento křehký svět přírody pod tlakem moderní civilizace nenávratně za několik let zmizí a pravděpodobně už tady ani nebude. Každopádně jde o nadčasový klenot patřící k tomu nejlepšímu, co v experimentálním filmu vůbec kdy vzniklo. A kdo rád přemýšlí o přírodě a má ji rád, bude u tohoto výjimečného díla spokojen.(24.3.2011)
-
kinej
Díky za filmy jako je tento. Přijde mi to jako přímý předchůdce Baraky. Stejná temata, stejné kapitoly, stejný kameraman. Sice se jedná film pro masy nestravitelný, ale o to naléhavější. Jednou se film stane svědectvím o tom jak současné a předešlé generace znásilňují tuto plantetu, a kam až jsou ve své bezohlednosti schopni zajít,to už ale bude stejně pozdě.(27.11.2004)
-
Ducharme
Nuda...nuda...nuda...perfektní záběr...nuda...famózní záběr...nuda. Co přesně by bylo Koyaanisqatsi bez démonické hudby Philipa Glasse? Jen zajímavě sestříhanou snůškou, vesměs průměrných záběrů lidské společnosti 80.let. Právě hudba je totiž tím elementem, který drží celý experiment pohromadě, udává náladu, vytváří celou atmosféru, dělá i ze záběru na letadlo jedoucí po runwayi zajímavou podívanou. Proto je mi celkem záhadou, proč tento dokument není zařazen i do žánru hudební.(9.6.2009)
-
Rosomak
Hudební a obrazová symfonie, která dokáže upoutat na celou hodinu a půl, přestože se vlastně nic neděje a jednotlivé záběry jsou na sebe napojeny pouze na základě asociací a příbuznosti... Jasné filosofické předpoklady a ojedinělá obrazová složka filmu doprovázejí tento Reggiův celovečerní debut.(7.9.2006)
