OwenBobby

Tak tento film mě těžce minul. Nechápu nadšení, které jej obklopuje ani oslavné ódy, které vyzdvihují vtipnost a originalitu scénáře. Já se nudil prakticky od začátku do konce. Stejně jako v ostatních McDonaghových filmech i zde postavy vzbuzují spíše antipatie, než že bychom jim přáli úspěch. Každý si svým zatvrzelým a mrzoutským jednáním spíše škodí a jedná opačně, než by od něj divák očekával. Tak čím to je, že tentokrát na mě tento mustr nezabral? Prostě proto, že to není vtipné, neodehrává se to v neotřelém prostředí a osudy postav jsou člověku povětšinou ukradené. Na rozdíl od filmu v Bruggách, který všechna tato kritéria splňuje. A je to škoda, protože pár světlých momentů tu je, dokonce i nějaký náznak usmíření (bohužel jen u vedlejší postavy) a herecké výkony jsou výborné (Sama Rockwella bych vůbec nepoznal, ale neskutečně si to dává). Po zhlédnutí filmu tak zůstane jen jakási pachuť prvoplánové kritiky zneužívání dívek, rasové diskriminace, korupce a jinak nudné černé komedie. 5/10

Pravděpodobně nejlepší Star Wars? Dost možná ano! Rian Johnson po úvodní velkolepé scéně zvolní tempo natolik, že už to vypadá vedle pozvolného a pečlivého budování postav dostaneme možná emocionální, ale ne příliš akční finále, kde budou mít rebelové potyčku s Prvním řádem a jediové jeden střet mezi sebou. Jenže to by se všechna tato očekávání diváka i protagonistů nesměla zhroutit a film mít ještě hodinu času. Skutečně, až něco za půlkou do toho Johnson začne šlapat a na rozdíl od Abramsovy 7 na plno využívat potenciál síly. Pokud jdete do kina a vyhýbali jste se spoilerům a posledním trailerům, čeká vás jeden dějový zvrat za druhým, nevěřícný pohled se změní v blažený úsměv střídaný výrazem zděšení a strachu o postavy. Film přesně ví, kdy se starým klišé vyhnout a kdy se jim naopak bezostyšně poddat. Takže vás čeká v mnohém klasické, a přesto tak nové a osvěžující Hvězdné války. Humor přesně sedí, když už konečně dojde na akci, je nejepičtější, co kdy byla, a postavy už nejsou jen černobílé, ale prochází mnohem složitějším vývojem a pochybnostmi. Obrovská spokojenost a za mě silných 9/10!

Typicky syrové britské drama v typickém venkovském prostředí s netypickým příběhem buranů žijících na protest všem autoritám a zákonům. Přestože je herecký koncert v podání Michaela Fassbendera a Brendana Gleesona hlavním lákadlem, i originální děj si zaslouží pozornost a uznání. 8/10

To vážně dnešní americké publikum nezvládne koukat na dvouhodinové hutné detektivní drama, odehrávající se na minimálním prostoru uvnitř vagónů Orient Expresu, že Foxové nařídili nákladné efekty prostředí, akci a honičky, nebo si Brenagh prostě chtěl natočit vlastní verzi Poirota, která mu zrovna přišla nejvíc cool? Nevím, co byl původní motiv, ale výsledek se odlišuje od knižní předlohy i předchozích věrných filmových adaptací (David Suchet jasně vede) asi jako Tarantinovi Hanebný Pancharti od průběhu druhé světové války. Proč musí mít Poirot obří prošedivělý knír s bradkou? Proč pobíha po střeše vlaku, sjíždí schody po zábradlí, pere se s pasažéry a v intimní chvilce rozmlouvá s fotografií své staré lásky?? Chápu, že si může režisér vykládat přiběh po svém, ale u takovéhoto tématu vážně nevidím žádný přínos ve vlastní stylizaci, snad jen že je vše velkolepější, nablýskanější a zdánlivě epičtější. Pravda, výprava je vskutku majestátní, casting hvězdný a za některými záběry je cítit autorský pokus o vyjímečnost a vynalézavost, ale pro mě je to vše táhnuto dolů tak pokaženým dějěm. 5/10

Evidentně rozsáhlý a propracovaný, původně komiksový vesmír je do značné míry pohřběn nedodělaným scénářem a nevýraznými hereckými výkony. Luc Besson s pomocí výborných vizuálních efektů představuje originální prostředí, které sice má potenciál zaujmout, ale v důsledku velmi dětinsky napsaného scénáře nijak nenadchne. Děj trpí silnou nekonzistencí, chvílema až epizodičností, kdy obě hlavní postavy ve stylu počítačových her jdou do nového prostředí, získají požadovaný předmět na poslední chvíli uniknou a splní misi, která je neobratně šroubována na vývoj příběhu. Postavy jsou pak jednak špatně napsané a divák s nimi necítí žádné sympatie, ale také docela slabě zahrané. Jiná volba hereckého obsazení by pravděpodobně pomohla jak obsahu filmu, tak jeho tržbám, které bohužel naděje na sympatický filmový vesmír rychle zazdily. 6/10.

Tak takhle už opravdu ne! Tohle přeci nemůže být film za 300 milionů dolarů! Můžeme se tu dokola hádat, jak moc výsledný produkt zkazila výměna režísérů v půlce natáčení, nebo z každé dějové linky čišící necitlivé a přehnané finální sestříhání, ale tohle přeci nemohlo fungovat ani na papíře! Nevěřím, že když si odmyslíme Snyderův okoukaný (i neskutečně odfláknutý) vizuál a stylizaci a představíme si film v rukou jiného režiséra, že bychom dostali o moc lepší výsledek. Studioví hlavouni a producenti snad ztratili veškerou soudnost, když takový scénář odsouhlasili. Nic v příběhu nefunguje- sestavení týmu, představení nových postav, chemie mezi nimi a už vůbec ne humor, o který se přitom tak zoufale snaží. Dokonce i ti talentovanější z herců ničím nenadchnou a nezachrání příběh víc a víc kolísající mezi expozicí a sarkasmem. SPOILER (je to vůbec spoiler?)- jediné, co mi trochu přišlo zajímavé a relativně dobře natočené byla Supermanova dějová linka, ale i z té se dalo udělat mnohem víc. Snad nejvíce moje rozpoložení vystihuje Lábusův referent Kubrt: "Teda Staníku, toje zatím to nejhorší, co jsem od tebe viděl". 2/10

Martin Campbell opět natočil povedený reboot vyhořelé filmové postavy. Tentokrát se však nejedná o agenta s povolením zabíjet, ale o čínskou akční legendu. Jackie Chan tu však dostal prostor nejen pro předvedení kaskadérských kousků a prvků bojových umění, ale dokazal, že je i schopný herec. Stejně tak Pierce Brosnan dostal po dlouhé době roli, ve které se nemusel tvářit, že je to pro něj jen další den v práci, ale dává vše do vykreslení komplikované postavy ministra a bývalého irského teroristy. Pokud člověk neočekává od filmu jen zběsilé artistické prvky Jackieho Chana (na které ovšem také dojde), užije si poctivě stavěný politický thriller, kterému Jackieho bojové scény jen dávají korunu. Ve výsledku se tedy jedná o povedenou žánrovku, která potěší zejména vyniknutím dohasínajících hvězd. 9/10

Odvážné a nekonvenční Sci-Fi, které hned na úvod překvapí svým pojetím. Spielbergovi se mistrně daří vykreslit paniku z bleskově se vyvíjejících událostí a pocit zoufalství a bezmoci je cítit z každého záběru. Velký problém však mám s postavami. Nevím, zda je to volbou herců, nebo chybou scénáře, ale Spielbeg má snad patent na otravné charaktery. 8/10

Taylor Sheridan se svým prvním velkým režijním počinem se snaží napodobit Denise Villeneuva a v mnoha ohledech se mu to úspěšně daří. Extrémní prostředí, skvěle využitý potenciál krajiny a precizní vykreslení postav a jejich duševních pochodů ovlivňujících jejich činy ve své kombinaci tvoří perfektní atmosféru pro napínavý a strhující thriller. Kde to vázne? tam, kde by zkušený scénarísta měl být nejsilnější- v rozuzlení. Sheridan postupně představuje zápletku a zvolna tvoří detektivní příběh, který však nečekaně (SPOILER) vyvrcholí krátkou přestřelkou. která je tak moc neopodstatněná a bez patřičného katalyzátoru, že si Sheridan musí v nejnevhodnější okamžik pomoci berličkou v podobě jednoho dlouhého flashbacku, který bez větší snahy o překvapení vysvětlí celou pointu. Pár střihů a je po všem a film se na posledních 20 minut zase vrátí k psychologickému dramatu, které samo o sobě funguje skvěle. Škoda této vnitřní žánrové roztříštěnosti. Kdyby se režisér přiklonil k jednomu z nich, mohlo se jednat o událost roku. Takhle zůstane jen hořký pocit z promarněné příležitosti. Zvlášť po Rennerově famozním výkonu. 7/10

Vyšlo to! Bál jsem se, že Waititiho humorný přístup bude nepatřičný, trapný a se slabou návazností na osudovost Ragnaroku. Ale byl jsem velmi mile překvapen. Nejen tím, že se jedná o zdaleka nejvtipnější marvelovku (druzí Strážci Galaxie byli právě tím přestřelením, kdy byl humor přes čáru, prvoplánový a jakoby cílený na dětské publikum), ale i po stránce spojení epičnosti děje, věrnosti komiksové předloze a režisérského osobního stylu jde o velmi povedené dílo. Ano, volná návaznost postav na předchozí díly překvapí, ale je to právě toto pojeti boha hromu, které jsme celou dobu potřebovali. Hemsworth je na poli komedie jako ryba ve vodě a zbytek castingu mu zdatně přihrává. Když máte psát příběh o asgardském polobohu, standardní mustr zahnání postavy na kraj jeho sil a zranitelnosti, může vyznít dost těžkopádně. Toto a priori odlehčené pojetí však dává režisérovi možnost nadhledu a sebeironie, aniž by zkazil závažnost zápletky. 9/10