ageller

Nejlepší film Arnauda Desplechina. Řekla bych skoro - jestli se vám tohle vůbec nelíbí, tak snad ani další jeho filmy nezkoušejte. Je ale pravda, že poprvé jsem z kina vyšla trochu nespokojená, ale byl to takový ten film, co na něj musíte neustále myslet. A od té doby už jsem ho viděla aspoň desetkrát, takže za mne je to prostě pět *

Premiéra jako opening MFF Cannes. Film má dvě verze - distribuční a festivalovou. Distribuční verze byla zkrácena o 20 minut kvůli projekcím v multikinech, ale ve většině zemí se objeví také. Festivalová verze má těch avizovaných 114 minut a je to ve skutečnosti režisérská verze, jak se často říká director's cut. V distribuční verzi chybí tři zábavné scény - cesta do Izraele, monolog Alby Rohrwacher o vztahu herečky a režiséra a skype rozhovor s Ismaelovým bratrem Ivanem (také skvělý Louis Garrel). Bez nich film ztrácí tempo a řekla bych, že i kvůli sestřihu působí zmateně.

Pokud se vám tento film líbil a nejste a) příbuzní a kamarádi, b) z Plzně, tak se prosím zkuste podívat na nějaké filmy, které experimentují s formou, ať už české nebo světové. Protože jste asi neměli v životě štěstí na dobrou kinematografii (a tím myslím komerční i tzv. uměleckou) a věřím, že budete příjemně překvapeni.