Ombak▼Penari

Jensen opět servíruje svou oblíbenou skupinu excentrických hrdinů v příběhu na hranici parodie a tragédie. I tady se jedná především o vtipnou podívanou, založenou na vážném tématu. Absurdní situace se kupí jedna na druhou, aby ve výsledku vyústily v něco naprosto jiného, než by divák očekával a snímek se uzavře zcela jinou myšlenkou než ke které děj směřoval. K tomu luxusní obsazení Mikkelsen - Lie Kaas a je tu další Jensenův majstrštyk.

Politický thriller bez zbytečných okras a pozlátek. Příběh o rozkrývání vládních lží a snaze vše ututlat a současně drobný vhled do moderních dějin Dánska. Především však snímek o tom, že otřást státem dokáže i jediný člověk, pokud má jasnou představu o tom, že některé věci se prostě nedělají a nesmí se trpět bez komentáře.

Na příběhu dívky, snažící se za každou cenu vymanit z opovrhované škatulky sámského původ, film pohledně a srozumitelně vykresluje rasistické poměry ve Švédsku během minulého století. Velmi zajímavý pohled na problematiku jednoho z mála tradičních pasteveckých národů v Evropě.

Spíše než komedie bych řekl úsměvný film o mezilidském nepochopení a přesvědčení o vlastní pravdě. Film je místy opravdu vtipný a místy naopak až lyricky a nostalgicky hloubavý, ve výsledku příjemný. K dokonalosti chybí dotáhnout či vygradovat některé důležité momenty, aby byla myšlenka snímku lépe uchopitelná.

I bez přehnané explicitnosti velmi těžký reálný příběh, který autenticky přenese tragický úděl všech postav na diváka a donutí ho o tématu uvažovat i po skončení snímku. Žádná samoúčelnost, jen dokonalý prožitek toho, co ve skutečnosti znamená únos osoby, jeho věznění a strach a snaha rodiny dostat ho ven. Velmi zaujal Tobey Kebbell, v závěsu ale i všichni ostatní.

Pokud je libo pocit autentičnosti, určitě bych volil Únos, jinak Kapitán Phillips.

Vtipně a odpočinkově podaný boj jednotlivce proti korporaci. Snímek krásně těží z divoké islandské krajiny, prodává příběh jako klasickou indiánku a oddechově se zaobírá ekologickými a společenskými tématy. Hlavní role skvěle ztvárněná, ve snímku vtipné originální prvky jako filmová hudba, zosobněná přímo ve filmu, nebo vyloženě smolařský cyklocestovatel, který se už určitě nikdy na Island nebude chtít vrátit.

Příběh policistů, uvízlých v nepřátelském ghettu vzorově rozebírá nepochopení, netoleranci a oboustrannou nenávist, díky kterému eskaluje dlouhodobý konflikt společenských skupin i jednotlivců mezi sebou. Film velmi zručně kombinuje akci se zamyšlením se nad podstatou společenských problémů.

Psychologicky velmi drsně a naturalisticky vykreslená lekce vášně a dominance, která se na začátku jeví jako nevinná hra z nudy, která na konci rozmetává lidské životy. Z některých scén člověku naskakuje husí kůže. Velmi silný zážitek.

Pro potřeby představení Grety takové, jaká je a toho, co za polední dobu dělala a kam se dopracovala, je to zcela dostačující a nehodnotící dokument. Schází mě však hlubší analýza její osobnosti, díky které by si divák mohl z dokumentu odnést poznatky jak dospěla ke svému rozhodnutí protestovat nebo proč zrovna ona se v tom stala světovým fenoménem. Přeci jen nevyužitý potenciál.