Recenze (1 311)
Avengers (2012)
Vydatná a vyvážená comicsová týmovka, která plně využívá výhod sešlosti soběstačných superhrdinů - ideální letní mix hlášek, svižných dialogů a trikových atrakcí. Mise splněna.
Jízda (1994)
Snímek, kterej mě s přibývajícíma rokama baví víc a víc. Nejen esence léta, ale i devadesátek. Esence prázdninový, skoro-třicátnický, ale i tvůrčí uvolněnosti, která se přitom pojí s jasnou vizí toho, co a jak filmem říct.
Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka (2012)
Jedinečnej film. Nevtíravé rozšíření skvělého seriálu, které rozhodně obstálo. Udrželo si osobitou poetiku a baví dialogy, gagy, hláškama ("Chceš prcat?") i návratem staré známé party. Suverénní skloubení řemesla, herců a autorského otisku, které sice nemá příběh plně uzpůsoben dramaturgii celovečeráků, ale i tak z něj vypadne docela dost výživné hořkosladké radosti.
Star Trek II: Khanův hněv (1982)
Best of Star Trek. Povznášející podívaná, která je stylem startrekovskou esencí, a přitom ze sebe vyláme dost hlášek, trikových atrakcí i emocí, a ještě tam nasadí tak sympaticky přepáleného záporáka. Dialogy lahodné jak v málokteré sci-fi.
Zkrat (2011)
Ohromně promarněný potenciál. Tenhle film by svět absolutně vyhateoval, kdyby nevěděl, že ho točí chytrák kalibru Soderbergha... a že to tedy všechno je úmysl a sofistikovaná hra s konvencemi. Bohužel to nic nemění na mrtvolnosti a zbytečnosti filmu samého.
Muži v naději (2011)
Řemeslně skvělé (světová kamera, šmncovní střih), herecky přesné a díky tomu je hra na lehkou notu naprosto přesvědčivá. Macháček s Polívkou pobavit zvládnou a na "českou Scarlett Johansson" i Vicu se dobře kouká. Ale Vejdělek je... je prostě starý nevkusný prase. Muži v naději jsou upgradem Žen v pokušení a tedy i maximálně oplzlou oslavou jeho zvráceného pohledu na vztahy, který je tak akorát buranský a pomýlený (fakt nějaký vztah vzkvétá díky nevěrám?), že je člověku až ouzko. Způsob, jakým na sex a ženy hledí, je navíc tak ulepený a asexuální, že autor musí být buď gay nebo kastrát, což je tváří v tvář té snaze být vzrušující a dráždivý samo o sobě velký fail.
Kronika (2012)
Nejen s ohledem na miniaturní rozpočet a nízký věk režiséra obdivuhodná přehlídka realizačních schopností, vynalézavosti a umu skloubit progresivní styl s přísnou "found-footage" koncepcí. Co do intenzity a rozmáchlosti atrakcí to sice není tak dotažené jako výjimečné Monstrum, ale i za to kombinováním comicsových archetypů s teenagerským tápáním má úcta.
Hugo a jeho velký objev (2011)
Druhý Tintin. Virtuózně rozhýbané, parádní 3Dčko, řemeslná extáze. Ale celkové dojmy mdlé. Další Scorseseho milostné vyznání kinematografii bylo bohužel napojeno na uzívaný rodinný film, který nedává moc smysl a je až nepříjemně umělohmotný (a s nesnesitelným Cohenem).
Děti moje (2011)
Nemám rád havajský košile, serou mě ty medový havajský odrhovačky a k srdci mi nepřirostlo ani tohle hladivé ždímání slziček, které se až příliš drží všech omletých nezávisláckých postupů. Ale uznání pro Clooneyho i Shailene Woodley.
Bůh masakru (2011)
Přesná ukázka, proč se bát každé adaptace divadelní hry - režijní vedení a herecké podání možná bez očividných škobrtnutí, ale ta krotkost satirických podtónů, repetitivnost a neschopnost obhájit limity jednoho byt a jedné hodinky i na nekonečně velkém filmovém pásu, dělají z Boha masakru další zbytečný zářez do filmografie mistra.