Sakee

Přišlo mi to slepené z několika různých příběhů, vztahy mezi hlavními postavami nevěrohodné či afektované. Film u mě, kromě nudy, nevzbudil žádnou emoci. A to je snad ještě horší, než kdyby vzbudil špatnou emoci. Zív.

Takový potenciál a takové zklamání! Těšila jsem se na břitkou cynickou komedii a dostala jsem přiblblou rodinnou pohádku. Škoda převeliká.

Mé oči, mé uši!! Adam Lelek je nesnesitelný burák, kterému čouhá sláma z prořídlé bradky. Proč to vysílá veřejnoprávní televize?

Ten smutek. Ta prázdnota. To, jak si neseme všechny bolesti. Jak jsme osamělí, i když nejsme úplně sami. Koncentrované v Considineho Tyranosaurovi.

Dokument je sestaven z různých momentů Nickova života. Právě výběr detailů nám předesílá, jaké byly Nickovy nejzlomovější momenty a co ovlivnilo jeho život a tvorbu. Nicl odhaluje své niterné pocity a strachy, které v průběhu života přetvořil v písně. My tak máme možnost pochopit jeho texty a lépe přečíst jeho komplikovanou osobnost.

Mladý Clint Eastwood? K sežrání! :-)

"Někdo to rád horké, ale já mám radši klasiku." Ten film je naprostá klasika. Je to chytré, mazané, vtipné a plné jazzu.

Poprvé mě nad otázkou posmrtného života resp. reinkarnace donutil přemýšlet Jack London (Tulák po hvězdách). V tomto filmu Mike Cahill volil jinou cestu - vědeckou. Kupodivu však se stejným výsledkem. Jaká je hloubka lidské duše? Jak hluboký je vesmír, který si v sobě nosíme? Možná jednou pochopím svou nevysvětlitelnou panickou hrůzu z lešení...

Jedna hvězda z lítosti + za to, že je Keira taková kost! Jinak nerozumím přeslazenému a předvídatelnému scénáři, tupým písničkám zjevně vedoucím k ještě tupějším dialogům. Poslední půlhodinu ze všech prýští tolik hollywoodského pozlátka a štěstí, až mám obavu, že všichni zemřou vyčerpáním. Uf.

Když ji miluješ, není co řešit. Divoký, hravý a nespoutaný výlet do říše fantazie, který nepokrytě čerpá inspiraci z čarovného Islandu. K tomu rošťácká Björk - ta, co nikdy nezestárne a pohled na to dítě uvnitř, jež se dere skrze ní na světlo mě ohromně baví.