Aidina

Vášnivý potápěč a oceánolog neudělal radost jenom sobě. Nabízí magickou podívanou do hlubin oceánu, do míst, kam se ne každý podívá. A když už se vám to podaří, tak se nezapomeňte vynořit :-)) Silný příběh dvou potápěčů, Enzo a Jaques, kteří spolu celý život soupeří a jeden druhému se chce vyrovnat a překonat rekord toho druhého i za cenu nejvyšší.

Povedená kombinace animovaných postaviček se živými herci v pohádce plné fantazie a kouzel.

Tak tohle není naštěstí žádná sladká romantika od Rosamunde Pilcher. Ale krásná filmařina. ..“Vždycky je to stejný. Teprve, když se člověk začne bát smrti, naučí se vážit života, máš ráda život broučku?..“ Není zabiják jako zabiják, tento je přeci Viktor – čistič, tichý podivínský vždy ale dokonalý nájemní vrah. Díky za přátelství Luca Bessona a Jeanem Renoem.

Trapné, trapné a ještě jednou trapné. Soukup může s Olmerem soutěžit, kdo z nich natočil horší shit.

Proč mám pocit, že Vít Olmer už léta bojuje o pověst nejhoršího režiséra. A že se mu to daří. Co film, to děs a utrpení. Jako by nestačila ta slátanina s poldama a Dagmarou.

Moje oblíbená road movie. A na scénu vstupuje Brad Pitt… tak o něj tady naštěstí vůbec nešlo :-)). Bestarostná projížďka dvou kamarádek, která se změní v cestu odkud už není návratu zpět. Nádherný scénář, který Susan Sarandon a Geena Davis zahrály přímo fantasticky. Jak snadno se člověk může dostat na tu druhou stranu.

Na tento film jsem šla bez většího očekávání, tak nějak na „slepo“. Výkon pětileté Quvenzhané Wallis (jak asi na ní doma volají???) byl tak neuvěřitelně působivý a čistý, musela jsem jí věřit každé slovo, tedy hlavně každý výraz, protože její postava Hushpuppy (kam na ty jména chodí…) byla nejvíce sama se sebou nebo jí společnost dělala okolní polodivoká zvěř. Tak moc by chtěla mít u sebe zase svoji mámu, ale ta od nich odešla. Otec je nemocný, umírá a ona je na všechno sama. Její přirozený svět se hroutí, záchranné sbory ji sice zachrání před ničivou povodní, a odvezou ji do bezpečí dětského domova. Ale opravdu chce vyměnit vše, co jí bylo drahé, za nové šatičky s kraječkou kolem límce, pravidelné teplé jídlo? Hushpuppy má ale o svém životě celkem jasno a vydá se na cestu, domů, tam kde je její svět. Tak jsem zvědavá, zda bude její výkon oceněn triumfem nejvyšším – Oskarem za hlavní ženský výkon. Už brzo se to dozvím.

Chicago v jazzovém kabátku, velmi slušivém a dokonale padnoucím. Muzikál o sexu, vraždách, žárlivosti, a hlavně o krásném jazzu. Hudba zní v uších ještě několik hodin po závěrečných titulcích. Bordelmama v podání Queen Latifah nemá chybu. A samozřejmě Catherine – Zeta-Jones v roli dvojnásobné vražedkyně, zpěvem a tancem mile překvapila. Stejně tak jako divadelní adaptace tohoto muzikálu v divadle pod Palmovkou.

Parodie na vaření. " Jde to i na kostičky… anebo i na kolečka, ale pak je to docela složitý.“ Ne, to fakt nedám:-))

Divadlo v Dlouhé je moje srdeční záležitost. A nejen moje, o čemž svědčí pravidelně vyprodaná představení. A k nim patří samozřejmě i Lhář od Carla Goldoniho. Jan Vondráček, který představuje nenapravitelného záletníka Lelia, čtyřicátníka, co se cítí na dvacet, je prostě úžasný. Lže tak lehce a za všech okolností, když je k tomu částečně donucen, ale také jen tak z přebujelé fantazii, pouze pro vlastní potěšení. Snadno hledá ty nejvhodnější slova a jeho výřečnost je kulomet sám. „Dobrá, dobrá, řeknu vám tedy pravdu…“ a znovu vymýšlí ty nejbizarnější výmluvy. Závěrečný několikaminutový monolog je opravdová třešnička na dortu. A když se dušuje, že už nikdy nebude lhát a „ať se na místě propadnu“ raději pro jistotu hned uskočí. Co kdyby…