JannieMc

Hola Guys! =´) Pro mě zase jeden z těch filmů, které si budu pouštět stále dokola, když dozraje čas. Lee Page svoji Calpernii zahrál tak uvěřitelně, se všemi škálami emocí, že jsem se i já nemohla vynadívat a říkala jsem si - Bože, jak já toho Barryho chápu! Troy, v roli Barryho, ach, skvělé herectví! Příběh skvěle napsaný (nejenom proto, že byl psán životem), prosycený výbornou hudbou, přesahem. A bylo to zatraceně sexy!!! A abych nezapomněla, Shawn Hatosy umí hrát!? A výtečně. - Statečný příběh o tom, jak si dovolit něco jiného ve světě, kde je všechno podle pravidel a příkazů - "jinou" lásku, ale lásku. Pro mě ne tak docela "eye opener", protože jsem transexualitě a "odlišnosti" otevřená, ale rozhodně "soul opener". "I begin to believe the dream about me and Barry together. The dangerous thing about dreams. You begin to believe they might come true..." "And know without further "redo". That´s french for: No more f----ing around, let´s get on with the show!!!"

Hola guys! =´) Wow... - mně tedy nechybělo nic! - mělo to poetiku, mělo to příběh, mělo to lásku, mělo to přesah, mělo to úžasný hudební podklad, mělo to napětí (takové, že jsem si dosti dlouhou dobu říkala: Co se to sakra děje?), mělo to tak akorát akce, mělo to černou barvu, mělo to vztek, mělo to růže, mělo to vztah k umění, mělo to nezaměnitelné a nezapomenutelné herecké výkony, mělo to tajemství, mělo to inspiraci a mělo to finále! - už se mi dlouho nestalo, že bych o nějakém filmu přemýšlela natolik. Už se mi dlouho nestalo, že bych si film pustila ve třech dnech třikrát. - pro mě za poslední dobu dílo, co se vryje do paměti, dílo, které rozehrálo všechny struny v mém srdci!!! =´) - Hugo Weawing...- Budu se těšit nashledanou! "Before I give you my gift, can I ask You one thing? Would You dance with me, Evey!?" Of course! ;)

Hola Guys! =´) - soustředěná, jak je zvykem, řežie pana Zemeckise a výkon Denzela Washingtona, mě udrželi soustředěnou a napjatou celou dobu. Za to dík! - líbila se mi non-gradace - od akčních scén přejdeme přes romanci, ke vztahovému dramatu, až do soudních síní - i když to vlastně přeci nebyl soud ("I tak mám námitku!!!). - a ještě u toho pijte vínko!... Bylo to dobré. "...The essay is called: The most interesting person that I have never met.,...so, who are You?" "That´s good question..."

Hola Guys! =´) To byla legrace!!! - parádní písničky a skvělý příběh! - a vzhledem k tomu, že se mi věci, které jsou zaprášené sentimentalitou, líbí, nepřála jsem si víc! Prostě jsem se bavila! "Life´s happy song if there´s someone by your side to sing along!!!"

Hola guys! =´) Hm, tak to mě překvapilo! Pomalý příběh o jeptišce, která se snaží dostát závazkům, které na sebe, jako ředitelka katolické školy, přijala. O knězi, který věří, že láska k člověku je prostě láska a není na ní nic špatného, ke komukoli tento cit chováme. - naprosto zasloužené nominace všech herců - klaním se, velice (Streep, Hoffman, Adams )!!! (nade vše: Viola Davis mě vždycky svojí bolestí v očích, přiznávám se, donutí k pláči) Na mě to tedy doopravdy zapůsobilo. Přítomnost příběhu pod příběhem, podprahové vyprávění a atmosféra katolické školy, kde praskají žárovky, aby se "nevidělo", co se "děje"... - a ještě jednu věc musím vypíchnout, ta je čistě osobní: příběhem se nese vítr! Vzhledem k mému osobnímu mottu (Ať vítr fouká!) mi ta symbolika brala dech! "There are people who go after your humanity, sister. They tell you that the light in your heart is a weakness. Don´t believe it!!!"

Hola Guys! =´) Když jsem Hodiny před lety viděla poprvé, neměla jsem o knize Mistra Cunninghama ani tušení. Pak jsem si ji přečetla a potřetí se koukla na toto dílo a všechno se mi to spojilo, jako kdybych hodiny a hodiny strávila hledáním Hodin. To, jak pan Hare napsal scénář a dal tak poctu knize a vše do sebe zapadá a zní to a křičí a žije, je prostě fascinující! - první velké plus. Dámy Streep, Moore a Kidman to prostě...toho se nejde ani slovy dotknout, jak se nalepily na svoje postavy a splynuly s nimi v tak nehorázně velkolepém hereckém koncertu pro klavír a housle, že když to skončí, zní Vám to v uších a drnčí v kostech - Hodiny a Hodiny!!! Pánové C. Reilly a Harris!? - jestli dámy hrály na housle, pánové hrály na piáno. A k tomu ten soundtrack, poselství a stylovost a detaily a Virginia Woolfová a láska a kamera. Rozplynout se... a stane se to ještě mnohokrát. "V tu chvíli jsem si říkala: To je ono, to je vrcholný pocit mého štěstí!"

Hola Guys! =´) Tři za Keiru Knightley a to, že ve prvních deseti minutách dala svému herectví další rozměr. Popravdě jsem se jinak dost nudila. I když mě bavil pan Mortensen, protože jsem mu toho Freuda věřila beze zbytku, i když to bylo líbivě nasnímané a téma je to zajímavé, něco tomu všemu chybělo. Když dojely titulky, seděla jsem a říkala si, proč jsem se na to vlastně dívala? Vůbec nic mi to nedalo a vůbec nic to hlavně nepředalo - úplně prázdný pocit. Takže to nejlepší z toho je, jak je Sabina psychicky úplně vedle - a na to, aby byl film zajímavý v prvních deseti minutách a pak šel k psychologovi, který jej ani neposlouchá a pořád jenom mele svou, se, promiňte, nějak moc zájem dívat nemám. "..." (ani mi z toho filmu neutkvěla fráze, kterou bych si chtěla pamatovat.)

Hola Guys! =´) Herecké výkony (Lady Williams a mistr Gyllenhaal), soundtrack, režie, atmosféra, SCÉNÁŘ, pan Ledger s "Jack, I swear!!!", několikáté shlédnutí, pocity, naděje, ženoucí se naléhavost toho, aby se člověk nebál být šťastný (, ať to stojí, co to stojí!!!), scéna ve stanu (2x), život...to jsou atributy pro to, aby stálo za to, se podívat na tento film. "She got lucky!" So Very lucky! =´)

Hola Guys! =´) Vůbec v tomto filmu nebudu komentovat kameru, herecké výkony vedlejších postav (Jason, otec od Rachel), ani "soft" záběry, ani střih, ani režii,...je mi to líto, ale škoda mluvit. ALE něco na tomto snímku je. Něco, co mě volá znova a znova dokola. Není to o tom, že je mi toto téma blízké, ale je to v té doopravdovosti - jak jim věřím, že se "našly", jak cítím, že ta jiskra a láska tam je. - filmík, ve kterém pan Baumgarten dosáhl toho, čeho pravděpodobně chtěl - zapůsobit (tichým festivalovým snímkem, který si nehraje na lásku, ale ukazuje ji). A na mě to tedy působí neuvěřitelně. - a konečnou scénu, kdy se Amy objeví na Rachel představení s blonďatými vlasy a srdcem na dlani, si budu pouštět ještě velmi dlouho. Na scénu s klavírem nezapomenu. "It is kind of liberating, to be honest..."

Hola Guys! =´) Totiž, když u nějakého filmu můžete usínat každý večer, protože i přesto, že notoricky znáte každou repliku, ať je ve zněním anglickém či českém, stále to baví, když se smějete pořád dokola naplno a těšíte se, až zazní "It Might Be You", když přestanete věřit, že Dorothy je skutečně Michael a "Na co máš tu kukuřici?" =´), když každý řádek scénáře padne na úrodnou půdu (pánové Hoffman and Murray, jen to poslouchejte! :)), a když tam je Lady herečka Lange, pak jsou jakékoli komentáře k ničemu. Sydney Pollack, ať mu vítr fouká, užasná režie! Pan Hoffman, (...)!!! "It Might Be You" No, it is You!!! =´)