Straspytlik

Filmy, které si už nebudete chtít nikdy pustit. Přesto za pár let pozapomenete proč a uděláte to... A mrazivý cynismus, amorálnost a naturální hnus vám opět připomene, proč je máte už zase smazat z hard disku.

1.Kanibalové (Canibal holocaust)

Zatím jediný film, kde jsem hlavním postavám nepřál nic dobrého a pohled na jejich rozkrájená těla ve mně vyvolal pocit harmonie a zadostiučinění.

2. Srbský film (Srpski film)

Přes jeho průměrnou stopáž, délka mého požitku netrvala déle než Ups I did it again od Britney Spears (vlastně ten požitek byl i velmi podobný). Za nahodile spuštěné tři minuty, kdesi zprostřed filmu, jsem měl jasno, že tohle už, na mou duši na psí uši, nikdy...

3. Ils

Pohádka o smečce malých rumunských indiánků, které vůbec, ale vůbec nezajímá, že chcete jen spokojeně žít. Ne neuvěřitelně film vznikl na základě skutečných událostí.

4. Taxidermia

Špinavé, tlusté prase, které svým rypákem prohrnuje vlastní uleželou kejdu, aby z ní vycedilo ještě něco poživatelného Vám po shlédnutí Taxidermie bude připadat, jako kultivovaný gurmán.

5. Jakýkoliv japonský horor

Po staletí trvající ostrovní izolovanost a naprostá oddanost jednomu člověku udělala s japonskou mentalitou své. Tento národ předvedl, co umí, během okupace Nankingu. V neválečných létech (díky za ně) si své touhy promítá do filmů. Japonský horor plný brutality, nepochopitelného násilí (především na ženách) a fetiše je něco, co stráví málokdo. Jsem rád, že mi japonská kinematografie dala jistotu, že jsem jakž takž normální, a taky, že je Japonsko hodně daleko.