PetrPan

Pokus neadorovat ani neobviňovat moc nevyšel. Nejkouzelnější, možná nechtěnou,  scénkou celého filmového vyprávění o hrdinné odbojářské skupině bratrů Mašínů byla ta, když u Ctibora Nováka zazvonila Státní bezpečnost.  Tady mohlo umřít zmrdů... Ale chápu, proti svázanému esenbákovi se "odbojaří" lépe.   Smáznout to nejkontroverznější z celého příběhu bratrů Mašínů do několika krátkých epizod, kde se třeba o přepadení vozu s penězi nakonec vlastně jen mluví a o použití peněz z téhle loupeže už úplně pomlčí, to chce hodně takové té mašínovské "odvahy".  Samotný útěk byl ale pak moc fajn, takové hongkongské akční béčko, a to se jen tak v českém filmu nevidí. Naposledy myslím v Nahotě na prodej.  Nezasáhlo, nenasralo a dokonce ani nenudilo. Typický průměr.

Lehké zklamání ze zvířecího hororu, který jím není.  Drama, kde ale nejsilnějším zůstává jen krátký spor s nepříjemnou matkou, vše ostatní se jen tak  slévá v naznačených konturách do rozmazaného obrazu, ať už je to lékař s bývalou přítelkyní či šéf nejlepšího kamaráda Geoffreyho a hlavně a především celý ten lehce nesmyslný experiment o superinteligentní opici, který se smrskne pouze v pomstychtivé žárlivé scény lehce ozvláštněné paranormálním vtělováním.  Snad jen hezká Kate McNeil přinese trochu šťávy a  pochopitelně i poslední vlastně legrační scéna z Vetřelce.

Manželé Granger a Simmonsová v neprávem zapomenutém malém klenotu.  Na malém prostoru v de facto televizním formátu, kde si vystačí s několika málo exteriéry a jednou typicky londýnskou mlhou, rozehrávají oba skvělí herci napínavou hru na kočku a myš či spíš kočku a kočku, kde intrika střídá intriku a smrt se nepřestává usmívat. Vypočítává služka nebo proradný pán, sympatický není  ani jeden, kdo z nich má lepší karty.    Brilantní kolegy Montyho mi pak jako charakteristika skvěle ladí, stejně jako jeho hodnocení.

Náznaky silného akčního hongkongského melodramatu tu jsou, ale i když nakonec nabraly tragických tónů, tak vše přebije céčkový scénář,  kde prim hraje dosti nanicovatá akce. Tedy zejména to, na co jsem se těšil, tedy full contact, stálo za zlámanou grešli, která nestojí ani za řeč. Výbuchy a likvidace autovraků pak sice jakž takž efektní, ale na nějaký zapamatování hodný zážitek to není. Inu, viděl jsem podruhé a opět si to nebudu za pár měsíců vůbec pamatovat.

A takhle přesně to nikdy nemůže fungovat. Tím teď myslím předsevzetí se nezaplést s někým, kdo vás přitahuje, udělat to tedy pak jen jednou a být zase jen přáteli.  Intimně, lehce, bez velkých gest a skutečně upřímně, jaké pohlazení a osvěžení tohle sledovat po prestižní Manželské historii.  Závěr smířlivý, dojemný a možný, protože proč ne, když ji miluješ, není co řešit.. štěstí toho druhého je totiž nejvíc.   I to sobectví zamilovaných, které zraňuje jejich okolí je tu podáno neomlouvajícím, leč odpustitelným způsobem, nemyslíte.. Za mě pětihvězdičková osvěžující limonáda.

Matná  vzpomínka z dávných dob jednohlasého dabingu, kdy jsem tohohle Strašáka viděl poprvé,  přetavena v další projekci a s určitými výhradami velká spokojenost.  Kladem jsou rozhodně nenapodobitelná syrová osmdesátková atmosféra, vynikající hudební motiv připomínající Vymítače či Horor v Amityville, byť tedy dosti nadužívaný a samotné útoky neviditelného zabijáka, není jich moc, ale jsou nápadité a brutální. Scénář je pak pravda docela slabý a postavy nejednají jen hloupě, ale mnohdy jakoby vůbec a jen tam tak stojí, případně sedí,  nevěda co dělat či říkat a odpovídá tomu i  odfláknuté  a uspěchané rozuzlení. V rámci žánru a rozpočtu ale trochu zbytečně podhodnocená zapomenutá perla, tak za čtyři.

Tak tohle se mi hodně líbilo. Snímek nečesaný, horor prakticky civilní a  přesně splňující nejednoznačnou definici podivného filmu.  Jedinou jistotou je tu fakt, že hlavní hrdina Martin je narušený mladík vyrůstající v defektním prostředí.  Zabíjí, aby pil krev svých obětí. Nicméně jeho motivace zůstává skryta, jeho podstata je neustále popírána, ale přesto je divák zejména prostřednictvím flashbacků maten  a přesvědčován když ne o opaku, tak minimálně o tom, že pravda je tam někde venku.... Nejlepší jsou pak vlastní Martinovy útoky, zejména dlouhá sekvence, kde útočí na muže i ženu, nemá chybu, plné napětí, možností, ale i zvráceností. Koneckonců ta se jako pevná nit vine celým podivným příběhem a v závěru za ni Romero nemilosrdně trhne a ... Čtyři velmi silné hvězdy, které někdy v budoucnu asi ještě zvednu.

Taková trochu pásová reálně socialistická pozitivně konstruktivní satira, která stojí na Lasicově a Císlerově výkonu. Výbornou je pak i malá, ale poctivá a až mrazivě nepříjemná etuda v podobě   mocného démona a stavaře Faltýnka, který má styky..  Nebavila mě tu ale Žilková a její naivní herectví, nebavila mě tu socialistická mládež křepčící na diskotékách a nebavil mě charakter (nikoliv herecký výkon)  docenta Šťastného, do nějž bych se ve svým věku i postavení vlastně mohl projektovat. A to nešlo. "Je to ještě dítě"... no. Silnější dvojka.

Tak  poprvé mě Chytilová opravdu chytla. Panelstory je mozaikou  bahna, špíny, netečnosti stereotypu, nenaplněných ambicí a především prázdnoty a sobectví. Sžíravým obrázkem reality vrcholného socialismu, kde všichni měli všechno a především hovno. A přesto, a pro mě překvapivě, Chytilová tentokrát tuhle svou obvyklou písničku o marnosti a falši lidského bytí prokládá i nadějí.  Pochopitelně po svém a onen výhonek je velmi jemný, nicméně  skutečně  a až nechytilovsky normální.   A špatný zvuk si zpětně uvědomuju, byl zřejmě rovněž záměrem, aby ten nepříjemný  pocit byl komplexní. No, má první pětka pro Věru.

Jako divadelní představení vlastně výborné a scéna, kdy to ze sebe Nicole a Charlie konečně pustí, pečlivě připravená, efektní a skvěle zahraná.  Na prknech by to bylo jistojistě na samostatný potlesk ve stoje.  Komická cukrátka v podobě sociální pracovnice nebo kamarádky předávající rozvodové papíry na ehm, ehm, ale dají se přežít, holt pan Baumbach  cítil, že musí svůj  "niterně upřímný" příběh lehce vyvážit.  Přes veškerou snahu o všední  a hlubokou upřímnost, působí tahle historie  právě až příliš precizně, uměle, akademicky a nakonec ve své podstatě pouze otřepaně. Emancipovaná právnička a macho právník...ach jo.  Ovšem preciznost spočívá i v hereckých výkonech a Johansson i Driver pochopitelně vynikající.