Shaqual

Občanská válka je dobrá, místy dokonce i skvělá. Bohužel se až moc soustředí na odvyprávění silně banálního a předvídatelného děje sledující partu válečných reportérů co se plahočí rozstřílenou Amerikou. Z té však ale vidíme opravdu naprosté minimum očima našich hrdinů, díky čemuž je divák tak nějak vnucen aspekt lidsvtí a normálnosti, nad kterými ale zbytek jejich spoluobčanů evidentně nějak zlomil hůl. Z dramaturgického hlediska tohle rozhodnutí samozřejmě dává smysl a road movie styl vyprávění je docela přirozená volba, ale je to bohužel na úkor vyobrazení samotné války ve své největší surovosti. Za mě osobně by tak bylo lepší odvyprávět to rámcově a epizodně bze nějakých hlavních nosných postav ve stylu Loznicova Donbasu. Takovou formou by se nám pak celá ta válka mohla úplně krásně, třeba i přes malinkaté střípky, vykreslit trochu komplexněji a obsáhleji. I přes tuhle výtku však Garlanda chválím za těch pár skutečně brutálních a znepokojivých výjevů, či vynikajících akčních scén, co by si vůbec nezadali s jakýmkoliv jiným blockbusterem Michaela Baye. Velmi silné tři hvězdy a upřímná radost z toho, že jsem konečně viděl film od A24 na IMAX plátně. Doufám, že to nebylo naposledy.

Tak buď je Ethan Coen totální podpantoflák co svý ženě natočí, co jí vidí na očích, nebo se zbláznil. A jelikož bych se někdy ještě rád dočkal nějakého alespoň vzdánlivého filmařského přiblížení se k nadčasovým dílům pro která má u mě on i jeho brácha doživotní respekt, tak silně doufám, že ta první varianta je ta správná... tyhle Panenky jsou úplně bez nápadu, bez pointy, bez jakýchkoliv za zmínku stojících hereckých výkonů a bez důvtipu. Nekompromisně tenhle film odsuzuju jako ztrátu času a trapárnu a pokud něco, tak ho beru jako další důkaz, že Tarantino s tím důstojným důchodem po šedesátce na něco kápl. U příjmení Coen to ale srdíčko bolí hodně.

I když si myslím, že si celkově zaslouží vysoké ohodnocení, mám z Napoleona dost rozporuplné pocity. Nabízí dechberoucí brutální bitvy, výborného Phoenixe (i když v jeho věku Napoleon dávno pykal v Atlantiku a vyobrazení 24 letého vojáčka mu težko uvěřit) i úctyhodnou snahu o komplexní zachycení obrazu zásadní evropské historické osobnosti, ale nějak mě skrz film minula prezentace Bonapartova vlivu a dopadu na Francii i zbytek světa, kvůli němuž se o něm furt bavíme a učíme. Je asi dobře, že se nejedná o čistokrevnou powerpointovou prezentaci z dějáku, ale i tak mi to přišlo býti na úkor lehce repetitvnímu intimnímu vhledu do titánova osobního života. Nebylo by tak vůbec na škodu, kdyby se jedna prudérní sex scén nahradila třeba i malou zmínkou o Trafalgaru, Lipsku, nebo já nevím zrušení Svaté říše římské... Nepochybuju o tom, že v té delší verzi se na to všechno dostane, ale trochu mě teda uráží, že kompletní filmová vize s o dvě hodiny delší stopáží (!) se běžným smrtelníkům v kině nepromítne. Je to bohužel bolestně znát a celkově na škodu dramaturgii a strukutuře příběhu, který neustále skáče v čase a ani mi pořádně neřekne, co si o něm Scott, takový filmařský vojevůdce sám o sobě, vlastně myslí. Nemůžu teda ve výsledku pomoct než si povzdechnout a pomyslet si, jak by Napoleona byl býval pojmul Kubrick.