strougy

V následujícím desetiletí pokračoval Cyril ve svých neklidných potulkách. Zvykl si mezitím již tolik na to, čemu říkal "můj quest", že se to pro něj stalo samozřejmým způsobem života. Naivní naděje chlapeckých let někdy nebo někde doopravdy nalézt to,co hledal, se pochopitelně dávno vytratila. Naopak, nyní již netoužil nic nalézt a něco takového by pro něj bylo navýsost trapné. Svou situaci vyjádřil takto: Délka cesty je v opačném poměru k přání dosáhnout cíle. Právě v tom byla podle jeho názoru ironie celého lidského snažení; vlastní smysl veškerého očekávání spočíval právě v tom, že zůstalo provždy nenaplněno, neboť každé naplnění muselo nakonec vést jen k rozčarování. Ano, Bůh to dobře zařídil, když všechna ona zaslíbení,která lidskému pokolení za dávných časů učinil, nikdy nesplnil. Předpokládejme, že jednoho osudného dne připadne na myšlenku vzít vše vážně - a Mesiáš skutečně znovu sestoupí na nebesích. Poslední soud se doopravdy uskuteční, Nebeský Jeruzalém se očividně snese z výšin - nic jiného než kosmická blamáž by z toho nevzešlo. Příliš dlouho nechal své věřící čekat, aby v nich teď ještě nějaká událost, ať si je jakkoliv bombastická, mohla vyvolat jinou reakci než všeobecné "Ach tak, a to bylo všechno?" Na druhé straně bylo bezpochyby od Boha moudré (stále předpokládáme, že existuje) nikdy žádné ze svých zaslíbení neodvolat. Neboť očekávání, a právě jen to, udržuje svět v chodu.

Michael Ende, Dlouhé cesty cíl

...

Viděno v Divadle Na Zábradlí 21.04.2014. V roli Zdeničky místo Gabriely Mikulkové skvělá Anežka Kubátová.

Jen prostoduché hry založené po výtce na náhodě, bez možnosti uplatnění jakékoliv rozumové úvahy a bystrosti dávají pochybnou zábavu, spíše jen nežádoucí nervové napětí jen tehdy, jsou-li hrány o peníze. Tak jako nehrajete šachy nebo sportovní či společenské hry, vyžadující určitou dovednost, o peníze, nemusíte ani v karty o ně hrát, jen je-li hra založena na něčem víc, než na pouhé náhodě. Jakákoliv hra o peníze není než do soukromého života přenesená spekulační snaha o získání něčeho bez práce. Tedy přežitek, nedůstojný člověka nového myšlení vůbec a zejména v kruhu přátel, se kterými obyčejně ke hře zasedneme.

Pravidla pro hru "Canasta", vytiskly Obchodní tiskárny, n.p. Kolín, provoz 17 K. Hora

Neboť není pravdou, co vykládají básníci perští, že jedině víno zjiskřuje ducha - brousí snad trochu jen jeho vtip: ale hlubokomyslnost nalezneš jedině v pivu, po němž jazyk nespěchá tolik, aby nestačil myšlence, nýbrž uměřeně ji převaluje, pokud není dovedena do cíle. Také tělo zchlazuje v pivu svůj žár a pitel piva se osvobozuje od kozlích žádostivostí, jež naopak víno probouzí i v dědku, jak je známo z historie Noemovy.

Egon Bondy, 677

"Tvého šenkase asi chytili a dostal hona. Člověk nesmí bejt dnešní. To je ale cucák! Dal se oblafnout ňákým špiclem, možná ňákým beranem, kerej ho uhnal. Poslechni, Montparnassi, slyšíš v base tu bandurskou? Viděls ty světýlka? Už ho dávno lapli! Napařej mu dvacet roků. Nemám strach, nejsem sralbotka, se ví, ale teď si to posejříme, nebo s námi po čertech zatočí. Neblbni, rozhejbej pedály, vylouskneme spolu fláděru dobrýho starýho vinca."

"Našince nesmíme nechat v nesnázích," bručel Montparnasse.

"Sázím, že ho zabásli," pokračoval Brujon. "Teď bych nedal za toho patokáře ani zlámanou grešli. Co my zmůžeme? Plavme vocuď. Každou chvíli mám pocit, že mě lapec drží za flígl."

Victor Hugo, Bídníci II

... tak vím, že bych měl pít víc...

Uprostřed těžké roboty občas ustával v práci. Začínal přemýšlet. Jeho rozum, teď už vyzrálejší, ale i zmatenější než kdysi, se vzpíral. Všechno, co ho potkalo, se mu zdálo nesmyslné; všechno, co ho obklopovalo, mu připadalo neskutečné. Říkával si, že je to sen. Díval se na dozorce, který stál o několik kroků dál; připadal mu jako přízrak; a najednou ho přízrak přetáhl holí.

Victor Hugo, Bídníci I.

...plantážníci!

...a Lubeček se už nemůže dočkat dárečků, juch!

V roce 1991 po státním převratu proti Ceausescovi, který provedla samotná nomenklatura, zůstal aparát rumunské tajné policie samozřejmě plně funkční a prováděl svou práci jako obvykle. Úsilí tajné policie, aby o sobě vytvořilo nový, vlídnější obraz v nové, "demokratické" době, nicméně vedlo k některým podivným situacím. Jeden můj přítel z Ameriky, který byl v oné době v Bukurešti na Fulbrightově stipendiu, volal asi týden po svém příjezdu domů a vyprávěl své přítelkyni, že je teď v chudé, ale přátelské zemi plné příjemných lidí, kteří dychtí po nových poznatcích. Jakmile zavěsil, telefon znovu zazvonil; zdvihl sluchátko a hlas na druhém konci mu neobratnou angličtinou sdělil, že s ním hovoří příslušník tajné policie, který je povinen odposlouchávat jeho telefonní rozhovory, a že mu chce poděkovat za to, jak hezky hovořil o Rumunsku - popřál mu příjemný pobyt a rozloučil se.

Slavoj Žižek, Mluvil tu někdo o totalitarismu?

...ranní stav.

S očima široce otevřenýma v údivu pozoroval tkadlec, jak si samička bource morušového přede na bílém morušovníku kokon.

"Kam na to chodíš, šikulindo?" zeptal se tkadlec obdivně.

"Ty mi chceš něco uplíst, viď?" vyhrkla ze sebe dáma.

Načež šli jak tkadlec, tak dáma Bourcová-Morušová svou cestou, protože každý si myslel, že ho ten druhý urazil. Žijeme, lidé i brouci, v době, kdy všechno může znamenat cokoli, neboť dnes je věk, kdy všichni vedou takříkajíc samé hogofogo řeči, jsou samý dvojsmysl a samý smysl nesmysl.

Naučení: Moudrému napověz... ale když to nedává smysl, tak je to stejně na draka

James Thurber, Filozof & Ústřice

Mysterious Log from Mars!

...tak se vždy nějak zabavím. Ovšem nějakou dobu se mnou teď nebude pořádná řeč, princezna Toadstool musí totiž být bezpodmínečně zachráněna!

Psychic TV's infamous 'First Transmission' underground video (Very, very NSFW)

For over 30 years, the so-called First Transmission video from Psychic TV, has been the stuff of, well, "snuff film" legend. It used to be that you couldn't see this except through a fair amount of effort and now look, it's on YouTube... like everything else. Just like normal things.

First advertised in the back pages of Thee Grey Book—the curious philosophical tract that aspiring members of Thee Temple ov Psychick Youth got through mail order via a postal address listed on early PTV album covers—The First Transmission was an ultra weird touchstone of the underground VHS tape trading scene of the 1980s. (I dubbed my copy from the one they had for rent at the Magickal Childe occult bookstore, probably the sole copy anywhere in Manhattan and although it was a "legit" copy, acquired directly from TOPY I'm pretty sure, this was still a handmade item.)

Eventually I think there were three or four volumes of this material going around under the First Transmission title (this hour-long clip represents just a portion of it). Some of the participants were Genesis P-Orridge, Paula P-Orridge, Derek Jarman, Monte Cazazza, Peter Christopherson and David Tibet, with video of Brion Gysin and one of his Dream Machines, Jim Jones and some way fucked-up, er... "medical footage."

A warning, this video is really not something that you want to watch at work. Maybe if you work at an S&M dungeon where ritualistic blood-letting is the norm... Don't say you weren't warned. The really gruesome parts, are, of course, faked, but they don't look fake. The pissing, the blood enemas, the ritual scarring, they don't look so fake, do they? I think those bits are, you know, real.

A secondary warning is that it's a bit... slow moving. Still shocking after three decades, but a tad on the dull side. In defense of the project, Genesis told me that this material was more or less something that was conceived of to air on New York's notoriously sleazy cable access station Channel J. The idea was for this weird, dreamlike footage just to appear on TV sets, sort of randomly, late at night, with no explanation whatsoever! On that level, and in the context of 1983, it becomes a minor prank masterpiece of sorts.

Zdroj: Dangerous Minds

http://www.osel.cz/index.php?clanek=7034

Život je tvrdý, řekl předseda samosprávy města Santa Teresa. Máme tu tři případy mimo veškerou pochybnost, řekl vyšetřovatel Ángel Fernández. Musíme si na to posvítit, řekl představitel obchodní komory. Já si svítím na všechno, znovu a znovu, dokud mi nepadnou víčka únavou, řekl Pedro Negrete. Jde o to, abychom nepíchli do vosího hnízda, řekl předseda. Pravda je jenom jedna, a hotovo, řekl Pedro Negrete. Máme tu sériového vraha jako v amerických filmech, řekl vyšetřovatel Ernesto Ortiz Rebolledo. Musíme si dávat dobrý pozor, kam šlapeme, řekl představitel obchodní komory. Jak se liší sériový vrah od obyčejného normálního vraha? nadhodil vyšetřovatel Ángel Fernández. No to je jednoduché: sériový vrah za sebou nechává podpis, chápate? Nemá motiv, ale nechává podpis, řekl vyšetřovatel Ernesto Ortiz Rebolledo. Jak to, že nemá motiv? Copak jen tak jančí? řekl předseda. V takovýchto případech je vždy nutné pořádně vážit slova, aby se člověk náhodou nespálil, když strčí nos, kam nemá, řekl představitel obchodní komory. Máme tu tři mrtvé ženy, řekl vyšetřovatel Ángel Fernández a ukázal ostatním v místnosti palec, ukazováček a prostředníček. Kdyby jen tři, řekl Pedro Negrete. Tři mrtvé ženy, kterým uřízli pravý prs a ukousli levou bradavku, upřesnil vyšetřovatel Ernesto Ortiz Rebolledo. Co vám to říká? zeptal se vyšetřovatel Ángel Fernández. Že tu máme sériového vraha? navrhl předseda. No jistě, potvrdil vyšetřovatel Ángel Fernández. To by byla hodně velká náhoda, kdyby stejným způsobem odpravili svoje oběti tři různý hajzlové, řekl vyšetřovatel Ernesto Ortiz Rebolledo. To zní logicky, připustil předseda. Jenže možná nezůstane u toho, hrozil vyšetřovatel Ángel Fernández. Podívejte se, popouštět takhle uzdu představivosti nás může zavést bůhvíkam, řekl představitel obchodní komory. Už myslím vím, kam míříte, pochopil Pedro Negrete. A ty s tím souhlasíš? chtěl vědět předseda. Jestli ty tři ženy, co je našli s amputovaným pravým prsem, zabil stejný člověk, tak proč nemít za to, že stejná osoba zabila i ostatní ženy? řekl  vyšetřovatel Ángel Fernández. Postupuje vědecky, nadhodil vyšetřovatel Ernesto Ortiz Rebolledo. Vrah je vědec? zeptal se představitel obchodní komory. Ne, ale vědeckej je jeho modus operandi, to, jak se ten hajzl vyžívá v tom, co dělá, řekl vyšetřovatel Ernesto Ortiz Rebolledo. Vysvětlím vám to: vrah nejdřív znásilňoval a škrtil, což je, řekněme, normální způsob, jak někoho zabít. A když viděl, že ho takhle nedopadnou, dodal těm vraždám osobitější punc. Probudilo se v něm zvíře. A teď už každý zločin jakoby podepisuje, řekl vyšetřovatel Ángel Fernández. A jaký máte názor vy, pane soudče? zeptal se předseda. Možné je všechno, řekl soudce. Možné je všechno, ale neztrácejme soudnost, nepodléhejme panice, řekl představitel obchodní komory. Jasné se zdá to, že ty tři chudáky ženské zabil a zmrzačil stejný člověk, řekl Pedro Negrete. No tak ho musíme najít a už s touhle podělanou záležitostí skoncovat, zavelel předseda samosprávy. Ale diskrétně, jestli po vás nežádám moc, nešiřme paniku, řekl představitel obchodní komory.

Roberto Bolaňo, 2666

Klozet byl zamčený celé tři hodiny... Počítám, že ho používají jako operační sál...

SESTRA: "Nemůžu jí najít pulz, doktore."

Dr. BENWAY: "Možná ho má šouplej do kundy v gumovým prstu."

SESTRA: "Adrenalin, doktore?"

Dr. BENWAY: "Noční hlídač si ho všechen našlehal, aby se rozšoup." Ohlíží se a bere jeden z těch gumových zvonů, kterými se prošťuchují záchody... Přistupuje k pacientce... "Proveďte incizi, doktore Limpfe," říká zděšenému asistentovi... "Chystám se k masáži srdce."

Dr.Limpf krčí rameny a začíná incizi. Dr. Benway omývá zvon tak, že s ním šplouchá v záchodové míse...

SESTRA: "Nemělo by se to ale sterilizovat, doktore?"

Dr. BENWAY: "Velice správně, ale na to teď není čas." Sedá si na zvon jako na rákosovou stoličku a pozoruje, jak asistent provádí incizi... "Mladí vejtahové, jako jste vy, by bez elektrického vibračního skalpelu s automatickým odsáváním a sešíváním nerozřízli ani uhra... Brzo budeme operovat pomocí dálkového ovládání pacienty, které ani neuvidíme... Nebudeme dělat nic jiného než mačkat knoflíky. Z chirurgie se vytrácí veškerá dovednost a zručnost... Všechen ten fortel a improvizace... Už jsem vám vyprávěl, jak jsem jednou provedl apendektomii rezavou plechovkou od sardinek? A když mě to jednou zaskočilo a neměl jsem vůbec žádný nástroj, tak jsem odstranil děložní tumor vlastními zuby. To bylo v Horním Effendi, a kromě toho..."

Dr. LIMPF: "Doktore, incize je hotova."

Dr. Benway vráží do incize zvon a pohybuje s ním nahoru a dolů.

Krev stříká na lékaře, sestru i na zeď... Zvon vydává odporný savý zvuk.

SESTRA: "Myslím, že je po ní, doktore."

Dr. BENWAY: "No, to se stává." Kráčí místností k lékařskému pokoji. "Nějakej zasranej feťák mi říznul kokain práškem na hajzly! Sestro! Pošlete chlapce, ať vezme na tenhle recept dvojitou dávku!"

Dr. Benway operuje v posluchárně zaplněné studenty: "A teď, chlapci, tuto operaci neuvidíte moc často, což má také svůj důvod... Poznáte, že nemá žádnou medicínskou hodnotu. Nikdo už neví, jaký byl její původní smysl a zdali vůbec nějaký měla. Já osobně si myslím, že šlo od samého počátku o čistý umělecký výtvor.

Stejně jako se toreador dostává svým umem a zručností z nebezpečí, jež sám vyvolal, tak i chirurg při této operaci záměrně svého pacienta ohrozí, aby ho v posledním možném zlomku vteřiny s podivuhodnou rychlostí a hbitostí zachránil před smrtí... Viděl někdo z vás hrát dr. Tetrazziniho? Hrát říkám po zralé úvaze, neboť jeho operace, to byla přímo představení. Začínal tím, že přes celý pokoj mrštil po pacientovi skalpel, a pak nastoupil jako baleťák. Jeho rychlost byla obdivuhodná :"Nedám jim čas zemřít," říkával. Nádory ho přiváděly do zuřivého vzteku. "Zasraný neukázněný buňky!" prskal a blížil se k tumoru jako rváč s nožem."

William Seward Burroughs, Nahý oběd

d) Psychoanalytikové. Mluvíme-li o vztahu člověka k užitným statkům a penězům a o tom, že se o ně zvlášť zajímá určitý typ člověka, musíme se ještě zmínit o specifických názorech psychoanalytiků na to, které činitele by tento typ měly formovat.

Zájem o peníze a vlastnictví vzniká, podle některých z nich, jako zástupný zájem o vlastní exkrementy. Ty jsou první produkt dítěte, jeho první vlastnictví. Další vztah dítěte ke jmění se utváří podle vzoru jeho raného vztahu k tomuto produktu. Všechny reakce na vlastnění, držení nečeho a vydávání mají iracionální charakter, podmíněný ranou výchovou. "Análně-erotický" typ, který je zvlášť zaujat svými exkrementy, je typem, který je později finančně (!) aktivní. Snadněji se rozloučí s papírovými penězi (což má opět pramenit v dětství) než s kovovými. Střední třídy s jejich finanční explozí se mohly náležitě rozvinout teprve tehdy, když se do oběhu dostaly papírové peníze, s nimiž se lépe manipulovalo, mimo jiné právě proto, že tolik nelákaly k hromadění. Se zaujetím pro vlastnické záležitosti je spojena celá řada dalších vlastností, jako je pořádek, metodičnost, tvrdohlavost, čistota, již vzpomínaná tendence k hromadění, tendence ke kontrole druhých, tendence k propagování idejí. Podle psychoanalytiků by se tedy dalo říci, že v sociálních podmínkách, v nichž se měšťanstvo dostávalo k moci, byly oceňovány "análně-erotické" typy, a proto se také v tomto období dostávaly do popředí.

Maria Ossowska, Měšťanská morálka