Banehallow

Ode dne, kdy jsem poprvé viděl Smyczekův skvělý snímek Proč?, jsem čekal deset let na opravdu kvalitní film o fotbalových hooligans. Můj sen mi splnila až v té dobé neznámá režisérka Lexi Alexander. Film Green Street Hooligans se strojovou přesností nastiňuje prostředí anglických fotbalových rowdies, kteří jsou považování za jedny z nejlepších na světě. Podobně, jako ve skutečném světě hooligans, nejde ve filmu jen o bitky, které jsou natočené zručně, avšak jsou jen jedním ze střípků krásné mozaiky, jejíž hlavní atributy jsou přátelství, loajalita a čest. Skvělé herecké obsazení v čele s Charliem Hunnamem od úvodu přibližuje tajemný svět fotbalových fanoušků, které si "obyčejný člověk" dokáže jen těžko představit. Svět, ve kterém nejde jen o násilí a alkohol, jako tomu bohužel bývá v České republice. Scéna v nemocnici a závěrečný "pochod na Millwall" doplněný o fantastickou píšeň Terence Jaye jasně dokumentuje, co chtějí tvůrci tímto filmem divákům sdělit. Teplé pivo, vodka, klubové hospody, skandování při pochodu na zápas, minimum dresů a dalších klubových doplňků, přesně takový je život anglických fotbalových hooligans, od kterých by si mohlo mnoho rádoby slušných lidí vzít příklad. Ten, kdo si tohle alespoň jednou v životě neprožije, to nemůže nikdy pochopit. Závěr filmu je bohužel ve velkém kontrastu s jeho celým předešlým průběhem, i tak pro mě však Hooligans zůstávají jednoznačně nejlepším filmovým počinem začátku nového tisíciletí.

Strhující zpověď fantastického režiséra. Film vás chytne díky běžícím psům už v první scéně a do závěrečných titulků vás už nepustí. Tíživé vyprávění ještě tíživějších událostí. Opravdu skvělé.