Duna

Po druhém shlédnutí musím hodnocení navýšit. U filmu Duna je při jeho sledování prospěšné zapomenout, kdo ho točil, protože režisérovo ego, je zde otisknuto minimálně. Příběh je skvělý a řekl bych, že by film klidně unesli hodinu stopáže navíc a slušelo by mu to. Rychlý sled událostí komplikuje orientaci v příběhu a tak je pro plné docenění filmu buď mít povědomí o knize, nebo film shlédnout vícekrát, nejlépe obojí. Pokud se tak učiníte, pravděpodobně doceníte částečně naplněnou ambici režiséra, pojmout tak nejdednoduchý a rozsáhlý příběh na prostoru pouhých 130 minut. Krom toho má film parádní estetiku, silnou hudbu, kvalitní zvuky a velmi dobré obsazení. Nemyslím si, že je to pravděpodobné, ale Duně by velmi slušel nějaký podstatně delší režisérský sestřih. Pokud někdo tvrdí, že tento film je nudný, ať se raději podívá na Star Wars, protože Duna je jiná už z podstaty předlohy. (14.05.2007)

Stále a stále mne cosi přitahuje k neobvyklé sci-fi výstředního režiséra. Uhrančivá hudba skupiny Toto, dekadentní prostředí i kostýmy a kreatura od Carla Rambaldiho ( E.T., Vetřelec, Conan ničitel atd.) mě stále přitahují jako můru plamen svíčky. Koření, modré oči, pouštní planeta, píseční červi, doutníkové lodě a touha po moci. Na předlohu mi stále v knihovně sedá prach, což je možná dobře, jelikož vím, že Lynch pojal Dunu svérázně po svém, jak to dělává. Výtvarně jakoby režisér váhal mezi inspirací temnou gotikou či nabubřelým barokem. V pouštních oblecích se asi inspirovali nejen novodobí X-Meni, ale i dozajista i rozličné s/m filmy ( nu, u nich to bylo možná opačně). Ponurá atmosféra prosakuje celým příběhem jak zvětšující se krvavá skvrna pod brutálně ubitou obětí. Zneklidňující film, který své fanoušky hledal velmi pomalu a mnoho diváků stále o svých kvalitách nepřesvědčil. (28.02.2011)

Dino de Laurentis se asi musel v hrobě protáčet, jestli viděl, do čeho jeho dcera vrazila ty svoje miliony. Lynchova verze je těžko stravitelná, je to nekoncepční blábol, který vůbec nevystihuje ducha geniální předlohy, utápí se v nepodstatných blbostech a důležité věci bere zkratkovitě. Ale jsou tu i skvělé momenty. Vynikající je scéna, kdy Muad´Dib pozře živou vodu, tady Lynch naplno rozehrál svoji obrazovou fantazii. Absolutorium také zasluhuje Brian Eno za působivý ústřední hudební motiv Prophecy Theme. Jinak ale nebrat, protože tohle není hodno odkazu Franka Herberta. Nenápadná TV minisérie z roku 2000 je o několik řádů výše. (19.10.2003)

tak tohle dunění ve mně veliké nadšení nevyvolalo... chtělo to špetku koření navíc, abych se nechal patřičně lynčovat depresivními temnými obrazy a vjemy, navíc jsem se coby neznalec knižní předlohy dlouhou dobu nemohl pořádně zorientovat, kdo je kdo a komu jde o co... možná by bylo bývalo lepší udělat z toho di/trilogii v dějovém rozsahu knihy... triky a výprava jsou dost nevyvážené, něco se hodně povedlo, něco působí dost pravěce (prostě v roce 1984 jde vykouzlení roku 10191 trochu ztuha)... hodnocení "krátké" verze tedy tříhvězdičkové - třeba se změní, až zabloudím do pouště na 177 nebo 190 minut... ale to bude chtít na cestu hodně tekutin! 60% (15.06.2011)

dunu od herberta docela mám rád a tohle přetočení docela ujde. a oproti ostatním Lynchovým "filmům" to má děj, myšlenku, zápletku, pointu a co je hlavní, má to i zakončení a vyřešení. kdyby se držel takovýhoto stylu, mohl z něj být dneska dobrej tvůrce filmů a ne jen další krmnej rejža s pseudokvazifilozofickým pojetím nereality (16.12.2005)