Vesecký

K téhle klasice není co dodat. Našim babičkám se vždycky nejlépe líbila scéna se šlapáním zelí, v tom byly i ony doma. Jenže tenhle film podle Jarmily Glazarové byl především o něčem jiném. O typickém projevu českého maloměšťáctví, když si tetička vezme k sobě svoji osiřelou neteř, aby před lidmi ukázala svou dobrotu, a přitom je jí vlastní lakota, panovačnost, ale i chorobná žárlivost na jejího mladšího manžela, který ovšem zahoří platonickým vztahem ke své schovance. Vše je podřízeno tomu, aby rodina vypadala dobře před lidmi, ani chvastounství není tetičce cizí, chce se ukázat, ale nakonec to dopadne velmi trapně, když přijde za manželem do Opavy v tak nepatřičném ustrojení, že se stává terčem posměchu... Její tragédii pak divák na konci filmu nemůže jako tragédii přijmout.

Tyhle filmy z 60. let mám z francouzské produkce nejraději. Ty klasické komedie let 60.-70. je nepřebijí. Velice civilní, řeklo by se obyčejný příběh o bláznivě zamilovaném literárním teoretikovi, jemuž zahledění se na pohlednou letušku natolik zakalilo rozumné uvažování, že narážel na jednu překážku za druhou, až se mu to stalo osudným. Zapomenutý lístek od fotolaboratoře ho nakonec stál život. Řeklo by se, blbec jeden, ale kolik takových hlupáků po světě chodí. Takže příběh velmi nadčasový, který se může stát snad komukoliv, pokud neudrží na uzdě svou sexuální touhu, umrtvovanou všedním manželským životem... Krásný film, u něhož čas ubíhal neuvěřitelně rychle, skoro jsem se ani nepodíval na hodinky, kolik filmu ještě zbývá...

V mé paměti tenhle film byl za čtyři, ale po asi třetím shlédnutím musím dát plných pět hvězdiček. Rozverná komedie s jedním mrtvým a jedním polozastřeleným na konci. A klasický Woody s jeho dokonale promyšlenými scénami - bláznivý vynálezce, který náhodou dospěje ke kouli, jež má schopnost zviditelňovat minulé děje a duchy zemřelých milenců. Věčný boj mezi vědeckým materialismem a metafyzikou. A vedle toho bláznivé milostné hrátky s dalšímprotikladem - erotoman doktor Jordan a fyzicky neschopný Andrew Hobbs. No - a nebyl by to Woody, kdyby ještě nepodtrhl, že všechny ženské jsou sexem posedlé - aspoň mi to ve chvíli Maxwellova a Adrianina přiznání tak připadalo... Výborní herci, výborný scénář.

Velice dojemný příběh mexického chlapce, vychovávané babičkou, když její matka je ilegálně za prací ve Státech. Volejí si každou neděli v deset dopoledne, hoch stále na matce žádá, aby popsala místo, odkud volá, maminka mu stále slibuje, že si pro něho přijede nebo někoho pošle. A když babička umírá, malý chlapec se odebírá maminku hledat. Z filmu se stává roztomilé road-movie, kdy děcko musí překonat množství překážek, než se ilegálně dostane do USA a ve velkoměstě se mu pak v neděli v deset podaří najít křižovatku, která odpovídá matčině popisu. Slzel jsem, když se vrhli do náručí.

Opravdu silný film, který si nezaslouží to hollywoodské pojmenování thriller. Je to prostě drama, které vyústilo v tragédii. Varování před pedagogickými experimenty. Rainer Wenger chtěl své skupině žáků ukázat, jak snadné je navodit i ve státě, který se aspoň tváří jako demokratický, skutečnou diktaturu fašistického typu. Nechal se zvolit za vůdce skupiny, kterou dovedl během dvou dnů k slepé poslušnosti a fanatickému vyznávání čehosi, co ani nemělo žádný ideál, ale mělo svůj stejnokroj, své logo i stránky na internetu. A od tohoto okamžiku neměl šanci zvrátit chod událostí, které vyvrcholily zápasem ve vodním pólu a následném shromáždění, na němž chtěl skupinu rozpustit, jenže při ní došlo k tragické střelbě, smrti a těžkému zranění... A dívka, která se nechtěla poslušnosti ke skupině Welle podřídit, ztratila nejen svou lásku, ale přátelství všech svých kamarádů. Zde na internetu je řada takových Vůdců, kteří se snaží vést aspoň virtuálně podobné kolektivy. A je to jev světový, bohužel. Jasných pět hvězdiček.

Trochu jsem si vždycky tenhle film pletl s Cechem panen kutnohorských; satira opět míří na pokryteckou, měšťáckou povahu paní a dívek, tentokrát v pozdně středověkých Pardubicích, kde je sousedkám trnem v oku manželka městského kata - Jiřina Štěpničková v jedné z rolí, kde ji můžu; skvělý je ovšem i její manžel, kat František Smolík, u něhož se na slabou roli snad ani nepamatuji. A další plejáda našich výtečných herců, vzpomenu ještě aspoň starou hraběnku Terezii Brzkovou.

Začalo to tak nějak divně a nezáživně, ale najednou se z toho stal ohromný příběh o nerozlučném přátelství dvou mužů rozličných povah i národností a o jejich společné lásce k ženě, která svou snahu o nekonvenční přístup k citovým záležitostem mezi jimi oběma lavíruje, aniž se umí rozhodnout, komu dá přednost. s Julesem je za války provdána, ale po válce, kdy se Jules a Jim s Catherine opět střetnou, zjišťujeme, že mezi manželi to neklape (kvůli jakémusi Albertovi(?)) a Jules předává svoji ženu dobrovolně a nezištně do klína Jimovi... Aby se Catherine po marných pokusech o otěhotnění zase projevila jako psychicky nevyrovnaná a Jima odkopává... Celý příběh končí takřka očekávaně. Catherine vláká Jima do svého auta a najede s ním na most, který uprostřed řeky končí... Mistrovské dílo F. Truffauta.

Tak elitní sedmička herců, co se sešla v Sedmi statečných, se už těžko někdy v nějakém filmu sejde. Co jméno, to filmová legenda, a to jim ještě sekundoval osmý - Eli Wallach. Pro mě je z nich nejsrdcovější Steve McQueen. Samotný příběh? Nemá chyby a ta krásná hudba...Ti kluci, co přinášejí na konci květy k hrobům padlých pistolníků, mě vždycky dojmou.

Tenhle film mám ohromně rád. Vyznívá skoro jako etnografický dokument (až teď jsem si všiml, že jsem nezávisle na "obsahu" dosáhl stejné myšlenky), ale především je oslavou himálajské přírody a nezlomné vůle člověka k překonání ohromných překážek, které tamní prostředí před domorodce klade, je i dokladem nádherné soudržnosti vesnické občiny nepálských horalů. Hltal jsem ten film od začátku od konce a obdivoval i místní herce a neherce. Opravdu skvělé drama.

Dost to připomíná Monty Pythony, trošku netradiční Allen, přitom ale velmi svůj. Povídka afrodiziaka jako opsaná z Boccaccia - skvělá; sodomie - trochu nechutné, ale velmi vtipné, už jsem jeho pointu znal, ale rád jsem se na Daisy podíval; orgasmus žen - tady byl asi Allen v podobě muže, který nedokáže ženu přivést k orgasmu nejvíc svůj; za trošku slabší považuji transvestita, asi ale taky pro to, že mě pohled na skutečného transvestita znechucuje; slabší byla povídka o šíleném lékaři a obřím prsu - tomu jsem moc nerozuměl, ale po pár minutách jsem pochopil, jak probíhá ejakulace a co přitom cítí spermie - tahle zdařilost má za následek, že nemohu jinak než pět hvězdiček.Nějak mi přitom ušla ta parodie, asi jsem si měl přečíst obsah... I když ten sexuální zvrhlík, to je skutečně parodie na americké (a teď už i, želbohu, české) show s populárními lidmi.