FosaCZ

Tak to je ovšem velký průšvih. I ten 50 let starý večerníček natočený ve studiu má stokrát lepší atmosféru. Krakonoš jako postava naprosto marný, ostatní postavy jalové a dějově je to strašný paskvil. Zhlédnuto, zapomenuto.

Film se jmenuje Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny, ale fantastická zvířata nemají pro příběh absolutně žádný význam (pár se jich tam na pár minut mihne) a Grindelwald žádné zločiny nespáchá (v závěru snad jeden rozjede). Něco je tady očividně špatně.

Pokud bylo záměrem Petra Václava vytvořit mučící nástroj, odvedl skvělou práci. Pokud chtěl ale cokoliv vyprávět, totálně pohořel. Nikdy nejsme sami je otřesný film, který je chvilku černobílý, chvilku barevný a je to vlastně fuk, protože v něm nemá opodstatnění vůbec nic.

Nolan diváky vzal přímo do Dunkerku, Wright ho řeší od stolu. První film sází na nepřetržitou akci, druhý na nepřetržité řeči. Nejtemnější hodina je tak britská, že více už to snad ani nejde. Ukecaný interiérový film se skvělým Oldmanem, který má na 100% v kapse Oscara a na 1000% cenu BAFTA.

Žádné sportovní drama, ale fraška o zpackaném americkém snu. A parádní! Margot Robbie si jako buranská Tonya tak trocho zopakovala roli ze Sebevražedného oddílu a Allison Janney předvedla naprosto špičkovou čůzu. Pro mě je Já, Tonya podstatně lepší film než přechvalovaná indie komedie Lady Bird. A to včetně ženských hereckých výkonů.

Ten film je bohužel naprosto prázdný. Nedrží ho pohromadě silný příběh ani zajímavé postavy. Svěrák nevytěží pořádné drama ani z protiválečného odboje. A oproti Obecné škole nemá ani příliš pod kontrolou dětské herce. Kde jsou ty časy, kdy měla každá scéna význam pro vyprávění? Tady se všechno děje tak nějak bez účelu a zbytečně.

Kdyby se v Největším showmanovi nezpívalo, byl by to podprůměrný film. Naštěstí jsou tady ale skvělé písně, z nichž každá má potenciál stát se hitem. Ve výsledku tak má showman mnohem větší drive než Bídníci a La La Land dohromady. A to je to, co dělá dobrý muzikál dobrým muzikálem,

Jediné, co jsem si z toho filmu, jehož vizuální stránka je na úrovni tvorby prvního ročníku FAMU je, že to Juliette Binoche sluší. To bych ale usoudil i podle fotky a nemusel jsem 94 minut trpět sledováním této hrůzy.

Při hodnocení toho filmu je těžké oprostit se od reality. Hlavní postava je vylíčena bez emocí jako heslo z encyklopedie. Ať už se odehrává druhá světové válka či komunistický převrat, nedaří se vytvořit tíživou atmosféru. Dialogy nedosahují ani úrovně průměrné televizní inscenace. Kolorované archivní záběry působí jako pěst na oko. Informace jsou sdělovány tím nejprvoplánovějším způsobem (titulní strana novin). Spousta scén nemá pro příběh vůbec žádné opodstatnění, nebo vyzní do prázdna. Dvě hvězdičky vlastně jen z úcty ke skutečné Miladě Horákové.

Vznešených myšlenek je tam asi fůra, ale proč je hledat ve filmu s abnormálně nesympatickou hrdinkou, jehož vyprávění naprosto selhává? Aronofsky svůj stylizovaný svět bohužel staví na postavách, které jsou stejně jako biblické motivy jen prázdnými symboly odtrženými od reality. Tím pádem je úplně fuk, co se v tom baráku vlastně děje. Jako absurdní drama ve stylizovaných kulisách by to možná fungovalo. Jako film plný kýčovitých digitálních efektů ani omylem.